Dětem ve škole nejvíc vadí srovnávání a ponižování (Respekt)

[Myš]

Co rozhoduje o tom, jaký má dítě vztah k učení? Kupodivu to není nic složitého. Je to jeho vztah k učiteli. Na prvním stupni základní školy to platí prakticky absolutně, na druhém se přidá druhý rozhodující faktor. Když je vám deset a víc, zajímá vás nejvíc, jaká je ve škole atmosféra a vztahy. Mezi kamarády i mezi vámi a učiteli.(...)

Obvyklá námitka je, že škola je příprava na život, a v tom jsme přece také neustále srovnáváni a hodnoceni. To je hned dvojí omyl. Jednak škola není příprava na život, ale život sám, a zrovna mezi desátým a patnáctým rokem je docela složitý. Tady někomu snižovat sebevědomí je mimořádně snadné a mimořádně odsouzeníhodné. A za druhé bych chtěl vidět zaměstnance, který by považoval za normální, kdyby šéf ráno přišel, pohodil před každého v kanceláři včerejší spis označený velkou červenou číslicí, před všemi by vyčinil těm, kteří dostali hůř než trojku, a pak by odkráčel, abyste mohli pěkně společně a s patřičnou motivací celý den pracovat. V očekávání, jaké hezké číslo dostanete zítra. A opravdu by mě zajímalo, jak dlouho by vám případné odhodlání zlepšit se vydrželo, kdybyste nedostávali prakticky nic jiného než jen čtyřky a pětky.

https://www.respekt.cz/spolecnost/detem-ve-skole-nejvic-vadi-srovnavani-a-ponizovani

[Jednorozec]

"A za druhé bych chtěl vidět zaměstnance, který by považoval za normální, kdyby šéf ráno přišel, pohodil před každého v kanceláři včerejší s"
No pokud se za normální považuje časté/obvyklé tak to bohužel normální je...
No čtyřky a pětky třeba nedostanete ale spousta lidí prostě dostane nicmoc váplatu a žádné prémie...

[Gabriel Svoboda]

Rozumný šéf s vámi probere vaši práci soukromě, přesně řekne, co mu vyhovuje, co ne - a co by potřeboval vylepšit. Přesně takhle to už dnes dělá spousta učitelů. Tak co kdyby ti ostatní zauvažovali, jestli se k nim nepřidat? Děti by to zjevně ocenily.

To je zajímavý nápad. A rozhodně je lepší hodnotit soukromě, než nehodnotit vůbec, jak reformátoři taky často navrhují.

[Jednorozec]

Nad těmihle úvahami si vždycky vzpomenu jak chtěl Rosenheim z obecné školy do polepšovny :0)
Nic proti snahám něco zlepšit ale přijde mi že všichni nadšenci zapomínají na realitu kde prostě všichni lidé nejsou stejní a děti také ne.
Podle mne nejednodušší bylo dát dítěti známku a náležitě mu vysvětlit proč má třeba trojku a ne dvojku a co má příště splnit aby měl třeba jedničku.

[Myš]

Právě tím, že je každý jiný, mi známky a vlastně celé osnovy pro jednotlivé ročníky nedávají smysl. Známky nutí učitele hodnotit i něco, na co dítě ještě není zdaleka vnitřně nastavené a připravené.

[Jednorozec]

A to je snad jedna z úloh školy a by později v životě na to nastavené bylo.. Už vidím jak se hlásí dítě na střední a z těch 100 dětí vybírá pedagog na základě "slovních hodnocení" která budou určitě "daleko víc "objektivní" že..
Mimochodem proto se (alespoň dříve) taky třeba děti v první třídě hodnotili jen jednou známkou a to ještě docela mírně.

[Kasz]

Střední škola vždy možnost zvolit si svoje vlastní kritéria přijímacího řízení, mimo jiné též různé testy nebo i osobní pohovor. Známky ze ZŠ nejsou a nikdy nebudou objektivní, to ale ani slovní hodnocení, protože to by člověk musel být sám dokonalý, aby mohl zvládnout komplexně ohodnotit druhého člověka.

[Myš]

Střední škola vždy možnost zvolit si svoje vlastní kritéria přijímacího řízení, mimo jiné též různé testy nebo i osobní pohovor. Známky ze ZŠ nejsou a nikdy nebudou objektivní, to ale ani slovní hodnocení, protože to by člověk musel být sám dokonalý, aby mohl zvládnout komplexně ohodnotit druhého člověka.

Proto si myslím, že důležité je sebehodnocení, jenž je v běžných školách minimalizováno. Nejde o to, jestli je hodnocení slovní, důležité je, aby si ho dítě dokázalo zvnitřnit a ohodnotit se samo.

[Jednorozec]

Jestli tomu dobře rozumím jde ti o to aby dítě chodnocení pochopilo a motivovalo ho a ne aby to skončilo tím že si řekne je to blbec zasedl si na mně (nebo ho tím i naočkují rodiče).
Podle mne je ale toto zcela irelevantní vůči známkování/neznámkování. I známka se dá vysvětlit a podle mne je to celkem normální, že učitel vysvětlí žákovi proč zrovna takovou známku má a co by mněl udělat aby se zlepšil (alespoň u nás tohle učitelé dělali).

[Myš]

No, myslím to ještě jinak. Pochopení je jedna složka. Ale je rozdíl v tom, že k tobě někdo přijde a řekne argumenty proto, jakou máš známku (a teda je super, že někteří učitelé jsou schopni se o tom bavit nebo i přijímat protiargumentu od žáků, pár takových také pamatuji) a tím, že žák si má k ohodnocení přijít sám na základě toho, jak si myslí, že test, projekt, zkoušku nebo cokoli jiného zvládl.

V běžném systému vzdělávání to bohužel nejde u všeho, řekněme, že se to omezí na různé projekty. I tak si myslím, že alespoň částečné využití sebehodnocení je důležité. Tím, že princip sebehodnocení se běžně neaplikuje ani na středních školách se stává to, že dospělí často nedokáží s jistotou vyjmenovat své silné nebo slabé stránky a analyzovat svoji práci bez vedení nějaké autority. Právě k zhodnocení silných a slabých stránek, reálnému posouzení sil a předpokladů a lepšímu uvědomění si vývoje a průběhu vlastního učení má sebehodnocení sloužit.

Z dovedností se přiměřeně hodnotit se člověk nerodí, vyvíjí se s věkem a pojetím sebe sama. Z vlastní zkušenosti ale vidím velký rozdíl co se sebehodnocení dětí týče u dětí, které jsou u náš na škole nově, a dětí, které jsou tam z dřívějška, ač ve stejném věku. Pro ty nové to bývá velký nezvyk a je nutné je tím provést za pomocí sebereflektivních otázek, těm, co jsou u nás déle, to naskakuje o poznání rychleji a mnohdy k tomu nemají potřebu dospělého.

[Jednorozec]

Hodnocení vždy bychází ze srovnávání se s něčím/někým. A nemyslím že stačí srovnání se sebou samým. Žijeme v poměrně početné lidské společnosti a srovnávat se proto vždy musíme se všemi.
A žák má z principu daleko menší přehled o tom jak dobrý je než jeho učitel.
Sebehodnocení je fajn ale čistě k větší motivaci. Bylo by špatné pokud by to bylo důležitější než hodnocení učitele.
I když si dovedu představit předměty kde to tak být může. Například takový tělocvik, kdy jme měli učitele co hodnotil jak se každý zlepšil, nikoli jestli je potencionální atlet.