Konsent, gender, orgasmus. Co zajímá mladé, v sexuální výchově chybí (iDnes.cz)

Diskuze o problematice dětí.
Uživatelský avatar
Cykle02
Mediální analytik
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 2
ve věku do: 12
Výkřik do tmy: Nevěřím těm co nevěří na Ježíška.
Příspěvky: 3241
Dal: 383 poděkování
Dostal: 1376 poděkování

Konsent, gender, orgasmus. Co zajímá mladé, v sexuální výchově chybí (iDnes.cz)

Nový příspěvek od Cykle02 »


Už nestačí mluvit o reprodukčních orgánech, pohlavně přenosných chorobách a antikoncepci. Studující se chtějí v rámci sexuální nauky dozvědět odpovědi na často stále tabuizovaná témata. Mezi ta patří například otázky genderu, sexuální orientace, masturbace, ale zčásti stále i ženská sexualita. Důležitá je přitom osvěta bez zbytečného strašení.

„Sexuální nauka v českém školství často ani neexistuje, to je její největší nedostatek,“ uvádí hned zkraje spolek Nesehnutí, který se sexuální výchovou zabývá a pořádá workshopy či vydává publikace.

Pokud na školách sexuální výchova je, velmi často se zaměřuje jen na základní biologické informace – jak funguje oplození, případně jak mu zabránit, v jakém věku obvykle přichází menstruace a podobně.


Kdy začít se sexuální naukou? Čím dřív, tím líp, klidně od narození. Zní to strašně kontroverzně, ale je to tím, že máme zafixované sexuální nauka = jak mít sex. Snažíme se ale ukázat, že to není jen o tom. Do sexuální nauky pro nás spadá i vyjádření emocí, ne/souhlasu, prevence násilí, vytváření vlastních hranic.

Nesehnutí

Organizace, které se sexuální nauce věnují, ji pak v rámci škol nejčastěji označují jako nejednotnou. To ostatně potvrzují i samotní žáci – podle průzkumu České středoškolské unie (ČSU) je nejčastějším zdrojem informací o partnerském a sexuálním životě internet, následují vrstevníci. Téměř polovina respondentů zároveň uvedla, že ve škole žádné informace o daných tématech nezískala.


Seriál Sexuální výchova v Česku

Seriál iDNES.cz bude v několika článcích mapovat současný stav sexuální výchovy nejen v českém školství, ale také v rodinách.

Nejčastěji je sexuální výchova zakomponovaná do biologie, kde souvisí s učivem o rozmnožovací soustavě. „Určitě je dobře znát biologickou stránku, ale ne každý sex nutně vede k těhotenství. Mladí lidé potřebují vědět, kromě toho jak těhotenství případně zabránit, i to, jak by měl sex vypadat,“ dodávají Nesehnutí.

Studujícím často není ani příjemné probírat citlivá témata s pedagogy, které denně potkávají v hodinách. „Necítím důvěru k pedagogovi. Navíc, většinou toto vyučují učitelé, které znám i z jiných předmětů. Je těžké se svěřovat někomu o svých pocitech a sexuálních problémech, když mě druhý den bude zkoušet před tabulí z matematiky,“ uvedl jeden z respondentů ČSU. A naopak - někteří kantoři a kantorky mohou mít obavy z otevírání daných témat, případně i z reakcí rodičů. Učitelé navíc často tápou, s kým otázky konzultovat či jak postupovat.



Jak podotýká Eva Nováková, která založila projekt Mluvte s dětmi o sexu, co se týče sexuální výchovy a nauky, mluví se o takzvaném spirálovém modelu. To znamená, že čím je dítě starší, tím více informací potřebuje vědět, aby si vytvářelo dovednosti a postoje. Nyní však tento model funguje obráceně.

„Nejdřív děti i mladiství experimentují s tím, co ví nebo si zjistí na základě informací z internetu, od kamarádů a svých vlastních představ, a teprve potom se dozvídají, jak to je,“ nastínila.

Ženská sexualita? Stále tabu

Sexuální výchova je zařazená v učivu prvního i druhého stupně základní školy. Na prvním stupni se mu věnuje dvanáct vyučovacích hodin a témata se týkají zejména partnerství a vztahů. Na druhém se jedná o deset hodin, při kterých se řeší puberta, sexualita nebo pohlavně přenosné choroby.

Sexuální výchova je součástí Rámcového vzdělávacího programu (RVP) a škola má v jejím pojetí relativní volnost. Momentálně probíhají jejich RVP, současné koncepty už nestačí.


Od koho jste se dozvěděli nejvíce informací o sexu?

celkem hlasů: 1954
Od školy 40
Od rodičů 66
Od kamarádů 974
Z internetu 509
Z jiného zdroje informací 365

V sexuální výchově, ať už se označuje jakkoli, se podle Novákové prolínají tři věci: „Zdraví naší populace, kam nezbytně patří i sexuální zdraví, intimita a soukromí každého z nás, soukromí rodiny a její hodnoty, a tabuizovaná témata,“ vypočítala.

Témata jako první sex, potěšení, souhlas, vztahy, sexuální orientace, pornografie nebo třeba masturbace přináší podle Konsentu mladým lidem spoustu otázek, obav a nejistot. Na tyto otázky často neumí nebo nechtějí odpovědět ani rodiče, takže se mladí lidé obrací na vrstevníky, internet a pornografii.

Takové zdroje informací jsou samozřejmě problematické. „Kamarád, kterému také nikdo nepředal dost informací, těžko může dobře poradit. Pornografie je značně zkresleným obrazem sexu a sexuality, rozhodně není vytvářena jako učební pomůcka. Mladiství si tak můžou vštěpovat škodlivé vzorce vztahů a vytvářet zkreslené představy o tom, jak sex vypadá,“ uvádí.

Do jisté míry je stále stigmatizována také sexualita žen a dívek. „Různé stereotypy mohou vést k tomu, že se dívky o sexu stydí mluvit, natož dát najevo, co chtějí a co mají rády,“ uvádí Konsent s tím, že stereotypy samozřejmě dopadají i na chlapce a muže.

Například tím, že se od nich očekává, že sex budou chtít vždy nebo že se předpokládá, že se nemohou stát obětí násilí. V dotazníku ČSU přitom každý třetí uvedl, že ve škole nikdy informace o domácím násilí nedostal.

Sexuální výchova je také téměř vždy heteronormativní. „Pokud už někdy otevře nějaké queer téma, bývá to často velmi stigmatizujícím způsobem a ve spojení s přenosem chorob, jako je HIV/AIDS,“ uvádí Nesehnutí.

Jak dodávají, mladým LGBTQ+ lidem pak chybí informace úplně a jsou vynecháni z konverzace jak fakticky, tak symbolicky.

Sexuální nauka a genderová rovnost jdou tedy ruku v ruce. „Budování vzájemného respektu, porozumění, odbourávání stereotypů pomáhá kvalitnímu sexuálnímu životu a partnerským vztahům, ale i společnosti obecně. Ve vztazích zároveň potřebujeme komunikovat a vnímat naše individuální potřeby, ne se orientovat skrze očekávání a stereotypy spojené s genderovými rolemi,“ dodávají Nesehnutí.

Souhlas, hranice a bezpečný prostor

Sexuální výchova by neměla být založena pouze na odstrašujících případech a negativitě, jak tomu v současnosti nezřídka je. „Neotěhotni, nenakaž se, nesmíš tohle, nesmíš tamto, tohle je špatně... to prostě nefunguje a v důsledku není k ničemu. Naopak pozitivní předávání informací a bezpečný prostor dá mladým lidem mnohem víc, nebude je tak zastrašovat a budou schopni se o takových tématech otevřeně bavit, ukázat svůj ne/souhlas,“ uvedli Nesehnutí.

S tím souhlasí také Konsent, který zdůrazňuje sociální aspekty sexuální nauky. „To je přístup, který začleňuje klíčová společensky-psychologická témata, jako je souhlas, tedy konsent, komunikaci vlastních hranic a respektování hranic druhého nebo třeba pestrost sexuality. Důraz by měl být kladen na vzájemný respekt,“ uvedli.

Biologické aspekty sexuality a početí a nepočetí už jsou podle organizací překonané. „Měl by to být především bezpečný prostor bořící mýty o sexu, vztazích, sexualitách a identitách, který všem umožní prožívat své vztahy autenticky,“ uzavírají pak Nesehnutí.
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?
Uživatelský avatar
Cykle02
Mediální analytik
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 2
ve věku do: 12
Výkřik do tmy: Nevěřím těm co nevěří na Ježíška.
Příspěvky: 3241
Dal: 383 poděkování
Dostal: 1376 poděkování

Porno jako sexuální výchova? Pro děti je jedním z nejčastějších zdrojů informací (iDnes.cz)

Nový příspěvek od Cykle02 »


Kde se naučit, co je milostný život? V pornografii. Kde najdu, jak by měl vypadat sexuální styk? V pornografii. Kde zjistím, co ode mě partner či partnerka očekává? V pornografii. I tak může vypadat situace současné mladé generace. Kvůli nedostatečné sexuální nauce v rodinách i ve školách a zároveň přístupu k internetu od nejútlejšího věku je právě porno nejčastějším „edukačním“ materiálem.

„Pornografie je jedním ze zdrojů, odkud mladí lidé často čerpají informace o sexu a vztazích. Ta otázka za nás ale nestojí, jestli je pornografie dobrá či špatná. Prostě existuje a mladí lidé ji konzumují, ale je důležité vybavit je takovými nástroji, aby chápali, že nezobrazuje realitu sexu,“ uvedl spolek Nesehnutí, který se zabývá sexuální výchovou a osvětou ve školách i školkách.

Jak upozorňuje psycholožka a specialistka na digitální závislosti a jejich léčbu Zuzana Pavelcová z psychologicko-poradenského institutu zaměřeného na problematiku nadužívání digitálních technologií Re-life, dnešní děti jsou ve světě digitálních informací jako ryby ve vodě.

„Díky dostupnosti a anonymitě, kterou online svět nabízí, vědí o sexu mnoho. Ještě nikdy ale nebyl jejich pohled zkreslenější. Děti často nerozumí pornografii jako světu fantazie, ale jako realitě, která je může děsit a zúzkostňovat,“ popsala.

Že čerpání informací z pornografie není žádnou novinkou, potvrzuje studie sexuoložky Petry Sejbalové a autorky knížek o sexuální výchově Jany Martincové. Toho se zúčastnilo přes 1 600 žáků základních a středních škol mezi 13 a 20 lety. Děti se podle ní setkávají s pornografickými materiály nejčastěji kolem třináctého roku, velká část z nich však už před rokem desátým.

Ač téměř 60 procent dotázaných uvedlo, že je jim jasné, že v pornu nesledují normální sexuální chování, u zbytku to není jisté. Téměř 34 procent si podle průzkumu myslí, že porno odpovídá realitě tak napůl – tedy že se dospělí z poloviny sexuálně chovají jako v pornu.

Trochu odlišná data než Sejbalová ukázal průzkum České středoškolské unie (ČSU) mezi žáky základních a středních škol, podle kterého je nejčastější zdroj informací o partnerském a sexuálním životě internet, druhým nejčastějším byli vrstevníci. Škola přitom skončila z nabízených možností jako nejméně častý zdroj a 47 procent respondentů dokonce uvedlo, že ze školy nezískalo žádné informace.

Jak upozorňuje psycholožka Pavelcová, narážíme na velkou neznalost na straně pedagogů i rodičů. „Rodičovské filtry dokážou blokovat stránky s erotickým obsahem, ale děti se k podobnému materiálům dostanou přes online hry, smartphony, kamarády. Rodiče se obávají traumatizace a nevědí, jak s tímto tématem ve výchově dětí zacházet,“ upozorňuje.

Nesehnutí zdůrazňují, že v pornografii, zejména té běžně dostupné, která je zdarma, chybí mnoho stěžejních věcí: „Nevidíme vůbec souhlas, žádnou komunikaci mezi aktéry nebo ani použití antikoncepčních potřeb nebo ochrany před pohlavně přenosnými chorobami. Naopak scény zobrazují nerealistickou představu o délce sexu, o tom, jak vůbec vypadají těla aktérů, jak k samotnému sexu dojde,“ popsali.


(Pornografie) je točena pro konzumenty určitého typu, obvykle heterosexuální muže. Například lesbické porno, které je velmi vyhledávanou kategorií, není často točeno pro ženy-lesby a ani nereprezentuje, jak takový sex může vypadat, pouze představu o něm

Nesehnutí

Účel pornografie není vzdělávat

Pornografie tak představuje film natočený za určitým účelem, tím ale není vzdělávat. „Zároveň je točena pro konzumenty určitého typu, obvykle heterosexuální muže. Například lesbické porno, které je velmi vyhledávanou kategorií, není často točeno pro ženy-lesby a ani nereprezentuje, jak takový sex může vypadat, pouze představu o něm,“ dodávají Nesehnutí. Někdy může pornografie také strašit nebo vyvolávat úzkost, pokud zobrazuje extrémní praktiky.

První setkání s pornografií tak v dětech může vzbudit nejrůznější pocity: „Nejčastěji jde o zvědavost, šok a zmatení. Čím jsou děti mladší, tím více jsou obsahem rozrušené a zmatené. Děti v mladším věku se k pornografii staví méně kriticky. Rozdíly jsou i mezi pohlavími. Dívky častěji vyhledávají online pornografii ze zvědavosti, chlapci častěji pro uspokojení sexuálního vzrušení,“ popsala Pavelcová s tím, že malé děti zároveň pornografii často vyhledávají ve skupině, protože je pro ně zajímavé sledovat reakce svých kamarádů.

Obrat nastává kolem 14 let, kdy se děti začínají zajímat o opačné pohlaví.

Sejbalová v rozhovoru pro iDNES.cz zdůraznila, že dětem by se neměla dostat do rukou žádná pornografie, ale právě dostatečná sexuální výchova. Zároveň předčasná expozice pornografickým materiálům také činí děti náchylnější ke zneužití agresorem.

Problémem je také to, že pornografie představuje takzvaný supranormální podnět. Zobrazované situace a osoby vypadají zajímavější a lákavější, než jaké jsou ve skutečnosti. Tyto podněty tak stimulují mozek více než běžný sex. Právě to pak může u lidí, kteří pornografii konzumují příliš často, vést k problémům s navazováním vztahů a vlastním sexuálním životem.


Děti mají znát podrobné informace o tom, za jakým účelem a proč tato videa vznikají. Mají být poučené o riziku závislosti na online pornografii. Mladí lidé pak mají vědět, že „fast foodové“ uspokojování prostřednictvím internetu dlouhodobě neprospívá jejich psychickému růstu. Ruku v ruce s edukací o online pornografii je ale nutné dětem vysvětlit, co je na sexu hezkého, jak může vypadat, k čemu je dobrý a tím pádem proč se ho nebát.

Zuzana Pavelcová
psycholožka a specialistka na digitální závislosti a jejich léčbu z centra Re-life

Pornografie často zobrazuje sexuální násilí

Také podle amerického průzkumu, který vedla Bostonská univerzitní škola veřejného zdraví pornografii jako zdroj informací používala čtvrtina mladých dospělých ve věku od 18 do 24 let. Tento průzkum zároveň zdůraznil genderové rozdíly.

Názor, že sex tak, jak ho ztvárňuje pornografie, představuje návod pro realitu, zastávali především heterosexuální muži. Mladé ženy za nejprospěšnější zdroj informací považovaly – více než jejich vrstevníci – sexuální partnery.

„Důkazy svědčí o tom, že mladí dospělí, zejména tedy heterosexuální muži, podceňují komunikaci s partnerkami o tom, co je příjemné. Příliš mnoho z nich věří tomu, že je možné ‚být dobrý v sexu‘ nezávisle na zpětné vazbě od konkrétní sexuální partnerky,“ upozornila vedoucí výzkumu Emily Rothmanová.

Studie, která vyšla v magazínu British Journal of Criminoly, pak upozorňuje na znepokojující trend: na základě výzkumu tří pornoserverů, XHamster, XVideos a Pornhub, v roce 2017 a 2018 po dobu šesti měsíců sledovala, jaký obsah tyto servery nabízí prvním uživatelům – tedy klientům, kteří nemají tyto servery v historii prohlížení.

Po textové analýze 131 738 klipů zjistili vědci alarmující zprávu: v materiálech nalezli přes osm tisíc názvů videí, které odkazovaly k fyzické agresi a nucené sexuální aktivitě. Na uživatele číhala slova jako „osahávání“, „past“, „obtěžování“, „vynucený“, která podle Světové zdravotnické organizace patří mezi klíčová slova sexuálního násilí.

Nejčastěji přitom byla slova odkazující na sexuální násilí přítomna v klipech s tematikou sexu mezi rodinnými příslušníky.

Sex mají různí lidé

Odbornice a odborníci upozorňují, že sexuální výchova je ve školách nejednotná. Pokud na školách je, velmi často se zaměřuje jen na základní biologické informace. I proto je podle Nesehnutých potřeba kvalitní a inkluzivní sexuální nauky. Ta by měla dětem dát dostatečný rámec k tomu, aby dokázaly pochopit, že pornografie nezobrazuje realitu, a odmítnout sexuální násilí.

„Pokud kritizujeme pornografii za to, že zobrazuje jen některé typy těl a sexuálních orientací nebo identit, měla by to být právě sexuální nauka, která to dělat nebude,“ uvádí. Jak zdůrazňují, žijeme v pestrém světě a křečovitě se držet jednoho ideálu nikomu neprospěje.

„Sex mají různí lidé, málokteří z nás vypadají jeho herci a herečky ve filmech. Žijí mezi námi lidé různé barvy pleti, lidé s disabilitou, lidé různých sexuálních orientací a genderových identit a vynechat je z této konverzace nikomu neprospěje, naopak,“ uzavírají.


Obrázek
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?
Uživatelský avatar
Cykle02
Mediální analytik
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 2
ve věku do: 12
Výkřik do tmy: Nevěřím těm co nevěří na Ježíška.
Příspěvky: 3241
Dal: 383 poděkování
Dostal: 1376 poděkování

Re: Porno jako sexuální výchova? Pro děti je jedním z nejčastějších zdrojů informací (iDnes.cz)

Nový příspěvek od Cykle02 »


Sexuální nauka by měla začít v podstatě od narození. Samotný termín sice může řadu lidí vyděsit, avšak pod ním se skrývá i vyjádření emocí, nesouhlasu, vytváření hranic nebo jednoduše správné pojmenování jednotlivých částí těla. Nejnovější díl seriálu Sexuální výchova v Česku se proto věnuje školkám, které by měly doplnit první vzdělání v rodině.

Nezisková organizace Nesehnutí uvádí, že s nejmenšími dětmi je třeba řešit například to, kdo, jak a kde se ho smí dotýkat, co je v pořádku a co už není.

„Jde o prevenci násilí, ale i o další věci. Učit děti jak říct ‚to se mi nelíbí‘ nebo vyjádřit své emoce, nastavit si hranice vůči jiným dětem, ale i dospělým, nebo jak budovat pozitivní vztah ke svému tělu, připravuje půdu pro témata, která přijdou v pokročilejším věku a budou pro ně snáze pochopitelná,“ nastiňuje.

Jak dodává, samozřejmě se nejedná o to, aby se děti ve školce učily, jak nasazovat kondom, což je právě věc, kterou si pod pojmem sexuální výchova někteří mylně představují. Tato nauka musí být v každém případě adekvátní věku děti. Například téma masturbace je třeba vysvětlit těm dětem, které ji začínají objevovat, nikoli hned všem.

Že sexualitu objevují děti už v nejútlejším věku, potvrzuje například sexuoložka Hana Fifková: „Hodně dětí v tomto věku objeví kouzlo masturbace. Přijdou na to, že dráždění genitálu jim způsobuje zvláštní příjemné pocity a důkladně se této činnosti věnují. Mnohé učitelky z mateřských škol by mohly vyprávět, jak tráví některé děti polední klid“.

Nutnost přizpůsobit informace i jejich podání jednotlivým dětem zdůrazňuje také dětský psycholog, pedagog a autor odborných publikací Václav Mertin. Podle něj je důležité, aby rodiče dětem odpovídali na jejich zvídavé otázky, ale téma sexu a pohlavních orgánů jim nevnucovali. „Pokud se dítě zajímá, je to v každém věku příležitost s ním otevřeně a věcně promluvit, i když nemusíme zrovna malým dětem cpát termíny jako vulva a penis, když si vystačíme s pipinkou a pindíkem,“ uvedl.

„Pro mnoho lidí to může být překvapivé, protože si pod sexuální výchovou představí hlavně hovory o pohlavním styku, kondomech a chorobách. U předškolních a mladších školních dětí to ale znamená učení se o těle, respektu tělesných hranic sebe i druhých, emocích, různorodosti a podobně,“ potvrzují Karolína Křížová a Johanna Nejedlová z organizace Konsent.

Eva Nováková, autorka projektu Mluvme s dětmi o sexu a edukačních materiálů Eda a Ela, podotýká, že dětská sexualita je spontánnost, zvídavost, objevování vlastního těla a získávání nových informací. „Stručně řečeno sexualita je v hlavě, v srdci a v těle. V hlavě – jak myslím, moje představy, vnímání okolí, informace, to jak se prosazuju. V srdci – vše kolem emocí a pocitů: jak je pojmenuji, vyjádřím, reguluji, experimentuji, jak vyjadřuji lásku a něhu a naopak odmítnutí a agresi. V těle – rozdíly, vjemy, péče o sebe, co nám tělo umožňuje, rozmanitost těl, zkoumání smyslů, vyjadřování potřeba přání. Pokud moje hlava, srdce a tělo jsou v souladu znamená to, že respektuji sám sebe,“ popsala.


Seriál sexuální výchova v Česku

Seriál iDNES.cz v několika článcích mapuje současný stav sexuální výchovy nejen v českém školství i v rodinách a problematiku s tím spojenou.

1. díl: Konsent, gender, orgasmus. Co zajímá mladé, v sexuální výchově chybí

2. díl: Porno jako sexuální výchova? Pro děti je jedním z nejčastějších zdrojů informací

Správná pojmenování a jasné „ne“

Nesehnutí dále zdůrazňuje, že důležité téma je pro malé děti také to, jak získat slovník, který popisuje jejich tělo, procesy, které se v něm dějí, ale i jejich emoce nebo co se jim stalo. „Je to ryze praktická věc, dítě nejen že umí říct například co kde a jak ho bolí, ale přesně popíše, pokud se mu dělo něco nepříjemného a co to bylo,“ uvedli.

To je ostatně také doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) a jejích Standardů pro sexuální výchovu v Evropě. Podle ní by děti ve věku od čtyř do šesti let měly umět pojmenovat všechny části svého těla neutrálními názvy z biologie (vagína, penis, břicho, podbříšek, pupík, prsa, bradavky a podobně) a znát jejich základní funkce. S tím souvisí nejen znalost základní hygieny a popis potřeb vlastního těla, ale také uvědomování si, že mé tělo patří jen mně.

Dítě se podle Novákové také učí znát pojem „soukromí“ a obecně získává dovednost a povědomí o své pohlavní a sociální identitě, což souvisí s vytvářením pozitivního postoje ke svému tělu. „Ví, že je pánem svého těla a rozhoduje o něm,“ říká.

Dítě se tak učí jasné „ne“ a rozeznává bezpečné a nebezpečné doteky a tajemství, stejně jako rizikové situace. Zároveň bude vědět, že má právo říct si o pomoc. „A zároveň ví, že když mu někdo starší ubližuje, není to jeho chyba, a že když to neřekne, není to jeho selhání, ale toho, kdo ho zneužívá,“ dodává Nováková.

A právě to je znalost stěžejní pro prevenci sexuálního zneužívání. Jeho statistiky jsou v současné době alarmující, navíc potvrzují, že nejčastěji se děje v rodinách. Správné pojmenování pohlavních orgánu a zejména pak zdůraznění, že tyto partie patří pouze dítěti a nikdo jiný nemá právo se jich dotýkat, jsou klíčové, stejně jako právě nastavení hranic a vyjádření nesouhlasu.


Zneužívající osoby „nevyjádřené ne“ často mylně interpretují jako souhlas. Nabývají dojmu, že zneužívání dítěti vlastně nevadí. Proto je velmi důležitá osvěta mezi dětmi.

Zora Dušková
ředitelka Dětského krizového centra

To dokládá mimo jiné německý výzkum založený na svědectví zhruba 11 150 obětí - sexuální zneužívání dětí téměř v polovině případů začíná už ve věku do šesti let a většinou za ním stojí někdo v rodině. Také podle českých dat Dětského krizového centra (CDC) je nejčastějším pachatelem zneužití dítěte někdo z rodiny, a to v 62 případech. Nejčastěji vlastní otec, poté nevlastní a pak dědeček. V 27 procentech je to pak někdo z blízkého okolí.

„V osmatřiceti procentech případů děti uvedly jako dobu zahájení zneužívání věk před šesti lety, často již od tří let. Když se dětí ptáme, čím zneužívání skončilo, slyšíme často: Já už jsem to nemohl vydržet tak jsem řekl ne, to nechci,“ říká Dušková. Zneužívající osoby totiž „nevyjádřené ne“ často mylně interpretují jako souhlas. Nabývají dojmu, že zneužívání dítěti vlastně nevadí. Proto je i podle ní velmi důležitá osvěta mezi dětmi.

Děti by se měly učit pojmenovat také pocity související se sexualitou, tedy blízkost, potěšení, vzrušení. „Měly by to být pocity pozitivní – nikdo by je neměl do takových pocitů nutit, nikdo by neměl dětem ubližovat. U dětí se tak rozvíjí vědomí toho, že mají volbu. Také si uvědomují, že mohou existovat určitá rizika. Učí se vážit si vlastního těla a také to, že říct si o pomoc, když si nevědí rady, je v pořádku,“ popsalo Nesehnutí.


Tajné doteky: prevence sexuálního obtěžování

Ukázka z materiálů Školka pro mě: Jak si užít školku zábavně a bezpečně

Existuje také dotýkání, o kterém je důležité mluvit. Můžeme ho nazvat tajným dotýkáním. To je dotýkání, u kterého vám někdo říká, že o něm nemáte mluvit, že to má zůstat tajemstvím, o kterém nemá nikdo vědět. Takové dotýkání, o kterém nemá nikdo vědět, vám může ubližovat. Proto o něm nemáte mluvit, aby se o něm někdo další nedozvěděl.

Tajné dotýkání, o kterém nemá nikdo vědět, může být kdekoliv na vašem těle – v prostřední části pod břichem, ale také na jiných částech. Někdy se chce někdo dotknout vašeho těla a někdy naopak nějaká osoba chce, abyste se vy dotkli jejího těla. Poté vás poprosí, abyste to nikomu neříkali. Možná budete mít pocit, že jste provedli něco špatného, a raději o tom nebudete mluvit. Důležité je ale vědět, že vy jste nic špatného neudělali. Špatně se zachovala osoba, která tajné dotýkání dělala nebo o něj požádala.

Když se vám něco takového přihodí, je dobré najít člověka, kterému věříte, a povědět mu, co jste zažili. Někdy se stane, že vám první osoba, které vše řeknete, nebude věřit. Nebojte se ale oslovit další osobu, které věříte, a svěřte se jí. Někdy se může stát, že tajné dotýkání, o kterém nemáte mluvit, dělá osoba, kterou znáte. Nikdy byste se neměli cítit tak, že nějaké dotýkání musí zůstat tajemstvím.

Dotýkání, které někdo chce mít jako tajemství, není jako jiné druhy tajemství – třeba jako nějaké překvapení, narozeninový dárek. O dotýkání bychom vždycky měli mít možnost mluvit, pokud sami chceme.

Za kým můžete jít, když se vás někdo dotýká a chce, aby to zůstalo tajemství, když se necítíte dobře nebo jste zmatení, a nevíte, co si o tom máte myslet?

Hračky a emoce nemají gender

Do sexuální nauky patří také témata genderu. Dospělí často jednají s dívkami a chlapci s odlišným přístupem, a to jak v oblasti hraček, knih nebo aktivit, ale také v tom, jak by se měli chovat. Typickými příklady je podpora dívek v péče o druhé, slovní komunikaci, empatii, pasivitě a klidu, zatímco u chlapců se pěstuje větší nezávislost, asertivita, dravost a fyzická aktivita. „To vede k tomu, že chlapci jsou pak méně schopni mluvit o svých emocích nebo číst z výrazu tváře druhých, jak se cítí, zatímco dívky jsou méně nezávislé,“ podotýká Nesehnutí.


Školka pro mě: Jak si užít školku zábavně a citlivě

Organizace Nesehnutí se tématům věnuje ve svých publikacích s Názvem školka pro mě: Jak si užít školku zábavně a citlivě a jejím pokračování. O materiály byl velký zájem, což jen podkládá důležitost těchto témat, a proto v současné době probíhá crowdfunding na dotisk prvního dílu. Druhý díl je možné si objednat za cenu poštovného na adrese [email protected].

Citlivá sexuální nauka tak reaguje i na tyto aspekty a zdůrazňuje individualitu jednotlivců. Aktivity v ní zahrnuté by také měly rozvíjet empatii k druhým lidem. Důležitým aspektem je také seznámení dětí s tím, že neexistuje jen jeden model rodiny, se kterým se mohou setkat.

V celé problematice je totiž zásadní socializace, tedy nejen vliv rodiny, ale právě také zařízení předškolní a školní péče.

„Je těžké vypořádávat se v dospělosti se svou agresivitou, pokud nám v dětství jako chlapcům byla tolerována a společensky je brána jako něco, co k mužům patří. Je těžké vzdorovat násilí, když jsme jako dívky byly vedeny spíše k pasivitě a tichosti. Je náročné hovořit o sexuálním násilí, které jsme zažili, když se stydíme říci nahlas názvy našich pohlavních orgánů, nebo jejich správné názvy dokonce neznáme,“ zdůrazňují autoři a autorky publikace Školka pro mě 2.
Naposledy upravil(a) Marco Freeman dne pondělí 7. 2. 2022, 1:20:44, celkem upraveno 1 x.
Důvod: Smazána chyba v nadpisu.
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?