Gabriel Svoboda píše:Následující otázka je spíše hypotetická a nevím, jestli je možné na ni odpovědět něco nového, ale zeptám se: Co kdybych si řekl, že můj dosavadní život zas za tolik nestál, nechci se do něj vrátit a nestojím ani o propustky, ani o přeměnu léčby na ambulantní? Plnil bych si běžné povinnosti (uklízet, chodit včas na všechny terapie, odevzdávat popsané papíry apod.), nicméně bych nebral prášky, na skupině bych odmítal tvrdit, že jsem frustrovaný a že si hledám (či jsem našel) dospělou partnerku, a netajil bych se úmyslem udělat si ze soudně nařízené léčby doživotní dovolenou na státní útraty. Fx100d včera na chatu tvrdil, že by si našli způsob, jak takového parazitního pacienta vyhodit; já jsem tvrdil, že egosyntonního pedofila bez prášků (a bez ženy nebo bez potvrzení o teleiofilní impotenci) prostě ven nepustí, i kdyby se jim vysmíval do obličeje.
Už tu tuším byli lidé, kterým se z léčby moc nechtělo, protože venku o ně nikdo nestál a tady se přeci jen dá pro někoho snadno a celkem jednoduše jíst (máš střechu nad hlavou, třikrát denně jídlo, širokoúhlou TV na kulturkách) a stačí, abys na dvě hodiny denně chodil někam do pracovní terapie, kde se stejně můžeš jen flákat a abys sem tam odseděl nějaký program nebo něco napsal. Pro některé lidi to takhle nakonec může být jednodušší a pohodlnější, než kdyby byli venku. Pokud se ale nepletu (třeba mě o další informace doplní Fíla), tak zatím každého, komu se nakonec ven z léčebny nechtělo, terapeuti (spolu s ostatními pacienty) dokázali přesvědčit a zviklat, aby nakonec léčebnu dobrovolně opustil.
Nevím, jak by s tím odmítáním prášků postupovali, kdyby to bylo dlouhodobé. Možná by časem mohli dospět k názoru, že nespolupracuješ k léčbě a tedy tě poslat nejdřív na "detenční" pavilon 17 s přísnějším režimem a v případě, že bys tam "nepřišel k rozumu", by ti mohli začít hrozit detencí. Ale to jen spekuluji. Co tu sem já se stalo jen jednou, že někdo dlouhodobě odmítal prášky, byl po celou tu dobu v režimu C (bez propustek a naděje na propuštění) a asi po čtyřech měsících ho toto zviklalo a prášky brát začal. A znovu musím dodat svou zkušenost, ony mě ty prášky fakt v podstatě nevaděj.
Tak já jsem taky odmítl říct, že jsem frustrovaný, dospělou partnerku nemám a přesto, slovy hlavní doktorky z pátku, jsem momentálně jedním ze tří nejžhavějších kandidátů na brzké propuštění. Takže s těmito věcmi to asi nebude zase tak žhavé.
Gabriel Svoboda píše:Jak by se změnila odpověď na výše uvedenou otázku, kdybych prášky bral, ale nadále bych byl otevřeně egosyntonní?
Jak už vyplývá z předchozího odstavce, egosyntonnost zde nevidí jako úplný klad, zvlášť pokud jde pomalu o "hrdost na deviaci", jak zde vyčítali mně, ale není to něco, za co by tu vyloženě trestali nebo kvůli tomu člověka nepustili, pokud si splní všechny ostatní záležitosti. Fakt je, že zde nijak nepracují na tom, aby z egodystonních jedinců udělali egosyntonní, ale opačně to také zase tak moc neplatí. Oni mají nejradši asi takový přístup, když si člověk přizná deviaci a vnímá jí jako velký problém, který je potřeba řešit.
Gabriel Svoboda píše:V souvislosti s tím mě napadá, za co všechno jsou mínusové body? Předpokládám, že jsou za neuklízení, nechození na terapie, neodevzdávání úkolů apod. Ale jsou i za nebraní prášků či za nepokrytou egosyntonnost? Pokud ano, dopadlo by to vzhledem ke komunistickému sdílení mínusových bodů tak, že by výše zmíněný parazitní pacient po několika týdnech záhadně upadl ve sprše.
Ne, za nic takového mínusové body nejsou.
A hele, terapeuti vědí, že sem chodím, že jsem byl na konferenci (kvůli které mi ještě umožnili výjimečně dlouhou propustku) a i když se mi to snažili trochu rozmluvit, především v tom smyslu, abych si přílišným veřejným vystupováním neudělal problémy a taky, abych nevěnoval veškerou pozornost jen tématu pedofilii, tak je třeba říct, že mi nikdy nezakázali sem chodit nebo něco dělat. Takže oni opravdu nijak drasticky proti té egosyntonnosti nejsou.
Gabriel Svoboda píše:Jak častá je šikana mezi pacienty? Řeší se nějak, nebo se považuje za přirozenou a žádoucí součást tříbení vztahů mezi pacienty, zvlášť když obětí je pacient, který je terapeutům nepohodlný?
Tady je to úplně jiné než v kriminálu.

Šikana prakticky není, protože veškeré její náznaky jsou přísně trestány. Občas se tu ukáže někdo, kdo je z kriminálu nebo odjinud zvyklý dělat ramena, ale režim oddělení ho buď donutí se pořádně krotit nebo ten člověk rychle skončí na pavilonu 17. Za určitou formu šikany, která se občas - ale není to také příliš často - vyskytne lze považovat různé udávání a "házení klacků pod nohy" ostatním. Ale kdo to dělá, stane se na baráku rychle neoblíbeným a to taky jen tak někdo nechce.