Děti se obávají návratu do škol. Stačí prý, aby jednou zakašlaly, a ostatní spolužáci se jich budou bát. Podle Linky bezpečí se na jaře děti bály smrti. Že se nakazí a budou muset do nemocnice. A že jejich babičky a dědečkové umřou, než se s nimi opět uvidí. Nyní mají strach, že onemocní, že nakazí spolužáky.
Studie Národního ústavu duševního zdraví a praxe psychiatrů ukázaly, že koronavirová pandemie mezi dospělými zdvojnásobila počet pokusů o sebevraždu a o třetinu zvýšila počet případů úzkostných poruch a depresí. Z dospělých se strach z nemoci a úmrtí rychle přelil i na děti.
„Děti z médií slýchávaly, jak vysokou má covid smrtnost, a to je děsilo. Ptaly se, jak to bude probíhat, když se nakazí, bály se o své babičky a dědečky,“ řekla v pondělí Právu Kateřina Lišková, vedoucí Linky bezpečí.
Co když se nakazí a pak můžou nakazit ostatní? A děti se ho pak budou štítit. Strach ze stigmatizace je tam markantní
Kateřina Lišková, vedoucí Linky bezpečí
Kateřina Lišková, vedoucí Linky bezpečí
„K nám volají standardně děti ve věku 14 až 17 let a u nich je strach ze smrti silný, hodně si lámou hlavu nad smyslem bytí v tomto období. Rodiče jim to často nedokážou vysvětlit nebo se tématu raději vyhnou,“ uvedla Lišková.
„Pak měli naši malí volající také hrozný strach z hospitalizace, kdyby se nakazili, že budou v nemocnici sami bez rodičů,“ dodala Lišková.
operátoři Linky bezpečí museli řešit závažné a život ohrožující stavy zoufalých dětí. „Stejně jako u dospělých i u dětí se zhoršeným psychickým stavem se samozřejmě problémy prohloubily, protože nebyla dostupná návazná péče. Často jsme i s nimi řešili deprese a sebevražedné tendence,“ potvrdila Lišková vážnost dopadů opatření na dětskou psychiku.
Prázdniny přinesly dětem oddych a opět jich v průměru čtyři stovky volaly na Linku bezpečí kvůli problémům s vrstevníky a rodinným vztahům, ale ty se v posledních dnech změnily.
„Nyní se v hovorech projevily obavy z návratu do škol. Jak to bude fungovat? Co když se nakazí a pak můžou nakazit ostatní? A děti se ho pak budou štítit. Strach ze stigmatizace je tam markantní,“ popsala telefonáty posledních dnů Lišková. Obyčejná obava dospělého z toho, že si kýchne a sesypou se na něj cestující z celého vagonu, je pochopitelně u dětí násobena.
Jdou na to s humorem
Některé školy naopak věří v nadhled a nebojácnost puberťáků, takže vyvěšují do umýváren motivační tabule s humorným textem: „Děti, umývejte si ruce, jinak chytíte koronavirus. Na ten neumřete. Ale na infekčním oddělení není wi-fi. A to nepřežijete.“
Operátorka linky 1212 Vendula Kolářová, která do prázdnin poskytovala psychickou podporu volajícím na nejzatíženější covidové lince, se u dětí spíše setkávala se strachem z izolace a nutnosti zůstat doma jen s rodiči než z nemoci jako takové.
„Volaly hodně s obavami z izolace, když byly v karanténě, kvůli neshodám v rodině nebo alkoholismu rodičů. Tedy trápily je problémy, které škola pomůže vždy trochu rozmělnit. Že by se děti bály nemoci, tak to akorát v momentech, kdy ten strach přebíraly od dospělých. Ony samy spíše projevovaly psychické potíže ze změny režimu. Zlobily se, že jsou v izolaci. Speciálně maturanti a deváťáci, kterým přinášela depresi nejistota, co s nimi bude dál,“ popsala redakci nejčastější hovory starších dětí operátorka linky, kde denně vyřídili až 3,5 tisíce dotazů.
