VIDEA slouží ke sdílení odkazů na volně dostupná videa, která vyhovují pravidlům komunity. Odkazy na videa zobrazující reálné osoby mohou obsahovat jedině osoby veřejně známé či na veřejnosti se prezentující, které jsou v současnosti starší 18 let (tedy narozené do roku 2007 včetně).
Pravidla fóra
Je povoleno vkládání odkazů na videa osob, které jsou veřejně známé či na veřejnosti se prezentující a které jsou v současnosti starší 18 let, viz Pravidla webu.
Je zakázáno vkládání odkazů na videa osob, které nejsou veřejně známé či na veřejnosti se prezentující (tedy např. na videa z rodinných a školních alb aj.) a které jsou v současnosti mladší 18 let (narozené od r. 2007 do současnosti). Do názvu vlákna je nutné uvést rok narození daných osob, případně rok vydání zdroje videa, není-li bez pochybností zjevné, že se jedná o osoby starší 18 let.
Videa je možné vkládat jen formou odkazů (za využití tagu VIDEO).
Při porušení těchto pravidel dojde k upravení či odstranění vlákna, případně k penalizaci uživatele. V případě nejasností, jaké odkazy můžete v této sekci sdílet, kontaktujte Macka, moderátora AV sekce. Stížnosti na obsah sekce řeší administrátorský tým odpovědný za chod fóra, viz rubriku Kontakt.
Co když největším rizikem pro děti není to, že o některých věcech mluvíme, ale to, že mlčíme? Novinář, dokumentarista a autor knihy Mlčení Lukáš Houdek otevírá v podcastu Hlas Heroine těžké, ale důležité téma. Mluví o vlastní zkušenosti z dětství, o lidech s pedofilní orientací, kteří se snaží žít bezpečně, a o tom, jak může otevřenost chránit děti lépe než strach.
Proč je stigma nebezpečnější než pravda?
Jak se dá žít s orientací, kterou si člověk nevybral?
A proč si knihu Mlčení možná potřebujeme přečíst všichni?
Poslechněte si rozhovor s Lukášem Houdkem.
Sumarizace Gemma 3 27B it:
Kniha "Mlčení": Rozhovor se točí kolem nové knihy Lukáše Houdka "Mlčení", která obsahuje rozhovory s pedofily a jejich blízkými, doplněné o odborné pohledy psychologa a právníka.
Osobní zkušenost autora: Lukáš Houdek se dotýká i své vlastní traumatické zkušenosti z dětství, která ho vedla k zájmu o toto téma.
Těžkost tématu: Diskuse se věnuje obtížnosti zpracování tak citlivého a tabuizovaného tématu, odmítání podcastové série kvůli strachu z reakcí a osobním konfliktům autora.
Pedofilie vs. zneužívání: Zdůrazňuje se rozdíl mezi pedofilií jako orientací a sexuálním zneužíváním dětí. Většina pedofilů nezpáchá trestný čin.
Komunita Čepek: Představena je organizace Čepek, bezpečná komunita pro lidi s pedofilní orientací, která jim poskytuje podporu a prostor pro sdílení zkušeností.
Přijetí a prevence: Klíčovým tématem je potřeba přijetí a podpory lidí s pedofilní orientací jako preventivního opatření proti zneužívání.
Zákonné úpravy: Rozhovor se dotýká nedávno schválených zákonů na ochranu dětí (dětský ombudsman, Lex Anička, zákaz fyzických trestů, dětský certifikát) a jejich potenciálního dopadu.
Mikrofeministická výzva: Na závěr je vyhlášena mikrofeministická výzva zaměřená na respektující přístup k dětem ve veřejném prostoru a dodržování zákona o nepřijatelnosti tělesných trestů.
Osobní příběhy a emoce: Autor se otevřeně dělí o své pocity, obavy a konflikty spojené s tématem a jeho zpracováním.
Role médií a předsudky: Diskuse se dotýká zkresleného zobrazování pedofilie v médiích a negativních předsudků, které s tím souvisí.
Houdek: "Ale vlastně zas tak složitý to nebylo, protože já jsem využil síť ČEPEKu, což je organizace nezisková, která sdružuje lidi s pedofilní orientací. Oni to rozeslali svým členům a oni se mi pak sami ozvali, ti, kteří by o to měli zájem."
Kleníková: "To je teda ČEPEK, česká pedofilní komunita, což je komunita, která je bezpečným prostorem pro lidi s pedofilní orientací. Jak je tahle komunita vlastně důležitá pro tyhle lidi? Není to, jak si můžou někteří lidi představit, že to je takové jako semeniště hříchů, kde si pedofilové ukájejí svoje choutky. Já teď schválně používám tyhle silný a zabarvený slova, ale dovedu si představit, že pro spoustu lidí něco takového to může znamenat. Tak co to vlastně je ta komunita ČEPEK?"
Houdek: "Všichni z těch respondentů uvedli, že to bylo pro ně obrovský důležitý se k tý komunity dostat, právě v momente, kdy zjišťovali, co se s nima děje. Protože když ten člověk si uvědomí, že to má takhle nastavené, ono to často přichází někdy v nějaké pubertě adolescence, kdy vlastně jste třeba zamilovaný do svého spolužáků, spolužaček, kterým je deset let a zatím co vašim spolužáku se pak to začne posouvat, tak vám se to neposouvá, tak cítíte, že je něco špatně a máte pocit, že jste na světě úplně sami. To vlastně zmiňují všichni. A v momentě, kdy se dostanou do tý komunity, tak je opravdu desítky, stovky lidí, kteří to mají stejně, se kterýma o tom můžou chatovat, psát se zprávy, přečíst tam nějaké články. A to jim určitě pomůže v tom, za prvý že v tom nejsou sami, ale taky můžou dostat nějaké rady, nějaké strategie, jak se s tím vypořádat, že to jde."
Kleníková: "A to jsou strategie, jak se s tím vypořádat, v jakém smyslu? Aby to nebylo jako strategie a rady, jak si najít dítě."
Houdek: "Jak se vlastně, jak si přeskládat život, aby ten, ta láska, nebo i nějaká sexuální touha, nebyla, neměla takovou důležitost v životě toho člověka. Což jako zcela přirozeně u většiny asi lidských bytostí, jako je nějaká důležitá složka, nebo jedna z nejdůležitějších, tak oni si musí ten život poskládat nějakým způsobem jinak, aby vlastně měli aspoň trochu naplněný život."
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?
„Jeden pedofil mi napsal na Facebooku s tím, že má kolem sebe pár dalších pedofilů, kteří by byli ochotní se se mnou podělit o svůj příběh. A protože s tím mám i svojí osobní zkušenosti, tak mi to dávalo obrovský smysl,“ vypráví Lukáš Houdek. Původně plánoval na toto téma zpracovat podcastovou sérii. Nikdo ji ale nechtěl odvysílat kvůli obavám z reakcí. A tak vznikla kniha Mlčení.
Kniha není jen sbírkou rozhovorů s lidmi, kteří si svou orientaci nezvolili – a přesto žijí se stigmatem a strachem ze zavržení společností. Je také otevřenou výpovědí samotného autora. „Těsně před nástupem do první třídy mi starší kluk, kterého v knize označuju jako Bob, řekl, že mi chce ukázat tajemství, zavedl mě do sklepa jednoho činžáku a tam mě zneužil. Nejtíživější pro mě bylo to, že jsem věděl, že se stalo něco, co se dít nemá, ale jako dítě tomu vůbec nerozumíš a současně máš pocity viny, protože ti to bylo i příjemný.“
Když se hned po té události pokusil svěřit matce, ta jeho sdělení nepochopila a odbyla ho s tím, že se mu asi něco zdálo. Lukáš pak dlouho žil s pocitem velké křivdy a nepochopení. „Až ve 27 letech jsem zjistil, že o tom vlastně celou dobu nevěděla.“ Na knize se svými ilustracemi podílela umělkyně vystupující pod jménem Toy_box. Také ona má zkušenost se zneužitím v dětství.
O pedofilii se veřejně nemluví – a když už, často jen s předsudky, strachem a stigmatizací. Novinář, fotograf a autor Lukáš Houdek se rozhodl to změnit. Ve své nové knize Mlčení dává hlas lidem s pedofilní orientací, jejich blízkým i odborníkům. V otevřeném rozhovoru pojmenovává tabu, které děsí, ale zároveň může vést k většímu porozumění – a tím i prevenci. V podcastu Hlas Heroine mluví i o vlastní zkušenosti se zneužitím v dětství.
„Jeden pedofil mi napsal na Facebooku s tím, že má kolem sebe pár dalších pedofilů, kteří by byli ochotní se se mnou podělit o svůj příběh. A protože s tím mám i svojí osobní zkušenosti, tak mi to dávalo obrovský smysl,“ vypráví Lukáš Houdek. Původně plánoval na toto téma zpracovat podcastovou sérii. Nikdo ji ale nechtěl odvysílat kvůli obavám z reakcí. A tak vznikla kniha Mlčení.
Kniha není jen sbírkou rozhovorů s lidmi, kteří si svou orientaci nezvolili – a přesto žijí se stigmatem a strachem ze zavržení společností. Je také otevřenou výpovědí samotného autora. „Těsně před nástupem do první třídy mi starší kluk, kterého v knize označuju jako Bob, řekl, že mi chce ukázat tajemství, zavedl mě do sklepa jednoho činžáku a tam mě zneužil. Nejtíživější pro mě bylo to, že jsem věděl, že se stalo něco, co se dít nemá, ale jako dítě tomu vůbec nerozumíš a současně máš pocity viny, protože ti to bylo i příjemný.“
Když se hned po té události pokusil svěřit matce, ta jeho sdělení nepochopila a odbyla ho s tím, že se mu asi něco zdálo. Lukáš pak dlouho žil s pocitem velké křivdy a nepochopení. „Až ve 27 letech jsem zjistil, že o tom vlastně celou dobu nevěděla.“ Na knize se svými ilustracemi podílela umělkyně vystupující pod jménem Toy_box. Také ona má zkušenost se zneužitím v dětství.
Podle odborníků se ve většině případů zneužívání dětí nedopouštějí pedofilové, ale blízké osoby, sadisté, manipulátoři. „Pedofilové často nikoho nezneužijí právě proto, že děti milují a nechtějí jim ublížit,“ říká Lukáš Houdek. Důležitou roli v jejich životě hraje podpůrná komunita ČEPEK, nebo terapeutický program Parafilik.
„Všichni respondenti uvedli, že pro ně bylo obrovsky důležité se do té komunity dostat v momentě, kdy zjišťovali, co se s nimi děje. Protože člověk si uvědomí, že to má takhle nastavené, často v pubertě. Cítí, že je něco špatně, a má pocit, že je na světě úplně sám,“ vysvětluje autor otevřených rozhovorů s pedofily a jejich blízkými. Vyzpovídal také jednu ženu s pedofilní orientací, kterou nebylo lehké najít.
Osvěta, ne obhajoba
Kniha Mlčení nepopírá nebezpečí. Proto přináší i jeden rozhovor s pedofilem, který se zneužití dítěte dopustil. Hlavně ale ukazuje, že účinnou prevencí je otevřenost a podpora. „Data i odborníci říkají, že pokud společnost bude otevřenější, tak je dost velká pravděpodobnost, že bude míň zneužití dětí ze strany pedofilů, protože se o tom bude mluvit a ti lidé si budou připadat přijímaní,“ uvažuje Lukáš Houdek.
„Člověk, kterého předem postavíme na okraji společnosti, aniž by něco spáchal, si spíš řekne: ‚Je jedno, jestli něco spáchám. Odsouzený už jsem stejně. Tak si aspoň užiju.‘ To nechcete vy ani já. Přijetí lidí, kteří za svou orientaci nemůžou a kteří nepáchají delikty, je tou nejlepší prevencí,“ říká v knize jeden z pedofilů.
Sám autor ale přiznává, že ani on se nevyhne strachu. Třeba když jednoho z respondentů potkal v akvaparku. „Měl jsem tam syna, který je věkově cílová skupina, a bylo mi to nepříjemné. To je můj vnitřní boj. Pracuju na odstranění předsudků, ale když jde o moje děti, tak ten strach tam je. A je to přirozené,“ říká Lukáš Houdek.
Jak na téma knihy reagovalo Lukášovo nejbližší okolí? A co by měl vědět každý rodič? Poslechněte si celý rozhovor s Lukášem Houdkem v podcastu Hlas Heroine.
„Sebenenávist je u pedofilů silná. Když čtou v médiích, že prostě pedofil nutně musí zneužít dítě, tak se člověk bojí sám sebe, že bude nebezpečný pro okolí,“ říká Lukáš Houdek, autor knihy rozhovorů s pedofily a jejich blízkými s názvem Mlčení. „Pro mě to jsou hrdinové, když si najdou svůj způsob, jak žít co nejplněji a zároveň neubližovat. Pedofilové nejsou nejčastější pachatelé zneužívání, ale někdy to udělají, proto mám v knížce i člověka s deliktem.“
V rozhovoru se kromě jiného dočtete:
Proč se rozhodl psát o pedofilech, když byl v dětství sám zneužitý,
nakolik svým respondentům důvěřuje, že dětem neubližují,
jaký je příběh pedofila, který byl za zneužití dítěte souzen,
jak zpětně Lukáš Houdek vidí „svého“ pedofila,
jaké fantazie pedofilové prožívají, je potřeba, aby byli „pod dohledem“?
Upozornění na citlivý obsah: V textu jsou zmínky o sexuálním obtěžování a zneužívání žen a dětí a jiné potenciálně traumatizující pasáže.
Celá knížka začíná vaší vlastní zpovědí. Jako dítě jste byl obětí zneužití. I když odborníci odhadují, že za většinu případů zneužívání dětí nenesou vinu praví pedofilové, ale lidé s „běžnou“ sexuální preferencí, kteří ale trpí třeba jiným psychickým problémem, udělají to z jiných pohnutek, pod vlivem alkoholu nebo drog, část činů na svědomí pedofilové určitě mají. Vám bylo šest a mladíkovi, který vás zneužil, asi patnáct. Proč jste se s takovým traumatem právě vy rozhodl udělat knížku rozhovorů s pedofily?
Protože jsem dospěl k tomu, že ji mám napsat právě já. Když to téma ke mně přišlo, dlouho jsem o tom přemýšlel, ale pak jsem se rozhodl, že ano, že to ticho prolomím.
Ticho? Vaše kniha se jmenuje Mlčení. Proč?
Je to ticho, které obestírá zneužívání dětí. Ticho kolem toho, co pedofilie je a co není, o tom, jak pedofilové žijí, jak přemýšlejí, jak se potýkají s tím, že jsou automaticky odsuzovaní jako ti, kteří zneužívají děti, i když to rovnítko mezi pedofilem a zneužíváním není.
Myslíme si, že tichem, kterým obestřeme činy zneužívání, ochráníme oběti před další traumatizací. Nebo když nebudeme mluvit o pedofilech. Ale já jsem přesvědčený, že to tak není. Nemohu mluvit za všechny oběti, ale pár takových, kteří byli zneužití, sám znám. A oni informace chtějí. Mlčení nepomáhá nikomu. Ani dětem, obětem, pedofilům, rodičům, ani společnosti.
Dlouhou dobu jste se věnoval v kampani HateFree Culture různým minoritám a různým podobám nenávisti. Došel jste tak k tématu pedofilie?
K tématu jsem nepřišel já, téma přišlo ke mně. Přes jednoho z pedofilů. Napsal mi, že se domluvil s dalšími, že jim vadí obraz, jaký pedofilové mají, a že by rádi, aby někdo seriózní zpracoval text, podcast nebo dokument o jejich životě, aby lidé pochopili, kdo jsou a co prožívají. A že mají pocit, že bych mohl být ten, kdo to udělá. Hodně jsem o tom přemýšlel a došel jsem k tomu, že nemohu říct ne.
Proč?
Sám jsem si dlouhodobě jako oběť zneužívání stěžoval, že nemáme informace. Svůj coming out jako oběť jsem prožil v době, kdy se promítal dokument o pedofilech Danielův svět, kdy všichni ti „poslední spravedliví“ nadávali v diskuzích, že film ubližuje obětem.
Napsal jsem mu, že znám řadu lidí s podobnou zkušeností a že chceme vidět a vědět, jak pedofilové žijí, jak smýšlí, jestli každý z nich znamená pro děti ohrožení.
Myslím, že nikdo z nás totiž nechtěl nenávidět celou skupinu lidí proto, že nám jeden člověk něco ošklivého provedl. A v mnoha případech navíc o pedofila nešlo. Jenže, když nemáte informace, je snadné zatratit každého.
Pro mě bylo důležité opustit svou zášť, v tom to bylo terapeutické, i když samotné zneužití mám dávno zpracované a mou noční můrou není.
V knize většina pedofilů poměrně přesvědčivě mluví o tom, že žádnému dítěte neublížili. Jeden se však zneužití dopustil…
A jeho čin vyšetřovala policie. Dohodou o vině a trestu dostal nakonec podmínku… Když jsem viděl celý obraz všeho, co tomu činu předcházelo, a když se toho pedofila zastával dokonce i zmocněnec oběti, najednou jsem ho nemohl zatratit.
Velkou roli v jeho případě sehrálo nepřijetí okolí, popírání „problému“, jeho náboženská komunita mu v podstatě znemožnila jít za odborníkem.
Začal jsem pak intenzivně přemýšlet i o „svém“ pedofilovi. Co k
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.
Naprosto skvělý rozhovor. Líbí se mi, jak Houdek mluví o pedofilech, pedofilii, ale i třeba o ČEPEKu. Málokdo o této menšině takto hezky mluví - o to víc má u mě uznání, ještě navíc, když on sám byl sexuálně zneužitý a tím pádem může být o to těžší se tématu pedofilie a pedofilové postavit čelem. Kdo neviděl, ať se koukne. Navíc již vyšla ve videu zmiňovaná kniha Mlčení.
Skálu pěstí nerozbiješ, ale i ten nejtvrdší kámen proroste květina. Jen to chce čas. Nechceš-li být odsuzován za svou odlišnost, nesuď za odlišnost jiné a neubližuj zranitelným. Who wants peace shall prepare for war
Poslechněte si rozhovor s Lukášem Houdkem.
