Když souhlas nestačí. Životopisný román o pedofilním vztahu otřásá francouzským literárním světem (Rozhlas.cz)

KNIHY slouží ke sdílení recenzí a tipů na zajímavá knižní díla.
Pravidla fóra
  1. Je povoleno vkládání recenzí na jakékoliv knihy a následná diskuze k nim.
  2. Jestliže bude v rámci recenze knihy uvedeno jméno osoby v současnosti mladší 18 let (narozené od r. 2004 do současnosti), je nutné toto jméno zkrátit na křestní jméno a iniciálu příjmení.
  3. V rámci recenzí je možné vkládat odkazy na fotografie obálek knih, příp. fotografie autorů, a to jen formou odkazů (za využití URL nebo IMG tagu), při užití IMG tagu je nutné dodat přímý odkaz a zdroj. Je-li autor v současnosti mladší 18 let, anebo je-li na jeho fotografii společně s ním jiná osoba v současnosti mladší 18 let, odkaz na fotografii nemůže být zveřejněn.
  4. Při porušení těchto pravidel dojde k upravení či odstranění vlákna, případně k penalizaci uživatele. V případě nejasností, jaké odkazy můžete v této sekci sdílet, kontaktujte Macka, moderátora AV sekce. Stížnosti na obsah sekce řeší administrátorský tým odpovědný za chod fóra, viz rubriku Kontakt.
Uživatelský avatar
MR_Xguard
Čestný člen skupiny ČEPEK
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 3
ve věku do: 8
Příspěvky: 857
Dal: 86 poděkování
Dostal: 211 poděkování

Když souhlas nestačí. Životopisný román o pedofilním vztahu otřásá francouzským literárním světem (Rozhlas.cz)

Nový příspěvek od MR_Xguard »


Spisovatel Gabriel Matzneff se v 70. a 80. letech chlubil milostnými vztahy s nezletilými. Nyní vyšla kniha jedné z jeho obětí, která je obžalobou tohoto jednání.

Gabriel Matzneff (nar. 1936) před sedmi lety získal prestižní Renaudotovu cenu v kategorii esej, v roce 2005 vyšla reedice jeho románové prvotiny ze šedesátých let a renomované nakladatelství Gallimard postupně vydávalo jeho deníky, které si vedl od sedmdesátých let. Byl stálou, byť stárnoucí, součástí francouzské literární scény. V posledních dnech se však jeho postavení změnilo. Jeho dříve přehlížené či dokonce schvalované pedofilní praktiky se ocitly pod palbou kritiky poté, co jedna z jeho obětí v autobiografickém románu popsala svůj pohled na věc. Román navíc donutil mnohé francouzské intelektuály ke kritickému pohledu na vlastní minulost.


Jí bylo čtrnáct, jemu padesát

Na začátku ledna vyšel román Souhlas, kde Vanessa Springora, ředitelka nakladatelství Julliard, popsala milostný vztah, který s Matzneffem prožívala v osmdesátých letech. Jemu tehdy bylo padesát, jí čerstvě čtrnáct. Autobiografický román vyvolal velké debaty. A to nikoliv proto, že by byl odhalením skandálního tajemství, ale právě proto, že Matzneff se svými sexuálními preferencemi nijak netajil.


Když už jste se jednou milovali s třináctiletým chlapcem nebo patnáctiletou dívku, všechno ostatní se vám pak zdá bez chuti. - Gabriel Matzneff: Mladší šestnácti let. Paris: Julliard 1974.

Ve svých románech, esejích a denících opakovaně popisoval a obhajoval sex s dospívajícími a skoro nikdo ho za to nekritizoval. Naopak, byl považován za šarmantního svůdníka, libertina a spisovatele, který obhajuje svobodu a zpochybňuje platnost měšťácké morálky.


Je zakázáno zakazovat

Taková reakce byla možná jen ve specifickém dobovém kontextu. Ve Francii sedmdesátých a osmdesátých let stále dozníval duch května 1968, k jehož sloganům patřilo i heslo „Je zakázáno zakazovat“. V tomto duchu také někteří intelektuálové obhajovali sex mezi dětmi a dospělými. Klíčovou kategorií v těchto úvahách byl souhlas. Vycházelo se z toho, že děti a dospívající jsou svobodné a svéprávné bytosti, jejichž rozhodnutí mají být brána vážně, a to i v případě, že souhlasí se sexem s dospělým.



V lednu 1977 vyšel v deníku Le Monde otevřený dopis na podporu tří mužů, kteří byli souzeni za sex s třináctiletou a čtrnáctiletou dívkou. Dopis kromě Gabriela Matzneffa podepsali například i Roland Barthes, Simone de Beauvoir, André Glucksmann, Jakc Lang nebo Jean-Paul Sartre. Těch, co svůj podpis odmítli připojit, nebylo mnoho, ale patřili mezi ně například Marguerite Duras nebo Michel Foucault. A ještě na začátku devadesátých let v televizním pořadu Apostrophes Gabriela Matzneffa za jeho milostné vztahy kritizovala pouze kanadská spisovatelka Denise Bombardier, zatímco moderátor i další hosté brali jako hotovou věc, že je v pořádku mít sex s dívkami mladšími patnácti let.


Co na to zákon?

Doba se ovšem ve Francii změnila a na sex s dětmi a dospívajícími se už nepohlíží jako na něco neproblematického. Francouzské zákony sice neznají věkovou hranici sexuální zletilosti, nicméně v případě znásilnění nebo sexuálního napadení je přitěžující okolností, pokud je oběti méně než 15 let. Jedním z důsledků vydání Souhlasu od Vanessy Springory bylo i zintenzivnění debat o zavedení jasné věkové hranice, která by automaticky definovala sex s dětmi jako trestný čin.


Ať v literatuře zazní hlas zneužité dívky

Spisovatelce ovšem nešlo pouze o změnu právní úpravy, ale chtěla svou zkušeností přispět do debat o vynucování sexu a o zneužívání mocenského postavení. A také chtěla vyrovnat pozice v literárním poli. Dosud totiž to, co se stalo, vyprávěl pouze Gabriel Matzneff. A ten psal o spalující touze a bláznivé lásce a přitom dával jasný návod, podle jakých kritérií si vybrat nezletilou milenku (nestabilní rodinné prostředí, zájem o literaturu) a jak ji svést (čekat na ni každý den před školou, vykat jí).

Vanessa Springora v rozhovoru pro rádio France Culture uvedla, že považovala za důležité vnést do literárního pole hlas mladé dívky, která se stala obětí. Podle ní se jedná o hlas, který není v literatuře příliš slyšet. A zároveň věděla, že jedině literární zpracování prožitků mladé, do staršího muže zamilované dívky, jí umožní definitivně překonat sexuální, psychologické i literární zneužití, které prožila.


Není souhlas jako souhlas – ne každý souhlas je informovaný

V rozhovoru pro časopis L’Obs spisovatelka uvádí, že důležitým impulsem pro napsání knihy byla také chvíle, kdy její dcera dospěla do věku 14 let. Tehdy si uvědomila, že člověk je v tomto věku opravdu dítětem. A že když jako čtrnáctiletá souhlasila s tím, že bude s Gabrielem Matzneffem žít v hotelovém pokoji a že s ním bude mít sex, tak opravdu nevěděla, s čím vlastně souhlasí. Ovšem právě tento souhlas jí dlouho bránil v tom, aby sama sobě přiznala, že byla zneužitá.


Poslechněte si celé ArtCafé, věnované letošnímu festivalu Scandi, kde má českou premiéru nejen dokument Pěkně tučná sebeláska, ale i film Srdcová královna o starší ženě, která svede svého nevlastního syna: https://vltava.rozhlas.cz/cro_soundmanager/files/8133953/body?fid=9170460
Naposledy upravil(a) Allein dne sobota 18. 1. 2020, 19:00:12, celkem upraveno 1 x.
Důvod: Vložen celý text článku.
Uživatelský avatar
Kasz
Administrátor
Líbí se mi: Dívky a ženy
ve věku od: 4
ve věku do: 27
Kontakt: [email protected]
Příspěvky: 6133
Dal: 1338 poděkování
Dostal: 3107 poděkování

Re: Když souhlas nestačí

Nový příspěvek od Kasz »

Myslím, že z celého toho článku je nejdůležitější tato pasáž:

Není souhlas jako souhlas – ne každý souhlas je informovaný

V rozhovoru pro časopis L’Obs spisovatelka uvádí, že důležitým impulsem pro napsání knihy byla také chvíle, kdy její dcera dospěla do věku 14 let. Tehdy si uvědomila, že člověk je v tomto věku opravdu dítětem. A že když jako čtrnáctiletá souhlasila s tím, že bude s Gabrielem Matzneffem žít v hotelovém pokoji a že s ním bude mít sex, tak opravdu nevěděla, s čím vlastně souhlasí. Ovšem právě tento souhlas jí dlouho bránil v tom, aby sama sobě přiznala, že byla zneužitá.
Československá pedofilní komunita – již 12 let s Vámi! ❤️💙
Uživatelský avatar
Jednorozec
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 9
ve věku do: 30
Výkřik do tmy: Zázraky se dějí, jen zatím bohužel vždy někde daleko...
Příspěvky: 3139
Dal: 11 poděkování
Dostal: 495 poděkování

Re: Když souhlas nestačí

Nový příspěvek od Jednorozec »

Otázka je, nakolik jde vztah se 14 letou slečnou označit za "pedofilní". Navíc člověk může mít "dětskou duší" klidně i v 50 letech. A naopak některé děti jsou okolnostmi nuceny dospět příliš brzy (typicky za války).
Mně to co tam píše přijde docela divné. Tvrzení že si uvědomila že tehdy nevěděla co dělá až poté co se do stejného věku dostala její dcera? Tohle si přece člověk uvědomí jakmile sám dospěje (a hned co to i skutečně zažije) a nikoli až se změní nálada ve společnosti a je potřeba tlačit na změnu zákonů. Stejně tak je podivné když dosud bylo ve společnosti většinově tolerováno a nyní se vše mění a někdo se snaží změnit náhled na dřívější události zpětně.
A rozumím tomu dobře že momentálně tam žádnou věkovou hranici nemají??
Uživatelský avatar
Gabriel Svoboda
Na trestné lavici
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 4
ve věku do: 12
Kontakt: [email protected]
Výkřik do tmy: https://www.youtube.com/watch?v=y19uKiha-fw
Příspěvky: 7973
Dal: 1176 poděkování

Re: Když souhlas nestačí

Nový příspěvek od Gabriel Svoboda »

Jednorozec píše:Tohle si přece člověk uvědomí jakmile sám dospěje (a hned co to i skutečně zažije)
To není pravda, psychika oběti takto prostě nefunguje.
Jednorozec píše:a nikoli až se změní nálada ve společnosti a je potřeba tlačit na změnu zákonů.
To, že oběti leckdy mají trauma až několik desítek let po samotném činu, je známo už velmi dlouho, nemá to nic společného s Me Too ani s žádným jiným aktivismem.
Jednorozec píše:A rozumím tomu dobře že momentálně tam žádnou věkovou hranici nemají??
Kdyby autor článku použil stejná kritéria na Česko a Slovensko, také by napsal, že tu žádnou věkovou hranici nemáme. Autor článku se totiž domnívá, že v každé zemi existuje věková hranice, pod kterou se každý sexuální kontakt s dítětem automticky považuje za znásilnění, bez ohledu na dobrovolnost. To, že v Česku, na Slovensku, ve Francii atd. se rozlišuje mezi nedobrovolným znásilněním a dobrovolným pohlavním zneužitím, za které je mírnější trest, by autor článku nejspíš označil za do nebe volající podporu pedofilie.

Ale obávám se, že ta informace už je zastaralá a Francie mezitím zavedla hranici 13 let, čím se zařadila k "civilizovanému světu". Diskutovali jsme o tom tady.

A vlastně i u nás ta hranice je, ale není napsaná v zákoně, závisí na libovůli soudů. Minimálně je to cca 6 let, ale možná více (znásilnění se zneužitím bezbrannosti).
Uživatelský avatar
Jednorozec
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 9
ve věku do: 30
Výkřik do tmy: Zázraky se dějí, jen zatím bohužel vždy někde daleko...
Příspěvky: 3139
Dal: 11 poděkování
Dostal: 495 poděkování

Re: Když souhlas nestačí

Nový příspěvek od Jednorozec »

Gabriel Svoboda píše: čtvrtek 16. 1. 2020, 17:25:54
Jednorozec píše:Tohle si přece člověk uvědomí jakmile sám dospěje (a hned co to i skutečně zažije)
To není pravda, psychika oběti takto prostě nefunguje.

Ale mi se tu bavíme o tom že si neuvědomovala co ten souhlas bude znamenat a tohle si setsakra uvědomí člověk poté co to "neznámé" zažije. Nebavíme se o tom že by si neuvědomovala že ji zmanipuloval (což je zdá se evidentní), či že by ve skutečnosti to že souhlasila normálně sama nechtěla....

A ta zmínka o Mee too mi nepřijde zcela mimo (schválně jsem ji sám neuvedl protože by to působilo jako zlehčování jejích tvrzení což primárně nechci). Má to skutečně některé společné rysy minimálně to že dotyčný se ozve po hodně dlouhé době a hlavně proti někomu známému.
Uživatelský avatar
Cykle02
Mediální analytik
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 2
ve věku do: 12
Výkřik do tmy: Nevěřím těm co nevěří na Ježíška.
Příspěvky: 3713
Dal: 390 poděkování
Dostal: 1603 poděkování

Re: Když souhlas nestačí. Životopisný román o pedofilním vztahu otřásá francouzským literárním světem (Rozhlas.cz)

Nový příspěvek od Cykle02 »

Knížka je již u nás v prodeji pod názvem Svolení. Recenze http://www.iliteratura.cz/Clanek/44367/springora-vanessa-svoleni
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?
Uživatelský avatar
Dreamer
Člen skupiny ČEPEK
Bydliště: Všude možně
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 2
ve věku do: 12
Výkřik do tmy: Nemiluju holčičky, protože jsem pedofil. Jsem pedofil, protože miluju holčičky.
Příspěvky: 1134
Dal: 1451 poděkování
Dostal: 626 poděkování

Re: Když souhlas nestačí. Životopisný román o pedofilním vztahu otřásá francouzským literárním světem (Rozhlas.cz)

Nový příspěvek od Dreamer »

…i jako audiokniha, soudě podle reklam co mě bombardujou na FB.
Uživatelský avatar
Cykle02
Mediální analytik
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 2
ve věku do: 12
Výkřik do tmy: Nevěřím těm co nevěří na Ježíška.
Příspěvky: 3713
Dal: 390 poděkování
Dostal: 1603 poděkování

Chválil sa chuťou na deti: Hrôza! Očarené záujmom plnili slávnemu zvodcovi najtajnejšie želania (Plus 7 Dní)

Nový příspěvek od Cykle02 »


Napriek tomu, že pedofilná „aféra Matzneff“ je verejne známa už desaťročia, pobúrenie vyvolala pred vyše rokom a dostane sa aj na filmové plátna.

Nielen vo Francúzsku, ale na celom svete rozpútala autobiografická kniha Vanessy Springorovej s názvom Súhlas obrovské vášne. Dlhé roky sa prehliadalo, že niektorí vplyvní a úspešní muži si do postele vodili mladučké dievčatá či chlapcov. Deti, ktoré očarené záujmom skúseného a silného muža, plnili šikovným zvodcom najtajnejšie želania. Jedným z týchto známych pedofilov bol aj spisovateľ Gabriel Matzneff a Springorová jeho štrnásťročnou obeťou. Publikovaný príbeh plný pikantných podrobností aj psychologických úvah sa okamžite stal bestsellerom, podľa ktorého sa má tento rok začať nakrúcať film. Prvé správy hovoria, že pedofilného autora stvárni 55-ročný herec a režisér Jean-Paul Rouve, mladučkú Vanessu dvadsaťročná francúzska herečka Kim Higelinová.

Milenci bez zábran

„Keď ste sa raz milovali s trinásťročným chlapcom alebo pätnásťročným dievčaťom, všetko ostatné sa vám potom zdá bez chuti,“ napísal Matzneff v roku 1974. V eseji s názvom Les moins de seize ans - Do šestnásť rokov - otvorene hovoril o svojej chuti na deti oboch pohlaví.

Boli to naozaj neviazané časy. Viacerí vtedajší intelektuáli obhajovali sex s deťmi, ak s tým súhlasili. Riadili sa heslom: „Je zakázané zakazovať.“ Mladučkí milenci a milenky boli ľahká korisť a keď sa vekovo nerovným vzťahom nebránili, mužom s pedofilnými sklonmi nič nestálo v ceste zneužiť ich dôveru.

Tabu neboli len radovánky s maloletými, ale ani promiskuita najrôznejšieho druhu. Bezuzdným sexuálnym životom bola známa dvojica filozofov Jean-Paul Sartre a Simone de Beauvoirová. „Milenci slobody“ si s vedomím toho druhého užívali s inými mužmi a ženami a bol to hlavne neveľmi vzhľadný, ale významný francúzsky mysliteľ, kto sa pasoval do roly donchuana. V uvoľnených časoch, v roku 1984, napísala Marguerite Durasová svoj autobiografický román Milenec, za ktorý získala Goncourtovu cenu. Opisuje v ňom milostný vzťah pätnásťročného dievčaťa s čínskym milencom starším o dvanásť rokov.

Gabriel Matzneff bol však prisilná káva. Otvorene sa hlásil k svojej pedofílii, ktorú napĺňal aj v praxi. Vedel presne, čo na nevinnú obeť zaberá. Treba si vraj vyberať deti zo sociálne slabších vrstiev, so záujmom o literatúru. Tie najľahšie podľahnú charizme staršieho skúseného spisovateľa. Ako mladučká Vanessa.

Nechutná manipulácia

Gabriela spoznala na večierku parížskych spisovateľov a vydavateľov, kam ju vzala mama. Díval sa na ňu tak prenikavo, že sotva štrnásťročná dievčina bola ako omámená. „Krásny muž, otcovský úsmev, šibalský a zaujímavý pohľad, nadprirodzene modré oči,“ zhodnotila svojho budúceho milenca.

Vyrastala bez otca. „Odkedy zmizol, zúfalo sa snažím upútať pozornosť mužov,“ napísala v knihe. U Matzneffa nemusela vynaložiť veľa námahy. Sám sa usiloval, staral sa o ňu, zaujímal sa, písal básne. Až sa stal jej prvým milencom, a ako farbisto opísala o vyše tridsať rokov neskôr v knihe Súhlas, ukájal sa v každom jej otvore. „Si môj prvý milenec, môj nežný iniciátor, ten, vďaka komu si po celý život uchovám krásnu spomienku na to, ako som objavila lásku. Otvoril si mi oči, až v tvojom náručí som sa skutočne narodila,“ rozplývala sa. Verila tomu, že je po uši zamilovaná a milovaná. Búrila sa proti tým, ktorí neprežívali jej nadšenie.

Prečo sa teda po dlhých rokoch rozhodla svoju prvú lásku predhodiť svetu ako najväčšieho zločinca? V rozhovore pre časopis L’Obs prezradila, že impulzom na napísanie knihy bola chvíľa, keď jej dcéra dovŕšila štrnásť rokov. Stále bola dieťa. Tak ako kedysi ona. Keď sa s Matzneffom v hoteli prvý raz milovala, súhlasila. Vedela však, čo ju čaká? Že sa vydáva do rúk predátora, ktorý zneužíva jej nezrelosť, naivitu, závislosť? Aj tieto otázky manipulácie rieši vo svojej knihe. To, že bola starým zvodcom taká očarená a prikývla na všetko, čo od nej chcel, jej dlhé roky bránilo priznať si, že ju zneužil. Nie je súhlas ako súhlas. „Až s odstupom času si uvedomila, že sa stala obeťou trojitého predátorstva: sexuálneho, literárneho a psychického,“ zdôraznil producent pripravovaného filmu Marc Missionnier.

Ďalšie svedectvo

Vanessa predostrela nielen svoj osobný príbeh, ale pozornosť upriamila na éru, keď sa ikonám všetko prepáčilo. Mohli slobodne snívať o mladučkých milenkách a milencoch, farbisto opisovať svoje erotické predstavy. „Museli ste uveriť, že umelec patrí do inej kasty, že je to bytosť s nadradenými cnosťami, ktorej dávame mandát všemohúcnosti,“ píše autorka autobiografickej knihy. Títo ľudia podľa nej mali výnimočné výsady, „pred ktorými musí ustúpiť náš úsudok v stave slepého úžasu“.

Po vyše roku od vyjdenia knihy sa na scéne objavila aj ďalšia žena. Bývalá britská novinárka talianskeho pôvodu žijúca v Paríži Francesca Geeová mala pätnásť rokov, keď sa stala milenkou 37-ročného Matzneffa. O niekoľko rokov neskôr zbadala vo vitríne jedného kníhkupectva jeho román Opitý strateným vínom. Na obálke knihy bol jej portrét, v knihe časti listov, ktoré mu napísala. Nikdy mu nedala povolenie. Nechcela sa vracať k tomuto obdobiu. „Táto osoba bola pre mňa škodlivá a deštruktívna, rovnako ako pre mnohé iné,“ vysvetľuje.

Podľa Francescy Geeovej je jej príbeh s Vanessiným veľmi podobný. „Hovorili sme o láske, budilo to zdanie lásky, ale bolo to všetko, len nie láska. Povedala som mu, že ho milujem, ale nebola tam žiadna dôvera ani rešpekt,“ priznala pre médiá. Svoj príbeh sa pokúsila dnes 63-ročná žena publikovať ešte v roku 2004. Nenašla však vydavateľa, každý sa vraj bál Matzneffovho vplyvu. Podľa novinárky sa viac rodičov zneužitých detí sťažovalo, ale bezvýsledne. „Ťažil z podpory, ktorá pre mňa zostáva nepochopiteľná,“ dodáva.

Na staré kolená štvanec

„Nikto nemyslel na zákon, žiadny neexistoval,“ bránil sa po vyjdení knihy Súhlas spisovateľ. Francúzske zákony nepoznajú vekovú hranicu sexuálnej plnoletosti, ale ak dôjde k znásilneniu, prihliada sa na to, či mala obeť menej ako pätnásť. Aj vďaka Vanessinej knihe sa začalo viac diskutovať o tom, či do určitého veku nemá byť v súvislosti so sexom dieťa chránené zákonom.

Nájdu sa aj takí, ktorí hovoria o pokrytectve vyššej francúzskej spoločnosti. To, čo sa dlhé desaťročia tolerovalo, teraz vzbudzuje hnus a pohoršenie. Aj mnohí z tých, ktorí spisovateľa obdivovali ako skúseného, liberálneho zvodcu, sa mu zrazu otočili chrbtom.

Christophe Girard, zástupca kultúry na radnici v Paríži, sa stal pre kontakty s Matzneffom terčom útokov. Počas jednej demonštrácie feministických aktivistiek v júli 2020 sa pred budovou objavila tabuľa s nápisom: „Vitajte v Pedolande.“ Demonštrantky požadovali suspendovanie Christopha Girarda a začatie interného vyšetrovania na radnici, aby sa zistilo, či svoje postavenie nevyužil na pomoc autorovi obvinenému zo zneužívania maloletých. Nakoniec odstúpil.

A 83-ročný Gabriel Matzneff? Posledné roky žije v Taliansku. Od roku 2002 poberal príspevok pre autorov s nízkymi príjmami, ktoré mu vyplácalo Národné knižné centrum. Za osemnásť rokov dostal viac ako 160-tisíc eur. Táto suma a sociálny byt mu prispeli k lepšiemu živobytiu, pretože jeho početné diela sa už veľmi nepredávali. Po prepuknutí aféry ho však verejnej pomoci zbavili.

„Budem len tlmočiť, nie hodnotiť,“ reaguje na úlohu škandalózneho autora herec Jean-Paul Rouve. Chce postavu spisovateľa stvárniť bez toho, aby dal najavo svoj subjektívny pohľad na „afé­ru Matzneff“.

O deťoch len snívali

Medzi nevinnou láskou k deťom a pedofíliou je striktná hranica, ale v prípade umelcov nie je vždy ľahké ju odhaliť. Najmä v prípade autorov, ktorí žili pred vyše sto rokmi. Azda najviac sa hovorí o pedofílii v súvislosti s otcom príbehu Alica v krajine zázrakov Lewisom Carrollom. Podľa niektorých odborníkov sa zamiloval do dcérky svojich priateľov Alice Liddel­lovej, dokonca 11-ročnú slečnu ako 31-ročný muž požiadal o ruku. Ďalším dôkazom jeho pedofílie majú byť erotické fotografie, neraz s úplnou nahotou malých modeliek, ktoré rád zhotovoval.

FOTO V GALÉRII

Aj Hans Christian Andersen budí svojou láskou k chlapcom, starším i mladučkým, podozrenie. Priatelia dánskeho rozprávkara, aj tí s homosexuálnymi sklonmi, sa ženili, len on zostával sám. Český sexuológ Petr Weiss ho považuje za pedofila, ktorý svoje túžby dokázal pretaviť do úchvatných kníh pre deti.
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?
Uživatelský avatar
Cykle02
Mediální analytik
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 2
ve věku do: 12
Výkřik do tmy: Nevěřím těm co nevěří na Ježíška.
Příspěvky: 3713
Dal: 390 poděkování
Dostal: 1603 poděkování

Re: Když souhlas nestačí. Životopisný román o pedofilním vztahu otřásá francouzským literárním světem (Rozhlas.cz)

Nový příspěvek od Cykle02 »


„Není to žádný módní trend, ale osvobození,“ vysvětluje francouzská spisovatelka Vanessa Springora, proč napsala knihu o tom, jak byla ve čtrnácti letech zneužita.

Před několika lety si přečetla, že byl obvinění zproštěn muž, který v Paříži znásilnil jedenáctileté dítě. To podle soudce k sexu svolilo. Vanessu Springoru to nemohlo nechat klidnou. "Za sexuální vztah s dítětem je vždycky zodpovědný dospělý, který ho inicioval. Vím to. Z vlastní zkušenosti," říká francouzská spisovatelka v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Ta zpráva byla jedním z důvodů, proč se odhodlala zveřejnit svou intimní zpověď. V knize nazvané Svolení, kterou v překladu Tomáše Havla vydalo nakladatelství Host, líčí, jak ji coby čtrnáctiletou zneužíval uznávaný spisovatel Gabriel Matzneff a příliš se tím netajil, ba dokonce o svých četných dobrodružstvích s mladistvými milenkami i milenci rád a bez zábran psal.

Zatímco v 70. a 80. letech minulého století však jeho provokativní texty bavily francouzské intelektuály, kteří vyznávali svobodu těla bez rozdílu věku, a širokou veřejnost i policii nechávaly v apatickém klidu, útlá kniha Vanessy Springory předloni rozpoutala celospolečenskou smršť.

"Myslela jsem, že to nikdo nebude chtít vydat. Že se nakladatelé budou bát, když jde o Matzneffa. Nikdy by mě nenapadlo, že kniha bude přeložena do 30 jazyků, a že dokonce přispěje ke zpřísnění zákonů na ochranu mladistvých ve Francii. Pohlavní styk s člověkem mladším patnácti let je teď konečně trestný čin," konstatuje autorka. O své třaskavé knize a dramatické životní zkušenosti mluvila na letošním ročníku veletrhu Svět knihy v Praze. A když skončil, vydala se na Moravu.

Aktuálně.cz: Je pravda, že váš dědeček pocházel ze Zábřehu na Moravě?

O dědečkovi nemám moc informací a návštěvu Česka chci využít právě k tomu, abych se o něm dozvěděla víc. Proto se jedu podívat do Zábřehu, kde se narodil.

Poklona! Skvěle jste Zábřeh vyslovila.

Díky, snažím se, ale ta vaše ř a h nejsou snadná. Dědeček z otcovy strany se jmenoval Springer. Umřel, když mi bylo deset, byla jsem příliš malá, abych se ho mohla ptát na důvody, které jej zavedly do Francie. Dokumenty z jeho osobního archivu se mi dostaly do rukou až před dvěma roky, když zemřel otec. A to mě nakoplo. Vždyť jsem z jedné čtvrtiny Češka.

Máte na Moravě ještě příbuzné?

Vím, že děda musel v roce 1939 narukovat do wehrmachtu a putoval s německou armádou do Francie, kde se mu naštěstí podařilo zběhnout. Po válce ve Francii zůstal a úředníci rodině zkomolili jméno. Pokud vím, ostatní Springerové, dědovi sourozenci, ale zůstali v Československu, a tak teď doufám, že se potkám s jejich dětmi, vnuky a pravnuky. A oni mi ten příběh konečně budou vyprávět.

Vy jste ten svůj vylíčila v knize Svolení. Když ve Francii vyšla, bylo to, jako když exploduje bomba. Co se vlastně stalo?

Svět se změnil. Až dosud se ve Francii nikdo nepozastavoval nad tím, že Gabriel Matzneff vydal esej Les moins de seize ans (Mladší šestnácti let), ve kterém popsal své velmi specifické vztahy s nezletilými. Intelektuálové mu dokonce tleskali, chápali jeho choutky jako zajímavou pikanterii. Moje kniha tento úzus převrátila naruby. A oslovila mladé lidi. Tak to se stalo.

Mladí se už neostýchají o těchto tématech i zkušenostech mluvit. Trefila jste se do atmosféry.

Nebyl v tom žádný kalkul, nepřemýšlela jsem o společenské náladě. Prostě jsem to roky měla v sobě a přišel čas, kdy jsem to konečně dokázala napsat. Já jsem to napsat potřebovala. Už jen fakt, že jediný nakladatel, jehož jsem se odvážila zeptat, reagoval kladně a knihu vydal v desetitisícovém nákladu, mi vzal dech. Když se pak o knize začalo mluvit a psát, bylo to absolutní překvapení. Nicméně dnes je mi jasné, že před deseti lety by reakce byla úplně jiná. Respektive žádná. Doba se změnila. Co se kdysi zdálo normální, už není akceptovatelné. Uvědomuji si to třeba, když se můj syn dívá na starý film a ptá se mě: "To se fakt muži takhle chovali k ženám?" A nemusí jít hned o zneužití, ani znásilnění. Dnešní mladí už prostě některé věci nepřipustí.

Přitom to vypadalo, že hnutí #MeToo se Francie příliš nedotklo. I některé známé Francouzky ho bagatelizovaly.

To máte pravdu, #MeToo dostalo ve Francii nálepku americké výstřednosti a poměrně rychle se na něj zapomnělo. Ale mezitím vyrůstá další generace a ta už díky internetu a sociálním sítím uvažuje globálně, není tak spoutána francouzskými poměry. Pár měsíců před tím, než vyšla moje kniha, například známá herečka Adeline řekla v rozhovoru, že jako třináctiletá byla znásilněna. To byl skutečně velký skandál. A když jsem pak já předloni v lednu poskytovala první interview, novinář, asi padesátiletý muž, se neovládl a vybuchl: "Ale ne, už zase! Každý týden jeden sexuální skandál. Kdo to má vydržet!" Měla jsem chuť mu říct, aby se připravil na to, že tohle období bude trvat ještě dlouho. Ve Francii se teď objevují stále nové kauzy, v nichž jsou obviňování vlivní, vysoce postavení muži, politici, intelektuálové, umělci. Celá desetiletí benefitovali z přízně společnosti a brali si, co a koho chtěli. Teď se to konečně změnilo - a predátoři se musí zodpovídat.

Říkáte, že jste měla potřebu to napsat. Takže kniha byla jistou formou terapie?

Psala jsem pro sebe. To byl první důvod. Za druhé - psala jsem pro mladé a pro syna. S jeho dospíváním jsem se vracela do doby, kdy jsem propadla kouzlu uznávaného spisovatele a nechala si od něho všechno líbit. Dospívání je těžké období, byla jsem tak křehká.


Vanessa Springora (50)

Předloni v Paříži vyšla její autobiografická kniha, v níž popsala svůj vztah s uznávaným spisovatelem Gabrielem Matzneffem. V polovině 80. let minulého století spolu více než rok žili v hotelovém pokoji. Jí tehdy ještě nebylo patnáct let, jemu táhlo na padesát.

Publikace, v níž nejen literární celebritu obvinila z pedofilie a celou francouzskou společnost z neochoty chránit mladistvé před sexuálními predátory, se stala bestsellerem. Dosud byla přeložena do třiceti jazyků, vyvolala zemětřesení v politice a otevřela veřejnou debatu, jejímž důsledkem je zpřísnění zákonů na ochranu nezletilých. Na to je Vanessa Springora zvláště pyšná.

Za svou prvotinu získala Cenu Jean-Jacquesa Rousseaua. V Česku knihu pod názvem Svolení vloni vydalo nakladatelství Host v překladu Tomáše Havla.

Jak reagoval váš syn, když se dozvěděl, že jste žila s mužem starším o pětatřicet let?

Vyprávěla jsem mu to dva měsíce před tím, než byl text připraven k tisku. Vysvětlila jsem mu, proč jsem dosud mlčela. Bylo to pro mě hrozně zraňující, roky jsem se také cítila vinna.

Takže syn text nečetl?

Když jsem mu to vyprávěla, bylo mu přesně tolik, kolik mně na začátku knihy, a měla jsem pocit, že na tuhle četbu ještě není úplně připravený. Ne že by ji nemohli zvládnout čtrnáctiletí, ale přece jenom jsem jeho matka. A tak to četl až v patnácti.

Bála jste se?

Strašně jsem se bála. Budu se mu hnusit, nazve mě prostitutkou? A co v jeho škole? Nebudou se mu posmívat?

Jak to dopadlo?

Asi dva týdny poté, co kniha vyšla, přišel ze školy a povídá: "Mami, ty ses stala hrdinkou všech mých kamarádek!" Tak to snad dopadlo dobře.

Jak reagoval Gabriel Matzneff?

Jeden časopis mu poskytl právo na odpověď (ve Francii má podle zákona každý, o němž se píše či mluví v médiích, dostat prostor na odpověď, pozn. autorky). To bylo hnusné. Představte si, že v novinách zveřejníte rozhovor s Židem, který přežil koncentrák, a pak dáte právo na odpověď jeho trýzniteli. A on to bude celé bagatelizovat…

To se stalo v případě Gabriela Matzneffa?

Samozřejmě. A ten časopis nejenže mu dal "právo na odpověď", ještě otiskl dopis, který jsem Matzneffovi napsala, když jsem si v patnácti letech uvědomila, že má vztahy s řadou jiných mladých lidí a že se s ním musím rozejít. Publikovali ten list bez mého souhlasu. Psala jsem ho na rozloučenou, ovšem Matzneff o třicet let později interpretoval moje slova jako důkaz, že jsme se milovali.

Milovala jste ho?

Milovala a nikdy jsem to nepopírala. Ale on přece zneužil mé nezralosti.

Zastala se vás ale spousta osobností.

Měla jsem neuvěřitelné štěstí: několik francouzských spisovatelek se okamžitě postavilo na mou obranu. A jedna z nich, Christine Angot, která napsala knihu o incestu, mu vzkázala: "Zakazuji vám Vanesse tykat!" On se totiž v tom časopise obracel přímo ke mně, připomínal, jak "jsme se, Vanesso, milovali". Bylo to podlé, věděl, že mě zase zasáhne. Asi bych to neustála, kdyby nebylo té vlny solidarity.

Četla jste pak jeho knihu nazvanou Vanessavirus?

Ani náhodou! Mimochodem nikdo mu ten text nechtěl publikovat, tak ho nakonec vydal vlastním nákladem a sám ho také prodával.

Francouzští nakladatelé zase přestali nabízet jeho knihy, přišel o literární stipendium, nicméně souzen či odsouzen nebude?

Myslím, že ne. Doba promlčení se sice u sexuálních deliktů ve Francii před čtyřmi roky posunula na 30 let, ale je malá pravděpodobnost, že by se to mohlo vztahovat na nějaké jeho pozdější delikty. Vyšetřování s ním bylo zahájeno v roce 2020, dnes je mu 84 let, je nemocný.

A chtěla byste, aby byl souzen?

Možná kdyby byl ještě při síle, tak bych si tu otázku položila. Ale za této situace? Když vyšla moje kniha, policie mě předvolala na oddělení pro mladistvé, abych svědčila, a já se jich zeptala: Kde jste byli těch 35 let? Jak to, že jste nezasáhli tehdy? Policisté v roce 1985 dostali několik anonymních dopisů, ale nic nepodnikli. Dokonce jsem se s nimi potkala u Matzneffa, ale on je obalamutil. Nepátrali dál, zastavili šetření. Teď už je pro mě příliš pozdě. Našla jsem jiný způsob, jak se domoct spravedlnosti.

Myslíte, že se neobjeví jiné jeho oběti?

Mně osobně se několik jeho obětí ozvalo, také vypovídaly na policii, ale nechtěly zveřejnit jména. V jejich i mém případě však už promlčecí lhůta dávno vypršela, tehdy byla jen deset let.

V Praze nedávno několik pacientek obvinilo známého psychiatra ze sexuálních útoků. Také se ozvaly s velkým časovým odstupem a někteří jejich výpovědi zlehčují. Říkají, že je to teď móda, napadat muže.

Ano, takoví lidi, většinou muži, ale i pár intelektuálek, se ve Francii také najdou. Tvrdí, že "lov na muže" je trend. Co na to říct? Někdo, kdo nezažil sexuální násilí, nemůže pochopit, jak těžké je vůbec o tom promluvit. Ale musíte to udělat. Nemůžete se mít lépe, pokud si sama nepřiznáte, že jste oběť, nekonfrontujete agresora, a hlavně, když se z toho nevymluvíte. Těm, kteří naše výpovědi bagatelizují, je třeba také předložit čísla. Ve Francii každý třetí den umírá jedna žena na následky útoku svého partnera nebo expartnera. A jedno dítě z deseti je obětí sexuálního násilí. Jen si to představte: jste ve třídě se 30 žáky a tři z nich byli zneužiti někým blízkým. Přitom spoustu let platilo, že když už za to byli dotyční souzeni, do vězení šli jen ti, kteří pocházeli z okraje společnosti. Proti nim bylo jednoduché vést vyšetřování, vznést obvinění. Dnes se však ukazuje, že násilníci žijí i v prominentních kruzích, jsou to vlivní muži, politici, byznysmeni. To není žádná móda. To, co dnes zažíváme, je osvobození.

Pro vás ale přišlo pozdě.

I za to ale děkuji. Jestliže proces, který má kniha rozpoutala, může vyvrátit úzus o muži jako predátorovi, který je uzpůsoben k tomu, aby dobýval a znásilňoval ženy, pak je to úžasné. Nebo to hloupé, absurdní tvrzení, že ženy muže provokují a vlastně chtějí být znásilněny. To už také musí vymizet!

Co na tu zpověď říkala vaše matka? V knize píšete, že vám ve vztahu ke staršímu muži nebránila.

Když jsem jí poprvé řekla, že o tom chci napsat, byla proti. Měla strach z médií, ze skandálu. Když jsem jí pak text přece jen přinesla, bleskově jej přečetla a hned mi volala: "Je to skvělé! Nic neměň, takhle je to přesné." A konečně jsme o tom začaly mluvit.

Celých třicet let to bylo tabu?

Naprosté tabu. Po rozchodu s Matzneffem jsem bojovala se závislostmi, s drogami. Mezi mým šestnáctým a devatenáctým rokem to bylo hodně těžké, měla jsem poruchu s psychotickými příznaky, hospitalizovali mě. Matka trpěla, ale o příčinách nepřemýšlela, všechno sváděla na drogy. Naštěstí mě psychoterapeuti postavili na nohy. Jen díky nim jsem vystudovala, našla profesi.

Mám dvě dcery. Když jsem četla vaši knihu, nemohla jsem nepřemýšlet, co bych sama dělala. Kdybych se postavila proti dceři, takhle zamilované, poblázněné, nevěřila by mým argumentům. Možná se matka bála, že vás ztratí.

Souhlasím. Doufala, že mi zůstane nablízku, když nebude proti Matzneffovi. Možná mu byla sama nakloněna, vždyť vše věděla. Proč mi neřekla o těch ostatních dívkách a chlapcích? Nakonec jsem to našla v jeho knihách.

Váš otec také věděl a nic nepodnikl.

Matka byla velmi mladá, když jsem se narodila, bylo jí dvacet. S otcem se brzy rozešla, musela hodně pracovat, abychom se uživily. A otec? Neudržoval s námi žádné styky. Pro Matzneffa to byla ideální situace. V eseji Les moins de seize ans popisuje, jak si vybírá své malé přítelkyně v rozvedených rodinách, nejlépe tam, kde se o děti stará matka. Tyto děti jsou křehčí, labilnější, touží po lásce, po otci. A matky jsou lehce zmanipulovatelné.

Co byste tedy dnes poradila dospívajícím dívkám a jejich matkám?

Řekla bych jim, že není nic špatného na tom, když se mladá holka zamiluje do staršího muže. To je normální, není třeba za to kohokoliv odsuzovat nebo obviňovat. Když žena dospívá, dospělí se zdají být mnohem zajímavější než patnáctiletí kluci. Co je ale divné, nenormální, patologické? Když dospělý muž vyhledává tak mladé dívky. Je třeba těm dívkám říct, že dospělí, které sexuálně přitahují, jsou nemocní. Dejte si na ně pozor. Nejde jen o jednu zkušenost, ale i následky. Ty mě provázely celé roky, ovlivnily můj duševní a fyzický vývoj i sexuální život. Je to zkušenost, která se zdá, že přichází s láskou, ale láska to není.

Mohu namítnout, že znám páry, které spolu láskyplně žijí spoustu let, navzdory tomu, že je dělí třicet i více let.

Taková láska se může přihodit. Ano. Nejprve bych se ale snažila odpovědět si pravdivě na otázku: Proč se zrovna o mě ten starý muž zajímá? Není to trochu jinak, než jak si myslím?

Jak se dnes cítíte? Osvobodila jste se?

Této zkušenosti se jen tak nezbavíte, ani když napíšete knihu. Měla jsem štěstí, že jsem v nejhorších chvílích potkala lidi, kteří mi pomohli. Ale není to lehké.
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?
Uživatelský avatar
Kasz
Administrátor
Líbí se mi: Dívky a ženy
ve věku od: 4
ve věku do: 27
Kontakt: [email protected]
Příspěvky: 6133
Dal: 1338 poděkování
Dostal: 3107 poděkování

Re: Když souhlas nestačí. Životopisný román o pedofilním vztahu otřásá francouzským literárním světem (Rozhlas.cz)

Nový příspěvek od Kasz »

Rozhovor zajímavý, ale hned v nadpisu uvádí sousloví "pedofilní vztah", i když se jednalo o 14letou dívku, což je věk pro pedofily netypický, řekněme, že je typičtější spíš pro hebefily. Dále uvádí sousloví "obvinila z pedofilie", což je další nesmysl.

Jinak s čím ještě nemůžu úplně souhlasit:
Cykle02 píše: čtvrtek 28. 7. 2022, 20:55:50 Co byste tedy dnes poradila dospívajícím dívkám a jejich matkám?

Řekla bych jim, že není nic špatného na tom, když se mladá holka zamiluje do staršího muže. To je normální, není třeba za to kohokoliv odsuzovat nebo obviňovat. Když žena dospívá, dospělí se zdají být mnohem zajímavější než patnáctiletí kluci. Co je ale divné, nenormální, patologické? Když dospělý muž vyhledává tak mladé dívky. Je třeba těm dívkám říct, že dospělí, které sexuálně přitahují, jsou nemocní. Dejte si na ně pozor.
Nejsou nemocní. Ale někteří takoví mohou být sobečtí a mohou člověku ublížit. A jak víme, častěji se jedná o "většinově orientované jedince".

A poslední věc - myslím si, že dané ženě/dívce nejvíc ublížilo to, že dotyčný měl vztahy s více dívkami, o čemž nevěděla a byla přesvědčená, že ona je jediná. Proto se cítila zneužitá. Je to jako s Kulínským a jeho "Bambini di Praga", stejný modelový případ.

Paní je mi líto, ale možná by nebylo od věci, kdyby si ještě něco nastudovala právě o lidech, které přitahují děti nebo dospívající.
Československá pedofilní komunita – již 12 let s Vámi! ❤️💙