podivin píše: ↑čtvrtek 21. 5. 2020, 15:07:57Kasz píše: ↑středa 20. 5. 2020, 0:10:00A úplně nejhorší případy jsou ty, kdy děcko ti ve škole řekne pravdu, a když zavoláš rodiči, tak ten ti do telefonu zalže (protože neví, že děcko už tu pravdu řeklo).
Tak tohle ti moc nevěřím, protože děti se právě naučí lhát od rodičů

To leda, že bys tu pravdu věděl a přinutil to dítě to říct popravdě a pak si to chtěl ověřit u rodičů-lhářů

No je to tak. Ono je to taky asi tím, že učitel je někdo trochu jiný než rodič. To dítě ví, že lhát je špatné. A když na něho „přitlačí“ učitel, kterého má třeba i víc rádo a je pro něj určitým vzorem, když to doma úplně nefunguje, tak ti prostě tu pravdu řekne. A rodič v ten okamžik neví, že jeho dítě řeklo ve škole pravdu, protože je přece domluvený, že dítě bude lhát. A tak zapírá.
Funguje například takto: Například zjistím, že ten dnešní podpis na omluvence je nějaký „divný“… tak si dotyčného nebo dotyčnou zavolám do kabinetu, musíš tomu taky udělat trochu atmosféru, takže zavřu dveře a hlavně zdůrazním, že teď chci slyšet pravdu, dobře si rozmysli, co mi řekneš. A zeptám se. Většinou to zabere.

Třeba se dozvím: „Mamka neměla čas to podepsat, tak mi řekla, ať si to podepíšu já.“ No a pak volám rodiči a ptám se, zda podepisoval tu včerejší omluvenku… a rodič řekne, že ano, že podepisoval. A já řeknu: „To je divné, Mirka mi říkala, že si to podepsala sama, že jste jí řekla, aby si to podepsala…“ A je to. Ono je docela dobré tyhle věci brzy vychytat, protože pak se to stupňuje. Dneska si podepisuje omluvenky se svolením/vědomím rodiče, zítra to bude bez jeho vědomí… a na záškoláka je zaděláno. Když člověk zasáhne včas, předejde tím spoustě následných problémů. Rodič se v telefonu zastydí a je určitá pravděpodobnost, že už to opakovat nebude.
