Příběh Terulle: část I.
Ahoj, rozhodla sem se zde sepsat svůj příběh o mém znásilnění.. Třeba to někomu pomůže ve větší empatii k obětem a pochopení jejich pocitů, jaké následky může mít tento čin.
Ráda bych úvodem řekla, že znásilnění proběhlo když mi bylo 22 let a ráda bych zmínila, že sem v té době měla a stále mám partnera. Chtěla bych v několika článcích nastínit své myšlenkové pochody, co se mi honilo hlavou.
Asi by bylo fajn začít samotným činem. Ty věci co zde popisuji, není to úplně do podrobna, ale jsou to podstatné věci, které z velké častí zapřičinily mé trauma. A kolem kterých se v budoucnu točí mé problémy.
Znásilnil mě můj známý-masér. Nebyla to žádná cizí osoba někde v parku… (Zde budu nazývat toho známého M). Čin se stal když sem byla u M na masáži zad. Masáž nejdřív probíhala v pořádku, stejně jako předešlé, jen s tím rozdílem, že vedle v místnosti nebyla jeho žena (nehtařka). Ležela sem na břiše on masíroval záda. Najednou přešel k tříslům (tam masíroval standardně, společně s nohama..) a najednou strčil prsty dovnitř do pochvy… Samozřejmě jsem se lekla a říkala sem si co to jako je.. Snad nějaký špatný omyl? Zeptal se zda mě to bolí… Odpověděla sem, že ano… A že mi to je nepříjemný…Tak přestal.
Byla sem v šoku, co si to dovolil a jestli se mi to nezdálo… Vrátil se k zádům, tak sem si říkala snad to byl fakt jen omyl, nebudu dělat hysterku. Už to neudělá. Pak to přišlo ale znova.
Mezitím ještě stihl mi svoje „nadobíčko“ otřít o záda… Já se radši neotáčela, nechtěla sem to vidět..
(M byl za mými zády, když sem ležela na boku) A hlavou mi běhalo jen to, co bude dál? Co když mi něco udělá? Sem s ním zamčená.. Nikdo mě neuslyší křičet. Ležela sem tam jak přibitá a nebyla schopná se ani hnout, moje tělo mě neposlouchalo. Jen sem čuměla do blba. Paralyzovaná tím šíleným strachem a šokem… Nevěděla sem co mám dělat. Když se budu bránit bude to horší. Neublíží mi? Hlavou běhalo neuvěřitelně moc myšlenek a já byla jak přikovaná… Byla sem schopná jen ležet a „čekat až to skončí…“
Pak mi ale blesklo hlavou, že když nic neudělám tak tady můžu klidně umřít, nevěděla sem co mu může rupnout v hlavě. Když nebral ohled na moje ne… Řekla sem si, že lepší se o něco pokusit než neudělat nic.. Že když mi bude chtít ještě víc ublížit, udělá to i tak..
Zvládla sem se pouze přetočit na záda a odsunout od něj. Přiklekl si ke mně, řekl, že jenom jednou a začal si sahat na kalhoty… To už bylo moc… Říkala sem si, musím vypadnout a hned! Už tam nebudu ani minutu… Tak sem se dokázala zvednout… Jít se obléknout. Řekl ať se jdu ještě ohnout přes židli… To už sem ale neposlouchala a měla v hlavě jen to, rychle vypadnout. Asi měl v tu chvíli nahnáno abych to někde neřekla a on neměl průšvih… nebo nevím, ale normálně mi odemkl…
Řekl, že se omlouvá pokud udělal něco špatně… A zda se nepůjdeme zakouřit.. Vymluvila sem se, že spěchám za kamarádkou. Šla sem za mamkou jí sdělí co se stalo a posléze spolu na policii..
(Pokud by měl někdo nějaké otázky apod ráda bych zde nechala svůj email [email protected] )
