Vytvořili Prostasia Foundation – Autor Elliot Porter
z originálu „Why MAPs don’t “Get help!” přeložila Bouře
z originálu „Why MAPs don’t “Get help!” přeložila Bouře
Mini slovník
MAP (MAPs - v množném čísle) = Minor Attracted Person, tedy osoba kterou přitahují nezletilé osoby. Jde o souhrnné označení pro všechny pedofily, hebefily a efebofily.
CSA = Child Sexual Abuse, česky sexuální zneužívání dětí
Každý, kdo na sociálních sítích diskutoval o pedofilii nebo jiné přitažlivosti k nezletilým, se pravděpodobně setkal s tvrzením, že jedinci, které přitahují nezletilí, potřebují "pomoc" anebo „by se měli jít léčit“. Tato fráze se stala memem a zapleveluje odpovědi všech komentátorů, kteří sdílejí přesné informace o přitažlivosti k nezletilým a o lidech, kteří ji zažívají. Ve většině případů je to pokrytecké; jde o chabě zastřený pokus podkopat racionální diskusi naznačováním, že cílová skupina je tak hluboce narušená, že by jakákoli další interakce s ní neměla smysl. Je to ad hominum, útok na něčí domnělý duševní stav, aby se vyhnul řešení jeho argumentů, a proto je často přehlížen jako neproduktivní fňukání. Pod uštěpačnými poznámkami se však skrývá důležitý rozhovor, jehož středobodem je legitimní otázka: Proč se lidé se sklony k přitažlivosti k nezletilým (dále MAPs) nejdou léčit, proč nevyhledají pomoc?
Není překvapením, že odpověď většiny lidí na tuto otázku vychází z rozšířené mylné představy, že MAPs obecně podporují sexuální zneužívání dětí (CSA). Mnozí se domnívají, že MAPs nevyhledávají podporu, protože o ni nestojí nebo si myslí, že ji nepotřebují. Ostatně zní argument: "Kdyby někoho přitahovaly děti, ale nechtěl by je zneužívat, nechtěl by získat pomoc, aby jim neublížil?". Navzdory své rozšířenosti byla tato teorie již dávno vyvrácena. Průzkum z roku 2011 zjistil, že 58 % MAPs chtělo vyhledat odbornou pomoc, ale nemohli tak učinit. Započítejte MAPs, kteří byli schopni získat podporu, a ty, kteří vyhledali neprofesionální podporu, a je jasné, že velká většina MAPs má určitý zájem získat "pomoc". Možná je tedy lepší otázka, co jim v tom brání?
Jaká je pomoc pro MAP?
V závislosti na potřebách MAP může mít pomoc různé formy. Mezi nejčastější patří terapie, svépomoc, podpora přátel a rodinných příslušníků a vzájemná podpora od ostatních MAPs. Zatímco první tři formy podpory jsou obecně považovány za přijatelné, vzájemná podpora MAP je ve veřejném mínění kontroverzní, přičemž někteří tvrdí, že umožnění MAPs vytvářet komunity povede k tomu, že budou častěji zneužívat děti. A to navzdory tomu, že odborníci opakovaně propagují účinnost vzájemné podpory jako nástroje pro snížení rizika trestné činnosti některých MAPs a zlepšení blahobytu ostatních. Některé organizace zabývající se ochranou dětí dokonce zašly tak daleko, že s těmito skupinami vzájemné podpory spolupracují, což dále dokazuje jejich legitimitu jako podpůrných zdrojů. Bohužel studie, které ukazují, že komunity dětí zneužívajících děti mohou vést ke zvýšené míře zneužívání, jsou často mylně aplikovány na MAP těmi jednotlivci, kteří nemají odborné znalosti v této oblasti, obvykle z důvodu neznalosti toho, že MAPs, které nepáchají trestnou činnost, existují a tvoří většinu MAPs. To deformuje veřejné mínění o důležitém zdroji podpory a komunity pro mnoho MAPs.
Je důležité poznamenat, že ne všechny MAPs potřebují odbornou pomoc. Ve většině případů je vzájemná podpora dostatečná k řešení jakýchkoli problémů, se kterými se MAP může setkat v důsledku své atraktivity. Nejnovější vydání Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch i Mezinárodní klasifikace nemocí tuto skutečnost odrážejí tím, že upřesňují, že pedofilní poruchu (léčitelnou duševní poruchu, nezaměňovat s pedofilií) lze diagnostikovat pouze tehdy, pokud MAP v důsledku své přitažlivosti zažívá významné potíže nebo se dopouští škodlivého chování. V obou textech je pedofilie (přitažlivost k prepubertálním dětem, nezaměňovat s pedofilní poruchou) depatologizována, což naznačuje, že odborníci nepovažují léčbu za nutnou u MAPs, kteří neprožívají trápení nebo se nezapojují do škodlivých aktivit. Vyhledání podpory je samozřejmě osobní volbou a někteří MAPs mohou chtít odbornou pomoc, i když pedofilní poruchou netrpí.
Cíle podpory
Podle odborníků by hlavním cílem odborné pomoci většiny MAPs mělo být řešení dopadů stigmatu. MAPs jsou neustále bombardováni nenávistnými a zavádějícími výrazy a urážkami, což může vést k různým problémům s duševním zdravím. Úzkost a deprese jsou běžné a více než 1 ze 3 MAPs se potýká s myšlenkami na sebevraždu. Zvláště náchylní jsou nezletilí MAPs, což dokazuje skutečnost, že nejčastější věk, kdy se MAP poprvé pokusí o sebevraždu, je pouhých 14 let.
Kromě negativního dopadu na MAPs jsou mnohé problémy duševního zdraví způsobené stigmatizací, což je známý rizikový faktor pro sexuální násilí. To znamená, že stigmatizace může u některých MAP zvýšit riziko spáchání sexuálního trestného činu. Odborníci doporučují, aby se iniciativy na podporu MAPs, které jsou zaměřené na prevenci, soustředily na zlepšení duševního zdraví. Tento pokyn vychází ze zjištění, že podpůrné iniciativy, které se příliš zaměřují na prevenci, mohou způsobit, že se MAPs budou považovat za nebezpečí a vyvinou se u nich další problémy s duševním zdravím, které zvýší riziko spáchání trestného činu. Kromě toho mohou MAPs, které vědí, že nejsou ohroženy trestnou činností, považovat programy léčby zaměřené na prevenci za irelevantní pro své potřeby, i když by takové programy mohly dále zlepšit jejich psychickou pohodu.
Překážky k získání odborné pomoci
Důvody proč se MAP vyhýbají odborné pomoci
Strach z negativních reakcí – 78%
Strach z nahlášení – 78%
Strach z prozrazení – 68%
Nelze najít odborníka – 54%
Nedůvěra k odborníkům – 43%
Nemůžou to říct rodičům (děti/mladiství, kteří jsou MAPs) – 9%
Jiné důvody – 7%
Výše zmíněný průzkum z roku 2011 hledal odpověď na to, co brání získat podporu těm, kteří ji chtěli, ale nemohli ji získat. Výsledky jsou shrnuty ve výše uvedeném grafu (respondenti mohli vybrat více odpovědí, takže součet procent přesahuje 100 % ) a byly potvrzeny nedávnou studií o chování MAPs při hledání podpory. Pozoruhodné je, že nedávná studie také zjistila, že někteří MAPs, kteří se dopustili trestného činu, se pokoušeli vyhledat terapii již dříve, ale narazili na překážky, které jim zabránily získat podporu. To potvrzuje rostoucí shodu mezi odborníky, že zlepšení přístupu k podpoře pro MAPs by mohlo vést ke snížení míry sexuálního zneužívání dětí.
Škodlivé reakce
V krajním případě mohou terapeuti nahlásit klienty, kteří jsou přitahováni dětmi, orgánům činným v trestním řízení, i když není důvod k podezření na nezákonnou činnost. Zákony o povinném hlášení ve většině regionů vyžadují, aby terapeuti hlásili situace, kdy hrozí bezprostřední nebo trvalé nebezpečí pro dítě. Ačkoli existují vážné problémy s dopadem těchto zákonů na přeživší, obecně by měly mít přímý dopad pouze na osoby, které zneužily nebo plánují zneužít dítě. Bohužel většina odborníků na duševní zdraví si svou povinnost vykládá špatně a standardně hlásí MAPs, přestože naprostá většina MAPs se nikdy nedopustí trestného činu. Jedna studie zjistila, že 75 % pracovníků v oblasti duševního zdraví se mylně domnívá, že jsou povinni hlásit klienty, kteří přiznali přitažlivost k nezletilým osobám. Tato falešná hlášení zbytečně zatěžují instituce, jejichž úkolem je zajistit bezpečnost dětí, a mohou vést k vyšetřováním, která mají dopad na kariéru, vztahy a blahobyt MAP, a to i v případě, že se neobjeví žádné důkazy o nezákonné činnosti.
„Kvůli příliš velkému riziku se mnoho MAP rozhodne, že využití odborné pomoci za toto riziko nestojí.“
Škodlivá reakce odborníka na duševní zdraví může vést k tomu, že se přátelé a rodinní příslušníci MAPs dozvědí o jejich přitažlivosti. Na rozdíl od odborníků na duševní zdraví tito lidé zřídka procházejí formálním školením citlivosti ke klientům a je u nich mnohem pravděpodobnější, že uvěří dezinformacím a stereotypům, které mohou způsobit, že se k MAPs budou chovat špatně a zavrhnou je. MAPs, kteří jsou odhaleni, často ztrácejí zaměstnání, bydlení a vztahy a mohou být dokonce odříznuti od svých rodin, což ničí jejich již tak omezené podpůrné systémy. Kvůli příliš velkému riziku se mnoho MAP rozhodne, že odborná pomoc za toto riziko nestojí.
Neschopnost najít si podporu
Kromě toho, že se snižují šance MAPs na nalezení vhodného terapeuta, může nedostatek možností zhoršovat obecnější problémy s duševní péčí. MAPs nemusí být schopni najít terapeuta, který by akceptoval jejich zdravotní pojištění nebo si účtoval rozumnou cenu, když si vybírají z několika málo bezpečných (bezpeční – ti, kteří umí s MAPs pracovat) poskytovatelů v jejich oblasti. Podle studie z roku 2018 se 23 % MAP, kteří chtěli odbornou podporu, ale nemohli ji získat, setkalo s finančními potížemi. Vzhledem k tomu, že seznamy bezpečných terapeutů jsou často rozděleny pouze do velkých regionů, MAPs nemusí být schopni překonat vzdálenost potřebnou k návštěvě terapeuta, který je v podstatě v jejich regionu. Navíc pokud je ve vysoce zalidněné oblasti k dispozici pouze několik bezpečných terapeutů, mohou být zahlceni počtem MAPs hledajících podporu, takže některé MAPs zůstanou bez léčby.
Nezletilí MAPs, kteří chtějí odbornou podporu, se potýkají s další překážkou, a to s nutností získat souhlas rodičů (a finanční prostředky) k návštěvě terapeuta. Jak již bylo zmíněno, odhalení přitažlivosti k dětem rodinným příslušníkům může být pro MAPs nebezpečné. Někteří rodiče mohou reagovat spíše urážlivým nebo jinak škodlivým způsobem, než aby pomohli svým dětem získat potřebnou podporu. Ačkoli tento problém se netýká pouze MAPs, nezletilí s přitažlivostí nemají podporu institucí, které byly zřízeny na podporu příslušníků mnoha jiných marginalizovaných skupin v podobné situaci.
Další překážky k dostání pomoci
S překážkami se potýkají i MAPs, kteří hledají neprofesionální formy pomoci. Hlavní z překážek je cenzura. V posledních letech hlavní platformy sociálních sítí opakovaně bez vysvětlení blokovali podpůrné skupiny zaměřené na MAPs, odborníky na ochranu dětí a odborníky na duševní zdraví, a to i v případě, že dotyčné účty nikdy neporušily jejich pravidla. V naději, že se jim podaří od takového jednání odradit, odborníci veřejně informovali společnosti o možných škodách, ale platformy tyto snahy ignorovaly a upřednostňovaly svůj veřejný obraz před bezpečností dětí.
Odborníci na prevenci CSA se potýkají s podobným problémem v podobě odporu k jejich přístupu. Přístup odborníků k této problematice je však založen na důkazech. Mnozí si jistě vzpomenou na Allyn Walker, oceňovaného výzkumníka, který byl nucen opustit svou pozici na Old Dominion University poté, co jejich rozhovor o přínosech destigmatizace MAP a předchozí práci v oblasti prevence kritici a média hrubě zkreslili. Tyto přehnané reakce na nepříjemná fakta o zneužívání poškozují i osoby, které CSA přežily, jako například poslankyni skotského parlamentu, které bylo vyhrožováno smrtí poté, co správně vysvětlila, že zneužívajícími osobami jsou často přátelé a rodinní příslušníci jejich obětí. Podobné události odrazují lidi, včetně přeživších, od šíření přesných informací, což brání veškeré prevenci sexuálního násilí.
Překonání pokrytectví "jděte se léčit!"
Zvýšení možnosti přístupu k podpoře pro MAPs by mělo široký přínos. Kromě zlepšení blahobytu nezletilých by se snížil výskyt problémů s duševním zdravím, které mohou vést k sexuálnímu násilí, a pravděpodobně by se celkově snížila míra sexuálního zneužívání dětí. Větší zapojení MAPs do komunity zabývající se duševním zdravím by výzkumníkům, kteří MAPs studují, umožnilo získat větší a reprezentativnější vzorky, což by vedlo ke spolehlivějším zjištěním o úloze MAPs v úsilí o prevenci CSA. Podpůrné skupiny pro MAPs by se staly účinnějšími, kdyby se jejich členové rozrostli a stali se rozmanitějšími. Pokud by byl lepší přístup k nim důsledkem snížení stigmatizace, přesné informace o prevenci by se rozšířily více než kdy jindy a počet MAPs, kteří potřebují podporu, by se snížil, což by snížilo zátěž poskytovatelů psychiatrické péče.
„Každé dítě je více v bezpečí, když si lidé najdou čas a naučí se základy prevence sexuálního zneužívání.“
Svět se zlepšeným přístupem k podpoře MAPs, rozšířenými znalostmi o prevenci CSA a sníženou mírou zneužívání se může zdát jako vzdálený sen, ale existují jednoduché kroky, které může většina lidí učinit již dnes, aby pomohla k jeho uskutečnění. V první řadě si udělejte průzkum. Každé dítě je více v bezpečí, když si lidé najdou čas a naučí se základy prevence sexuálního zneužívání. Vyvarujte se používání jazyka, který udržuje stigma nebo posiluje falešné domněnky, a vypracujte si metody, jak rozpoznat dezinformace. Pokud znáte někoho, kdo je MAP, vyhraďte si čas na to, abyste se dozvěděli, jak ho můžete podpořit a zároveň řešit své vlastní potřeby v oblasti duševního zdraví. A konečně, což je nejdůležitější, mluvte o svých zkušenostech v takové míře, v jaké se cítíte dobře.
Ať už jste osoba, která přežila CSA, osoba, která je přitahována dětmi, odborník na duševní zdraví, odborník na ochranu dětí nebo jakákoli kombinace těchto osob, Váš hlas je v tomto boji důležitý. Jak zneužívání dětí, tak problémům s duševním zdravím se daří a jsou podporovány, když jsou diskuse o nich umlčovány stigmatem, studem a strachem. Pouze tím, že promluvíme a poskytneme prostor ostatním, aby udělali totéž, můžeme dosáhnout lepšího a bezpečnějšího světa.
Díky Kaszovi za korekturu.
Článek je i na webu a zde probíhá diskuze.