Hrozivý případ týraného Dominika má šťastnější vývoj, než by kdo čekal. Před pár dny se vrátil z Itálie, kde byl se svou sestrou Lucinkou a tetami z Klokánku, v jehož péči nyní je. Ve čtvrtek dostal své první vysvědčení a může být na něj pyšný: má samé jedničky.
Rodiče obou dětí s největší pravděpodobností čeká trest ve vězení. Pokud odvolací soud, který byl včera odložen, nerozhodne jinak, stráví matka šest let za mřížemi a otec 6,5 roku. Odnětím svobody by měli pykat za to, že svého syna týrali hlady, sadisticky ho bili a pro ukojení jeho údajné hyperaktivity mu sypali připínáčky do bot.
Dnes osmiletý chlapec, který se dostal do péče lékařů v tak podvyživeném stavu, že v sedmi letech vážil pouhých třináct kilo, je nyní zdravý, má 26 kilogramů, rozzářený úsměv, hudební talent a výborné známky. Navíc se nyní vrátil z ozdravného pobytu v Itálii, kde byl se svou sestrou.
„Přijeli úplně nadšení, opálení, přivezli si mušličky a Dominik, jak je dobrosrdečný, tak hned přiběhl a děkoval. Proto bych ráda ještě jednou poděkovala paní Zuzaně Baudyšové, ředitelce Nadace Naše dítě, která uspořádala sbírku, z jejíchž prostředků byly děti u moře a hlavně lidem, kteří peníze posílali,“ řekla Právu ředitelka Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková.
Ve sbírce, jejíž vznik iniciovali sami lidé, které krutý osud týraného chlapce zasáhl, se vybralo více než dva milióny korun. Kromě pobytu v Itálii se z ní platí terapeuti, osobní asistent, další léčebné pobyty a byla z ní také pro obě děti založena konta, která jim připadnou v plnoletosti. Kromě jiného jim také tety z Klokánku z těchto finančních prostředků nakoupily hudební nástroje.
Chodí do hudebky
„U Dominika se projevil obrovský hudební talent, koupily jsme mu klávesy a přihlásily ho do hudebky. Stejně tak i Lucinku, která hraje na kytaru. Kromě toho se ukázalo, že je Dominik pilný žáček. Nosí ze školy skoro samé jedničky a pochvaly. Je také technicky nadaný. Ale tím, že vlastně bojoval ten rok o život, musel opakovat a dnes si šel pro své první vysvědčení,“ sdělila Právu vedoucí Klokánku, kde žije Dominik s desetiletou Lucinkou v bytě se dvěma tetami.
Nejen díky pobytu u moře, ale i rodinné péči a laskavému prostředí se z něj stal veselý chlapec. „Z pobytu v Itálii byli unešení, z moře, z pláže, naučili se i pár italských slovíček, ale Dominik byl nejšťastnější z toho, že tam měli švédské stoly a on si mohl vybírat a různě všechno ochutnávat. Zároveň tam podstupovali různé pohybové a psychologické terapie a speciální programy pro děti, které byly týrané,“ popsala vedoucí tet z Klokánku, které se o Dominika a jeho sestřičku starají.
„Všechny noční můry i různé denní děsy už jsou pryč. Nyní je veselý, pořád za všechno děkuje a teď se nejvíc těšil, až přinese kytičku paní učitelce a dostane vysvědčení. Na samé jedničky je samozřejmě patřičně hrdý a my máme obrovskou radost,“ dodala.
Takto šťastný konec ale rozhodně nečeká vedle rodičů ani na sociální pracovnici, jejíž provinění v tomto případu shledal i tým odborníků z ministerstva práce a sociálních věcí. Vzhledem k tomu, že od října roku 2008 až do roku 2010 vůbec s rodinou nepracovala, ani na ni nedohlížela, hrozí sociální pracovnici Lee Petříčkové za nepřekažení trestného činu až tři roky vězení.
Je skvělé, že některé osudy týraných dětí můžou mít i šťastný konec. I když tak strašlivéé okamžiky, jaké tento chlapeček zažíval od vlastních rodičů mu ze vzpomínek asi nikdo nevymaže.
Novinky.cz nám podávají krásný optimistický článek, přesto jim za něj nepoděkuju. Proč zde opět na fotkách ukazují nahé zubožené tělíčko onoho chlapečka? Jednak jak se k takovým fotkám, které jsou zřejmě součástí vyšetřovacího spisu dostali, jednak jak to, že nemyslí na důstojnost onoho chlapce? A to pokaždé, když se podobným případ objeví, snaží se média přinést co nejvíce šokující obrazový doprovod, nehledě na zobrazování dětské intimity, zobrazování dítěte v jeho politováníhodném ale také poníženém stavu. Nejjvětší projev hyenizmu byla Kuřimská kauza, kdy kdy média od bulváru po ty takzvaně seriozní přinášely detailní zprávy o mučení a ponižování dvou chlapců. Proč nikdo nehledí na ty dti, které se k takovým zprávám jednou můžou dostat například zprostředkovaně od spolužíáů? Proč jsou vždy nutné takové detaily? Ano, společnost je pak alespoň více šokovaná, ale to nestačí říct, že bylo dětem krutě ublíženo, to si musí člověk číst JAK moc krutě, aby si to zlo dokázal uvědomit?