Žalopis
Nechci už žít, už mě nebaví ten podělaný život. Kam se podívám, tam vidím jenom samá negativa, která mi ubližují a ničí mě. Proč se celý život musím jen trápit, proč mám pořád dojem, že mě na tomhle světě nemá nikdo rád? Co dělám tak špatného, že se ke mě všechno otáčí zády a nebo mi to uštědřuje nehezké rány? Já chci mít také život, kde by mě někdo měl rád a vážil si mě, ale za takových podmínek, jaké mám, to zkrátka nejde. Pořád se na mě valí věci, které mě psychicky jen ničí, z mého života je devadesát procent smutku, trápení a deprese a deset procent radosti. A já nemám už síly ani nervy, abych takhle žil. Všechno, co jsem měl, se mi ztrácí před očima a nevidím už nic než jen nenávist všech vůči mě. Ale kdo mě pochopí? Kdo? A snaží se o to vůbec někdo?
Poslouchám teď relaxační hudbu a mám smutné myšlenky. Vidím všechno jen depresivně, nic mě netěší. Už snad jen smrt by mohla být moje poslední radostná událost v mém podělaném životě. Vnímám tu krásnou smutnou melodii a dochází mi, co všechno jsem zažil a co všechno ztratil, co všechno jsem mohl mít a nemám, a nikdy mít nebudu. Nikdy jsem nic nedokázal a ani nedokáži. Nemám ani možnost, abych něco někdy dokázal, když mám kolem sebe tak negativní věci. Jsem už zničený životem, a tak už ze zoufalství píši tento žal. Vím, že to nikomu nic neřekne, možná to ani nečekám. Ale musí ze mě ty smutné a depresivní myšlenky jít ven. I když tento web není vhodný pro toto mé vzlikání, mám dojem, že tady jsem nejvíc internetově doma, protože jsem pedofil.
