Kognitivní vývoj dětí

KOGNITIVNÍ VÝVOJ DĚTÍ

Na začátek je potřeba uvést, co se myslí kognitivním vývojem. Stejně jako se s věkem dítěte mění jeho tělo, dítě roste a později i fyzicky dospívá, tak se samozřejmě vyvíjí i psychicky. Asi bychom se všichni bez většího zamyšlení shodli na tom, že roční dítě vnímá svět jinak než pětileté a pětileté vnímá svět jinak než dvanáctileté. Pakliže bychom ale měli uvést nějaké konkrétní příklady toho, v čem se duševní vývoj daných dětí liší, asi bychom narazili na problém – ono to totiž není ani zdaleka tak jednoduché.

Mluvíme-li o kognitivním neboli poznávacím vývoji dítěte, jedná se o zvyšování jeho inteligence a schopnosti správně uvažovat.
Kognitivní vývoj dětí (ale i mládeže) spočívá tedy ve vývoji poznávacích funkcí, jako je vnímání, představování, fantazie, schopnosti, myšlení, usuzování, inteligence, pozornost a paměť.
- Zdroj: http://www.raabe.cz/blog/vyvoj3/

Na téma kognitivního vývoje (tedy v krátkosti toho, jak dítě vnímá svět) narážím docela často. Zajímat by to na jednu stranu mělo dle mého názoru všeobecně každého, kdo nějakým způsobem pracuje nebo se chystá pracovat s dětmi. Na stranu druhou si myslím, že zajímat by to mělo i pedofily obecně, a to z toho důvodu, že je velice užitečné a dobré vědět, jak vlastně děti, které se nám líbí, vnímají svět. I to vědění toho, jak je vnímání reality posunuté, totiž může ujasnit, nakolik se mysl dospělých liší od mysli dětí a nakolik by tedy bylo hloupé si myslet, že děti jsou připravené na to dělat dospělá rozhodnutí – jakým je například i souhlas k sexuálním aktivitám.

Už jsme tu v jednom tématu kdysi probírali velice krátce kognitivní vývoj dětí, když Gabriel zmiňoval Piagetova stádia. Mám však za to, že by bylo dobré zpracovat to více dopodrobna. V tomto článku se ale budu snažit co nejvíce vyhýbat cizím termínům, aby bylo porozumění co nejsnadnější.

V rámci textu tohoto článku čerpám zejména z knihy Psychologie Atkinsonové a Hilgarda z r. 2012, konkrétně z 3. kapitoly s názvem Psychický vývoj, posléze podkapitola Kognitivní vývoj v dětství (str. 102-114).

- Zdroj obrázku: https://obchod.portal.cz/psychologie/psychologie-atkinsonove-a-hilgarda/

!	Zpráva od: Marco Freeman
	Téma je uzamčeno do doby, než bude dokončeno; ještě přibyde příspěvek o Piagetových stádiích morálního vývoje. Po dokončení tématu bude jeden sloučený příspěvek vložen na web (proto je téma v této části fóra). Děkuji za pochopení!

PIAGETOVA STÁDIA KOGNITIVNÍHO VÝVOJE

Kognitivní vývoj se zřejmě nejčastěji popisuje pomocí Piagetových stádií. Ta by se dala charakterizovat jako stádia kognitivního vývoje, kterými si každé dítě postupem času projde. Dokážeme určit i přibližný věk, v němž které stádium probíhá, ale tento věk není pevně daný – vývoj dítěte záleží i na jeho okolí (kultuře, míře inteligence, sociálních a ekonomických faktorech). Ale pořadí stádií bez ohledu na věk, v němž tohoto stádia bylo dosaženo, se nemění.

► Ukázat spoiler

Piaget si nemyslel, že dítě je jen pasivní jedinec, který „jen čeká, až u něj dojde k vývoji“ – naopak měl za to, že dítě se tohoto procesu vývoje aktivně účastní, je zvídavé a experimentuje, co se stane, když něco udělá. Některé tyto pokusy mohou být poměrně nevinné („Co se stane, když posunu sklenici na kraj stolu?“, „Jak bude chutnat ten červený bonbon, když si ho dám do pusy?“), ale jiné i nebezpečné („Co se stane, když strčím vidličku do zásuvky?“, „Co se stane, když položím dlaň na tu červenou plotýnku?“).

V tomto okamžiku bych i pro nás pedofily zdůraznil, že stejně tak může být (a bývá) dítě zvědavé i v rámci tělesných pocitů. Po vyzkoušení, co to udělá, když si sáhnou mezi nohy nebo se otřou rozkrokem, začnou pociťovat libé pocity. To je může vést k tomu, že začnou masturbovat, anebo je dokonce může napadnout, jaké by to bylo, kdyby jej podobně hladil někdo jiný, dospělý. A pokud by se našel někdo dospělý, je pravděpodobné, že pokud jim tyto pocity z hlazení budou libé, tak se nebudou (alespoň z počátku) bránit. Jsou přirozeně zvídavé a svět je zajímá, a to zvláště to, co je jim příjemné. To ale v žádném případě neznamená, že na sexuální aktivitu jsou připravené.

Jak bylo již řečeno, toto zkoumání děti provádějí proto, že chtějí zjistit, jak svět funguje, a nedokáží vždy plně odhadnout následky, které po tomto činu mohou přijít. Kdyby je mohly odhadnout, nikdy nedělají činy pro ně nebezpečné (viz již zmíněná rozpálená plotýnka či vidlička v zásuvce). Z toho důvodu jsou děti závislé na dospělých (rodičích, ale i jiných osobách, které mají za úkol na dítě dohlížet), od nichž se očekává, že dohlédnou na to, aby zabránili těm pokusům o poznávání, které pro dítě mohou skončit negativními následky. A těmito pokusy se rozumí nejen ty, které budou mít negativní následky hned, jak je dítě učiní, ale také ty, které mohou být negativní dopady na jeho budoucí život – mezi tyto patří i předčasná sexuální aktivita.

Tento kognitivní vývoj dětí je tedy jedním ze základních pilířů, které si musíme připomínat, abychom nežili v iluzi, že to, že dítě projevuje zájem o zkoumání intimních partií nebo prokazatelně pociťuje libé pocity při stimulaci pohlavních orgánů či jiných citlivých míst, znamená sexuální zájem a připravenost. Tyto iluze na straně dospělých mohou být pro dítě fatální, neboť dospělí (jimiž nemyslím jen pedofily) kvůli nim mohou vůči dětem selhat – myslíc si, že pakliže děti neprotestují či tyto aktivity samy iniciují, tak je to bez rizika ublížení. Je třeba si proto připomínat a uvědomovat problematiku dětského vývoje v jeho celistvosti.

1. STÁDIUM VÝVOJE: SENZOMOTORICKÉ STÁDIUM

Senzomotorické stádium probíhá u dítěte obvykle během prvních dvou let života. V tomto čase se dítě zajímá o svět kolem sebe a zjišťuje vztah mezi svým jednáním a jeho důsledky. (Je proto časté shazování objektů na zem a jiné pokusy, které rodiče zřejmě příliš neocení, ale pro dítě jsou veskrze zajímavé.) Těmito pokusy a zkoumáním dítě zjišťuje základní fungování světa kolem něj.

Důležitý faktor, kterého si u takto starých dětí lze všimnout, je tzv. „vědomí o stálosti objektu“. V praxi to znamená, že dítě si uvědomuje existenci předmětu jen v tu chvíli, kdy je daný předmět přítomen. Pokud bychom třeba několikaměsíčnímu dítěti ukazovali hračku, kterou by chtělo, okamžitě by se po ní začalo natahovat. Jakmile bychom ale danou hračku překryli nějakou látkou, pro dítě daná věc doslova přestává existovat - dítě se chová tak, jako by tam hračka nikdy nebyla.

V tomto videu (u něhož bohužel nejsou titulky, ale video mi přišlo zajímavější než jiná, strojeně namluvená videa s pro dnešní dobu již špatnou kvalitou) otec malého dítěte ukazuje, že jeho dítě selhává v pochopení již zmíněné stálosti objektu. Dítěti otec ukazuje kus okurky, o který má jeho dítě zájem. Následně tuto okurku před jeho zraky překryje kokosovým ořechem. Dítě kouká na ořech, patrně si nejasně uvědomuje, že v těchto místech okurka zmizela, ale nenapadá ho, že okurka se nemohla jen tak vypařit ze světa a že je tedy pod ořechem schovaná. Na konci videa můžeme vidět, že dítě je schopné učení – po notném zkoušení je nakonec otec úspěšný a dítě pochopí, že okurek se nevypařil, ale je schovaný:

► Ukázat spoiler

Po čase (cca před prvním rokem života) si dítě začne uvědomovat to, že předmět nezmizí, ale že je někde schovaný, a proto jej začne hledat. Stále si však nebude uvědomovat logický aspekt věci – pokud předmět po schování opakovaně nalezne na jednom místě, bude jej na tomto místě hledat i tehdy, když jej před jeho očima schováme jinde. Obvykle až po prvním roce života dítě pochopí, že musí hledat předmět tam, kde jej vidělo naposledy. I v tomto věku je ale patrná nesoustředěnost – jakmile delší dobu dítě nemůže hledanou věc najít, přestane mít o její hledání zájem a na věc „zapomene“.

V tomto videu poukázal otec dítěte na další podstatný efekt – dítě si neuvědomuje plně svoje tělo, ještě nerozumí tomu, jak jeho tělo funguje a jaké části těla vlastně má. Vyzkouší to na experimentu, kdy dítěti ukáže několik potravin, a pak mu je přilepí na čelo. Po čase dítě pochopí, že danou věc má někde nalepenou, ale byť cítí určitý objekt na čele (stejně jako bychom ho cítili my) a vidělo, že mu to otec lepí někam na čelo, nedokáže pochopit, že je to nalepené přímo na čele.

2. STÁDIUM VÝVOJE: PŘEDOPERAČNÍ STÁDIUM

Předoperační stádium probíhá u dětí cca v období roku a půl až sedmi let. Vyznačuje se tím, že dítě dokáže pracovat s předměty a používat je i na zastoupení věcí jiných. Kupříkladu dokáže při sezení na pneumatice či holi předstírat, že jezdí na koni, anebo při hraní s panenkami si umí určit, že jedna z panenek bude otec, druhá maminka, třetí jejich dítě apod. Také začíná používat slova, kterými označuje věci kolem sebe.

I přesto dítě nerozumí stálosti věcí (Piaget by to označil za „konzervaci“). Pakliže před něj postavíme dvě stejné sklenice se stejným množstvím vody a zeptáme se jej, zda je ve sklenicích více, méně či stejně, správně odpoví, že množství je stejné. Pokud však vodu z jedné sklenice přelijeme do druhé, která je jinak tvarovaná a hladina tedy neodpovídá hladině v předchozí sklenici, dítě si bude myslet, že v jedné ze sklenic je vody více – přestože je tam stejné množství jako předtím. Nechápe tedy to, že množství zůstává stejné, ale dává čistě na vizuální dojem. Až kolem sedmého roku života začne dítě považovat za důležitější třeba početní rovnost nebo množství, než aby dávalo čistě na vizuální dojem.

Ve videu vyjma již zmíněného experimentu s vodou vidíme i situaci, kdy jsou před dítě naskládány dvě řady mincí, přičemž jsou stejně daleko od sebe. Na otázku, zda je počet mincí někde větší nebo je stejný, dítě odpoví, že stejný. Jakmile však v jedné řadě mezi mincemi zvětšíme mezery a zeptáme se dítě na stejnou otázku jako předtím, dítě si bude myslet, že v širší řadě je mincí víc, a to i když vidělo, že jsme žádnou minci nepřidali.
Následuje pokus s třemi tyčinkami. Žena položí před dítěte jednu tyčinku a před sebe dvě tyčinky, následně se zeptá dítěte, zda jsou tyčinky spravedlivě rozdělené. Dítě odpoví, že nikoliv. Když však tyčinku dítěte rozdělí na dvě (které ale společně stále tvoří jednu), dítě už vidí rozdělení jako spravedlivé.
Další je pokus se dvěma stejně dlouhými brčky. Jsou-li rovnoměrně vedle sebe, dítě si uvědomuje, že jsou stejně dlouhé. Pokud jednu z nich posuneme, dítě si bude myslet, že brčka jsou rozdílně dlouhá.
Poslední pokus na videu je se dvěma kuličkami z plastelíny, které jsou zhruba stejně velké. Vidí-li je dítě v této podobě vedle sebe, dokáže určit, že se jedná o dvě stejně hmotné kuličky. Když však z jedné z nich uděláme placku, dítě jednu ze hmot označí za větší. (Zde bych měl menší poznámku, že se žena ptá nepřesně – placka není kulička. Otázky zřejmě mohla formulovat lépe.)

► Ukázat spoiler

Dalším typickým jevem pro toto stádium je dle Piageta egocentrismus – to znamená, že je dítě přesvědčené, že všichni ostatní vidí vše stejně jako ono samo. Typickým pokusem na prokázání tohoto hlediska je ten, kdy dítě postavíme před stůl se třemi modely hor, přičemž za stolem bude stát dospělý člověk. Následně ukážeme dítěti fotografie hor z různých úhlů a zeptáme se jej, jak si myslí, že dospělý člověk ze svého úhlu vidí hory. Dítě vybere svůj úhel pohledu (nevěří, že by to dospělý mohl vidět jinak, byť vidí, že se na hory dívá z úplně jiné strany).

V tomto videu je experiment doplněn ještě o panenku – dítě je tak tázáno, jak si myslí, že panenka vidí hory. Opětovně vybere fotografii svého úhlu pohledu.

► Ukázat spoiler

3. a 4. STÁDIUM VÝVOJE: OPERAČNÍ STÁDIA

Mezi sedmým a jedenáctým rokem života dítěte zaznamenáváme tzv. „stádium konkrétních operací“, a to proto, že dítě používá sice abstraktní pojmy, ale pouze ve spojitosti s konkrétními objekty. Dítě je již schopné například seřadit objekty podle určitého hlediska (výšky, barvy, hmotností), je schopné dojít na návštěvu k blízko bydlícímu kamarádovi, ale nedokáže nakreslit plánek trasy, nemá o cestě komplexní přehled, jako je tomu u staršího dítěte.

Kolem jedenáctého až dvanáctého roku života dozrávají děti postupně k tzv. „stádiu formálních operací“, které je v tomto ohledu stádiem posledním. Dá se říci, že v mnohém už takto staré dítě chápe, jak fungují operace ve světě. Nejčastější pokus, který dokládá toto stádium, spočívá v kyvadélku: Dítěti je ukázáno kyvadélko a jsou mu dány k dispozici závaží, jež může využít při experimentování; jeho úkolem je zjistit, co ovlivňuje dobu pohybu kyvadla tam a zpátky. Děti, které ještě nedospěly ke stádiu formálních operací, začnou bez jakéhokoliv systému měnit různé aspekty v experimentu, kdežto děti, které do tohoto stádia dospěly, začnou kyvadélko poměrně systematicky testovat – jsou schopné určitých hypotéz.

Dítě v tomto období je také schopné abstraktně přemýšlet. Je schopné přemýšlet nad tím, „co by se stalo, kdyby“, je schopné si dle popisu v mysli něco představit, aby tyto aspekty mohlo mezi sebou navzájem posuzovat.

V tomto videu jsou dvě mladší děti (a posléze jeden starší teenager) otázáni, co by se stalo, kdyby lidé neměli palce. Tato otázka je velmi abstraktní, jelikož daná situace vůbec neexistuje. Mladší děti se soustředí spíše na minimalistické změny (uvádění, že by lidé nemohli hrát palcový wrestling, že by se jim hůře psalo apod.), kdežto starší mladík se nad tím zamýšlí více komplexně a uvědomuje si, že i taková drobnost, jako je absence palců, by měla za následek velké změny v tom, jak my i naše okolí fungujeme.

Finální shrnutí tématu Piagetových stádií kognitivního vývoje:

VÝVOJOVÉ STÁDIUM	PŘIBLIŽNÝ VĚK	CHARAKTERISTIKA STÁDIA
senzomotorické stádium	do 2 let	experimenty s okolím, zjišťování, co se stane, když něco udělá; zpočátku nechápe vědomí o stálosti objektu, časem chápe, že je objekt skrytý, začíná jej hledat
předoperační stádium	2-7 let	učí se jazyk, používá slova; myšlení je egocentrické; nejsou schopny konzervace
stádium konkrétních operací	7-11 let	chápe stálost počtu, množství a hmotnost (konzervace), dokáže seřazovat předměty dle stanovených hledisek
stádium formálních operací	11+ let	dokáže myslet logicky, a to i o abstraktních pojmech, je schopné dělat a testovat hypotézy, je schopné zabývat se hypotetickými otázkami a problémy

Dodatek:

Už jsem uvedl, že všechny uvedené věky dětí jsou čistě orientační a že v kognitivním vývoji záleží na vícero faktorech. Co je však ale podstatné zdůraznit, tak i v rámci daného období dochází k vývoji postupně. Byť je třeba předoperační stádium ohraničeno 2 roky a 7 lety, tak mezi těmito věkovými milníky dochází k postupnému vývoji, a to i v případě posledního stádia; jedenáctileté dítě bude v uvažování obvykle stále „méně schopné“ než třeba 18letý mladý dospělý.

PIAGETOVA STÁDIA VÝVOJE MORÁLNÍHO USUZOVÁNÍ

Piaget se vyjma již zmíněného kognitivního vývoje zajímal i o vývoj morálního usuzování, které je s kognitivním vývojem velmi spjaté – Piaget se domníval, že právě morální usuzování dítěte je podmíněno jeho kognitivním vývojem. Tyto čtyři popsaná stádia popsal na základě pozorování dětí a jejich přístupu k pravidlům her.

První stadium se objevuje na počátku předoperačního stádia kognitivního vývoje (to, jak je zmíněno v předchozím příspěvku, dle Piageta nastává cca mezi druhým a sedmým rokem života). Děti se v této době při hře řídí vlastními osobitými pravidly, které si samy určily a vymyslely. Tato pravidla ale neslouží v rámci kolektivu dětí, neboť každé dítě tato pravidla má jiné a velice často je mění. Může se například jednat o roztřídění kuliček dle barev či dle velikosti – dává to tedy určitý řád, ale není to nic více promyšleného.

Druhé stádium začíná přibližně kolem pátého roku věku dítěte, kdy začne dítě pociťovat výrazný a silný smysl pro pravidla. Tato pravidla bere hodně vážně (jako morální imperativy, jako něco posvátného, co se nemění) a také je brání, má-li dojít k jeho změnám (např. pokud by při hraní kuliček mělo dojít k posunutí sportovní čáry kvůli mladším dětem, děti v tomto druhém stádiu budou striktně proti). Přemýšlí spíše nad tím, jaké to bude mít následky, než nad tím, jaký je záměr. Toto se snažil Piaget dokázat i tak, že dětem říkal příběhy o jiných, a následně se jich zeptal, o kterém dítěti si myslí, že bylo zlobivější – např. v jednom z příběhů byl chlapec, který omylem rozbil sklenici, když kradl bonbóny, kdežto v druhém byl chlapec, který omylem rozbil větší množství sklenic, když umýval nádobí. Děti v tomto období měly tendenci považovat za zlobivějšího chlapce, který rozbil více sklenic (protože udělal větší škodu), než aby se zamýšleli nad motivací chlapců.

Třetí stádium probíhá v době stádia konkrétních operací. Dítě začne chápat, že jsou různé typy pravidel, přičemž některá jsou jen společenské konvence, které se mohou libovolně měnit, pokud dojde k dohodě všech zúčastněných. Při úvahách už přemýšlí nejen nad následky, ale také nad záměry a úmysly, které činu předcházely.

Čtvrté stádium se shoduje se stádiem formálních operací. Děti mají snahu vytvářet nová pravidla, aby se vypořádaly s novými situacemi, které přicházejí, také uvažují i o společenských dilematech a širších problémech, než které by se týkaly jen jedinců.

KOHLBERGOVA STÁDIA VÝVOJE MORÁLNÍHO USUZOVÁNÍ

Na tato Piagetova stádia navázal americký psycholog Kohlberg, který je i rozšířil. Pracoval s respondenty tím způsobem, že jim vyprávěl různé příběhy s morálními dilematy, načež respondenti měli diskutovat o činu, který se v těchto dilematech stal.

► Ukázat spoiler

Jedno takové dilema, které Kohlberg používal, bylo tzv. „Heinzovo dilema“, které je volně interpretované níže. Abychom se do toho hravě uvedli, zkuste se otestovat – jak jste na tom s morálním usuzováním dle Kohlberga vy. Přečtěte si následující dilema a následně vyberte (bez nahlížení do níže daného spoileru) odpověď A, B nebo C. Následně si ve spoileru přečtěte, co výběr odpovědi říká o vašem morálním vývoji.

V jedné zemi žil jeden manželský pár – dva lidé, kteří se velmi milovali. Jednoho dne však žena onemocněla zvláštním, dosud nepříliš probádaným druhem rakoviny. Byť šancí na záchranu nebylo mnoho, existoval jeden lék, o němž se lékaři domnívali, že by ženu mohl zachránit. Tento lék vlastnil jeden lékař, který jej teprve před nedávnem objevil. Výroba jedné malé dózy, která by ženě mohla pomoci, stála na výrobu 200 dolarů. Když se však přišel zlomený muž zeptat, zda by mu lék neprodal, tuto dózu mu nabídl za 2000 dolarů, tedy 10x vyšší cenu. Manžel byl odhodlaný udělat pro svou ženu cokoliv, ptal se po známých, půjčoval si peníze, prosil, kde mohl. Přesto se mu povedlo nashromáždit jen 1000 dolarů. Přišel tedy za lékařem, prosil jej, vysvětloval jeho situaci, jak miluje svou ženu, prosil jej o slitování, anebo alespoň o to, aby zbytek mohl doplatit později. Lékař mu však řekl, že ten lék objevil on, cena je daná a nesleví. Manžel byl už příliš zoufalý a uvědomil si, že legální cestou lék již nezíská – začal tedy uvažovat, že lék lékaři ukradne.

Ty jsi jeho dobrý přítel a on za tebou přijde, co si o tomto jeho nápadu myslíš. Co z těchto tří odpovědí bys mu poradil(a)?

„Myslím, že bys ten lék ukrást neměl. Dostaneš se akorát do potíží, je to nelegální. Smrt nakonec přijde pro každého, měl by ses s tím prostě smířit.“
„Víš, záleží na tobě. Já si myslím, že by i stálo za to ten lék ukrást, ale musíš počítat s následky, tedy že za to budeš odsouzen a odpykáš si za to trest. Nemůžeš čekat, že ti to lidé odpustí, pořád je to trestný čin.“
„Já myslím, že bys to měl udělat. Situace si to vyžaduje. Podle mě bys ani neměl dostat trest. Postavím se za tebe, když na věc přijde. V tomto případě je jedno, že je to nelegální.“

Jakmile si vyberete jednu z odpovědí, podívejte se do spoileru:

► Ukázat spoiler

Kohlberg narozdíl od Piageta rozdělil vývoj morálního usuzování do šesti období, které přiřadil třem úrovním morálky. Tato období vývoje určil ani ne tak podle toho, zda si dotyčný člověk myslel, zda je čin správný či špatný, ale proto, jaké důvody ho k rozhodnutí (vybrání zrovna oné odpovědi) vedly. Ve skutečnosti je výše popsané dilema daleko složitější a verze zde popsaná je dosti zjednodušená.

I. ÚROVEŇ: PŘEDKONVENČNÍ MORÁLKA

K této úrovni je v prvním stádiu s ohledem na předchozí experiment časté, že člověk vyjadřuje buďto souhlas s krádeží léků, „protože když nechá dotyčný manželku zemřít, dostane se do potíží“, anebo nesouhlas s krádeží léků, „protože když dotyčný ukradne léky, bude potrestán“. Jinými slovy se v této úrovni morálka orientuje hlavně podle toho, zda za dané jednání přijde trest, nikoliv na to, zda je to vzhledem k okolnostem správné.

V druhém stádiu dítě orientuje svou morálku na toho, co má udělat, aby dostalo odměnu – jako správné tedy hodnotí to, z čeho mu pro něj plyne něco příjemného. Jako typický příklad by se dala uvést situace, kdy se rodičům narodí další dítě, tedy sourozenec, který vzhledem k nižšímu věku potřebuje vyšší péči. Starší dítě v tomto druhém stádiu vnímá jako nespravedlivé, když se mu nedostává stejné pozornosti jako mladšímu sourozenci. Jako morálně správné by vnímalo férovost ve stejné míře pozornosti (z toho mu plyne zisk).

Kohlberg měl za to, že v této úrovni jsou děti přibližně do 10 let věku.

II. ÚROVEŇ: KONVENČNÍ MORÁLKA

Právě kolem 10 let začnou děti hodnotit situace i dle názorů jiných lidí. Znamená to tedy, že ve třetím stádiu se zabývají tím, co si myslí lidé kolem nich a nechávají se tím silně ovlivnit. Mají za to, že pokud si to myslí jiní, tak to musí být správné. Zároveň touží po tom být vnímáni jako ti dobří a vyhovět jejich požadavkům. Velmi přemýšlí nad tím, co si o tom myslí/budou myslet ostatní, než něco učiní.

Ve čtvrtém stádiu přichází na řadu důraz na autoritu, na zákony. Lidé v tomto stádiu se cítí být plně podřízeni zákonu, jehož porušování považují za špatné, a to i tehdy, je-li k jeho porušení nějaký vážný důvod – vnímají to tak, že svět by byl chaotický, kdyby každý porušil zákon z nějakého pro něj vážného důvodu. Proto považují absolutní dodržování zákona za to, co je morální.

III. ÚROVEŇ: POSTKONVENČNÍ MORÁLKA

Kohlberg i Piaget se shodli na tom, že této úrovně mohou plně dosáhnout jen ti, kteří dospěli do kognitivního stádia formálních operací – to je totiž potřeba k tomu, aby člověk dokázal přemýšlet dostatečně abstraktně. V pátém stádiu dochází k orientaci na společenskou smlouvu – to v praxi znamená, že pro člověka je podstatnější společenské blaho a to, že udržení tohoto blaha a principu vede k respektu vrstevníků a sebeúctě. Řídí se tím, že zákony byly dělány pro lidi, ne lidé pro zákony. Účelem zákona má být chránit práva člověka, ne je porušovat. Pokud nastane nějaká specifická situace, je ochoten o tom diskutovat a případně zákon změnit; všeobecně však platí, že řád by měl platit.

Šesté stádium je velmi specifické, a to natolik, že Kohlberg uvedl, že ho dosáhlo jen 10 % respondentů, a nakonec toto stádium před svou smrtí vyloučil. Mělo se však jednat tzv. „univerzální etiku“, kdy se daná osoba orientuje na svědomí a duševní principy, aby se vyhnula odsouzení sebe samé.

Jako typický příklad odpovědí lidí v jednotlivých stádiích k úvodnímu dilematu uvedu tabulku z bakalářské práce Adély Fayadové z Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni s názvem Pojetí morálky u L. Kohlberga a C. Gilliganové, jedná se o tabulku na str. 27:

-	MÁ UKRÁST	NEMÁ UKRÁST
1. stádium	Když necháš umřít svoji ženu, dostaneš se do potíží.	Neměl bys ukrást lék, protože tě chytí a půjdeš do vězení.
2. stádium	Když tě náhodou chytí, tak můžeš lék vrátit a nic moc se ti nestane.	Pokud jeho žena zemře, neměl by obviňovat sám sebe, nebyla to jeho vina, že měla jeho žena rakovinu.
3. stádium	Když necháš svoji ženu umřít, už se nikdy nebudeš moct nikomu podívat do očí.	Poté, co lék ukradneš, začneš si uvědomovat, že jsi zostudil svým skutkem sebe a svou rodinu, nebudeš se moct nikomu podívat do očí.
4. stádium	Budeš se navždy cítit provinile, že jsi nesplnil svoji povinnost vůči svojí ženě.	Jsi zoufalý a možná ani nevíš, co děláš, když lék kradeš.
5. stádium	Pokud necháš svoji ženu zemřít, bude to ze strachu a ne kvůli přemýšlení o tom.	Ztratíš respekt společnosti, pokud se necháš unést emocemi a zapomeneš na objektivní pohled.
6. stádium	Pokud necháš svoji ženu zemřít, navždy se budeš zatracovat.	Pokud lék ukradneš, společnost tě neodsoudí, ale ty zatratíš sám sebe, protože se nesmíříš s vlastním svědomím a se svými standardy cti.

Závěrečné shrnutí Kohlbergových stádií morálního vývoje:

úroveň / stádium	popis morálky
I. ÚROVEŇ	PŘEDKONVENČNÍ MORÁLKA
1. stádium	morálka se určuje dle hrozby trestu
2. stádium	morálka se určuje dle odměny a vlastních výhod
II. ÚROVEŇ	KONVENČNÍ MORÁLKA
3. stádium	morálka se určuje dle snahy být „hodným dítětem“ dle toho, co jako správné určují ostatní
4. stádium	morálka se určuje dle daných zákonů a autority
III. ÚROVEŇ	POSTKONVENČNÍ MORÁLKA
5. stádium	morálka se určuje dle společenské smlouvy, dle toho, co je důležité pro společenské blaho a pro udržení respektu vrstevníků a sebeúcty
(*6. stádium*	morálka se určuje dle etických principů, aby se vyhnul odsouzení sebe samého)

Závěrečná slova k této části - kritika Piagetových a Kohlbergových teorií:

Stejně jako všechny teorie, tak i ta Kohlbergova byla kritizována. Byť doložil tuto posloupnost ve vývoji u dětí ze Spojených států, Mexika, Tchaj-wanu a Turecka (tedy z rozličných kultur), existují i případy, kdy se lidé řídí jinými pravidly, než jim byly predikovány dle těchto posloupných stádií. Další kritiku si zasloužil tím, že ženské abstraktní uvažování se liší od mužského a tento genderový rozdíl Kohlberg vůbec do své teorie o vývoji morálky nezahrnul.

Piagetova teorie byla zase kritizována v tom, že se pomocí studie ukázalo, že některé malé děti umějí rozlišovat mezi pravidly a mezi morálními zásadami. Tato studie spočívala v tom, že sedmileté děti měly seznam činů, z nichž měly označit ty, které by byly špatné, i kdyby k tomu žádná pravidla neexistovala. Děti takto označily lhaní, kradení, bití a sobectví, kdežto žvýkání žvýkačky při vyučování, oslovování učitele křestním jménem, vstup chlapců na dívčí toalety či jedení obědu rukama takto neoznačily. Z toho vyplývá, že byly schopny určit činy, které jsou špatné i bez určení pravidel, která je zakazují.

Kognitivní vývoj dětí

Kognitivní vývoj dětí

Piagetova stádia kognitivního vývoje

Piagetova a Kohlbergova stádia vývoje morálního usuzování