Úvaha o sexuálním násilí a společnosti

[Kiiax]

Nedávno jsem narazil na komentáře ohledně znásilnění a výše trestu.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/tresty-za-znasilneni-jsou-absurdne-nizke-pulka-pachatelu-odchazi-s-podminkou-108918
https://a2larm.cz/2020/06/znasilneni-ma-byt-potrestano-vzdy-nejen-kdyz-se-to-hodi-rasistum/
Začal jsem se trochu rozhlížet a zjistil jsem, že v roce 2017 provedla organizace proFem analýzu 55 pravomocných rozsudků z roku 2016.
Jinak dle statistiky bylo v roce 2016 227 pravomocných rozsudků za znásilnění, z toho 113 bylo s nepodmíněmým trestem.

A proč o tom mluvím. Nevím, co si mám myslet o české justici, nevím, co si mám myslet o českém lidu a jeho názorech na tuto problematiku a ani nevím, co si mám myslet o této studii. Jistě, účel byl, aby se o znásilnění začalo více mluvit. Jestli to splnilo účel? Dle mého moc ne. Je znásilnění ve společnosti tabu? Ano, myslím si to. Byl v té studii i znásilněný muž? Těžko říci.

Lepší postavení v roli obětí mají před zákonem děti, pochopitelně. Ale jsou i tam dostatečné tresty?
Rád bych to demonstroval na tomto případu:
https://www.idnes.cz/pardubice/zpravy/znasilneni-ditete-usti-nad-orlici-ztraceny-pes.A200615_090438_pardubice-zpravy_mvo
Tedy muž pohlavně zneužil malou dívku. Způsobil ji trauma, které převrátilo život jí i celé její rodiny naruby. A můžeme se jen domnívat jak velké škody to trauma vyvolá do budoucna (nemluvě o sekundární traumatizaci až povyroste). Je tedy v tomto případě trest, pět let odnětí svobody(+100 000 Kč za nemajetkovou újmu), dostatečný?
Odsouzenému to přijde jako dostatečný trest, už jen při představě, že někdo bude každý den, každou minutu řídit jeho život, následujících 5 let. Navíc pro člověka s emočně nestabilní poruchou osobnosti je vězení mnohem těžší psychicky a emocionálně zvládnou, hlavně, pokud tam bude za mravností delikt, nota bene za ublížení dítěti. Samozřejmě, porucha osobnosti se nemůže brát jako polehčující okolnost a spáchání trestného činu pod vlivem alkoholu se bere jako přitěžující okolnost.
Ale společnosti to nemusí připadat jako dostatečný trest.
"Ani bych se nedivil, kdyby začali lidi brát spravedlnost do vlastních rukou, ty tresty jsou směšný. 5 let, že holce zničil život, nedávno ten opaleny inženýr z Afriky 2 roky. Okamžitě vykastrovat bez umrtveni. "
"To je výsměch, zajímalo by mne, kolik by dostal, kdyby šlo o dítě soudce."

Funkce trestů odnětí svobody je:
ochrana společnosti před pachatelem
zabránit mu v páchání trestné činnosti
resocializovat pachatele
odradit potencionální pachatele od zločinů

Tedy trest odnětí svobody má za úkol chránit společnost a převychovat pachatele, aby daný čin znovu nespáchal (obecně aby nespáchal žádný další trestný čin).

Recidiva u mravnostních činů se drží okolo stabilní hodnoty 30% (2000-2015), zatímco recidiva u celkové kriminality vzrostla ze 30% na 50% za sledovaných 15 let.
(mravnostní trestné činy: násilnění, sexuální nátlak, pohlavní zneužívání v závislosti, pohlavní zneužívání ostatní, komerční forma sexuálního zneužívání v závislosti, komerční forma sexuálního zneužívání v závislosti ostatní, šíření pornografie, ohrožování pohlavní nemocí, ublíženi na zdraví pohlavní nemocí, ublíženi na zdraví pohlavní nemocí z nedbalosti, kuplířství, soulož mezi příbuznými, obchodování s lidmi a ostatní mravnostní trestné činy, ne však sexuální vraždy)

Nízkou recidivu mají pachatelé, kteří prodělali ochranné ústavní léčení. Toto léčení nařizuje soud, pokud je jasné, že vězení k nápravě pachatele nebude stačit. Bývá to v případech, kdy pacient spáchá svůj čin pod vlivem duševní poruchy (či k tomu velmi přispěla) a cílem léčení je léčba, výchova, nadhled na jeho poruchu a snížení riziko recidivy, což se dle statistik daří.

Jsou tresty dostatečně vysoké, aby splnili svůj účel? Je přístup orgánů činných v trestním řízení dostatečně kvalifikovaný a citlivý? Je recidiva okolo 30% uspokojivá? A hlavně, dělá se dostatečná osvěta o znásilnění, pohlavním zneužívání,...?

Na jedinou otázku znám odpověď. Osvěta je nedostatečná a mýty přetrvávají. Sexuální výchova na školách je z období druhohor (vysvětlovalo by to zjev některých učitelek), někde chybí úplně. V české veřejnosti stále převládají názory, že za znásilnění si člověk může sám, že žena má moc násilníka zastavit a odradit v jeho počínání, a že znásilnění muže ženou je mýtus, či že ten chlap měl vlastně štěstí. I když patriarchát je na ústupu, do českých vědomí a podvědomí se vkrádají "feministky", jenž nevhodně, velmi emocionálně "upozorňují" na téma, která by se měla ve společnosti řešit. Neříkám, že nemají pravdu. Ale způsob projevu, jakým se domáhají pozornosti je, slušně řečeno, tragický. Naproti tomu pravé aktivistky za práva žen jsou překřičeny nejen muži, překřičí je i "feministky". Nakonec to dojde k tomu, že společnost začne mít proti feministkám špatný postoj.
A to není jen u žen. Genderqueer lidé to taky vzali, zdá se, za špatný konec. Chraň Bůh, aby stejný osud nepotkal i pedofily (a snahy to bohužel jsou).

[Rapunzel]

Jsou tresty dostatečně vysoké, aby splnili svůj účel? Je přístup orgánů činných v trestním řízení dostatečně kvalifikovaný a citlivý? Je recidiva okolo 30% uspokojivá? A hlavně, dělá se dostatečná osvěta o znásilnění, pohlavním zneužívání,...?

Já si myslím, že spousta zneužití a znásilnění se vůbec nedostane na světlo, tudíž ani k policii a soudům. A to, co už se dostane...tak teď záleží na konkrétním činu, jak byl proveden, za jakých okolností, jaké má následky, apod. Zneužívání dětí hodnotím jako velmi závažné, tím myslím skutečné zneužívání, ne jednorázové sáhnutí do rozkroku, ale reálné sexuální aktivity...to prostě může dítě velmi poškodit, právě hodně často i sekundární traumatizací. Za to by měli padat tresty poměrně dost vysoké, jelikož se může jednat prakticky o zničený nebo poškozený život.

U znásilnění dospělých bych dávala tresty do těch 10ti let a při recidivě jakýchkoliv sexuálních deliktů bych nařídila okamžitě kastraci - a je jedno, zda muž znásilní ženu nebo žena muže, ponižující to je jistě pro obě pohlaví a navíc je to zásah do tělesné integrity, na to nemá nikdo právo.

Ještě podotýkám, že podmíněný trest za sexuální násilí bych úplně zrušila a nechala výhradně tresty nepodmíněné.

[Rapunzel]

https://tn.nova.cz/clanek/za-znasilneni-dostal-pet-let-ochranci-obeti-volaji-po-zprisneni-trestu.html?fbclid=IwAR2WmLNboWtWpxqW4sZS5TGyfeq-vlMEoDXhkEp2qtFJV9EE5OpmKnNTAAI

[Kiiax]

Je pravda, že většina znásilnění se na světlo světa nedostane. Odehrávají se v partnerském soužití, manželství, atd. Poté je těžké o tom hovořit, navíc to někam nahlásit. Hodně lidí to stejně pak dává za vinu oběti (většinou ženě), ona sama si ho domů přitáhla. Tahle logika je zcela zcestná, ale je v lidech zakořeněná.

Znásilnění má obrovskou nevýhodu. Následky nejsou vidět hned, narozdíl od jiných násilných činů. Vražda, ublížení na zdraví a podobně, to vše je vidět. Ale znásilnění ne, maximálně to vidí gynekolog, u muže je to ještě horší. Nakonec hlavní důkaz je svědectví oběti a ta bývají mnohdy nepřesná, takže kriminalista se snaží její výpověď potvrdit, což nemá dobrý vliv na oběť. Sekundární traumatizace u obětí znásilnění je velmi častá, u dětí bývá samozřejmě vyšší míra poškození psychiky, než u dospělého.

Pokud jde o volání po zvýšení trestu za znásilnění, vídám tam podvědomou touhu se pachatelům pomstít za způsobené utrpení. Přes tuto argumentaci cestu nevidím.
Mohli bychom vidět cestu v argumentaci o větší (delší) potřebě chránit společnost před pachateli sexuálního násilí a jejich důkladnější resocializaci. Ale tato skutečnost by zvyšovala náročnost na věznice (či jiná detenční zařízení), tedy s přímou úměrností by se zvyšovala i potřeba věznic po kvalitních vychovatelých, potřeba rozšíření věznic a tím pádem i více "bachařů" by bylo třeba, což znamená jediné. Více financí do vězeňského systému, který je nyní už zoufale podfinancován.
Soudy samozřejmě nehledí na věznice, neměla by tam být snaha o ulehčení věznicím. Ale ve vládě, která píše zákony ta snaha může, a dle mého je, patrná.

Celkově je velký problém ohledně mravnostní kriminality. Hranice, kdy čin je jen nemorální nebo už je to trestný čin je velmi komplikovaná. Tedy, záleží velmi na okolnostech každého případu. Jinými slovy se posuzují vztahy pachatele a oběti, situace, kdy došlo k danému činu, jak probíhal, dopad na oběť, jestli je obžalovaný prvopachatel, jestli má parafilní poruchu a mnoho dalšího. Také dost často závisí na práci policie (právníci obžalovaných vlastně více času stráví hledáním chyb policie a nedostatky ve vyšetřování, než obhajobou činu svého klienta).

Téma trestů za mravnostní delikty je velmi zajímavé, ale nesmírně komplikované. Já názor na otázku dostatečnosti výše trestní sazby za mravnostní delikty názor nemám. To nechávám na odbornících. My, jako laici, o tom můžeme debatovat, vést vášnivé diskuze a poučit se navzájem.
A co je hlavní, nikdy v reálném životě nezapomínejme na PRESUMPCI NEVINY.

[Hebeš]

Více informací o trestech za znásilnění lze najít na webu jaktrestame.cz

Nedávno jsem narazil na komentáře ohledně znásilnění a výše trestu.

Znásilnění a pohlavní zneužití jsou mnohdy málo trestány. Třeba nevlastní otec opakovaně souložil s dvanáctiletou nevlastní dcerou a dostal jenom podmínku za takový zločin.

Sexuální výchova na školách je z období druhohor (vysvětlovalo by to zjev některých učitelek), někde chybí úplně.

Sexuální výchova probíhá zcela špatně, učí se jen teorie (a to lživá, a my jsme se učili o asi dvaceti různých typech antikoncepcí, ale už jsme se neučili mravy a že žádná antikoncepce není "spolehlivá" a nemůže stoprocentně zabránit přenosu pohlavně přenosné nemoci či početí děťátka). Dle španělských vědců je při sexu s hiv positivním pravděpodobnost přenosu 5%, pokud se užije kondom, tak 1%. A to se má učit, to mají lidé vědět, že je nesmysl se na kondomy spoléhat. V Německu se zavírá za to, že dcera nechce podstoupit sexuální výchovu.

Je znásilnění ve společnosti tabu? Ano, myslím si to.

Mně přijde, že znásilnění je zaslouženě jedním z nejvíce odsuzovaných zločinů širokou veřejností. Řada lidí chce sexuální násilníky popravovat (s čímž samozřejmě nelze souhlasit - justiční omyly, které jsou u znásilnění extrémně běžně, riziko, že pachatel radši oběť zavraždí, když by trest za vraždu a znásilnění byl stejný), ale málokdo chce popravovat třeba zloděje.

I když patriarchát je na ústupu, do českých vědomí a podvědomí se vkrádají "feministky", jenž nevhodně, velmi emocionálně "upozorňují" na téma, která by se měla ve společnosti řešit.

Většina feministek jsou ve skutečnosti parodie na skutečný feminismus. Rodina, manželství, mateřství, výchova dětí, koncovka -ová to je vše ženská přirozenost a nikoliv útlak žen a úpadek těchto hodnot vyhovuje zejména mnohým mužům vedoucím život nevaž se odvaž se, kteří prostě nechtějí platit alimenty. Mnoho žen si tuto objektivní skutečnost uvědomuje, což lze vidět například na videích z Pochodu Pro život. Skutečná feministka je třeba Sarah Palinová, americká republikánská politička. Skutečným útlakem žen, proti kterým skutečná feministka bojuje, je pornografie, sexuální násilníci "cítící se jako ženy" v ženských věznicích (v Británii se to už stalo) či povinnost rodičů majících více než dvě děti platit daně.

A to není jen u žen. Genderqueer lidé to taky vzali, zdá se, za špatný konec. Chraň Bůh, aby stejný osud nepotkal i pedofily (a snahy to bohužel jsou).

Přesně tak, žádných šedesát pohlaví samozřejmě neexistuje. Bohužel naše komunita neustále nikým nezvaně chodí na pride a pride je od začátku spojen se zákonodárnými požadavky (nejprve zcela pochopitelné registrované partnerství, později méně pochopitelné homosexuální manželství a kdo ví, co bude příští požadavek, třeba zákaz kritiky homosexuálního manželství nebo zákaz Pochodu Pro život, o čemž mimochodem již diskutují v Kanadě), tudíž kvůli naší účasti si většina lidí bude myslet, že i my chceme zákonodárné požadavky a jen tím situaci tragicky zhoršujeme.

Tímto docílíme toho, že ve školkách nebudou přijímat muže a že strýc, který si rád hraje se svoji neteří a nemá milenku, bude považován za pedofila. V Británii už se muži bojí pracovat ve školce, v Česku zatím není situace tak tragická, ale bohužel činnost naší komunity takovou situaci časem asi způsobí. Podřezáváme si pod sebou větev. Před sto lety by nikoho ani nenapadlo, že strýc, který obětavě nabízí hlídání neteře, by mohl být jakýsi pedofil, doba je dnes bohužel jiná. Pokud bude v obecném povědomí veřejnosti, že se pedofilové kamarádí s dětmi, tak každý single muž trávící pracovně či soukromě čas s dětmi bude podezřelý.

[Hebeš]

Je pravda, že většina znásilnění se na světlo světa nedostane. Odehrávají se v partnerském soužití, manželství, atd. Poté je těžké o tom hovořit, navíc to někam nahlásit. Hodně lidí to stejně pak dává za vinu oběti (většinou ženě), ona sama si ho domů přitáhla. Tahle logika je zcela zcestná, ale je v lidech zakořeněná.

Je to tak, většina znásilnění se bohužel nezjistí a ani oběti většinou znásilnění či pohlavní zneužití nenahlásí.

[Gabriel Svoboda]

Domnívám se, že nízké tresty za znásilnění má na svědomí fenomén zvaný "poloviční znásilnění" - tedy situace, kdy muž tvrdí, že znásilnění nespáchal, žena tvrdí, že ho spáchal, a žádné jiné důkazy nejsou k dispozici. Jediné zákonné řešení v této situaci je osvobodit obžalovaného. V tom případě by dotyčný případ vypadl ze statistik, nezapočítával by se do výše průměrného trestu za znásilnění a ve statistikách by zůstaly jen vysoké tresty, které padly za stoprocentně prokázaná znásilnění. Jenže k tomuto zákonnému řešení někteří soudci z různých důvodů nemají odvahu, takže zvolí řešení "odsoudím ho, abych měl klid od veřejnosti, ale dám mu nízký (podmíněný) trest, abych mu nezkazil život". To, že pochybnosti o vině vedou k nižšímu trestu a nikoliv k osvobození, je flagrantní porušení zákona, a kdyby se to nějaký student pokoušel obhajovat při zkoušce z trestního práva, tak z okna letí nejprve jeho index a následně i on sám - jenže nežijeme v ideálním světě a i taková porušení zákona se bohužel dějí.