Celý život se potýkám se silně ambivalentními pocity k lidem; na jednu stranu mám vyvinuté sociální cítění a toužím jim pomáhat, dokážu chápat i docela extrémy a odůvodnit si všelijaká nezvyklá jednání a vzorce chování, na druhou stranu pociťuju nenávist k těm, kteří absolutně neakceptují odlišnosti a musejí takové jedince neustále ořvávat a chovat se k nim s odporem, neúctou a štítivostí, šikanovat je, hanit, cíleně ubližovat.
Celkově mě nějaká stigmatizace a to, jak "normové" berou vybočující jedince, dost štve, někdy chytám až depresivní stavy, pokud se v určité časové ose objeví v mé blízkosti více imbecilů a okřikovačů. To pak nestačím zpracovat a mít nad tím nadhled a prostě dostanu vztek a jelikož je nemůžu prostě nějak vyhodit ze společnosti a vymazat ze světa, tak upadnu do deprese a říkám si, jak moc jde společnost ke dnu a jak moc jsou lidi blbí, když se nedokážou smířit s jinakostí a individualitou.
Tohle byl vlastně jeden ze základních pilířů mých hlubokých depresí - společnost a její nastavení, všechna ta omezení, ty blbé pohledy a mrzká inteligence. A arogance. Ta je ze všeho nejhorší, když si nějaký idiot mne ego a myslí si, že on je pánem všeho a jeho vidění světa je jediné správné - a běda odlišnostem!
Zajímalo by mě, kdo určil, co bude normální a co už se „musí“ odsoudit jako něco podivného a zavrženíhodného? Nejlépe něco, co se musí potrestat, aniž bychom o tom cokoliv věděli – bojí se snad lidé odlišností? Jsou si nejistí, nevědí jak reagovat, a tak reagují základními instinkty – útokem na domnělého nepřítele?
Nebo je snad v lidech tolik zla, že se rozhodnou vědomě vyoutovat ze své společnosti někoho, kdo s nimi nedrží krok a nezačlení se do stáda? Že vycítí slabší nebo zranitelnější jedince a vybíjí si na nich svou frustraci a masírují ego, protože jsou sami chabého ducha a nízkého sebevědomí?
Každopádně ambivalentní pocity snáším ze všeho nejhůře, mám ráda ve věcech jasno a jsem fanoušek přímého jednání, takže jakákoliv ambivalence mě ničí a působí mi psychickou nepohodu. Možná by se nad sebou měli někteří jedinci zamyslet a odpovědět sami sobě, proč tak moc zavrhují cokoliv jinakého, aniž by určitá „jinakost“ znamenala hrozbu. Protože to se děje běžně.
Tím reaguji i na společnost, která zbrojí proti pedofilům, a samozřejmě nejen proti nim.
