Adrian je vzrůstem malý muž, ale srdce má veliké a otevřené dokořán. V Klokánku dosáhl plnoletosti. Přestože už v Klokánku nežije, stále se tam vrací, protože tato rodina je pro něj opravdovější než jeho vlastní.
Adrian považuje Klokánek za svou rodinu
Rodiče mu zemřeli, a tak žil u svého strýce a jeho rodiny v pěstounské péči. Byl ale v rodině bohužel terčem posměchu, urážek a ponižování, a to nejen kvůli své odlišné sexuální orientaci. Nebyl v rodině šťastný, byl vystresovaný a všeho se bál.
Nejvíc se bál tmy, přesto se vydal jednou v noci z domova 14 km pěšky podél silnice až do nejbližšího města, kde věděl, že je OSPOD. V 8 ráno seděl na úřadě v čekárně. Sociální pracovnice jej poslala rovnou do Klokánku.
Příchod do Klokánku
Když přišel do Klokánku, únavou se mu klížily oči. Měl na sobě jen trenýrky a boty. Nic víc. Vykoupal se, nejedl se, zalehl do postele a spal dva dny.
„Byli jsme překvapení, jak za všechno děkoval, jak si po sobě automaticky umyl vanu, jak moc byl vyčerpaný a pokorný,“ sděluje Klokánek.
Strýc jej citově vydíral
Třetí den přijel do Klokánku jeho strýc a vyžadoval, aby se Adrian okamžitě vrátil k němu domů. „Poprvé jsme viděli, že s námi v zádech dokázal strýce odmítnout, přemohl svůj panický strach a řekl mu to do očí. Dočkal se výhružek a citového vydírání,“ vypráví Klokánek.
Adrian znovu rozkvetl
Postupně se Adrian uklidnil, rozkvetl a začal si život užívat. Dokončil učební obor. V Klokánku jej vypravili na cestu životem a oslavili s ním jeho 18. narozeniny. Pak musel Adrian Klokánek opustit, protože pravidla umístění dospělých neumožňují.
„Pomohli jsme mu sehnat bydlení, pomohli jsme mu vyřídit sirotčí důchod, jsme mu dál oporou a rodinou,“ říká Klokánek.
Adrian dokončil školu, vystudoval obor pracovníka v sociálních službách a jeho klienti, seniorky a senioři v domově důchodců, si nemohou jeho laskavý a dobrotivý přístup a pohled na svět vynachválit.
Takových příběhů je v Klokánku mnoho. Fond ohrožených dětí, ve svých zařízeních Klokánek, pečuje o více jak 200 dětí s různými příběhy, které se neustále mění. Rádi se s vámi o ně postupně podělíme. Průměrná doba pobytu dítěte v našem zařízení je 6 měsíců. Pomoci můžete i VY. Klokánkům pro rok 2020 chybí 30 % finančních prostředků na běžný provoz. Za každý dar děkujeme a přejeme vám KRÁSNÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK.
Aneb jaké následky může mít posmívání se za jinou orientaci a jaké těžkosti kvůli tomu může člověk zažívat.
