Chcete mít děti?

V poslední době jsem četla dost o pedofilech, kteří jsou rodiči a není jich zrovna málo. Ačkoliv to pedofilové mohou mít o něco složitější, můžou se stát rodiči a i dobrými rodiči. Děti mohou do života přinést barvy a dát životu smysl a mnoha lidem i určité naplnění. Zároveň se setkávám i s tím, že mnoho lidí se rodiči stát nechce z různých důvodů. Z mé pedofilní bubliny jsem se dočetla, že někteří z pedofilů se nechtějí stát rodiči i kvůli své orientaci, například ze strachu, že by svému dítěti ublížili a nebo že by jednoduše nezvládli být v páru s jiným dospělým.

Zajímalo by mě, zda jste nad tím někdy přemýšleli a k čemu jste došli? Máte děti? Chtěli byste mít děti, co myslíte, že by vám to přineslo od života? Nechcete děti? Proč? Pokud to souvisí s pedofilií, čeho se konkrétně bojíte?

Myslim že v tomto případě je taky velký rozdíl v tom, zda se jedná o pedofila exkluzivního nebo neexkluzivního.

Jeden z důvodů proč bych dítě nechtěl je tak trochu má orientace, ale ne ve smyslu že bych se bál že dítě zneužiji ( ostatně nemusí to být nutně chlapec), ale že nejsem orientován na dospělé osoby.
Myslím že dítě potřebuje mít vzor v rodičích kteří se navzájem milují, a i když lze dítě vychovat i bez toho ( rozvody jsou časté), jít do toho dopředu s tím, že dítě o toto přijde, mi připadá k němu nefér.

Interesting. I have voted "I don't have children but I would want to have one". Though through adoption, not an own child.
For I am actually antinatalistic and think the wish to procreate is an egoistic one as long as there are many children out there, longing for parents. There is no need to produce new children and in fact, I don't see the world as a place where I would want to put new little humans through. I love kids, why would I put them into a world that is a place I would recommend to anyone?
No, I would love to become a father either accidentally or by adoption, or a father figure of some other kind but I would never makle someone enter this terrible world who isn't already here suffering the shit mankind has made of this wonderful planet. But I am completely on board with making this world a little better for the people who are already here and in that sense I would love to be become a father to some child.
-------------------------------
Doufejme, že bude k dispozici slušný český překlad (podle DeepL):

Zajímavé. Hlasoval jsem „nemám děti, ale chtěl bych je mít“. I když prostřednictvím adopce, ne vlastního dítěte.
Jsem totiž vlastně antinatalista a myslím si, že přání rozmnožovat se je egoistické, pokud je venku mnoho dětí, které touží po rodičích. Nemám potřebu plodit nové děti a vlastně ani nevidím svět jako místo, kde bych chtěl prožívat nové malé lidičky. Mám děti ráda, proč bych je měla dávat do světa, který je místem, jež bych někomu doporučila?
Ne, rád bych se stal otcem, ať už náhodou, nebo adopcí, nebo nějakou jinou otcovskou postavou, ale nikdy bych nedovolil, aby se do tohoto strašného světa dostal někdo, kdo tu už netrpí tím, co lidstvo z této úžasné planety udělalo. Ale naprosto souhlasím s tím, aby se tento svět stal o něco lepším pro lidi, kteří tu už jsou, a v tomto smyslu bych se rád stal otcem nějakého dítěte.

Děkuji Bouři za založení zajímavé ankety. Já jsem hlasoval, že děti nemám, ale chtěl bych mít. Touhu mít děti cítím od svých zhruba 20 let, tedy od doby, kdy jsem prošel vnitřním coming outem. Předtím si nějak neuvědomuji, že bych o tom nějak víc uvažoval. Tehdy v těch 20 letech jsem byl určitě trochu ovlivněný tím, že mi děti přišly krásné, nevinné, čisté (jasně, že to není tak úplně není, zlo a sobectví je v každém člověku i v dětech nějakým způsobem zakořeněné). Ale v čem vidím ten smysl mít děti - je to pro mě pokračovatel rodu, pokračovatel hodnot, které jsem vytvořil, pokračovatel, kterému můžu předat něco ze sebe - pohled na život a na svět, na dobro a zlo a mít tak možnost ovlivnit budoucnost lidstva. Sice se já osobně nedozvím, jak to všechno dopadne, ale cítím, že pro naplnění mého života je to dost podstatná část. Kdybych umíral a neměl bych tyto své evolučně genetické pokračovatele, umíralo by se mi hůř (a samozřejmě, že po mé smrti by mi to pak už bylo jedno), ale vidím smysl života v tom vytvořit nějaké hodnoty, pokusit se svět změnit k lepšímu aspoň v nějakém svém malém okolí, ve kterém se pohybuji. A taky prostě předat dál do budoucna svoje geny... umírat s vědomím, že jsou tady pokračovatelé, kterým jsem mohl něco ze sebe předat, tak odcházím z tohoto světa mnohem lépe "smířen s osudem" (rozuměj se smrtí).

Max píše o tom, že proč rodit další děti, když těch, které nemají dobré rodiče, je hodně. Ale jde taky o to, že jsou státy, kde je "produkce dětí" velmi vysoká. Inteligentní a vzdělaní lidé si řeknou, proč by rodili děti, když jich je tolik v zubožených podmínkách a bez dobrých rodičů, jenže pokud bychom to tak udělali všichni, tak vymřeme. A nebo bude méně právě těch inteligentních dětí (lidí), které měli inteligentní rodiče. TI méně inteligentní často mají hodně dětí, protože nedokážou přemýšlet nad věcmi tak, jako ti inteligentnější. Ale když nebudeme mít děti, vymře český národ, vymře německý národ, vymře slovenský, polský, dánský, francouzský lid... a přijdou sem migranti z Afriky nebo arabové, kteří mají úplně jinou kulturu, zavedou tady islám... a bude konec naší evropské civilizace.

V tomto smyslu myslím, že nemít děti není řešením. Naopak je třeba mít děti, abychom nevymřeli. A co se týká toho, že státy, které nejsou vyspělé, že tam se množí mnohem víc? Tak umožnit jim, aby se taky mohly stát vyspělými. Otázka je, jestli to vždy půjde, protože spolu s evropskou kulturou se pojí i vzdělanost - jedna moje příbuzná se snažila podporovat výstavbu škol v jedné africké zemi. To také mělo velký smysl - když sám vlastní děti neměla, tak se snažila udělat aspoň něco pro ty děti, které žijí, a to dokonce v zemi, kde úroveň gramotnosti je 100 let za opicemi, jak se říká.

Také nesouhlasím s tím, že tento svět je strašný. Svět je takový, jaký je. Svět je takový, jaký si ho uděláme. Svět i podle toho, co jsem slyšel od mých prarodičů i rodičů, byl o dost horší, a přesto lidé měli děti. I když byla válka, měli děti. I když byl hlad a byla bída, měli děti. Ono to i dávalo logiku - bylo to takové větší zajištění "na stáří" a pro případ, kdy byl člověk nemocný. Pracovalo se na poli - každý den od rána do večera, aby se v zimě uživili. Ne všechno se dalo koupit v obchodě a ne na všechno byly peníze. Dneska se máme oproti tomu jako "prasata v žitě". Jedním klikem zjistím jakoukoliv informaci. Dvěma kliky si objednám ve 23:50 zboží, které mi o 6 hodin později doručí poslíček do Alzaboxu... Zajdu do obchodu, kde mám k dispozici stovky či spíš tisíce produktů, desítky druhů exotického ovoce, dnes a denně čerstvého... čerstvé rohlíky, chleba, všeho nadbytek. Za 2. světové války a krátce po ní byly potravinové lístky - jídlo a různé věci na příděl. Ještě v 80. letech si pamatuju, jak se stály několikadenní fronty na nové automobily Škoda, taťka se s dědou ve frontě 2 dny střídal. A to jenom měli echo, že přijdou nějaké kusy - nemohli si vybrat ani barvu, ani motorizaci, prostě museli brát to, co dorazilo. Moji rodiče dostali novomanželskou půjčku, ale nebylo co za ty peníze koupit. Na nábytek jsme čekali třeba rok. Takže oproti tomu, co bylo dřív, je tento svět strašný? A co já - píšu tady text, který si během chviličky může přečíst kdokoliv na internetu. Před 100 lety nemyslitelné. Svět není strašný. Svět je takový, jaký si ho uděláme. Nemůžeme sice všechno ovlivnit, ale můžeme aspoň troškou přispět "do mlýna", jak se říká. A to určitě stojí za to.

V neposlední řadě si taky myslím, že děti jsou jedno velké zpestření života, velká radost, něco, co ti může život hodně obohatit. Něco, pro co má smysl žít a překonávat i docela těžké chvíle, které třeba přijdou.

Jedno je ale jisté - jak jsem psal výše - bez dětí by naše civilizace zanikla. Bez dětí prostě by vymřel náš národ. A místo Čechů, Slováků, Němců, Poláků... by kolem nás byli Arabové, Nigerijci, Indové nebo jiní podobní.

Takže v tom všem vidím velké smysl mít děti. Mít pokračovatele rodu, mít někoho, komu dáme život a kdo ho předá zase dál dalším generacím a kdo se zasadí o lepší budoucnost lidstva. A zároveň je to něco, co zachová rod... a tím pádem i národ.

Tohle je samozřejmě můj soukromý pohled na věc, píšu to tak, jak to sám vnímám. Každý člověk to samozřejmě může mít jinak, vidí smysl třeba v něčem jiném, přitom také tvoří hodnoty, předá je budoucí společnosti třeba nějak jinak. Což je samozřejmě taky velmi cenné.

Zkrátka každý jeden z nás se podílí na tom, jak to tady bude vypadat v budoucnu. Bez dětí by ale lidstvo o budoucnost přišlo. A naše národy také.

Kasz píše: ↑neděle 5. 1. 2025, 22:52:05 Jedno je ale jisté - jak jsem psal výše - bez dětí by naše civilizace zanikla. Bez dětí prostě by vymřel náš národ. A místo Čechů, Slováků, Němců, Poláků... by kolem nás byli Arabové, Nigerijci, Indové nebo jiní podobní.

Když se to vezme z pohledu nihilisty, tak je úplně jedno, že by naše civilizace, nebo kterákoliv jiná, zanikla.

Jednou tady všechno tak jako tak definitivně skončí, nejen lidstvo, ale celá planeta Země. Heh, vlastně i celá galaxie.

Takže osobně je mi celkem jedno, jestli někdo má nebo nemá děti, já v rodině mám spousty dětí a ano, z osobního pohledu je to něco, co člověka naplňuje a co mu dává smysl, protože třeba děti tvých dětí nebo ještě děti o další tři generace dál lidstvo někam posunou, je to takové to obří soukolí, kde každý má svoje pevné místo a bez něj by se to celé netočilo. Takže mít děti - proč ne, nýbrž to nepovažuji zase úplně za něco, co je pro všechny hrozně nutné.

Nicméně máš velkou pravdu v tom, že dnešní svět je oproti dřívějším dobám procházkou růžovým sadem. Tedy alespoň tady v ČR, protože nesmíme opomenout, že existují země jako KLDR, kde zkysli ve středověku.

Já osobně moc nechápu, na co si lidé TADY pořád stěžují, však je to jak říkáš - koupíš si, co chceš, kolik toho chceš, kdy chceš, jedeš si kam chceš a prakticky máš velkou svobodu v rámci platných zákonů a morálních zásad. Prostě je to super.

Máš pravdu, že z pohledu nihilismu je to fakt jedno. Nicméně i tak nevíš, co se lidstvu podaří udělat za těch 5 miliard let, než Země zanikne... resp. než na ní začne být nesnesitelně vedro, protože Slunce se začne zvětšovat, stane se z něho rudý obr a postupně pohltí Merkur, Venuši, Zemi i Mars, kam se možná podaří nějak lidstvo přestěhovat. Ale je klidně možné, že pak najdou nějakou variantu, jak se přestěhovat úplně jinam do nějaké jiné galaxie nebo k jiné hvězdě. Těžko říct. Pak se není možné divit, proč lidé věří různým náboženstvím nebo sektám apod. Ale asi spíš vyhyneme, než že by se náš druh nějak zázračně zachoval, i když my asi jediní jsme schopní se o tu záchranu alespoň nějak pokusit. Ale je pravda, že pro nás je tohle těžko představitelné.

Teď tady hrozně řešíme ČEPEK, lidská práva, děti a já nevím co... a za 7 mld. let... tohle všechno tady stejně nebude, a je to vědecky vypočítané. Ale to už bychom se dostávali právě do otázky po smyslu života. A myslím, že pro tu naši současnou éru je prostě udržení těch lidských práv a evropské kultury něco udělat. I když to všechno jednou skončí tady na Zemi. Ale někde jinde to třeba bude pokračovat. A třeba i můj gen zrekombinovaný s dalšími geny se někde prosadí a "přežije".

No můžeme jen doufat, že existence života ve vesmíru nějaký smysl má.

Kdybychom si s definitivní platností připustili, že ne, že je to všechno jen úplně zbytečná souhra náhod a nikam to nevede, tak by se myslím spousta jedinců vyššího intelektu svezla na vlnách nihilismu a vlastního osobnostního pádu.