Opravdu mají pedofilové tak špatnou pověst?

[Teenbl]

Napadlo mě menší téma na kratší úvahu . Čepek tvrdí ve svých cílech, že se snaží ukázat, jak všichni pedofilové nejsou ti špatní, zlí uchýláci zneužívající děti atd. Ovšem mají pedofilové opravdu tak špatnou pověst? Dle vlastní zkušeností musím říct že rozhodně ne. O své orientaci, jsem řekl opravdu mnoha lidem a neměl jsem žádnou negativní reakcí, Myslím, že většina lidí, co tak nesnáší pedofilovy, má většinou problém s více lidskými vlastnosti. Ať už je to homosexualita, odlišná rasa, nesnášenlivost. Tedy nejde o problém pedofilie, ale o problém tolerance mezi lidmi . Někteří mi jistě poté budou argumentovat nějak takto: Tak proč slyšíme ve zprávách v novinách tolik nenávisti vůči pedofilům? Na to je jednoduchá odpověď: Noviny, televize, media rádi ukazují radikální názory, neukazují ty kteří mají názory rozumné. Tedy věci co vidíme v mediích, nemůžeme brát jako reálný obrázek toho co si lidé myslí.
Co si o tom myslíte?

[Silesia]

pojďme to rozdělit ano pedofilové mají špatnou pověst.

Ano do jisté skoro 100tní míry za to mohou média protože, málo kdo má osobní zkušnost z pedofilem který neznásilňuje děti, protože když jí má nedává si jeho zájem o děti do souvislosti s touto odchylkou, proč?

informovat o hodných pedofilech kteří se věnují dětem, protože chtějí /prada sobecky dělá jim to radost/ je prostě nuda dokud ten komu takový zájem dělá radost neudělá něco nad rámec normálu. nevezme kluky na chatu, nezaplatí jim nějaký kurz nebo dárek nad rámec neorem, až pokud se toto stane začnou se všichni ptát proč to dítě takto opečovává netají něco nekupuje si jej... do doby než se to stane je to pro média nuda příběh.. co je komu po tom že pedofil je zamilovaný a že to není nejjednodušší situace, nikomu nic... protože ho se to netýká, a pedofil si za to stejně podle názoru většiny může sám.

[MarkM]

Tak zkus udělat průzkum. Ptej se lidí na to, co si myslí o pedofilech a pedofilii. Myslím, že obecně to nebude nic pozitivního. Ale když to někomu řekneš, že jsi pedofil a zvlášť když tě budou znát, tak je to něco jiného, protože tě znají, tak je velká pravděpodobnost, že to budou brát jinak. Ale moc to o sobě říkat nedoporučuji. Lidi jsou svině a i když to vezmou ok, tak když se jim to bude hodit, tak tě pošpiní jak to pujde. (ale taky to může být ok a v tom člověku se najde celoživotní podpora, ale čím víc lidí, tím větší pravděpodobnost, že se nějaká svině najde)

[Teenbl]

No podobný průzkum jsem si už zkoušel a potvrdil mi mou teorii, že jen netolerantní omezení lidé nesnáší pedofily. Možná je to ale i tím, že se pohybuji jen v určitém okruhu rozumných lidí.

[Angelo]

Něco na tom bude.

[Kasz]

Taky záleží, jakou formou jim to podáš. Pokud bych se někomu svěřil slovy "Víš, jsem pedofil.", tak to asi pochopí trochu jinak, než když mu třeba ukážu fotku a řeknu: "Tohle je Markétka, když jí bylo 10, dnes jí je 15, tehdy jsem se do ní zamiloval a dodnes ji miluji a čekám na ni, až ji to budu moct říct. Víš, jsem pedofil..."

[Teenbl]

Kaszi, ano jistě to máš pravdu hodně záleží na formě, jak to řekneš, ale minimálně jednou jsem to udělal nevhodnou formou podobné té jakou uvádíš a dopadlo to taktéž dobře

[Angelo]

Já to tedy říkám jen lidem, kterým věřím. A je zajímavé, že věřím asi jen holkám, protože jsem to zatím žádnému kamarádovi nebo někomu z rodiny neřekl. Že jsem pedofil o mě ví jen pár mých kamarádek. Ale je pravda, že není dobré říkat to na potkání, někteří lidé to prostě nepochopí a odsoudí vás.

[Dan]

Tuto mi přijde jako docela rozumná myšlenka, díky za ní, kdyby nic jiného tak opravdu zajímavá k úvaze. Souhlasím určitě s tím, že ani mediální obrázek pedofila nepostihuje to, co si lidi doopravdy myslí. A zda je opravdu většina lidí, kteří mají na pedofily negativní pohled? Inu já si spíš, že tu většinu tvoří lidé, kterým je pedofilie a pedofilové ukradení, protože jednoduše nemají důvod o tom přemýšlet. Proč taky? Na to bych navázal, že souhlasím i s Markem, že to jaksi většinou říkám lidem, kteří nás nějak znají, a pokud na nás nemají negativní názor předtím, tak ani po svěření, anebo aspoň mají dost taktu nechat si takové výhrady pro sebe. A určitě bude něco taky na tom, v jakém prostředí to o sobě člověk vykecává. Má zkušenost je veskrz prostředí mezi vysokoškoláky, aspirujícími umělci a podobně (každej kdo by chtěl bejt umělec musí bejt trochu divnej, pedofilie znamená plusové body k image) ale zas nevím. Vysokoškolské prostředí se vším tím vzděláním nemusí být eště garancí rozumných lidí. Svěřil jsem se i dostatku lidí, kteří by na první pohled mohli být považování za "jednodušší", leč vzali to vpohodě i proto, že o tom nepotřebovali nijak moc rozmýšlet, prostě seš takovej, každej sme nějakej jdeme dál. Případně zazněla ještě otázka: "Ale já už sem na tebe starej co? Tak to je dobře".

Jsem rád, že tu takovýto názor zazněl ještě z jednoho důvodu. Leckdy říkáme a opakujeme, jak je mediální rétorika prolezlá frázemi o pedofilii, jak se většina společnosti drží svých klišé a předsudků. A je to určitě pravda. Občas mám ale strach, abychom jednou i my sami neupadli do podobných klišé: že jsou všichni proti nám, většina nás nenávidí, systém se nám snaží znepříjemňovat život. Nevím no, třeba si jednou budeme stěžovat i na to, že nikoho zas tak moc nezajímáme.

[Dan]

pro Creepy: Klidně je to možné. I když zas, nežil jsem nikdy v USA, nemám s nikým odsud zkušenost, vycházím z toho, jaký mám na USA názor, který může být opět z různých zdrojů zkreslený a nebo to může být ještě horší, než si myslím. Na druhou stranu, sám jsem si myslel, že ani ve svém okolí to nemůžu nikomu říct a pak jsem to řekl a nic a pak lidi přibývali, pak se to lidi začali o mě dozvídat i jinak než ode mě a stále nic.

A abych svůj názor zrelativizoval, myslím, že kdyby se k tomuto tématu vyjádřili všichni uživatelé, našli bychom i notnou řádku těch, který mají s coming outem negativní zkušenosti - ať už, že se to o nich nějak rozkřiklo, anebo i v nejbližším okolí i kruhu rodiny. Zkušenosti, že třeba předtím šlo všechno vpohodě a stačilo tohle říct, aby to vzájemný vztah negativně změnilo. Člověk to může říct dvaceti lidem a všechno ok a pak stačí jeden, který to vezme špatně a může to ošklivě otočit kurz života. Takže bych nikdy nikoho nevybízel, ať to o sobě rozhlašuje jak na běžícím páse, ale zároveň si myslím, že se někdy koukáme na názor lidí na pedofilii černějc než tomu ve skutečnosti může být. Ale ta obava je opodstatněné, pochopitelná.

[Tony]

Dokážu si představit, že kdybych se svěřil komukoliv relativně rozumnému, kdo mě už nějakou dobu zná, vzal by to celkem v pohodě. I kdyby mě ten člověk odsoudil, tak co? Aspoň poznám, jaký doopravdy je, když už by to věděl on o mně. Složitější to může být v rodině.

Bojím se ale jedné věci. A to až tolik, že jsem se zatím nesvěřil nikomu.
Co když se to o mně donese někam, kde budu pracovat s dětmi? Umožní mi v té organizaci pracovat dál? Myslím že ne. A třeba ani ne proto, že by to vadilo přímo jim.
"Jasně, já vím, že seš v pohodě, ale chápej, dozvěděj se o tom rodiče těch dětí a co potom... Nějakou aféru si tady nemůžeme dovolit, nezlob se..."
To už se motáme dokolečka.

[Dan]

pro Tony: Řekl bych, že máš bohužel pravdu. A může to tak být a nemusí, ale ten strach z toho stačí. Na jednu stranu opravdu to nemusíš o sobě říkat jen tak někomu, ale třeba jen jedné dvěma nejbližším osobám, kterým věříš natolik, že když je zavážeš, aby to nikomu dalšímu neřekli, tak to neudělají. Jsou to pak lidi, pokud takové kolem sebe máš, s kterými o tom můžeš promluvit, nemusíš se přetvařovat, a už to je hodně. Ale stejně špetka strachu může zůstat.

A proto pokud ambici pracovat s dětmi máš, je to asi to důležitější, ta cesta jak si život uspořádat, tak aby fungoval, a to je to hlavní. Pak si člověk může i odpustit ten "luxus" to o sobě někomu říct, protože pokud to funguje i bez toho, proč riskovat...

[Dan]

A možná se k tomu dá postavit i z takovéhoto názorového úhlu pohledu: Moje sexuální orientace je moje výsostně osobní věc. Do toho, kdo se mi líbí nebo co dělám ve svých intimních chvilkách, je každému buřt nebo i něco ráznějšího. A to i rodině, i nejbližším přátelům. Stačí se pak naučit odstřelovat otázky typu: "Tak kdy budeme mít vnoučátka?" nebo u stolu po čtvrtém pivě: "Tak v kolika si přišel vo panictví?" Takový rázný přístup sice může kolem člověk utvořit určitou neprodyšnou hradbu mezi ním a společností, ale i s tím se dá žít, si myslim.

[Jednorozec]

I ti kterým věříš mají třeba manželky/manžely rodiče a těm taky přece věří a já mám po nich chtít aby jim, pokud to bude nutné, dali najevo, že jim vlastně něco nemohou říct, tím bych jim ublížil. A navíc s velkou pravděpodobností, jakmile to řekneš více lidem, je to velmi pravděpodobně tak, že to časem vědí všichni okolo a buď tě litují, nebo ti ublíží, a co je horší ublíží i tvým blízkým třebaže nepřímo....

[Dan]

pro Jednorozec: Veskrz souhlasím, že to tak může být. A proto uznávám, že si každý musí najít svou cestu a svou míru coming outu, včetně té varianty, že to o sobě nikdy nikomu neřekne. Můžeme se bavit o tom, jaké to má výhody, nevýhody, ale myslím, že vcelku nikdo z nás nemůže dát přímé doporučení - řekni to o sobě rodině, přátelům, je to vpoho vs neříkej to o sobě nikomu.

O mně to ví... nevím kolik lidí. Ostatně stačí si zadat můj facebook, řekněme, že to o mě může vědět kdokoliv, komu se zachce. Zatím jsem se nesetkal s vyloženě negativní reakcí, která by se mě nějak dotkla. Počítám s tím, že takové přijdou, ale věřím, že nebudou pro můj život, tak jak ho mám a jak ho chci mít, zásadní. Ale tím rozhodně nechci říct: vykecejte to o sobě každému, je to vpoho. Je to nebezpečné, ale zároveň nesdílím ten názor, že jsme lovná zvěř, která to o sobě říct nikdy nikomu nemůže.

[Tony]

A možná se k tomu dá postavit i z takovéhoto názorového úhlu pohledu: Moje sexuální orientace je moje výsostně osobní věc. Do toho, kdo se mi líbí nebo co dělám ve svých intimních chvilkách, je každému buřt nebo i něco ráznějšího. A to i rodině, i nejbližším přátelům. Stačí se pak naučit odstřelovat otázky typu: "Tak kdy budeme mít vnoučátka?" nebo u stolu po čtvrtém pivě: "Tak v kolika si přišel vo panictví?" Takový rázný přístup sice může kolem člověk utvořit určitou neprodyšnou hradbu mezi ním a společností, ale i s tím se dá žít, si myslim.

Když se budeš takhle izolovat, stejně ostatní vytuší, že "něco není v pořádku". Možná je lepší se aspoň někomu svěřit, až začne podobných otázek přibývat. Pak už záleží jen na něm, jestli si uvědomuje, že s mocí přichází zodpovědnost. Může se samozřejmě stát, že jak to o sobě člověk jednou vypustí, za chvíli to o něm vědí všichni okolo. Ten, komu důvěřuješ ty, může důvěřovat někomu dalšímu, a tak dál, a tak dál.
Se svým svěřováním zatím spěchat nebudu, ale jednou se těmi otázkami asi zviklat nechám. Takové svěření se ti může hodně změnit život, k lepšímu i k horšímu. Možná by byla škoda to nezkusit.

[Dan]

pro Creepy: To rozhodně, to už se pak týká převážně dětí, ono co se jedná toho chování vůči dětem, dá se uvažovat i nakolik se to týká rodičů dětí. Ve smyslu toho svěřování, se může zvažovat otázka, nakolik je vhodné, aby i rodiče dítěte, se kterým s třeba stýkám věděli o mé orientaci. I zde bych řekl, že zas můžou platit obě varianty, i to, že do toho rodičů nic není, i to, že za určtých okolností může být fér to rodičům říct. Ale zvlášť v téhle otázce jsou obavy zcela na místě.

[topkapi]

Reakce na můj vlastní coming out byly zpravidla směsicí překvapení, lítosti i zvědavosti. Vysloveně negativní odezvu jsem nezaznamenal, ale nemohl jsem přehlédnout jisté rozpaky ze strany těch, jimž se pod nohama začaly motat jejich první ratolesti. Zablikala varovná kontrolka, nezbývá doufat, že až za pár let dorostou do toho "správného" věku, nezabouchnou se mi před nosem dveře...

[Dan]

pro topkapi: Inu to opravdu nezbývá než doufat. Ale může to mít svá pozitiva, je mezi vámi jasno, věřil bych, že pokud jsou to blízcí známí, mohou mít vůči tobě i určitý respekt, žes k nim tu důvěru projevil. Můžete to pak spolu v lepším případě i probrat, jestli jim něco vůči případném vztahu k jejich dětem vadí. A pokud to správně pochopí, můžou to brát i jako další bezpečnostní brzdu, protože kdyby cokoliv špatného se událo, daleko spíš na to přijdou. Ty víš, že oni to vědí, a tak všichni víte, že se nic špatného nesmí stát.

[Dan]

pro Tony: Je jedině dobře s ničím nespěchat a všechno si dobře rozmyslet. A to víš, já věřím, že to svěření za to stojí, ale je to mými zkušenostmi s coming outem, někdo může být i jiný, vlastně je mi trochu líto, že jsem nikdy nedostal přes hubu, ať už metaforicky vzato, nebo explicitně, aspoň bych byl opatrnější.

"jak to o sobě člověk jednou vypustí, za chvíli to o něm vědí všichni okolo. Ten, komu důvěřuješ ty, může důvěřovat někomu dalšímu, a tak dál, a tak dál."
vypůjčil bych si tento tvůj fakt a dovolil bych si ho maličko otočit a zauvažovat nad ním.
Ano může to tak být, svěříš se a jde to dál a dál, ale nemůže to být za jistých okolností i pozitivní? Já jaksi věřím v takovou osvětu zevnitř. Pokud se druhému někdo z nás svěří, a pak možná dalšímu a eště dalšímu, a případně ti to někomu řeknou, nebo o tom promluví, u takových lidí - kteří nějakého konkrétního pedofila znají, je větší pravděpodobnost, že se s tím faktem nějak poperou,budou o tom přemýšlet, aspoň o kousek to posune jejich smýšlení. Skrze coming outy může takových lidí přibývat. Je to běh na dlouhou trať, ale jednou může být docela početná skupina lidí, kteří buď znají nějakého pedofila, nebo znají někoho, kdo zná pedofila a kdo je ochotný druhým vysvětlit, že ten pedofil je člověk jako každý druhý, ne bájné monstrum typu Minotaura nebo dokonce Krakena. A o tom to je, pedofil se začne lidem spojovat s někým konkrétní, přestane být bájným a vybájeným.