Přišla jsem prvně na ČEPEK jako nešťastně zamilovaná žena, ano, zamilovaná do pedofila, který se mi náhle ocitnul v životě, a hledala jsem rady a informace o pedofilii, takže jsem si sem vložila inzerát a nečekala jsem, že vůbec někdo odpoví. Ale stalo se, a dokonce odpovědělo více lidí, než jsem čekala...a s některými jsme si začali psát. Lidé odsud z webu se mi snažili skutečně pomoci, vysvětlit, snažili se být dle mého velmi otevření a velmi mě potěšil zájem pomoct jedné cizí ženské, jakou jsem já pro ně byla. S některými kontakt poté ustal, s někým pokračoval dál a jakmile jsem se registrovala na chat (na návrh jednoho z uživatelů), tak se zase jiní korespondenti objevili.
Po dopisování si s několika pedofily jsem si začala uvědomovat, jak může být těžké žít s touto nálepkou, jak to člověk může prožívat, nejen (ne)možnost navázat vztahy, prožít plnohodnotnou lásku, ale taky souzení okolí, společnosti, strach z odhalení, protože pořád kolují mezi lidmi šílené předsudky, jak všichni víme. A já, jakožto člověk silně sociálně založený, jsem se rozhodla tuto komunitu podpořit, protože jestli něco opravdu nemusím, tak jsou to předsudky, odmítání odlišností a šikana, nepřijetí kvůli něčemu, za co člověk nemůže. Tyhle věci ve mně vyvolávají vlnu vzteku a nelibosti, až pohrdání těmi, kdo takto jednají, aniž by měli dostatečné informace.
Tak jsem v komunikaci s pedofily pokračovala, začala jsem s nimi navazovat až přátelské vztahy...ono jsme totiž všichni jen lidé, všichni stejní lidé, bez ohledu na to, kdo má jakou orientaci a co si představuje ve svých fantaziích. A mně na lidech záleží. Pokud navážu už skutečně přátelský vztah nebo mi o někoho jde jako o člověka, znamená to, že to není jen na chvíli, ale úplně nejlépe napořád, přinejmenším do doby, než se druhý rozhodne se trhnout nebo udělá nějaký podraz či se chová příliš zákeřně. Jinak jsem schopná lidem odpouštět a také je brát i s jejich chybami a náladami, což zrovna v této komunitě chápu o to víc, že se jedná o lidi, kteří řeší problémy se svým zaměřením a nedostává se jim pochopení.
Jednodše se zajímám o lidi, a jediný důvod, proč chci znát něčí jméno, podobu, a nějaké věci o něm samotném, jsou čistě osobní sympatie. Příjmení už znát nepotřebuju, příjmením nikomu neříkám, stejně tak jako adresu bydliště (leda by si někdo chtěl dopisovat poštou, což miluju
), zaměstnavatele, a další věci, ty jsou mi k ničemu – takže jsem asi špatný agent. A cokoliv o komkoliv vím, nehodlám předávat nikomu dalšímu, když to není veřejná informace...opravdu nemám nejmenší motivaci tohle dělat, dokonce nejsem ani pomstychtivá, takže i kdyby mě někdo pořádně prudil, nebudu se mu ničím mstít – spíše jsem nakloněna situaci se s tím dotyčným sejít a vyříkat si věci přímo s ním osobně, když už. Jenže řekněme si to narovinu, na to internetoví škodiči většinou nemají ani koule, takže nestojí za to se jimi zabývat.Nehledě na to, že když měsíce řešíte s někým všechno možný a bavíte se téměř denně, tak vám na tom člověku začne záležet a máte ho rádi (kdyby ne, tak se s ním nebavíte), a rozhodně jej nechcete zradit, protože se pak stane co? Ano, přijdete o něj. A k čemu by pak byl všechen ten čas před tím?
Tady jsem se ale setkala se zákeřnostmi, pomluvami, výmysly, ale to je asi všude v každé větší společnosti lidí a je zřejmě nutno s tím počítat. Mě osobně příliš internetové války mezi zdejším osazenstvem nezajímají, přijdou mi stupidní už z toho důvodu, že místo toho, aby se lidi na stejné lodi spíše nějak podrželi, se podkopávají (samozřejmě jen někteří zákeřní jedinci) a třeba když jsem se sem registrovala, tak mi hned přišel anonymní e-mail s varováním na jednoho z uživatelů. Hele, tak kdyby aspoň nebyl anonymní, tak si řeknu, že má někdo ty koule se postavit sám za sebe a říct svůj názor...a brala bych to, ale anonymy vážně neberu a nikdo mi neposílejte anonymní blbosti, stejně to smažu a nebudu tomu přikládat žádnou váhu. Nezajímají mě vaše války, možná by bylo lepší, kdybyste začali žít vlastní životy tam venku a občas se prošli na čerstvém vzduchu třeba v lese, nebo začali sportovat, aby vám internet nelezl příliš na mozek a vy neřešili, koho pomluvit, o kom rozeslat zákeřnosti a koho označit za agenta.
Nejsem agent, nejsem ani žádný zákeřný člověk, který rád někomu ubližuje, nejsem ani ničí druhý nebo padesátý nick, a nebudu o nikom nikde nic roznášet, co mi bylo řečeno zcela soukromě. Nevím ani, co bych z toho jako měla...a to už nemluvím o tom, že jsem byla obdarována vcelku silným ochranitelským pudem a taky notnou dávkou žárlivosti, což jsou další důvody, proč si nechat všechno sobecky pro sebe.
A pro některé malá poznámka – chce to vážně dávku kritického myšlení a sebereflexe, než někoho z něčeho veřejně obviníte nebo mu budete chtít škodit. Pak se nemůžete divit, že se vám některé věci vrací...
Domluvila jsem.
Podrazáky bych hledala jinde než ve mně. Kdybych chtěla být podrazák, nikomu nedám svůj fb, nikoho si tam nepřidám, neměla bych zde nikdy své foto, jak jsem měla, nebo vlastní jméno. To by byl dost risk, nemyslíš?
