
jsem tu nový. Rád bych se vám představil a napsal tu svůj příběh.
Vím, že jsem se zaregistroval už před pár dny, ale až dosud jsem sbíral odvahu něco o sobě napsat.

Na tyto stránky jsem zavítal proto, abych si s někým mohl psát otevřeně o svých pocitech, bez toho,
aniž by mě za ně někdo odsuzoval. Nevím, jak mě zdejší komunita přijme, ale za těch pár dní, co jsem tady,
jsem poznal pár milých lidí a cítím se tu dobře.
Je mi 29 let a jsem sadistický pedofil a masochista.
Prožil jsem velmi smutné dětství. Narodil jsem se s vážnou nemocí, takže jsem rané dětství strávit v nemocnici,
kde jsem bojoval o život. Přestože se nemoc nakonec podařilo vyléčit, zůstaly mi trvalé následky.
Když jsem začal chodit do školy, tak se se mnou děti kvůli mé odlišnosti nechtěli kamarádit a někteří kluci
mě i dost tvrdě šikanovali. Šikanovali mě v podstatě po celou dobu, co jsem chodil na základní a střední školu.
Šikanovali mě hlavně psychicky (urážky, ponižování, zesměšňování, ničení věcí, ...), ale občas i fyzicky.
Párkrát mě i sexuálně obtěžovali. Byl jsem tehdy z toho dost psychicky na dně a začal jsem si ubližovat (bít se),
protože fyzická bolest tlumila mou psychickou. Začal jsem také mít sadistické myšlenky.
Začal jsem mít nutkání ubližovat dětem (hlavně klukům) - konkrétně mě lákaly představy na to, že bych jim dal na zadek.
(Omlouvám se, že to zní asi dost divně, i mě to přijde divné, ale prostě tak to cítím)

Když mi bylo zhruba 12 let, tak se můj psychický stav, zhoršil natolik, že jsem začal vážně přemýšlet o sebevraždě. Nakonec jsem sebevraždu nespáchal. Naživu mě udržela myšlenka, že by bylo škoda zemřít dříve než poznám,
jaké je to být dospělý, a také naděje, že mě v dospělosti nikdo šikanovat nebude.
Jako teenager jsem si také začal uvědomovat i další odlišnost. Sexuálně mě přitahovali děti (5-13 let)
Jako malý jsem to příliš nevnímal, myslel jsem si, že je přirozené, že mě přitahují děti, když jsem sám byl ještě dítě.
Tehdy jsem si ještě nechtěl připustit, že jsem pedofil - bohužel jsem si tehdy myslel, že každý pedofil je automaticky monstrum (dnes už vím, že to tak není), takže mě ta představa dost děsila. Snažil jsem sám sebe přesvědčit, že pedofil nejsem, a že až budu starší, tak se třeba posune věk lidí, kteří mě sexuálně přitahují (což se samozřejmě nestalo).
Když jsem odešel ze školy a začal pracovat, tak se mi hodně ulevilo, protože už mě nikdo nešikanoval,
ale stále jsem byl na tom psychicky opravdu hodně špatně a měl jsem těžké deprese, a tak jsem se začal dětem
nějakou dobu vyhýbat, protože jsem se bál, že bych jim mohl ublížit. Trvalo mi asi 6 let, než jsem se dokázal
vyrovnat s traumatem, které jsem v dětství zažil, promyslet si co vlastně od života chci a vyrovnat se s faktem,
že jsem sadistický pedofil.
Uvědomil jsem si, že jediné co v životě, chci je trávit co nejvíce času s dětmi, pomáhat jim a ideálně si najít
nějakého dětského kamaráda, kterého jsem nikdy neměl, a tak jsem začal dělal dobrovolnictví s dětmi.
V současnosti se cítím šťastný. S dětmi trávím hodně času (asi 3x týdně) a moc mě to s nimi baví.
Podařilo se mi najít dětské kamarády a časem jsem se do jednoho z nich dokonce i zamiloval.
Sice vím, že mu nikdy nemůžu říct, že ho miluji (což mě velmi mrzí) a nemůžu s ním mít sex, ale můžu mu být
jeho starším kamarádem, trávit s ním volný čas a pomáhat mu s problémy.
Sebevražedné myšlenky už nemám, ale sadomasochistických myšlenek jsem se sice dodnes nezbavil
(a myslím si, že už se ani nikdy nezbavím). Co se sadismu týče, tak nutkání ubližovat dětem mám pod
kontrolou a dětem neubližuji. Jednak je to tím, že moje láska k dětem mi zabraňuje jim ublížit, ale také že jsem si
sám v dětství prožil hrozné věci, a tak si nedovedu představit, že bych dítěti nějak ublížil.
S masochismem jsem sice přestat nedokázal, ale už vím jak to dělat bezpečně, abych si zdravotně neublížil.
Vlastně ani nevím, jestli se masochismu zbavit chci, protože fyzická bolest mi dělá dobře
(nejspíše kvůli endorfinům) a jizvy už stejně mám, takže o pár více nebo míň už nic nezmění.
Děkuji všem, kteří si tohle přečetli,

Marrith