Já se omlouvám za gramatické chyby já jsem dysgrafik
Ahojky, já bych se vám chtěl svěřit, protože poslední dobou je to neúnosné na mojí psychiku, já jsem si před půl rokem někdy v létě 2023 našel na internetu online skvělého kamaráda, kterého jsem začal mít rád. Já jsem si ho našel přes jednu online hru o vlakách která je moc supér a já jsem se sním začal bavit přes aplikaci Discord, doufám, že všichni znáte Discord? Je to něco podobného jako je Skype. Mě je 40 let a já moc dobře vím, že je to špatně, že já bych se s takovým malým klukem neměl podle zákona a různých § vůbec se s ním bavit a plně si to uvědomuji, ale z nějakého důvodu jsem ho začal mít rád, protože mě se strašně líbí ten jeho hlas, protože já jsem vysazenej na zvuky a hlasy a bojím se, že jsem se do něj i zamiloval, což je průšvih já vím, ale já vím/tuším jak se k němu mám chovat, já se k němu chovám slušně a pěkně a jsem na něj hodný Já po něm nechci a ani nebudu nikdy chtít po něm fotky a videa a tady je ten kámen úrazu já bych potřeboval poradit jak s takovým klukem bych měl mluvit tak abych mu nějak psychicky neublížil a nebo aby neměl do konce života nějaké psychické problémy nebo trauma? Já nevím jestli mu můžu třeba psát/říkat, že ho mám rád/rád jako kamaráda? Protože já jsem mu už napsal, že ho mám rád jako kamaráda a on mi na to taky napsal, že mě má rád taky jako kamaráda, což mě potěšilo a jsem za to rád a zahřálo mě to na srdíčku. Nikdy mu nenapíšu/neřeknu, že ho miluju, nebo tak něco, to by mohlo být na něj už moc a možná to je to co by mu už ublížilo a to já nechci.
Tak já bych byl moc rád kdyby jste mi někdo mohl poradit jak z takovým klukem se mám vlastně bavit? Aby se mě nebál a neměl ze mě třeba strach, že jsem nějaký úchyl co je na chlapečky, protože to já fakt nejsem mě nevzrušuje jako on osobně, protože já ho mám rád srdcem a já mu nechci nikdy a nijak/nějak ublížit!
On má rád vlaky on je to šotouš blázínek do vlaků a on je každý týden v depu a chodí si každý druhý den fotit vlaky, protože on to má hned skoro za barákem.
No a můj pocit/dojem je, že ho asi začínám s nějakého důvodu ztrácet, protože od začátku roku 2024 to jde pěkně skopce, on mi přestal většinou odpovídat na moje komentáře, jo jako občas mi něco odepsal, ale s 85% mi neodpověděl, já nevím jestli nevěděl co mi na to má odpovědět a nebo prostě nechce, tak já nevím na čem jsem. Před rokem/v roce 2023 jsme se normálně bavili já dokonce i slušně já s ním nikdy nemluvím sprostě, to spíš on mluví sprostě jak dlaždič.

No co se stalo jak jeho rodiče našli, ten náš chat na FB tak od 7.1.2024 mi napsal, že bude lepší abychom spolu 3 týdny nemluvili a nic si nepsali, ale já jsem to po 14 dnech nevydržel a napsal jsem mu něco už nevím co to bylo, ale pak byl týden klid a teď když nám končila lhůta se spolu nebavit/nepsat, tak on ten hajzlík mi napíše, že jsem to porušil a že jsem mu napsal po 14 dnech, dotaz jestli se pak budeme spolu bavit a psát, on mi na to napsal, že jj. No a teď — 19.1.2024 mi napíše, že jsem to porušil a že prý měl kvůli tomu průšvih, já jsem se ho zeptal jaký měl ten průšvih, on mi to ani pořádně nevysvětlil akorát mi napsal, že se semnou může bavit, ale on prej nechce, protože jsem porušil slib o blokaci, já jsem mu před dávno napsal, že si ho blokovat nebudu a že to budu chtít vždycky vyřešit bez té blokace na PM, ale on mě tak vytočil/naštval mě s tím, že mi dal dalších 10 dní bez komunikace (tak jsem to psychicky nedál a dál jsem si ho do blokace na 5 minut, protože to už bylo na mě fakt moc, pak když jsem si ho odblokl tak mi napsal z důvodů, že jsem to po 14 dnech porušil. No tak tohle musíte pochopit, že by to naštvalo každého i když je to ještě dítě co to třeba nechápe jo, ale já se tu 3 týdny mučím pláču div si něco neudělám/nebo bych spáchal sebe vraž... ale tohle já ne já jsem zatím normální a na téhle věci já vůbec nemyslím, protože já se to pokouším nějak zvládnout sám já jsem dost silný na to abych to dal v pohodě, ale že mě odrovná 12ti letý kluk, tak to jsem nečekal, takhle v háji jsem nebyl ani když jsem se rozcházel mojí dívkou ve 17ti letech ( víc info níže).
Všechny informace o mě a o něm vám popíšu níže
Proč vám píšu a svěřuji se vám.
Ten kluk 12 let měl na začátku roku 2024 nějaký průšvih, který vám nesmím napsat, protože se to týká jeho rodiny a přátel a nechci aby měl problém, no tam jde o to, že se něco řešilo ohledně těch známých a náhodou mu vzali mobil a rodiče tam viděli na FB( Facebooku) náš chat, kterej je v pohodě, protože jsme si psali o jeho koníčcích což jsou vlaky a ohledně her a párkrát jsme se pohádali, protože jsme si nerozuměli v komunikaci, protože já mám ještě slabé místa abych těm mladým porozuměl, ale většinou jsme se pohádali v tom, že on mi něco napsal ohledně rodiny a jeho trestech a sprostých nadávek od rodičů, a když jsem mu napsal, že mu ty nadávky nevěřím, tak mi pěkně sprostě vynadal, což já jsem ho i chápal a já ty jeho nadávky pokaždé ignoruji a pak jsem šel do blokace, ale za hodinu si mě odblokl a pak se mi omlouval, že to přehnal a tak podobně. Já už vím, že když dojde mezi námi k hádce, tak on se naštve pak si pěkně ponadává a já čekám pokaždé až vychladne a pokaždé je to stejné, takže to už tak máme mezi sebou nastavené, že kdyby mě on urazil nebo nechtěně naštval, tak já mu to pokaždé odpustím/prominu, protože já ho mám rád a nechtěl bych o něj přijít, co bylo od něj krásné to, že před Vánocemi mi on taky už psal, že mi všechno odpustí, dokonce mi to řekl i při hovoru při hraní Farmářské hry, že mi už všechno odpustí, což mě moc potěšilo.
Co mě ještě potěšilo a co jsem asi nepochopil bylo to, že někdy během Vánočních svátků jsme se nepohodli, protože tam byla taková věc, že mu rodiče zakážou mobil a přístup na PC na celý rok 2024, on mi pak napsal 1.1.2024, že je to prej ok, že zákaz mít na mobil a PC nebude, protože on prý něco dál rodičům, ale co jím dál sem psát nebudu, protože z toho by mohl být problém kvůli čemu jsme se pohádali, protože já jsem mu to opět nevěřil a on si mě blokl, potom začal ten samí kolotoč odblokování a omlouvání, ale já jsem to už nevydržel a dál jsem si ho do bloku taky. Já jsem si ho chtěl nechat v blokaci 1 měsíc abych viděl co bude dělat, ale co se nestalo on ten kluk 12 let hrál sám Farming 22/Farmářskou hru a jeden můj kamarád na V je mu 13 let, ale sním hraji jenom občas není to tak jako u toho prvního kluka 12 let, takže ano mám dva mladé kamarády Více popis níže. No co se nestalo, tyhle dva kluci si mezi sebou volali Přes aplikaci Discord a ten kluk 12 byl tak zoufalej prý, že dělal že je opilí, ale naštěstí to jenom hrál, ten kluk 12 místo toho aby byl na mě naštvaný, že jsem si ho blokl, tak právě na opak, on tomu klukovi 13 let, řekl do hovoru ať pozdravuje mě xxx, (teď jsem málem napsal můj nick

Teď je tu ten kámen úrazu proč vám sem píšu Ten kluk 12 let mi 7.1.2024 napsal, že zlobil stím problémem na začátku roku a že se dostal ten náš chat z FB k rodičům, tak já nevím ještě co všechno mu rodiče na to řekli, ale co já tak vím, že ten kluk 12 řekl, že jsem v pohodě kamarád a že mi je 27 let, náš chat je v pohodě jak jsem psal výše, ale ten kluk 12 mi napsal, že raději spolu nebudeme komunikovat 3 týdny do té doby než se to uklidní. Já jsem mu na to napsal ze zoufalství, že já to klidně vydržím s ním nekomunikovat a do té doby než dospěje když ti rodiče zakázali se se mnou bavit a on mi na to odepsal: ne ne počkej nezakázali já se jenom musím uklidnit. Konec chatu.
A tady to je já jsem to trochu podcenil, já jsem si tvrdě a hrdě myslel jak jsem silnej a že to krásně vydržím, ale omyl vélký omyl a tady jsem zjistil, že ho mám fakt rád, protože mi začal strašně chybět ten jeho hlas a hraní online her, já teď posledních 14 dní každý večer brečím a brečím a každým dnem je to silnější a silnější, já jsem plakal 14 minut pak 20 minut a teď je to 1-2 hodiny a je to strašný a já to už nedávám posledních 14 dní, protože mě před půl rokem někdy v létě zemřel otec, já když jsem se bavil skoro každý den s tím klukem 12 a hráli jsme spolu online hry, tak mě bylo s ním tak dobře, že se mi podařilo na to úmrtí zapomenout a myslet jenom na to příjemné, ale teď mám takový dojem, jak se to mezi námi přetrhlo a nebavíme se, tak mi asi došlo teprve teď co se vlastně stalo a teď mi chybějí rodiče + ten kluk 12 let a mám pocit jako bych přišel o nejlepšího kamaráda na světě a teď se mi teď a míchají obě tragické neštěstí na jednou a tím je to dvoj násobní smutek.
Já nechci na psychiatrii, protože bych skončil v blázinci a nebo napumpovaný práškama, protože když ty prášky vysadím za několik týdnů, tak zase budu tam kde jsem teď v háji....
INFO O MĚ A O NĚM
já bych potřeboval poradit jak bych měl komunikovat s 12ti letým klukem? On je celkem výbušný typ a hned se na všechny kluky a lidi naštve, protože jeho vytočí každá maličkost v komunikaci mezi nim a ostatními klukama a lidma na netu, ten kluk budeme mu říkat kluk 12 let to prý údajně nemá v rodině lehké a já si myslím, že se to dost podepisuje na jeho psychice.
Já vám tu napíšu všechno co o něm vím a něco o mě a vy podle toho my když tak moc prosím zkuste poradit některé rady, které by mohli pomoct nám oběma.
My už se známe půl roku a máme už nějaký citový vztah a důvěru, takže si říkáme co nás trápí a tak podobně, Kluk 12 Let J.
Prý má zlí rodiče které ho prý nechávali v Družině až někam do 6 hodin, prostě až do konce hodin kdy končila Družina, teď když už chodí domů sám, tak prý mu rodiče seřvou za to že má dvojku z nějakého předmětu a ještě mu dají pár facek, což mi přijde dost kruté a někdy mu i za to dávají zaracha zákaz chození ven na 1 týden.
Ten kluk 12 let J. je moc milý a hodný kluk když chce, ale někdy má nálady, že vybouchne a je vzteklí a kope kolem sebe a je sprostý a drzí a mě to trápí protože ho mám rád a chtěl bych mu pomoct a já nevím jak, to je ten důvod proč vám píši. My se máme rádi jako online kamarádi, on mi občas napíše, že jsem supér kamarád za co jsem rád. My se skoro každý týden nepohodneme a pohádáme se a pak za hodinu se pak oba omlouváme se navzájem, že jsme to přehnali a zase se máme rádi…
Já jsem mu při druhém hovoru na aplikaci Discord když jsme hráli farmářskou hru zeptal jestli mu nevadí můj věkový rozdíl mezi ním a on mi pořád tvrdí, že nevadí, když se ho na to pokaždé zeptám, tak mu to prý nevadí, že on se prý baví více s dospělými lidmi než s děckama, proto on má taky plno známých lidí u CD drah, protože on má rád ty vlaky a fotí je, tak on i chodí na nádraží za chlapama

Pak mi tvrdí, že má samé jedničky a když dostane za známku 2 tak mu rodiče vynadají a dají mu zaracha/zákaz vycházení ven na týden a nebo mu vezmou mobil zákaz na PC a vypnou prý elektriku aby si rodiče pojistili, že nebude na PC.
Kluk 12 let J. si ubližuje tím, že hraje vlakovou hru v singl pro jednoho hráče pokaždé hraje při západu slunce a je mu pak prý smutno, já nevím proč si to dělá? Jeho musí asi něco trápit jenže já nemůžu přijít co, protože on mi to nepoví, ale já si myslím, že to bude mít souvislost s tou rodinou asi jak ho psychický ubližují, protože na něj rodiče jsou zlí jenom za to, že dostane známku 2, to přeci není normální ne?
Později mi ještě napsal na Discord, že prý jeho rodiče na něj řvali, že je idiot co se vůbec neměl narodit, že by vše bylo lepší kdyby se prý vůbec nenarodil a začal psát sprosté slova co mu údajně říkali jeho rodiče.
Tohle jsem mu fakt nevěřil a kvůli tomu jsme se pohádali.
Jsme se pohádali, že jsem mu některé věci nevěřil, já jsem mu napsal, že si něco musel vymyslet a přibarvit, Já jsem mu nevěřil ty sprosté slova jak mu sprostě nadávali, tak mi psal, že prý rodiče mu pořád říkají, že je 0 co se nikdy neměla narodit, já jsem ho uklidňoval, že to není pravda, že on není žádná nula ať to když tak ignoruje, já jsem mu vždy oporou když má doma hádku, tak si píšeme a lituji ho a jsem sním a on mi píše, že moc děkuje, že mu strašně pomáhám když jsem jeho podpora a pak je mu o hodně líp a když deme pak hrát nějakou online hru, tak je veselý a šťastný, že se mnou může hrát a mluvit se mnou v hovoru po Discordu.
Já když pár dní nemám čas nebo chuť si sním zahrát online hru a volat si přes hovor Discord, tak je problém a začne si vymýšlet si ty tresty co jsem psal výš, abych ho litoval a šel si sním zahrát takový je můj dojem.
Protože on mi říkal, že moc kamarádu nemá, co by si s ním šli zahrát nějakou tu online hru. Tak já právě nevím jestli mě tím citově nevydírá a manipuluje se mnou? Já jsem mu napsal, že až se zase pohádáme tak umě to bude mít vždycky v pohodě a že mu to vždycky odpustím, protože ho mám rád a nechci mu ublížit to fakt nechci, já jsem mu i při hádce koupil hru s autobusovou online hru, abych mu dokázal, že ho mám doopravdy rád a že mi na něm moc záleží. Tak jsem si ho tou hrou udobřil. On se mi psal, že jsem moc hodný a čím si mi odvděčit a já jsem mu na to napsal, že od něj nic nechci, že mi stačí když si budeme volat a bude na mě hodný.
Kluk 12 J. Mi někdy 16 Listopadu napsal že:
Jestli prý nevím proč se cítí poslední dobou tak smutný? On mi pak psal že je vždy veselý jen když si voláme spolu, tím mě moc potěšil.
NĚCO O MĚ.
Teď vám něco napíšu o mě aby jste si mohl udělat nějakou představu i o mě. mě je 40 let já jsem narozen v Říjnu 1983ˇa od 4 let jsem skoro slepí protože prý mě moje vlastní maminka shodila ze stolů a pak jsem prý údajně ležel 14 dní v Ústecké nemocnici bez vědomí, takže se to na mě podepsalo a jsem o několik let opožděn, a mentálně jsem na tom asi tak na 12-14-15let. takže já těm klukům 12 let celkem rozumím a baví mě se s nimi bavit v hovoru více než s dospělým člověkem, občas si komunikuji a volám si přes hovor aplikace i s dospělýma, někdy je to i legrace, ale není to ono, já nevím proč, ale více mě přitahují mladší kluci ne jako postavou jako takovou, ale tím hlasem. Já jsem slabozraký prakticky slepí člověk, já mám pravé oko úplně slepí a na levé oko vidím jenom do 5m a pak je to rozmazané, já jsem polovinu mého života žil mezi dětma, protože já jsem od první třídy a do učiliště žil na internátu. Já jsem v první třídě jsem byl na Moravský Třeboví jsem chodil do školy+ několik týdnu v dětském domově, protože tam nebyl internát a naši rodiče hlavně táta neměl peníze a nebo čas, to už si nepamatuji, tak pro mě vždycky jezdil po 14 dní a nebo po měsíci, to už si nepamatuji přesně, to my bylo 8let. Já jsem tam byl jenom první rok, protože já jsem neměl možnost kam jít do školy, kvůli těm očím, to jsem měl ještě 2 roky odklad než se pro mě našla škola, v dětském domově se mi vůbec nelíbilo protože tam na mě byli oškliví a zlí a možná mě i bili, což už si, ale nepamatuji, ale je to možné, protože po pár měsících jsem si tam našel kamaráda který mě měl asi rád, protože mě pak začal chránit. (““ teď když to píšu a vzpomínám na to tak pláču““). Takže pak to už šlo a pak se mi tam začalo líbit, protože jsem si už na ně zvykl a měl jsem tam pár kamarádů, což bylo dobré. Utekl rok a rodiče přes paní ředitelku v Moravské Třebové mi našli školu v Praze na: Francouzská 260/56101 00 Praha 10-Vršovice, teď už to klidně můžu napsat protože ta škola s internátem tam už od roku asi 2004 není. Kde byl internát a škola pro slabozraké děti což bylo supér, tam jsem byl vždycky 1 týden a na víkendy domů, prvních 14 dní jsem plakal, protože to byla pro mě velká změna a trvalo mi asi 3 týdny než jsem se otrkal a zvykl jsem si na všechny nové kamarády. (““ teď když to píšu a vzpomínám na to tak pláču““). Já si vzpomínám na jednoho kluka který se jmenoval Kamarád. V. H. ten byl super hned první týden se mě tam ujal a říkal mi abych nebrečel. To byl můj nejlepší kamarád a dokonce chození do školy na internátu. Tam to bylo supér v tom, že internát byl v jedné budově a škola kam jsme chodil byla ZVŠ. Ve 4 patře. Na tyto léta na pobytu na Intru vzpomínám pořád a je mi smutno, protože tam byli moc supér lidi kamarádí i učitele i vychovatelé byli moc supér, protože mi všichni říkali, že jak já se budu chovat k ním tak oni se budu chovat ke mně, to znamená, že když se budu chovat slušně a pěkně, tak oni se taky podle toho budou chovat ke mně, což mě nedělalo vůbec žádný problém se k ním chovat pěkně, pak v tom byla i výhoda, že některé věci mi procházeli a něco mi i odpustili, takže to byla škola do 2 třídy až do 9, kde jsem prošel v pohodě já jsem měl celkem dobré 1-2-3 dokonce se tam i občas našla i 4 i 5, ale pětek jsem měl asi 3 za celou dobu docházky, jednu 5 jsem si přál protože mě to zajímalo co by se stalo kdyby jí dostal, ale bohužel jsi nepamatuji za co jsem do už dostal a jaké to mělo následky a druha 5 tu jsem už chtěl jako číslo se mi to líbilo moc a teď jí mám taky rád.
V roce 2000 jsem šel na učiliště na zahradníka do Komořan Praha 4 Knouzová něco už si to nepamatuji přesně, kde jsem byl 4 roky do roku 2004 a pořád jsem byl na Intru: Francouzská 260/56 kam jsem vždycky po škole dojížděl na Internát, takže jsem byl pořád mezi dětma jako by, protože tam se mohlo dříve spát na patře mezi dospělými a dětmi druhého stupně, takže já jsem byl mezi dětma a byl jsem už na to zvyklí.
Moje první náznaky/příznaky k Pedofilie:
Já jsem měl mojí druhou lásku/dívku ve 14 letech a ve 17 letech jsme se rozešli protože tam jsem zjistil, že něco je špatně a ona se mi přestávala už líbit a to byl průšvih, protože mě se líbila její spolužačka která měla o polovinu menší postavu než byla P. H. druhá láska ve 14 letech, já jsem s tou P. H. nikdy nic neměl, já nevím ani vlastně proč, jestli jsem měl s toho strach nebo jsem se jí bal to zkusit, paradox byl ten, že mi k 15tinám koupila ona sama kondomy a já jsem byl kretén blbec já jsem nevěděl co s nima a tak jsem je dál raději kamarádovi.
Jak jsem vám už psal, že bych mu nechtěl ublížit, tak jsem to myslel smrtelně vážně, přece nejsem tak blbej abych se nechal zavřít na tohle mám rozumu dost a trvám si na tom, já si to ani nemůžu dovolit udělat nějaký průser, protože já tu mám ještě mladšího bráchu o 7 let mladšího a on má sociální fobii a je introvert. Takže já mám za bráchu zodpovědnost, takže já se snažím na to dávat pozor abych se do ničeho nenamočil a jsem opatrný a vím kam až můžu zajít a proto sním ani nemluvím sprostě to spíš on mluví sprostě jako dlaždič,
-
No nic jdeme dál pak během pobytu na učilišti obor zahradník k nám na intr přišel do 5 třídy jeden kluk který se jmenuje J. T. opět (““ teď když to píšu a vzpomínám na to tak pláču““). Mě bylo 21 let, a to jsem mohl spát na patře kde byli děcka z druhého stupně, teď když nad tím tak přemýšlím, tak to muselo být hrozné, ale mě to vůbec v té době nějak nepřišlo, já jsem se tam cítil jako ryba ve vodě. Je to divné a zvláštní já vím, ale bylo to tak no.
H. T. přišel do 5 třídy já jsem už chodil do 3 ročníku na učilišti a pořád jsem bydlel na Internátě na té samé adrese, nejhorší bylo, že ostatní si z něho dělali legrácky a on se tam teprve rozkoukával a poznával to tam a zjišťoval teprve co a jak a ostatní si z něho dělali legrácky, tak já jsem to nemohl vydržet a musel jsem se ho zastávat/pomáhat a chránit ho a tím pádem, jsem si udělal nej kámoše. Potom když já jsem byl ve 4 ročníku a on byl v 6 a já jsem odešel, z učiliště + z Internátu, tak on to prý psychicky nezhládl, protože já jsem si jednou někdy po 2 měsících udělal výlet do Prahy, tak jsem si řekl, že toho mého kámoše H. T. pojedu navštívit a tam mi vychovatelky na Internátu řekli, že prý údajně kvůli mně s končil na psychiatry. (Chudák, H. T.) mě ho bylo líto a už jsem ho pak nemohl najít, protože když jsem si tam udělal výlet po cca po roce, tak jsem zjistil, že on sám opustil školu a ani to prý tím pádem nedokončil. Tohle mi pořád leží v žaludku a na srdci a když na to myslím, tak pláču.
Během let od ukončení školy jsem pořád doma na invalidním důchodu a žádnou Známost jsem neměl, jen pár kamarádů okolo 14-17-20 let na sociální síti, já nevím jestli budete znát aplikaci Discord? Je to něco podobného jako TS3: TEAMSPEAK 3, kde se dá psát a volat s lidmi.
Jak jsem se dostal k tomu klukovi 12 let.
Tak já vám to zkusím nějak popsat: Já Pepa Jsem si někdy v Červenci tohoto roku 2023 jsem si našel online kamaráda přes jednu vlakovou hru která se jmenuje SimRail kde je multiplajer, což znamená hra pro více hráčů a je to moc suprová hra z reálného Polského prostředí kde se jezdí různými dobře propracovanými vlakami a dispečeři/výpravčí, takže výpravčí řídí vlakovou dopravu a staví cesty pro vlaky, ale tím vás nebudu zatěžovat. No více méně jsme se s tím 12ti letým klukem poznali tam, protože ta hra je dostupná pro všechny lidi po celém světě jak malé, tak i velké, takže tam hrají všechny věkové kategorie. Já nevím jestli vám mám popsat co jsme zrovna v té hře dělaly, ale zkusím vám to když tak popsat, snad to nějak pochopíte? Já vám to popíšu asi takhle já jsem byl v jedné stanici (já vám to popíšu v českých stanicích aby jste tomu lépe porozuměl, protože polské stanice vám nic neřeknou asi.) Já jsem byl ve stanici Praha Hlavní nádraží a on ten kluk byl ve stanici Smíchovské nádraží a dělali jsme mezi sebou event mimořádnou událost pro ostatní hráče co jezdili s vlakami, takže jsme vyloučili jednu kolej mezi sebou která byla v servisním stavu a mezi sebou se jezdilo jenom po jedné koleji a museli jsme mezi sebou komunikovat přes dispečerský telefon a tady to přišlo, mě se strašně zalíbil ten jeho hlas. Takže jsme se seznámili na aplikaci Discord, kde jsme si pouze nějaký čas jenom psali ohledně hry SimRail a máme podobný zájmy, my dva máme rádi vlaky a MHD, takže se většinou bavíme o vlakách a ukazuje mi jeho fotky a videa z jeho akce, protože on je to Šotouš. Šotouši jsou lidé kteří si fotí vlaky a tramvaje a autobusy a pak je sdílí na sociálních sítí, jako je FB (Facebook) a Discord.
Ale k věci já jsem ho bohužel začal mít moc rád, což můžete namítnout, že je to moc nebezpečné, to já vím a jsem si toho vědom a vím co si k němu můžu dovolit a co ne, to se nemusíte bát, já za tech půl roku co se známe nic jsem od něho nechtěl, žádné fotografie ani videa, protože já ho mám fakt rád jako člověka jako takového, protože já jsem si ho oblíbil kvůli hlasů, protože já jak mám tu oční vadu, tak mám více vyvinutý sluch. Já vím a jsem si vědom, že po tak malém klukovi bych neměl chtít fotky ani videa, takže to dodržuji, ani si sním nepovídám o erotice a nahotě to už vůbec, protože já vím, že se to ani nesmí s ním probírat, takže já se tomu snažím vyhýbat. Jednou jsme hráli hru Farming simulátor 22, to je hra o farmaření a byla tam budova do které se mohlo vlézt a tam byl stůl s ovocem a já jsem mu to tomu klukovi 12 let popisovat co v tom domě všechno je, takže tam bylo umyvadlo a nad tím byla polička s nádobím (talíře a skleničky) a já jsem mu řekl, že tu vidím nádobíčko a on na to, on se tomu zasmál a zeptal se mě jestli je zkaženej/zvrácenej, ale já jsem mu na to neodpověděl spíš jsem se tomu chtěl vyhnout a začal jsem zase popisovat věci v domě, jako, že je tam obraz na tom obraze krajina, vedle stolek a lustr a on na mě pořád volal Pepo. že jsem zkaženej/zvrácenej a pořád se smál a já jsem mu na to neodpovídal a pak přišel pejsek, který se jmenoval Tonda, to jenom aby jste věděl, že nejsem takový za koho si myslíte určitě, že já sem, to fakt ne. To znamená, že ho mám fakt rád v mém srdci a kdybych měl jeho fotku jak vypadá, tak když se vždycky pohádáme, tak by mě to asi zabilo, protože když se vždycky pohádáme se nepohodneme se tak pokaždé oba toho litujeme a pláčeme, ale ne v hovoru, ale soukromě a a pak se udobříme.
No já když jsem slyšel ten jeho hlas, tak jsem si říkal, ten má supér hlas a já to s ním zkusím se skamarádit s tím klukem 12 let, tak já jsem mu napsal do Soukromé zprávy na aplikaci Discord, jestli by nechtěl další den se mnou udělat v té hře event mimořádnou událost pro ostatní hráče, protože já jsem věděl, že tyhle akce on má rád, tak jsem to chtěl s ním zkusit a on na to že jo, tak já jsem napsal, že je to supér a hned jsem se mu jako jedinému na netu svěřil, že jsem skoro slepí aby s tím ve hře počítal když tam budu tápat a tak podobně, tohle všechno bylo ok. Pak on mi začal jako první volat na aplikaci Discord, já jen aby jste věděl, že pokaždé začal hovor on a ne já, protože odvyklé je to opačně, že mám pravdu?

Já jsem měl ještě jeden problém a to ten, že já jsem byl v online hovorech většinou plachý a stydliví, takže já jsem na hovory nebyl zvyklí a byl jsem málo komunikativní, takže až u té vlakové hře mě pár lidí rozmluvilo, protože tam se musí pořád mluvit na strojvedoucí a dispečery, takže tam jsem se naučil tento rok konečně nějak mluvit a komunikovat s hráči, ale nebylo to vůbec jednoduché se rozmluvit a mám s tím problém ještě teď.
Ten kluk 12 let mi občas něco vytýkal, jako, že jsem debil, blbec a že jsem pomalej, to mě ještě tak dobře neznal, tak já jsem mu to toleroval a chápal jsem ho, až když mi to říkal při dalším hovoru, tak jsem se mu svěřil jako jedinému, jak to bylo, že za to já nemohu a že jsem spadl ze stolu ve 4 letech a že jsem pak ležel 14 dní bezvědomí v nemocnici, to jsem mu asi psát neměl, že? Já jsem mu pak napsal, že jsem na tom mentálně jako on na 12 let a on mi na to řekl, že je to dobře, on to myslel v dobrém v tom, že mu rozumím, tak se mu to líbilo, a tak jsem spolu hráli online hry jako jsou vlaky Farming simulátor o farmaření a autobusoví simulátor 2018.
Takže pokud jste mě opravdu pochopili a já vás o tom přesvědčil, že já jsem v pohodě a myslím to vážně, já bych to takhle chtěl udržet až do jeho dospělosti až dostane rozum a bude se chtít se mnou setkat pokud se toho ještě dožiju, což bych si moc přál ho někdy vidět až bude velký, proto on už má plány do předu a chce být strojvedoucím vlaků a řekl mi, že mě vezme do kabiny až bude mít papíry na vlak, pokud se něco nepokazí, jako třeba já nezemřu dřív než se setkáme a nebo se pohádáme tak, že se už nebudeme chtít nikdy vidět, nebo tak něco.
Poradíte mi prosím jak mu vysvětlit, že já mu nechci ublížit a že jsem v pohodě chlap, já bych ho chtěl nějak přesvětčit aby pochopil, že já jsem v pohodě a že mu nechci ublížit, prostě ho potřebuji uklidnit aby byl v pohodě a aby se mě nebál. Protože já mám někdy dojem, že se mě bojí nebo má obavy, ale on mi to neřekne.
Já jsem si jednou s ním zahrál takovou hru na pravdu:
Já jsem mu napsal: "Zkus prosím odpovědět po pravdě a pak to zkus někdy ty na mně.!"
a on mi odpověděl:
1. Bojíš se, se mnou bavit? "nebojím"
2. Máš ze mně strach? "nemám"
3. Bojíš se že ti něco udělám? "nebojím"
Pokud by jste byli tak moc hodný a případně mi poradili jak ještě by se dalo sním lépe komunikovat a více ho pochopit a jak se k němu dostat případně ještě blíž aby se mě nebal se mě, já bych se klidně dohodl i s rodiči, ale já po internetu nevím jak a on si to nepřeje, ale bylo bylo by to asi i lepší pro nás všechny strany.
Děkuji Pepa Zahradník.