ČT24: Platí prý nemilosrdná přímá úměra. Čím větší zlo na čím menším dítěti, tím větší snaha dalších vězňů takového jedince šikanovat. „Mají potřebu dokázat si, že jsou lepší než někdo, kdo je horší než oni. Pedofil je považován značnou částí populace za toho nejhoršího, takže oni si potom na něm vylévají svoji nenávist a mají pocit, že vlastně konají dobro. Někteří je prostě jenom bijí a někteří je dokonce nutí k tomu, aby jaksi jim sloužili jako sexuální otroci,“ vysvětlil Antonín Brzek, soudní znalec v oboru sexuologie. Žít ve vězení s cejchem pedofila tak znamená žít v permanentním strachu. Díky bezpečnostním opatřením a interním nařízením ale v posledních letech šikany sexuálních delikventů rapidně ubylo. Potlačit násilí ve vězení přesto stoprocentně nejde. „Pokud to nikdo nevidí, jsou seřezaný jako žito. Nedá se to dost dobře uhlídat. Ten člověk by musel být sám na cele. A ani pracovníci vězeňské služby nemají tyto lidi moc v lásce,“ poznamenal dozorce věznice.
Sexuální devianty, labilní jedince nebo třeba odsouzené s velmi nízkou hmotností se snaží chránit status MON - možná oběť násilí. Ostatní vězni proto takovým chráněncům přezdívají mončičáci. „Vyhodnocujeme rizika, která oni tedy nesou a podle toho nastavujeme ta bezpečnostní kritéria a jedním z nich je i oddělené umístění na celu nebo místnost, kde nemohou být v takovém riziku eventuálního napadení od jiných spoluvězňů,“ poznamenal Pavel Horák, náměstek pro vzdělávání a odborné zacházení Vězeňské služby ČR.
Pedofilové ve věznicích jsou tak pod psychickým nátlakem a často na ně zbyde ta nejhorší práce. „Někteří podlehli tím, že poskytli sexuální službu někomu, anebo jim sloužili jako sluhové. Tím, že jim prali spodní prádlo, ponožky nebo jim odevzdávali jídlo“ vzpomíná na období ve vězení muž odsouzený za pohlavní zneužívání nezletilých.
(refresher.cz) „Nacházel jsem se zrovna ve vysoce zabezpečené části věznice, kde jsem čekal na převoz do jiného státu. Několika vězňům bylo řečeno, že mají opustit prostor věznice vyhrazený pro většinovou část vězňů a nastoupit do odděleného křídla pro vězně s přísnější ochranou. Jeden chlápek však odmítl, ostatní mu začali hrozit, křičet na něj a plivat, dokud neměli dost. Tři vězni vtrhli do jeho cely a udělili mu ten nejbrutálnější výprask, jaký si dokážete představit. Vzpomínám si, jak se plazil z cely a oni ho vtáhli zpět, aby mu uštědřili další desítky ran. Slyšel jsem praskání kostí na vzdálenost několika metrů. Ten člověk zemřel po cestě do nemocnice. Všichni vězni, kteří se na šikaně podíleli, byli uvězněni za vraždu, takže dalších extra 5 let za mřížemi jim moc neublížilo. To byl extrémní případ, kdy bylo chráněné křídlo věznice přeplněno a oni se pokoušeli propašovat úchyly do většinové části. Všude jinde, kde jsem seděl, drželi pedofily daleko od nás.“
„V australském vězení s maximální ostrahou jsou drženi v segregaci. V tomto oddělení je deset cel. Normální vězně, kteří se vzájemně neohrožují, pouští dozorci mezi sebe po většinu dne a my všichni jsme spolu vycházeli poměrně dobře (i když mi jednou vyhrožovali, že mě znásilní). Pedofilové jsou pouštěni odděleně, a to na jednu hodinu denně, kdy jsme my ostatní zamčeni v celách. Na pedofily ostatní vězni křičí urážky a výhrůžky plné násilí prakticky kdykoli, kdy prochází kolem. Jsou v bezpečí, ale je to jako mít plastovou zeď mezi nimi a mučivou smrtí.“
„Strávil jsem v texaské věznici deset měsíců za zabití. Byl to můj první přestupek a navíc za nehodu, proto jsem dostal tak krátký trest. Pedofilové byli typicky zasypávání nadávkami a výhrůžkami. Většina z nich, kteří byli vězněni v celách poblíž většinové populace, byli pouze perverzní. Tedy, jí bylo 16 a jemu 22 a podobně. Měli jsme tam ale i jednoho chlápka, který znásilňoval od čtyř let své dvě dcerky. Zatčen byl poté, co jeho tehdy 14letá dcera schovala telefon a natočila to, co jí provádí, její mladší sestře. Jedné noci jsem se probudil a chystal jsem se vyrazit na záchod, spoluvězeň pode mnou mě ale přitáhl zpět a řekl, ať nikam nechodím. Tři chlapi drželi toho pedofila na zemi a znásilňovali ho. Vše, co jsem dokázal v té chvíli rozeznat, byla krev a výkaly a poté jeho tvář. Vypadalo to, jako by měl ponožku omotanou kolem pusy, v níž měl zastrčený úlomek násady z koštěte. Nejděsivější částí celé události byl zvuk. Ve společné místnosti bylo 56 mužů. Přesto nebylo slyšet téměř nic, aby to vzbudilo kohokoli z nich. Všechno tohle trvalo přibližně vteřinu, poté jsme se obrátil a šel jsem zase spát. Ten muž strávil zbytek našeho společného pobytu se sklopenou hlavou a divoce pokyvoval na každého, kdo se na něj špatně podíval. Nejhorší část toho všeho bylo to, že se všichni tvářili, že je to naprosto normální a já jsem proti tomu nedokázal dělat nic. Šel jsem s davem. Žil jsem s tím člověkem dalších 5 měsíců v místnosti o velikosti tělocvičny a nebyl jsem sto se mu za tu dobu podívat do obličeje s vědomím, že jsem mu nepomohl.“
„Jak už to ve vězení bývá, následující příběh mám pouze z doslechu. Nějaký chlápek říkal, že jeden z vězňů obtěžoval jeho bratrance. Takže s ostatními naplánovali útok, když šel spát. Jeden z nich nalil čistič na podlahu do zubní pasty a vstříkl ji pedofilovi do obličeje. Pořádně toho chlápka zmlátili a uštědřili mu výprask, který ani trochu nečekal. Podle mě tam ten chlápek byl za bouračku pod vlivem nebo nějakou podobnou pitomost. Tenhle případ mi přivodil pořádnou paranoiu. Začal jsem spát, jen když jsem věděl, že ostatní už spí. A když se na mě někdo přes den jen křivě podíval, nešel jsem spát vůbec. Bylo pro mě velmi složité se uvolnit.“
„Bývalý přítel seděl v Brazílii. Říkal, že pedofil poté, co dorazil po procesu do věznice, dostal okamžitě výprask jak od vězňů, tak od dozorců. Ti ho oblékli do ženských šatů, nandali mu paruku, opatlali ústa rtěnkou, popálili ho cigaretami a nakonec z něj vymlátili duši. Aniž by věděli, zda to udělal, či ne.“
„Když jsem seděl, věznice byla přeplněná a v našem křídle seděl i jeden pedofil. Místo toho, aby se snažil chovat nenápadně, stál u dveří své cely a křičel na jednoho z černochů slovo na n pořád dokola, když uklízel stoly a vytíral podlahu. Poté, co se otevřely dveře na snídani, tři chlápci naběhli do jeho cely a nakopali mu zadek. Všichni skončili na samotce. Kde skončil on, to nevím. Ale bylo to na nic, protože všichni museli být zavřeni, dokud nevytřeli všechnu krev a nevyčistili místnost pepřovým sprejem. Naše tácy se snídaní vystydly.“
Mnohé z těchto případů mohou působit jako odrazující pro případné nápady zneužívání či znásilňování. Samozřejmě nejde jen o pedofily, ale i o sexuální útočníky na děti. Popravdě řečeno, v některých případech jsem zastáncem „slepých dozorců“. Ne vždy, ale někdy to vyřeší spoluvězni lépe než omezená pravomoc soudů. A jak píšu, ne vždy. Ale určitě by si každý našel podobný případ, kde si může dát dozorce pauzu…..
, jelikož neznám podrobnost těchto případů, ale spoluvězni často mají více informací jak od dozorců tak mnohdy od samotného vězně. Ale být v cele s někým (a záměrně nepíši pedofilem, jelikož jeho orientace je mi naprosto volná, důležité jsou činy) kdo třeba 20 let znásilňoval děti ve své práci i v rodině a pořizoval si záznamy se kterými se pak chlubil nebo dokonce s nimi obchodoval, nedělalo by mi problém takového „člověka“ popravit ve spánku. 
A mysli si o tom co chceš, ale 10 letý trest znamená že dotyčný bude vesele běhat po 5 letech po ulici a pokračovat ve své činnosti. 
Trochu zaměňuješ to, co chci říct...
