Popírání

[Pavel1]

Ahoj, často slýchám v rozhovorech nebo čtu v komentářích, že pedofilové v začátcích , když si svoji orientaci začali uvědomovat, ji často odmítali , bránili se tomu, přesvědčovali sami sebe že tomu tak není.

Zajímalo by mě, zda to tak má opravdu většina.
Zřejmě jsem výjimkou, ale já jsem k tomu přistupoval vyloženě laxně a nijak se tím nestresoval.

Na chvíli mě sice napadlo, zda se nemohu “ předělat “ , tím že bych se více díval po ženách, děti se mi ovšem samozřejmě i tak líbily výrazně více , a tak jsem prostě masturboval nad obrázky dětí, a nijak jsem se vnitřně nepokoušel s tím bojovat nebo se vnitřně přesvědčovat, že pedofilem nejsem.

Ani jsem neměl pocit , že by se mi tím nějak hroutit život, ani jsem to nepovažoval za vážný problém, vlastně od začátku do teď, mám asi jediný problém s pedofilií, a to že se furt někdo ptá zda mám nějakou slečnu, kdy si nějakou najdu a pod.

[Mack]

Ja som to neodmietal a zobral som to celkom v pohode. Bol to mierny šok, ale skôr v pozitívnom zmysle. V podstate sa mi uľavilo. Prvé roky po priznaní si pedofílie som bol priam nadšený, bral som to tak, že som v niečom výnimočný/iný, že vidím krásu tam, kde iní nie. Tento pocit neskôr vyprchal a dnes to (žiaľ) vnímam ako pomerne veľkú príťaž v živote.

Na dospelé som sa nepokúšal preorientovať, vtedy som ani nemal dôvod. Dnes viem, že aj keby som chcel, tak to nepôjde.

[podivin]

Hmmm, já jsem na to moc divnej

Já si nikdy svojí pedofílii neuvědomoval, ikdyž mě holčičky přitahovaly. Nechápu to, že jsem to nějak neřešil, že jsem nepřemýšlel, co se mnou je, když se mi líbí holčičky. Ale prostě nějak jsem to vzal, že jako OK, tak je prostě miluju.

A když se pak narodila dcerka a chodil jsem s ní do dětských bazénků a na dětská hřiště, tak jsem si užíval přítomnost holčiček, ale myslel jsem si, že se mi aktivoval rodičovský/otcovský pud. Až později jsem zjišťoval, že to není rodičovská láska, ale spíš partnerská/milostná láska. Ale pořád jsem si ještě o sobě neříkal, že jsem pedofil. Uvědomil a přiznal jsem si, že ty holčičky prostě miluju. Až pak jsem si říkal, jak je přesně ta pedofílie definovaná a když jsem na wikipedia a později i tady četl tu definici a zpovědi ostatních, tak jsem dokázal tu svoji lásku pojmenovat.

Takže já jsem se tomu nebránil a neodmítal, protože jsem věděl, co cítím. A akorát jsem to pak dokázal pojmenovat.

[Rudy]

Já si pedofili nepopíral, ale ani nepřiznal. Neuvědomoval jsem si ji. Věděl jsem že se mi líbí mladší holky a později s větším rozdílem věku to bylo jasnější. Pedofilii jsem si ale nepřiznal, protože pedofil pro mě a mé okolí byl člověk co ubližuje dětem, zneužívá. Tedy takový jaký jsem nebyl...
Až později kdy jsem zjistil "pravdu" co to pedofil je, jsem se sebeurčil.

Neboli věděl jsem že se mi líbí mladičké, ale nepovažoval jsem to za problém. Líbí se mi i starší holky a tak není problém flustrace z nenaplnění lásky a sexu. Ikdyž přitažlivost pubošek a preteen je na špici... Malé holky beru jako andělky, krásná stvoření, kamarádky. Ikdyž mě lákají i sexuálně.

[pbd]

Dlouho jsem si myslel, že jsem celkem normální. To, že mám děti rád, jsem pokládal za běžný otcovský pud a těšil se, že ze mě někdy možná bude dobrý táta ( ), všichni mají přece rádi děti. To, že mě holčičky přitahují i tělesně, jsem si vysvětloval jednoduše tím, že i malý holky jsou přece holky a já jsem na holky, takže není co řešit (také jsem si myslel, že malý holky přitahují všechny muže, ale protože jsou to děti a s dětma se to nedělá, tak se prostě fakt, že přitažlivé jsou, neřeší).

Nějaký vnitřní konflikt přišel až později, někdy mezi dvaceti a pětadvaceti, kdy mi došlo, že to normální není a jedinou možností, kam se zařadit, zůstal onen mediální obraz pedofila jako někoho, kdo znásilňuje děti, což mi ale bylo odporné. Pár let jsem se s tím "vyrovnával" chlastem (což ale bylo moje řešení na téměř cokoliv), "vyoutováváním" se téměř či zcela neznámým lidem či sebepoškozováním. Na tomto poměrně bouřlivém průběhu určitě hrála roli moje již rozvinutá závislost na alkoholu a taky obecně malá schopnost vyrovnávat se emocemi.

Během pár let se toto egodystonní vnímání překlopilo do druhého extrému, ve kterém jsem se začal ve svém zalíbení v holčičkách naopak vyžívat. To byla bohužel ve výsledku ta horší poloha. Snad jsem ale už zkonvergoval k nějakému střízlivějšímu pohledu.

[Fx100d]

Indicie, že má sexualita je zaměřena na děti jsem měl asi od 12 - 13 let, kdy jsem si začal všímat, že se mi nelíbí dívky, které spolužáci a kamarádi považují za přitažlivé. Přitahovaly mě dívky s menšími prsy, drobné a začal jsem si i všímat, že výrazně mladší, než já. Věděl jsem, že se lidem, kterým se líbí děti, říká pedofilové a sám jsem si říkal, že přeci nejsem pedofil, že z toho vyrostu a tak dále. Zhruba v patnácti jsem se zamiloval do sousedovic dcery, které bylo cca 6-7 let. V tu dobu jsem si to už i přiznal a přestal to sám před sebou popírat.

To ale způsobilo, že jsem z toho měl dost depresivní nálady. V médiích jsem viděl titulky typu "pedofil znásilnil..." "chytili nebezpečného pedofila..." atd. Měl jsem dojem, že vlastně není jiná cesta a jednoho dne skončím s pouty na rukou a povedou mě k soudu stejně, jako ty muže ve zprávách. Svět se mi zhroutil jako domeček z karet. Uvědomil jsem si, že asi nikdy nebudu mít rodinu, ani partnerský vztah. Období popírání vystřídalo období smutku, depresí a beznaděje. Považoval jsem se za zrůdu.

Zoufale jsem se snažil najít nějaké informace o pedofilii s nadějí, že najdu nějaký text, který mi řekne, co s tím mám dělat. Psal se rok 1995, internet v domácnostech neexistoval. Jediný zdroj informací byla média. V Bravu byla intimní poradna, ale nikdo tam s podobným problémem nepsal a sám jsem se napsat neodvážil. Strašně jsem se bál, že to někdo zjistí a někomu se svěřit bylo nemyslitelné. Půjčil jsem si v knihovně velikou knihu sexuologie, tam ale byla krátká definice pedofilie a text záhy přešel k tématu zneužívání. Takže zase nic, co by mi jakkoliv pomohlo. V rádiu s názvem Nová Alfa tehdy každý večer vysílali pořad Červené uši, kde moderátor spolu se sexuologem Radimem Uzlem odpovídali na dopisy a telefonáty posluchačů. Doufal jsem, že tam někdo napíše nebo zavolá s podobným problémem, ale opět nic. Byl jsem zoufalý, sám sebe jsem za to nenáviděl.

Vše se změnilo až v roce 2004 - 2005, kdy už jsem měl i internet. Narazil jsem tenkrát na GL rozcestník a BL rozcestník. Odtud jsem se postupně dostal na weby jiných pedofilů (Kasz, Proudly, Host, Daniel Lidel atd.), kde jsem doslova hltal každé písmenko jejich příběhů. To mi pomohlo uvědomit si, že v tom nejsem sám a především to, že nemusím skončit jako zločinec s pouty na rukou. Cítil jsem se mnohem lépe, už jsem sám pro sebe nebyl zrůda, přestal jsem se nenávidět. Pak jsem se rozhodl napsat Kaszovi. Dodnes si svůj první mail pamatuji. Napsal jsem, že když někdo někomu pomůže, je slušností poděkovat, tak že mu děkuji.

Také jsem v té době přečetl i nějaké zpovědi zneužitých a uvědomil jsem si, že dětem neubližuje jen znásilnění, ale i "dobrovolný" sexuální kontakt. Slovo dobrovolný dávám do vozovek, protože si myslím, že ten souhlas je vždy výsledkem manipulace pachatele.

[Pavel1]

Mockrát díky za tvůj příběh ,
i když musím říci, že něco podobného jsem již jednou četl

Pročítám i staré články a příspěvky na čepku, jsem na tom pomalu závislý

BtW. myslím že jsem to nečetl jako běžný příspěvek, neměl jsi rozhovor s Bleskem, nebo něco takového ?

[Fx100d]

Těch rozhovorů bylo více, pro Blesk jsem také jednou jeden dělal. Nebo jsi to mohl číst na mém webu na www.fx100d.cz.

[Cykle02]

Fáze popírání u mě neproběhla. Holčičky jsem měl rád od mala, a to mi hold zůstalo. Jen v pubertě jsem si uvědomil, že jsem pedofil. To neznamená že jsem se nepokoušel o normální vztahy, ale nic jsem si od toho nesliboval.