Byl Jaroslav Foglar pedofilem?

[Gavin17]

Dnes jsem si přečetl článek od Dana i reakce na něj a rád bych napsal pár slov k tomu všemu.
Píšu také knížky pro chlapce a o chlapcích a jejich vztazích, hlavně o přátelství, který je hybnou sílou mého života, jakožto ryzího boylovera.
Jaroslav Foglar byl v mém dětství velkým vzorem, první knihou byla "Chata v jezerní kotlině" z otcovy knihovny, vydání od Kobese, jež mne uchvátila ve věku 12 let a dodnes je mojí nejoblíbenější foglarovkou.
Na rozdíl od Foglara se v některých svých povídkách erotickým aspektům chlapeckých vztahů nevyhýbám, protože je dobře znám z praxe z práce s chlapci a většinu z toho toho jsem viděl, slyšel či zažil (teď mluvím i o přímém vztahu chlapec a dospělý, který je v některých dílkách zobrazen).
Celá diskuze v časopisech, novinách atd. mi přijde v podstatě dost nesmyslná, protože za člověka musí především hovořit činy - a že za Jestřábem jsou mega činy je nesporné. To, že učinil z chlapectví to nejkrásnější na světě je podle mne pozitivum velké hodnoty, nad nímž není možno pochybovat, jen ho lze ocennit.
Přesexualizovanost dnešní společnosti potřebuje útočiště před nevkusem a brakem a svět chlapectví Jaroslava Foglara je tou "bobří hrází" proti ní. A znám mnoho chlapců, kteří za tu hráz touží utéct - Díky bohu.
Přeji krásné dny pod modrou oblohou všem, kteří si váží chlapeckého přátelství.
GAVIN

[Filip]

Osobne je mi jedno či bol, alebo nebol pedofi/ efebofil. Ale bol by som rád ak by bol. Takže mi to až tak jedno neni. Ale k veci. Foglar, Andersen a iní, sa občas dávajú za príklad ako pozitívni pedofilovia. A pozitívne príklady sú lepšie ako negatívne. Je lepšie keď je pedofil inšpirovaný Foglarom, ako keby sa mal inšpirovať niekym kto zneužíva deti.

[Cykle02]

V rámci tématu o výročí narození Jaroslava Foglara na Twitteru, otevřel Pavel Novotný, starosta městské části Praha-Řeporyje, téma orientace pana Foglara.

Následně i odkázal na článek na ČEPEKu

Dneska jsem zjistil, že tento článek byl zmíněn i v Facebookovém příspěvku Řeporyje oficiální již 5. 7. 2022

[Bouře]

Aspon nám dělají reklamu a někdo další se podívá na tyhle stránky a třeba se i něco nového naučí, nebo změní pohled na věc. Taky je super, že nedávají rovnítko mezi pedofilem a predátorem a dokáží připustit, že pedofil nemusí být automaticky násilník. To beru jako pozitivum, i když třeba pana Pavla Novotného zrovna moc nemusím.

[Cykle02]

Foglar to se ženami neuměl, deformoval ho vztah s matkou, říká skautský historik (iDnes.cz, Lukáš Kašpar)

Zdálo se, že o Jaroslavu Foglarovi se ví všechno. Jenže před šesti lety se konečně odpečetil jeho byt, kde ležela vedle ešusů a ježků v kleci i hromádka deníků. Skautský historik Roman Šantora se podílel na vydání prvního svazku i přípravě dalších, které brzy vyjdou. Co ho překvapilo? A jaké mýty o spisovateli a skautském vůdci zvaném Jestřáb vyvracejí?

Jak to bylo s objevem Foglarových deníků?
Jeho deníky se zachovaly téměř všechny, byť je jeden poničený vodou. Část už byla uložena v Památníku národního písemnictví, ale většinu jsme našli v roce 2017 v jeho bytě v Křišťanově ulici na Žižkově, který byl předtím skoro dvacet let kvůli dědickým sporům soudně zapečetěn. Kromě deníků jsme tam našli i stránku z oddílové kroniky s podpisem spisovatele E. T. Setona, který navštívil v Praze loď, kde měl Jestřábův oddíl před válkou klubovnu. Teprve díky deníkům se dá pochopit mnohé z Foglarova života, ale i to, jak vlastně vznikaly jeho knihy.

Dnes by se svou posedlostí cvičením a opalováním dal přirovnat ke kulturistům. Nechal si dokonce udělat fotky, jak cvičí jen v trenýrkách, a ukazoval je děvčatům.

Dočtěte tento exkluzivní článek
s předplatným iDNES Premium

Plný text článku je dostupný pro VIP členy skupiny ČEPEK na následujícím odkazu: https://pedofilie-info.cz/forum/viewtopic.php?p=64824#p64824

[Kasz]

Foglar to se ženami neuměl

No proč to se ženami neuměl... protože to uměl s dětmi - s chlapci.

[Cykle02]

Jaroslav Foglar: Jako vedoucí nepotřeboval k úspěchu mnoho, využíval atmosféru (iROZHLAS.cz, Jana Podskalská)

Jestřáb, který zasvětil život mladým, skautingu a knihám a jehož privátní život je zastřen tajemstvím: Jaroslav Foglar. V úterý 22. ledna uplyne už čtvrtstoletí od jeho úmrtí. Jaký spisovatel, šéfredaktor, významný metodik a autor slavného klubu Rychlé šípy vlastně byl? Stoprocentně se to asi nikdy nedozvíme, byť leccos naznačuje jeho dílo. Deník přibližuje alespoň některé důležité momenty z jeho života a kariéry.

Jako dítě si Jaroslav Foglar dobrodružství se skauty příliš neužil. Když se ve třinácti při pouličním prodeji junáckých losů nachladil, maminka mu oddíl zakázala. O několik let později vstoupil do oldskautské skupiny Jestřábi, kterou založil jeho bratr Zdeněk a od níž pochází i jeho slavná přezdívka Jestřáb. Míval i jiné přezdívky, nicméně tato mu zůstala po celý život a znají ji podle ní četné generace čtenářů. 

V roce 1924 přestoupil do oddílu Ohnivci, kde se stal zástupcem vůdce a o rok později už vedl svůj první tábor v blízkosti legendární Sluneční zátoky na Sázavě. Od chvíle, kdy začal vést svůj první oddíl, odstartovala i historie Pražské Dvojky, kterou Foglar vedl do svých 80. narozenin. 

Jako vedoucí nepotřeboval k úspěchu mnoho: vystačil si s dobrodružstvím připraveným ve vedlejší ulici nebo za městem, pracoval s atmosférou míst. Využíval řadu nápadů a jeho hry byly osvěžením jinak spíše jednotvárného skautského života. 

Své zkušenosti ze skautingu i her přenesl i do knižních příběhů a od 30. let na stránky časopisů, zejména Mladého hlasatele, kde pomáhal zakládat takzvané čtenářské kluby. „Dávat dobrý příklad je jedna z největších a nejradostnějších věcí, jež může hoch dokázat,“ napsal jednou Foglar.

Spisovatel

Kromě vedení Dvojky se Foglar věnoval hlavně psaní, a to i v době, kdy byla jeho tvorba takzvaně na indexu. První povídku Vítězství mu otiskli ve Skautu-Junáku v prosinci 1923. O deset let později to byl ve stejnojmenném časopise román Boj o první místo, který vycházel na pokračování. Následovaly knihy Hoši od Bobří řeky, Přístav volá a mnoho dalších.

Celkem má na kontě na dvacet knih, řadu povídek a komiksů, her a návodů pro volnočasové aktivity i stovky stran kronik pražské Dvojky, které jsou svébytným literárním dílem. Staly se v čele s komiksovými Rychlými šípy zásadní četbou pro několik generací mladých lidí.

Foglar v psaní a redaktorské práci neustal ani v těžkých dobách nesvobody, přestože v padesátých a sedmdesátých letech byla jeho tvorba na „černé listině“ nežádoucích autorů. Po roce 1989 se jeho dílo dočkalo reedice.

Záhada Stínadel

Tajemná Stínadla procházejí řadou jeho knih a dodnes provokují Foglarovy fanoušky. Mimo jiné proto, že s určitostí nelze říct, kde vlastně leží. Protože autor ale prožil většinu života v Praze, lze předpokládat, že mu byla inspirací.

Zejména úzké a klikaté uličky Starého Města a původní Josefov, z něhož dnes zbyla jen synagoga a židovský hřbitov. Za slavnou Rozdělovací třídu lze pravděpodobně považovat dnešní Revoluční. Kostel svatého Jakuba byl patrně obřadním místem Vontů a také tu tragicky zahynu Jan Tleskač.

Foglar nicméně tajemství svých knižních Stínadel celý život bedlivě střežil a udržoval své příběhy při životě a čtenáře v napětí a zvědavosti. Legenda pronikla i do jména ulice. V rámci autorových nedožitých stých narozenin dostala v Haštalské čtvrti do té doby bezejmenná ulička, spojující ulici U Obecního dvora a Haštalské náměstí, název Ve Stínadlech. 

„Jaroslava Foglara vnímáme jako osobu úzce spjatou s naší městskou částí. Ulice Ve Stínadlech bude od nynějška trvale připomínat jeho život a nezapomenutelné dětské příběhy, které formovaly celé generace,“ uvedl při slavnostním odhalení názvu v roce 2007 tehdejší radní Prahy 1 Filip Dvořák.

Motivy

Foglarovým typickým hrdinou je chlapec z města, na prahu dospívání. Dívky se vyskytují jen okrajově a v podružné roli, výjimkou je Historie Svorné sedmy, kde je ústřední klub složen z hochů i děvčat. Milostné nebo sexuální vztahy ve Foglarových příbězích nenajdete. Dospělí se objevují jen okrajově, hlavně jako rodiče, učitelé nebo bezejmenné postavy ze světa, který chlapeckému obvykle nerozumí. Výjimkou jsou mladí skautští vedoucí, případně osoba jejich typu (Rikitan, učitel Kovář z Když duben přichází).

V řadě románů je hrdinou citlivý a čestný chlapec, který trpí nepochopením okolí (často rodičů), při hledání dobrodružství se někdy zaplete s pochybnými kumpány a nakonec nachází naplnění svých potřeb v ušlechtilém přátelství s vrstevníkem nebo ve skautském oddíle či podobném spolku.

Opakovaným motivem je také liduprázdná divoká krajina „za městem“, kam je obtížný přístup a kde chlapečtí hrdinové svobodně tráví čas a zažívají dobrodružné příhody.

Foglarův odkaz v ulicích

Foglarovy příběhy inspirovaly k pojmenování ulic nejen Prahu. Od roku 2014 má Dobříš ulici Jaroslava Foglara, Rychlých šípů, Ke Stínadlům, Jana Tleskače a Velkého Vonta. V nové obytné lokalitě v Kuřimi na Brněnsku jsou mimo jiné ulice Foglarova, Jestřábova, Dušínova, Metelkova, Hojerova, Červenáčkova a Rychlonožkova, Bohoušova či Losnova.

Smutným paradoxem je, že právě v Dušínově ulici docházelo k týrání dvou malých chlapců v takzvané Kuřimské kauze.

Ujaly se i dřevěné, ručně vyřezávané lavičky na motivy Jestřábových knih, které zpestřují zákoutí, v nichž se odehrávaly Foglarovy známé příběhy a jimiž se spisovatel inspiroval. Vznikají postupně, podle nových knižních vydání.

Najdete je třeba v Praze v Riegrových sadech, U Sovových mlýnů, ve Stromovce nebo Prokopském údolí. Stojí za nimi, stejně jako za řadou dalších aktivit a bádáním o autorově díle a životě, Skautská nadace Jaroslava Foglara, jež střeží jeho odkaz.

Sexuální orientace

Foglarovo líčení přátelských vztahů mezi chlapci a literární opěvování jejich povah i opálených těl, stejně jako život mezi chlapeckou mládeží a staromládenecký život s matkou, byly častou příčinou spekulací o jeho sexuální orientaci. Nejvíce kauzu rozvířil Jaroslav Hanzel, který se po jeho smrti zapojil do soudního sporu o dědictví vedeného mezi Foglarovým synovcem a Nadací Jaroslava Foglara. I Miloš Zapletal, považovaný za pokračovatele Jaroslava Foglara, s nímž spolupracoval a působil jako editor jeho kronikových knih, připouští, že žádný z hrdinů Foglarových chlapeckých románů nepokukuje po děvčatech.

Foglar sám se nikdy neoženil a téměř všechen volný čas věnoval chlapeckému skautskému oddílu. Podle Zapletala nicméně jeho silná motivace neměla nic společného se sexuální orientací. Analýza Foglarových děl ukazuje, že především v počátcích své tvorby a rovněž v jejím závěru se kladné postavy děvčat v jeho díle objevovaly, byť většinou jako postavy vedlejší. Sám Foglar uvádí ve svých memoárech Život v poklusu, že jeho spolupracovnice z redakce Květa Žaludová byla jeho „tajnou láskou“.

Pocta

Dne 28. října 2017 dostal Jaroslav Foglar (in memoriam) z rukou českého prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy. K výročí 110 let od Foglarova narození (6. července 1907) vzniklo první stálé muzeum Jaroslava Foglara v prostorách hradu v Ledči nad Sázavou. „Tento milovník skautingu, spisovatel a skvělý člověk tu dlouhá léta trávil prázdniny se svými oddíly a psal knihy plné dobrodružství a zábavy,“ vysvětlil tehdy kastelán Luděk Šíma.