Život bez radosti (báseň)

[Angelo]

Život bez radosti

Rozednívá se a já se neusmívám, pláču,
noc byla dlouhá a myšlenky nebyly klidné,
bolí mě duše, svírá mi tělo a já se trápím,
moc se trápím, nemám proč, chtít dál žít.

Sevření je kruté, cítím se jako mršina,
nic mě netěší, jen myšlenky mě sráží,
padám k zemi, a nemohu se nadechnout,
vnitřně padám do hluboké jámy, cítím žal.

Tak moc to bolí, tak moc mě to trápí, moc,
už nemám nic, co by pohladilou mojí duši,
už není nic, co by mě postavilo na nohy, není,
kam se jen podívám, vidím jen bolest a bolest.

Proč zrovna já musím takhle utrápeně žít, proč,
vždyť to, co ostatní, bych chtěl, a nebýt pozadu,
ale nejde to, už ztrácím tempo a jsem poslední,
není mi nikdy přáno být mezi prvními, bohužel.

Co mé srdce chce, to nikdo neslyší, nikdo,
a přitom by stačilo tak málo, jen všimnutí,
inu, narodil jsem se, abych žil život s trápením,
a s bolestí, a abych dostával jen těžké rány.