Jaký může být život v budoucnu ?

[301]

Ahoj. Už delší dobu mě trápí věci ohledně budoucnosti. Je mi okolo dvaceti let a i k samotným dětem mám relativně blízko. V životě jsem neprožil moc lásek... a když už jsem se s nějakými dětmi skamarádil a pak měl pocit že jsem se zamiloval, tak jsem tu lásku nikdy nemohl plně projevit. Ohledně vztahů s holkama jsem měl jednu v životě na střední a to ani nebyl úplný vztah něco mezi kamarádstvím a láskou ačkoliv mě měla ráda líbil jsem se ji a pak mě po pár měsících opustila nejspíš mojí vinou že jsem byl (lemra k ní) a nedával ji lásku. Je to skoro čtyři roky. Dřív jsem si to tak neuvědomoval obzvlíště když mě nedojímala a nebyla pro mě přitažlivá. Ted si uvědomuji že bych měl dát případnému vztahu nějakou péči ačkoliv spíš z té platonické lásky jelokož sexuální by byla slabá nebo žádná.
Mladou ženu dovedu mít rád... i sex bych si dokázal představit ale není tam silná přitažlivost... ale kdyby se mělo jednat třeba o orální sex že bych já ji to měl dělat nebo líbání s proplétání jazyků tak bych měl problém to s ní absolvovat.
Chystám se jet na letní tábor kde bude i dost lidí a člověk může někoho poznat (kromě kutiku o které nejvíc stojím), s kamarády občas zajdem do klubu na nějakou akci. Nepotkávám holky furt ale sem tam se něco naskytne.
Pokud bychom spolu jen chodili neodhodlal bych ji říct o své přitažlivosti k dětem ale kdyby se plánovala třeba svatba musel bych se k tomu donutit bylo by to odemne fer.
Chybí mi nějaké to pouto, mít se ke komu přitulit a to že mě ten člověk má rád. Bohužel u kutíků, kteří jsou pro mě to hlavní to nejde a rozhodně nechci prožít celibát a brát za užitý okamžik to že jsem se na kutika jen koukl že můžu jen očima a tak schází někdo kdo mi třeba nebude plně přitažlivý ale nezůstanu sám.
Tímto povídáním mám obavy z nejisté budoucnosti jelikož mě přepadává strach z celibátu a bez nikoho. Chtěl bych jednou třeba mít rodinu a tohle mě dost trápí.
Je tu někdo kdo si našel partnerku a má s tím zkušenost ? Případně jak jít tomu naproti mít partnerku případně rodinu ?

[Ta Jiná]

Myslím si, že není všechno ztraceno. Na světě existují ženy, které netouží po sexu, ale přitom by i třeba chtěly vychovávat dítě a tak pořád existuje možnost, že jednou najdeš takovou, která, budeš-li o vztah pečovat, Tě bude mít ráda takového, jaký jsi. Neříkám, že to budeš mít snadné, ale naděje pořád existuje.

Nicméně jsem nikdy úplně nepochopila, proč lidé tolik touží po lásce, sexu a partnerských vztazích...tedy, logicky tomu rozumím, ale už nerozumím tomu, proč se k tomu tak intenzivně upínají, jako by je nemohlo nic jiného naplnit. Přitom svět je natolik rozmanité a zajímavé místo, že se lze realizovat klidně i jinak.
Není to všechno jen o (často) pseudolásce a základním rozmnožovacím pudu, přičemž musím konstatovat, že i ten sex je úplně o ničem a rozhodně nechápu, proč je pro většinu lidí tak důležitý. Tady bychom se ale mohli pouštět do hlubších diskuzí.

Každopádně chci říct, že život tě nejspíše časem překvapí a přichystá ti takové mašinérie, že budeš koukat. A kdo ví, třeba se do tebe zamiluje i nějaké mladé, pohledné děvče a i ta rodina nakonec bude. Člověk nikdy neví, jak se celý ten řetězec událostí vyvine a tak ti přeji, ať je to dle tvých představ.

[Bouře]

Myslím si, že je dobře když jsi schopný o takových věcech mluvit a nedusit to v sobě. Jsem ráda, že o tom mluvíš. Hodně pedofilů mělo nebo má takové myšlenky, jako máš teď ty. Ale ne jen pedofilů, vezmi si, že i mnoho běžně orientovaných lidí má problém najít někoho, aby nebyli sami a skutečně důvěřovali dané osobě, natož dobře fungující vztah.

Není dobré se tím ale příliš trápit. Ty máš fůru času a věřím, že když tomu půjdeš trochu naproti, je velká pravděpodobnost, že o tebe někdo další projeví zájem a klapne to. Hodně mužů si stabilní vztah najde třeba až když jsou mnohem starší než ty. Lidské příběhy bývají velmi různé. A lásku nakonec nakonec dost pravděpodobně potkáš spíš když to nebudeš čekat.

Co může být horší je pochopení tvé pedofilie ze strany potencionální partnerky. Kdybys to před ní tajil, ušil by sis na sebe velký bič tím, že bys ve vztahu nemohl být úplně otevřený a dost pravděpodobně bys měl stále pocit, že před partnerkou něco tajíš a zároveň ani k ní by to nebylo úplně fér. Na druhou stranu taky vím, že rozhodně není nemožné najít někoho, kdo tě bude mít rád i když jsi na malé kluky. Když se tak nad tím zamyslím, byly to většinou ženy, které přišly třeba i sem do komunity a vyjádřili pochopení a empatii vůči pedofilům. Kdyby tvoje potencionální partnerka viděla, že skutečně nejsi nějaký sexuální predátor ale jen obyčejný kluk, kterému se prostě líbí malí kluci, třeba by byla mezi nimi.

I kdyby se to ale nepodařilo, nikdy to v tomhle ohledu nevzdávej - lidi se dávají dohromady téměř v jakémkoliv období života. Je ale určitě dobré nezůstávat sám a alespoň obklopit dobrými přáteli a mít nějaký koníček/zájem, který tě bude nějakým způsobem naplňovat a dělat život hezčím.. A možná se díky němu dostat k nějaké partnerce.

[Kasz]

Pro pedofila je těžší najít partnerský vztah, ale rozhodně to není nemožné. Stačil by i hodně blízký vztah s nějakou jako kdyby kamarádkou, který může být naplňující. Otázka je, kde někoho takového najít. Je to těžké, ale ne nemožné. Měl jsem taky chvíle (zejména v době mezi 20-30 roky), kdy jsem si říkal, že možná budu celý život sám...

Někdy je to štěstí, ale taky je to o tom jít té příležitosti vstříc. Když budeš zavřený doma a nebudeš nic dělat a nikoho hledat a s nikým se scházet, tak rozhodně na nikoho nenarazíš. Pokud jezdíš na tábory, občas se tam dá narazit na nějaké slečny, které mají rádi děti. Ona stačí jedna, se kterou si budeš trochu víc rozumět. Víc jich není třeba.

Každopádně držím palce!