Vypořádávání se s každodenními strastmi pedofilie

[White]

Ahoj, chtěl bych rozvinout diskuzi o tom, jak se vypořádáváte se strastmi, které vám pedofilie způsobuje a znepříjemňuje vám každodenní život - samota, touha po lásce, deprese a podobně. Možná by to mohlo pomoci mladíkům jako já, kteří se ještě neumí moc se svými pocity vypořádát.

[Fx100d]

Tak já od doby, kdy jsem zjistil, že mohu žít s pedofilií a nemusím zneužívat děti (od zhruba 13 let, kdy jsem na svou pedofilii přišel do cca 25 let, než jsem našel Kaszův web a následně weby dalších pedofilů, jsem si myslel, že dříve či později prostě dítě zneužiju a ani jsem v té době netušil, že i dobrovolný sex dítědi ublíží, tak bylo u mě zneužití velice pravděpodobné) a že v tom nejsem sám, nemívám nějak vyloženě depresivní stavy. Nějak jsem se prostě smířil s tím, že nikdy nepoznám ten pravý sex a nebudu mít plnohodnotný vztah podle svých představ. Samozřejmě mě občas trápí samota a smutek, ale rozhodně už to nejsou takové stavy co dříve. Pokud mě však smutek přepadne, snažím se rozptýlit myšlenky na tyto věci a nějak se rozveselit. Pustím si nějakou komedii nebo pohádku, abych myslel na něco jiného. A to ikdyž na to zrovna nemám moc chuť. Někdy to řeším tak, že se sejdu s nějakým kamarádem nebo si alespoň s někým popíšu přes FB nebo skype. Mám psa, tak to řeším třeba i tak, že si s ním pohraji, nebo se s ním pomazlím, popřípadě s ním vyrazím do lesa na procházku. Do budoucna bych si rád našel přítelkyni v dospělém věku. To sice není řešení úplně pro každého pedofila, jelikož některé pedofily dospělé osoby odpuzují a nerozumí si s nimi. Mě dospělí nejsou vyloženě odporní, takže v tomto směru si dokážu takové soužití představit. Horší to je ale s hledáním. Rád bych, aby má partnerka věděla, že jsem zaměřen na malá děvčátka, což hledání značně znesnadňuje. Když jsem zkoušel hledat takovou ženu přes seznamky na netu, než jsem se odhodlal se svěřit, byl vztah většinou z její strany ukončen. Proto spoléhám na seznamku zde na webu, kde to dotyčná bude vědět od začátku. Tak doufám, že se nějaká ozve.

Nevím, jestli ti má odpověď nějak pomůže, ale snad aspoň trochu ano.

[Myš]

Mám trochu jinou strategii než Jirka. Mám totiž zkušenost, že když jsem smutný, cítím se osamocený nebo v sobě mám nějaké napětí (které někdy dávám do souvislosti i izolací v tom, co prožívám a tím, že to nemůžu příliš sdílet), tak se snažím ty emoce prožít a zůstat s nimi. Mám zkušenost, že když jimi neprojdu, zůstanou v těle, bolí mě hlava, cítím se vyčerpaný atd. Být s těmi emocemi přítomen není snadné, ale když se mi to povede, mám pocit, že můžu začít zas "na novo". V praxi to znamená, že když jsem smutný, tak brečím, když se cítím v napětí, snažím se tlaku být pozorný a on sám odchází. Zároveň ale někdy taky cítím, že je třeba udělat nějaký krok - sejít se s kamarádem, někomu napsat, klidně si pustit tu komedii, jako Jirka. Ale na to potřebuji trochu času a prostoru pro tu emoci - pustit si komedii, když se cítím zrovna fakt mizerně, tak si ji prostě neužiji i když bych se snažil.

Zároveň mám taky tendenci se hodně zaměstnávat. Kromě skvělé a smysluplné práce kolem dětí, které věnuji spoustu času a energie, mám dalších pár věcí, kterým se věnuji. Hodně pracovat je sice společensky akceptované, ale dlouhodobě taky ne ideální a zdravé, takže to nedávám na odiv jako přednost, spíš jako stinnou stránku. Zároveň je ale pravda, že co neinvestuji do vztahů a rodinného života, můžu investovat jinam. Jsem si ale věnom, že to občas přeháním.

Zároveň si držím zrnko naděje a otevřenosti tomu, že třeba někdy potkám někoho, se kterým (pravděpodobně na nesexuální bázi) budu moci dlouhodobě sdílet svůj život.

[Filip]

Ahoj, chtěl bych rozvinout diskuzi o tom, jak se vypořádáváte se strastmi, které vám pedofilie způsobuje a znepříjemňuje vám každodenní život - samota, touha po lásce, deprese a podobně. Možná by to mohlo pomoci mladíkům jako já, kteří se ještě neumí moc se svými pocity vypořádát.

Keď som sám a premýšľam nad sebou, tak často upadám do depresie, preto sa snažím vždy nejako zamestnať svoju myseľ, čo sa mi nie vždy darí. Som zmierený s tým, že depresie sú súčasť môjho života a vždy budú. Ale našťastie sú tu aj dni, keď som šťastný a tých nie je málo. Vždy sa snažím tešiť z maličkostí. K boji s depresiami pomáha aj to, ak pracuješ v oblasti, ktorá ťa napĺňa a baví.

[Silesia]

Ahoj Adame, vybral sis náročný dotaz.
Tohle je značně individuální a to, co pomůže jednomu nemusí pomoci tobě. Naopak to co trápí tebe může být třeba pro mě naprostá banalita. Taky je dobré si připustit, že to co tě s pedofilíí bude trápit se bude lišti s časem. Jiné věci budou pro tebe akutní ve 20, jiné v 25 a jiné v 50.

Za sebe:
První velká láska a první velké trápení přišlo když mi bylo 16. Tehdy dospělí nepřáli tomu, abych rozvíjel vztah s kutíkem, který pro mě dost znamenal, ale díky tomu, že jsme spolu nemohli trávit čas, to v podstatě nikam nedošlo, jen mě to mrzelo a uvrhlo na dva roky do depresí a hledání odpovědí na špatně pokládané otázky, protože v té době mě vůbec nenapadalo, že se mi ten kluk líbí.
Upřímně mi tehdy dost pomohla jedna dnes již neexistujicí linka důvěry a dodnes mě mrzí že lidem kteří za ní stáli jsem nemohl tehdy nic víc než děkovat.

Druhá velká láska byl B***o. To jsem se pohl v čase tak o 4 roky a za mě je to nejšťastnější období které jsem prožil. V tomto vztahu nám už nikdo nebránil. Já jsem našel kluka, díky kterému jsem zažil to co s nikým, dostal jsem bezmeznou důvěru od něj a díky té jsem si v něm listoval jako v otevřené knize. Kdybych toho stavu zneužil ve svůj prospěch pošlapal bych jeho i svou důstojnost, ale také bych ho zranil tak, jak si absolutně nezaslouží (nezasloužil). díky němu jsem přišel sem, díky němu jsem se svěřil odborníkům a prvním lidem ve svém okolí.
Díky němu jsem se snažil v sobě sebe víc vyznat abych znal svá rizika, věděl co mě na klucích vzrušuje, věděl jaké hranice nechci překročit a co za to mohu získat.
B***ovi budu vždy za hodně vděčný. Za mě je důležité mít kolem sebe lidi, se kterými můžeš kdykoli mluvit.

Sám uvidíš co budeš ty potřebovat řešit, Taky je otázka s čím se ty vlastně potřebuješ srovnat.

Myslím, že ve 20 si můžeš v klidu užívat toho, že kutíkovi rozumíš rozhodně o dost lehčeji než tomu bude za 15 let :-)
Jen měj na mysli vždy jeho zájmy před těmi svými a máš tak docela solidní šanci v klidu žít. Zároveň bych si na tvém místě poohlédl po lidech, se kterými budeš moci kdykoli cokoli probrat.

[Dreamer]

Ahoj Adame,

tohle je hodně individuální, ale myslím že všechny ty nepříjemné stavy jdou lépe zvládat, když nejsi sám. Úplně nejlepší je mít někoho, kdo ti rozumí a s kým své pocity a stavy můžeš sdílet. Pokud jsi ještě mladík, myslím že by se ti mohlo podařit najít nějakého mladě vypadajícího (legálního) chlapce, ideálně stejně naladěného. Sice ti zestárne, ale to ty taky a láska může pokračovat dál. Své tajné touhy můžete prožívat v představách spolu.

Mě se tohle částečně podařilo. Manželka sice není stejně naladěná, ale je tolerantní a má mě ráda, a nějaké ty pedofilní touhy mi v představách toleruje. Jasně že to nenaplní všechny moje potřeby, ale když se k tomu přidá náročná práce, sport a nějaké ty koníčky, tak se dá žít docela spojeným životem.

Držím palce!

[White]

Všem děkuji za obsáhlé a zajímavé odpovědi. Jsem si vědom toho, že je to individuální, ale můžu si od vás něco i vzít

[301]

Mě třeba hodně pomáhá se vypovídat v chatu, v reálu se s nikým o tom nebavím. Někdy mám problém odrhnout oči Od nějakého dítěte. Postupně jsem to vnímal jako svoji vlastnost. Jsem hodně upřímný člověk ale toto je pro mě tak choulostivé že se neodvazim o tom mluvit. Hodně mi pomáhá o tom psát tady a číst si reakce nostatnich. V tom chatu jsou ti lidi pro mě trošku jako terapeuti.

[Tim]

Já jsem to vzal jak to je, nic s tím neudělám a život nějak musí jít dál. Osobně se mi můj život lépe snáší díky tomu že mám práci která mne baví a koníčky, takže na nějaký pocit samoty nebo deprese nemám prostor. A když tak jsem rád za to že mám kamarády se kterým o tom můžu pokecat u piva. Fixovat se na lásku a vztah, to je něco co pro nás není moc dobré.

[301]

O lásku mi až tolik nejde spíš toužím po kamarádství s dětmi

[Hebeš]

O lásku mi až tolik nejde spíš toužím po kamarádství s dětmi

Tak láska pedofila bývá jednostranná. Oboustranné je právě kamarádství, přičemž pedofil mnohdy k tomu dítěti cítí lásku, ale dítě o tom neví.

[Kasz]

... pedofil mnohdy k tomu dítěti cítí lásku, ale dítě o tom neví.

Tak s tím nesouhlasím - dítě taky cítí k dospělému lásku a dokáže poznat, že ho má někdo rád, tedy že k němu cítí lásku.

Rozdíl je v tom, že ze strany pedofila je v tom i ta erotická složka, zatímco ze strany dítěte ne. Nicméně pedofil dítěti může dávat najevo lásku tak, že tu erotickou složku navenek potlačí/skryje - nic jiného ani dělat nejde. Je to podobné jako s dospělou ženou - pokud přijde do práce nová kolegyně, která se dotyčnému muži eroticky zalíbí (zamiluje se do ní), když to na ní hned vybalí, může ji tím odradit. Zatímco když dá nejdřív najevo běžný "kolegiální a kamarádský" zájem, v čase si pak zvyšuje šance, že daná kolegyně bude opětovat i zájem jiný.

Aneb - můžu milovat druhého jen tak, jak je schopný tu lásku přijmout, na co je nastaven. Pokud mě má dítě rádo jako kamaráda, pak i já se k němu můžu chovat jako jeho kamarád. Když bych dítěti vyznal lásku, mohu ledacos na tom vztahu pokazit, stejně tak jako na vztahu s tou kolegyní, která mé city po erotické stránce neopětuje. Taky ji nejdřív budu zkoušet zvát do kina, a vybalím to na ní až za nějakou dobu, kdy z jejích reakcí uvidím, že by možná měla zájem o nějaký bližší vztah. Dítě tento zájem o bližší vztah (s erotickým jiskřením) z danosti své psychiky nemá, takže tomu se musím přizpůsobit a přinejlepším počkat do doby, než by to sdělení - vyznání lásky - mohlo pochopit. Zatím zastávám názor tak na věk 16 let, pokud samo ze své strany nedá najevo, že také cítí "něco víc".

[Hebeš]

Jasně, projevuji holčičce náklonnost, scházím se jí, s něčím jí poradím, koupím jí dárek k Vánocům atd. Asi si pod slovem "láska" představíš jinou věc, než já. Já jako lásku beru to, když jsem do holky zamilovaný. A holčičce samozřejmě neřeknu: "Jsem do tebe zamilovaný" nebo "Nechceš se mnou chodit" nebo "lásko moje". Takhle jsem to myslel, ale samozřejmě ví, že k ní mám určitou náklonnost (z principu, když se s ní přátelím, tak k ní určitou náklonnost musím mít), ale neví, že jsem do ní zamilovaný. Ale kdybych se zamiloval do nějaké třeba čtrnáctileté, tak bych jí to klidně řekl.

[Kasz]

Láska je jedno slovo, které ale pod sebe zahrnuje všechno - i mateřská láska je láska, otcovská láska je láska, láska dítěte k rodičům je láska, i kamarádi se mají rádi kamarádskou láskou. Takže neomezuj pojem láska jen na tu, která v sobě má erotickou složku, byla by to dost velká redukce z tak širokého spektra různých forem lásky.

[Hebeš]

Láska je jedno slovo, které ale pod sebe zahrnuje všechno - i mateřská láska je láska, otcovská láska je láska, láska dítěte k rodičům je láska, i kamarádi se mají rádi kamarádskou láskou. Takže neomezuj pojem láska jen na tu, která v sobě má erotickou složku, byla by to dost velká redukce z tak širokého spektra různých forem lásky.

Já jsem právě ve své původní odpovědí měl na mysli je erotickou lásku a o ní, aspoň doufám, holčička netuší

[White]

Jasně, projevuji holčičce náklonnost, scházím se jí, s něčím jí poradím, koupím jí dárek k Vánocům atd. Asi si pod slovem "láska" představíš jinou věc, než já. Já jako lásku beru to, když jsem do holky zamilovaný. A holčičce samozřejmě neřeknu: "Jsem do tebe zamilovaný" nebo "Nechceš se mnou chodit" nebo "lásko moje". Takhle jsem to myslel, ale samozřejmě ví, že k ní mám určitou náklonnost (z principu, když se s ní přátelím, tak k ní určitou náklonnost musím mít), ale neví, že jsem do ní zamilovaný. Ale kdybych se zamiloval do nějaké třeba čtrnáctileté, tak bych jí to klidně řekl.

Jak říká Kasz... Láska není jenom o erotické stránce. Já jsem se platonicky zamiloval do chlapečka a nepotřebuju žádné sexuální představy..

[NemesisPri]

Mě bohužel, dospělý povětšinu dá se říct odpuzují, takže jsem vlastně sám, ale to mi nějak nevadí. Mám pár kamarádu a koníčků. Samozřejmě teď hledám i práci (už zase).

[Dreamer]

Jakmile se zastavím, žiju svou pedofilií. Hledám informace, poslouchám podcasty, čtu povídky, a vůbec. Možná i proto hodně pracuju, vcelku běžně i 12-16 hodin denně. Neumím moc odpočívat, pak to na mě padá. Je to ale ve vlnách, jak ta práce, tak ta pedofilie. Jsou období, kdy tím žiju, a období, kdy zas tak moc ne.

Pomáhá mi cestování, to přináší spoustu zařizování, a radost z krásných míst. Rád (i když ne často, mám rodinu) cestuju na místa dál od civilizace, kdy kolikrát ani nevím, kde budu večer spát. Miluju návštěvy turismem nepoznamenaných míst, kde se kolem mě často seběhne celá vesnice, krásné holčičky se na mě smějí, třeba i rozdám nějaké dárečky, když se výjimečně předvybavím, a jedu dál. Mám rád i opuštěná místa, která mi dávají falešný pocit statečného dobrodruha. Ještě jsem nedospěl, a plním si dětské sny.

Hodně z vás dělá ve školství, nebo je v častém kontaktu s dětmi. Myslím, že bych to nedokázal. Od malička se dokážu zamilovat na první pohled, a lásku jsem vždy dával najevo, neuměl jsem to v sobě dusit. Miloval bych všechny holky od 1.A do 5.C a to by rozhodně nedělalo dobrotu.

Kdybych nebyl tak aktivní, upadal bych do depresí. Rád se na problémy dívám z různých úhlů pohledu a přemýšlím "out of the box", nebo "co by kdyby". A protože je mi vlastní být slušný ke všem lidem a hledat kompromisy, mohlo by se stát, že bych zákony vnímal jen jako jeden ze vstupů k rozhodování se nad vlastním směřováním. V kombinací se snadným zamilováváním se bych byl rizikový pedofil.

Takže je dobře, že jsem aktivní a vůbec nic nehrozí