KDO JE PEDOFIL

Základní informativní články vložené na titulní stranu webu.
Uživatelský avatar
Marco Freeman
Čestný člen skupiny ČEPEK
Příspěvky: 1685
Dal: 1099 poděkování
Dostal: 2046 poděkování

KDO JE PEDOFIL

Nový příspěvek od Marco Freeman »



Pedofil je člověk, který cítí erotickou (sexuální i citovou) přitažlivost k dětem před pubertou (bez vyvinutých sekundárních pohlavních znaků, tedy např. bez růstu ochlupení, zhrubnutí hlasu u chlapců či zdůraznění boků a růstu prsů u dívek apod.) či k dětem na začátku puberty (s počínajícím vývojem sekundárních pohlavních znaků). Pedofilům se děti líbí podobně jako většinově orientovaným lidem dospělí; obvykle k nim pociťují citovou náklonnost, jsou schopni se do nich zamilovat, mívají o nich sexuální fantazie.

Z výše uvedeného vyplývá, že pojem pedofil rozhodně neoznačuje člověka, který sexuálně zneužívá děti. Přesto je mezi laickou veřejností často rozšířený nesprávný význam pojmu pedofil. Za pedofila je často chybně označován jakýkoliv člověk, který se k dětem nebo nezletilým chová sexuálně nevhodně. Odborníci odhadují, že většina pedofilů se zneužití dítěte nikdy nedopustí, některé zdroje uvádějí, že 70–80 % odsouzených pachatelů sexuálního zneužívání netvoří pedofilně orientované osoby, jiné zdroje uvádějí, že přibližně 90 % případů sexuálního zneužívání dětí mají na svědomí pachatelé s většinovou (tedy nepedofilní) sexuální orientací, kteří dítě použijí ke svému sexuálnímu uspokojení jako snadněji dostupný náhradní sexuální objekt.

Pedofil tedy rozhodně není definován jako člověk, který sexuálně zneužívá děti, tento pojem proto nelze používat pro označení pachatelů pohlavního zneužívání dětí.

Proč je nutné používat pojem „pedofil“ správně?

Používání pojmů pedofil a pedofilie v nesprávném významu vytváří klamný dojem, že všichni pedofilové jsou dětem nebezpeční a že všichni, kdo zneužívají děti, jsou pedofilové. To přispívá k předsudečnému odsuzování a opovrhování všemi pedofily bez ohledu na to, zda se někdy v životě chovali k nějakému dítěti nevhodně, a zároveň odvádí pozornost veřejnosti od problematiky zneužívání dětí ze strany většinově orientovaných osob.

Vzhledem k výše uvedenému ztotožnění pojmu pedofilie s pachatelem pohlavního zneužívání dětí má řada pedofilů potíže s přijetím vlastní identity, sexuální orientace a ztotožněním se s termínem pedofil, což u některých vede k psychickým problémům a nezřídka i k sebevražedným myšlenkám. Může dojít i ke ztotožnění se s nesprávným významem pojmu, kdy pedofil v podstatě nevidí jiné východisko, než že je předurčen k tomu nějakému dítěti ublížit. Proto je důležité důsledně rozlišovat a používat příslušné pojmy v jejich správném významu.

Existují pedofilové, kteří se se svou orientací smíří a berou ji jako přednost či dar (např. ve smyslu většího porozumění dětskému světu), anebo třeba i takoví, kteří si vlastní pedofilní zaměření nikdy pořádně nepřipustí, a přesto dovedou prožít spokojený život bez toho, aby se k dětem chovali jakkoliv nevhodně. Navíc pokud pedofil vnímá pochopení a přijetí ze strany společnosti, cítí často jako závazek tuto důvěru nezklamat.

Pedofilně orientované mohou být také ženy.

Rozdíly mezi jednotlivými pedofily

Pedofilové netvoří žádnou jasně definovanou skupinu a vzájemně jsou si tak rozdílní, jako kteříkoliv jiní lidé, jediným jejich všeobecným pojítkem je zvýšená náklonnost k dětem. I v té však mohou být rozdílní, protože ač se může u některých pedofilů tato náklonnost projevovat nejvíce v sexuální přitažlivosti, častěji se výrazně projevuje hlavně v rovině citové – mají děti rádi, mohou se do nějakého dítěte i zamilovat, dětský svět je jim blízký. Díky porozumění dětskému světu mohou být oblíbenými učiteli, vychovateli, vedoucími volnočasových aktivit či spisovateli dětské literatury.

Je pro pedofila vhodná práce s dětmi?

Pokud pedofil dovede udržet na uzdě své sexuální tužby i vnitřní touhu po romantickém vztahu s dítětem, může a často i bývá dětem prospěšný z pozice staršího kamaráda či přirozené autority. Pedofilové sami někdy i bez toho, aby si přiznávali pravé důvody, hledají společnost dětí; tato tendence nezřídka ovlivní i volbu jejich povolání.

Neznamená to ale, že blízkost dětí nebo práce s nimi je vhodná pro každého pedofila. Nevyrovnanému člověku, který vnímá, že má problém se sebeovládáním a že přítomnost dětí by pro něj znamenala větší pokušení, nelze blízkost dětí bez dohledu jiné osoby doporučit. Pokud je však pedofil sám se sebou vyrovnaný, rozumí vlastní sexualitě, je dostatečně empatický vůči dětem a chápe rizika, které jim plynou ze sexuálního zneužívání či jiného nevhodného chování, nepředstavuje pro děti hrozbu.

Ti pedofilové, u kterých tyto „pojistky“ zprvu chybí, je mohou postupně nabýt časem – sebevzděláváním, komunikací s jinými pedofily, přemýšlením a obecně nabíráním životních zkušeností, kdy se postupně lidé stávají moudřejšími, než byli v mládí. Potřebných dovedností může též případně nabýt i v rámci sexuologické či psychologické terapie.

Rozdíly v preferencích pohlaví a věku

Je nutné podotknout, že i samotnou sexualitu má každý pedofil nastavenou jinak. Z hlediska pohlaví dětí se mu mohou líbit dívky (takovému pedofilovi pak říkáme „girllover“ či „GL“, tedy v doslovném překladu „milovník dívek“), nebo chlapci (takovému pedofilovi pak říkáme „boylover“ či „BL“, tedy v doslovném překladu „milovník chlapců“), případně také obě pohlaví naráz. Velké rozdíly jsou i v preferovaném věku dětí, zpravidla se však pedofilům líbí nejvíc děti bez rozvinutých sekundárních pohlavních znaků až do rané puberty, tedy přibližně do 12 let věku dítěte.

U preference velmi malých, předškolních dětí pak hovoříme o infantofilii, u preference miminek pak o nepiofilii. Pokud se člověku líbí spíše dospívající dívky přibližně od 12 let výše (tedy dívky, u nichž jsou již patrné znaky dospívání), hovoříme o hebefilii*; pokud se dotyčnému líbí spíše dospívající chlapci, hovoříme o efebofilii*. V minulosti se tyto specifičtější věkové preference volně řadily pod samotnou pedofilii, nyní o nich uvažujeme spíše jako o samostatných sexuálních preferencích nebo zaměřeních, které se ale poměrně často vyskytují i u nositelů pedofilie. Jednotlivé preference totiž nejsou ostře ohraničené a mohou se u každého jedince různě prolínat. Může se tedy jednoduše stát, že je někdo pedofilem a hebefilem zároveň. Dle výzkumů v naší komunitě je u girlloverů nejčastější věkové rozmezí preferovaných dívek 4-12 let, u boyloverů pak bývá toto rozmezí posunuté o 2 roky výše na 6-14 let.

Preferovaný věk je stejně jako cokoliv jiného vysoce individuální záležitostí a veškeré výše uvedené „škatulkování“ je spíše určeno pro orientaci odborníků nebo jednotlivců, kteří přemýšlejí o své sexualitě a mají potřebu se někam zařadit. Fakticky ale nemá nějaký zásadnější význam. Pedofilové také mohou mít ve své sexualitě přičleněno jakékoliv další zaměření, a to např. i ve společnosti standardní preferenci dospělých žen či mužů, u některých našich členů se však vyskytuje i sadismus, masochismus, fetišismus apod., přičemž je třeba podotknout, že ani takový člověk, pokud je se sebou vyrovnaný a dovede se ovládat, nemusí pro své okolí znamenat žádné nebezpečí.

Je nějaký pedofil rizikovější než jiný?

Nejčastěji je pedofil více rizikový, pokud je nesrovnaný sám se sebou a se svou sexualitou – v takovém případě často dochází k psychickým problémům, které jej mohou vést k myšlenkám, že je zatracen a že je předurčen k tomu dítěti ublížit (nebo obecně že nemá co ztratit).

Druhým rizikem bývá, pokud se pohybuje ve společnosti dětí, přestože vnímá, že má problém s tím přistupovat k dětem správně a vyvarovat se nevhodného vyjadřování a chování – jak jsme psali výše, práce s dětmi není pro každého pedofila a v případě, že tento cítí, že je pro něj práce s dětmi riziková, měl by učinit vhodná opatření, aby riziku zneužití zabránil, např. navštívit odbornou sexuologickou pomoc či zamezit kontaktům s dětmi v nutné míře.

Třetím rizikem bývá, pokud užívá v přítomnosti dětí omamné látky (a to jak nelegální, tak i ty legální, jako je např. alkohol), které jeho chování mohou výrazně ovlivnit a oslabit jeho standardní morální zábrany.

Čtvrtým rizikem bývá, pokud má ke své pedofilii přičleněny ještě sekundární psychické problémy (např. deprese, disociální a jiné poruchy osobnosti apod.) či patologickou sexuální agresi.

A pátým rizikem, na které je potřeba důrazně upozorňovat, bývá, pokud dotyčný nevěří tomu, že sexuální kontakt může dětem ublížit. Někteří pedofilové razí myšlenku, že „pokud vzejde sexuální kontakt s dítětem z oboustranné lásky, tak nemůže ublížit“, jiní se domnívají, že sexuální kontakt neublíží, pokud k tomuto dítě nevyjadřuje aktivní nesouhlas. Tyto postoje a názory se zakládají na vlastních deziluzích a na ignoraci řad výpovědí bývalých obětí sexuálního zneužívání. Pokud pedofil takto smýšlí, je dětem obvykle velmi nebezpečný a může být jen otázkou času, než se mu naskytne vhodná příležitost a on si vůči dítěti dovolí něco nevhodného. U pedofilně zaměřených osob je podstatné, aby přijaly, že u jakéhokoliv sexuálního kontaktu s dítětem existuje riziko primárního a sekundárního traumatu a že za tato traumata by v případě překročení zákonných norem nesly plnou odpovědnost.

Je každý, koho přitahují děti, pedofilem?

Pokud někoho ojediněle či náhodně vzruší pohled na nahé dítě, neznamená to automaticky, že je pedofilem. Taktéž nemusí jít o pedofilii, pokud dotyčného přitahuje dítě, které působí výrazně starší (např. 12letá dívka vypadající na 15 let) – to naopak pedofily příliš nepřitahuje. A podstatné je uvést i to, že o pedofilii se nemusí jednat ani v případě, že člověka přitahují děti, ke kterým ale on sám má věkově blízko (např. přitažlivost k 12letým dětem ze strany o pár let starších teenagerů). Nechtěné, vtíravé myšlenky, sexuální představy týkající se dětí či nutkání, která jsou člověku nepříjemná či děsivá a obavy, že by se mohl člověk zamilovat do dítěte také nejsou znaky pedofilie, ale tzv. pedofilní OCD (obsedantně kompulzivní poruchy).

Závěrem

Pedofilové jsou zkrátka lidé jako všichni ostatní, mohou mít různé názory, práci, životní filozofii, jediná věc, kterou se kolektivně liší od většinové společnosti, spočívá právě v tom, že cítí přitažlivost k dětem. V chování proto zpravidla není jejich odlišná sexuální orientace nijak rozpoznatelná. Téměř každý z nás se za svůj život setká s mnoha pedofily, a to ať už na pozici učitelů ve škole, vedoucích kroužků, anebo mezi svými známými, kamarády, sousedy či dokonce příbuznými. Obvykle nás ani nenapadne, že by daná osoba mohla být pedofilně orientovaná, neboť je její chování naprosto běžné a do hlubin srdce nikomu nevidíme. Jelikož každý pedofil je individuální a nese odpovědnost za své jednání, mělo by se ke každému přistupovat bez předsudků – nesoudit nikoho na základě jeho sexuální orientace, ale na základě jeho skutků.

* V zahraničí se pojmy efebofilie a hebefilie používají v pozměněném významu: hebefilií se označuje přitažlivost ke chlapcům i dívkám ve věku 11–14 let a efebofilií přitažlivost ke chlapcům i dívkám ve věku 15–19 let. Při čtení zahraničních stránek, studií či odborné literatury je nutné na tuto odlišnost brát ohled.