Chcel by som Vám vyrozprávať príbeh, ako som sa zamiloval do svojej princezny. Potrebujem sa vyrozprávať.
Nikomu som to ešte nerozprával, ani tým ktorý to o mne vedia kto vlastne som...ani nechcem(nepochopia ma tak ako by som chcel). Preto píšem sem.
Je leto. Vtáky veselo štebotajú. Slniečko príjemne páli. Na oblohe ani mráčika a ja vdychujem čerstvý vzduch. Je skoro ráno a ja stále neviem, čo dnes budem robiť. Veď je sobota. Vlastne mal by som, ale čo?
Zazvonil telefon. Zodvihol som. "Ahoj, potrebujem aby si mi pomohol z niečim, prídi ku mne".
Bol to moj otec. Nechcelo sa mi vobec nič robiť. Ani som nevedel, s čím potrebuje pomocť, ale šiel som. Vysvetlil mi čo budeme robiť. Fajn, aspon sa nebudem nudiť.
Už od rána som nemal dobrú náladu. Trapilo ma veľa veci. Nebavil ma život. v 12 som zistil že sa mi páčia malé dievčatka. Mával som veľké depky zo života. Hrozne som sa trápil. Prácu som bral ako odreagovanie z myšlienok na to kto som.
Vykladali sme betónové kocky z auta. Bolo to pri hlavnej ceste. Pri predajny.
Počul som ako zacengal zvonček na dverách predajne. Pozrel som sa. Vyšlo z nej malé v tom čase asi 9 ročné dievčatko so starším mužom. Veľmi krásne. Pozeralo sa na mna. Nič iba sa pozeralo.
Nastúpili do auta a ako odchádzali všimol som si že ona na mna stále pozerá. Stále sa na mna pozerala. Až pokial auto nezmizlo v dialke.
Stále som musel na nu myslieť. Vrtalo mi v hlave- Prečo sa na mna tak pozerala. Bral som to ako osud.
To bolo prvýkrat v živote, čo sa na mna dievčatko takto uprimne pozeralo. Tá čistota a krása...Ja som mal pocit šťastia..že si ma všimla.
Napriek tomu že je z tej istej dediny ako ja a občas, veľmi málinko sme sa vídali, nikdy som si ju nevšímal.
Od tej príhody som ju nevidel hrozne dlho, aj som pomaly začal zabúdať.
No osud rozhodol.
Viezli sme sa autom cez dedinu a pozerám kto to stojí opreti o bicykel a čaká až prejde auto(naše auto) aby mohla prejisť na druhú stranu cesty. Ako sa naše auto pribižovalo smerom k nej..ja som začal spoznávať. Bola to ona. A zase po mne pozerala. Uprimne na mna pozerala. V aute sme sedeli štyria. no ona pozerala iba na mna... do mojích očí. Stále. Neuhla pohľadom. Mne sa rozbúšilo srdce. Oblialo ma horko.
V tej chvíli som sa snažil na nu nemyslieť. Stále mi vrtalo v hlave prečo tak na mna pozerá. Žiadny strach alebo niečo podobné..skor ma to pritahovalo. Cítil som lásku? ...žeby? ..neviem..fakt vtedy som sa iba čudoval prečo tak po mne pozerá.
To boli dve príhody, ktoré som len tak letmo registroval a nebral moc vážne aj keď som si uvedomoval že som na malé. Skrátka nerobil som si z toho tažku hlavu. Aj keď som možno už vtedy vedel že som sa zamiloval ale nechcel som si to pripustiť. Skratka nevenoval som tomu až takú pozornosť.
Znovu som ju dlho nevidel.
Išiel som z jednou babou von. Kamoškou o dva roky mladšou ako ja. Vtedy som mal už asi 18. Teda 2 roky od prvej príhody. (Roky neberte moc do úvahy. V skutočnosti neviem kolko som mal vtedy rokov, len si to myslím). Ona 11. Prechádzali sme sa po dedine. Išli sme okolo húpačiek. Tak sme si sadli na lavičku oproti húpačkám. Nikoho som tam nevidel. Rozprávali sme sa.
Ako sme sa rozprávali začul som slabý smiech. Detský smiech. Tak nádherný. Sadol som si oproti kamoške tak aby som videl na húpačky. Vykukla odtial hlava a hneď sa skovala. Lenže ja som stihol zaregistrovať. Bola to ona. To dievčatko z predajne.
Potom vykukla jej kamoška(dnes už aj moja kamoška). Pozerali na mna a smiali sa. A ja som sa v tej chvíli zamiloval(ak sa to dá tak nazvať).
Mal som pocit ako keby mi niekto vytiahol srdce z hrude a položil na rozpálenú sviečku.
Ona mi možno vtedy zachránila život. Jediným úsmevom sa mi vryla do srdca. Dnes máme medzi sebou dobrý kamarátsky vzťah. Mám ju veľmi rád. Nikdy by som jej neublížil ani neublížim. Milujem ju celým svojim srdcom. Pomáham jej v životných situáciach. Skrátka sme dobrý kamoši.
Strašne sa bojím že prídem o jej kamarátstvo. Jediné čo nás spája v komunikácii je internet. Inak ju vidím málokedy na verejnosti. Keď ano tak ma pekne, milo s usmevom pozdravi a ja ju z prívalom štastia že ju opať vidím pozdravím. Vďaka nej som spoznal dalšie jej kamošky. Z jej bratom som sa skamarátil neskor. Jej brácha je tiež moj kamoš. Nevie o tom aký kamarátsky vztah je medzi nami. Nevie o ničom. Možno ani to že sa snou bavím.
Ona vniesla do mojho života Slnko. Dala mi silu žiť. Ona ma drží pri živote. Mám ju strašne rád.
To je asi všetko čo možem napísať aby som jej nejako neublížil týmto alebo sebe, ale hlavne jej.
Ako to máte vy?...Ako ste sponzali Vy vašu lásku? ...
Ako som sa zamiloval
-
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Dívky
- ve věku od: 7
- ve věku do: 12
- Příspěvky: 1081
- Dal: 152 poděkování
- Dostal: 469 poděkování
-
- Registrovaný uživatel
- Bydliště: Kutíkov
- Líbí se mi: Chlapci
- ve věku od: 6
- ve věku do: 11
- Výkřik do tmy: To co dnes zanecháme v srdci dětí,ony zítra vrátí celému světu.
- Příspěvky: 59
- Dal: 61 poděkování
- Dostal: 28 poděkování
Re: Ako som sa zamiloval
Moc hezký příběh a na tvou otázku jak jsme poznali svoji lásku si přečti můj příspěvěk.
-
- Administrátor
- Líbí se mi: Dívky a ženy
- ve věku od: 4
- ve věku do: 28
- Kontakt: [email protected]
- Výkřik do tmy: Nejvíc mi vadí předsudečné odsouzení - i když jsem neublížil žádnému dítěti, najdou se lidé, co píšou "postavit ke zdi, kulka to vyřeší". Ne, nevyřeší. Pedofilové, kteří nic nespáchali, zažívají celý život zbytečné utrpení jen z důvodu předsudků. To je třeba změnit. Proto vznikl tenhle web.
- Příspěvky: 6597
- Dal: 1721 poděkování
- Dostal: 3601 poděkování
Re: Ako som sa zamiloval
Já jsem svou lásku poznal přes tento web. Napsala mi 14tiletá dívka, se kterou jsem se setkal pár dnů po tom, co měla 15. Tehdy ještě nic, ale její zájem o kontakt nakonec během několika měsíců přerostl ve vážný zájem z obou stran a vztah. Je moc milá a říkám si, že jsem nemohl najít lépe. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.
Československá pedofilní komunita – již 13 let s Vámi!
-
- Člen skupiny ČEPEK
- Líbí se mi: Dívky a ženy
- ve věku od: 4
- ve věku do: 10
- Kontakt: [email protected]
- Výkřik do tmy: O každé dívence smýšlej, chovej se k ní a jednej s ní tak, jako by to byla tvoje milovaná dcera.
- Příspěvky: 525
- Dal: 565 poděkování
- Dostal: 723 poděkování
Re: Ako som sa zamiloval
Moji životní láskou je moje krásná manželka.
Potkali jsme se po skončení studií. Odstěhoval jsem se tehdy do jiného města a začal zde pracovat. Trápila mě ale samota a rozhodl jsem se s tím něco dělat. V místní církvi, kam jsem začal chodit, jsem se seznámil s jedním manželským párem a požádal je o reference na svobodné holky mého věku. Dostal jsem několik tipů. Jedna z holek mě zaujala. Byla malé postavy a i když byla starší než já, oproti mě vypadala velmi mladě. Sebral jsem odvahu a oslovil ji.
Byla to vlastně první holka, se kterou jsem začal chodit. A přiznávám se, že jsem do ni v tu chvíli ani nebyl zamilovaný. Prostě jsem si řekl, že to zkusím, a buď to vyjde, nebo ne.
Zamiloval jsem se až v okamžiku, kdy mi prozradila, že na mě pořád myslí a že ani nemůže v noci spát. A (k mému překvapení) ty vyšlo. Po čtyřech měsících chození jsem jasně věděl, že s touto ženou chci strávit zbytek svého života a požádal ji o ruku. A po dalším roce chození jsme se vzali.
Až po svatbě se mě manželka jednou zeptala, co mě na ni vlastně zaujalo. Musel jsem nad její otázkou dva dny přemýšlet, než jsem si uvědomil, že mě na ni zaujala právě její malá výška.
O několik let později přišla do naši církve nová svobodná holka. Byla o málo mladší a ještě o něco menší než moje manželka. A stejně jako ona nevypadala na svůj věk. Několikrát nás pobavila historkou ze svého života na toto téma. Když jí bylo asi 25 a šla si do banky založit účet, paní za přepážkou po ní chtěla, ať přivede rodiče. Když šla jednou s kamarádkou na nějakou zábavu, nepustili ji dovnitř s tím, že mládeži je vstup zakázán a že nějaká občanka je nezajímá. A když ještě v pozdějším věku jela vlakem s partou dětí, stalo se, že přišel průvodčí, vzal si od ní lístek, podíval se na něj, rozhlédl se po vagóně a zařval: "A kde je tady ten dospělý!"
Poprvé od svatby jsem si uvědomil, že se mi líbí jiná žena, a že jestli dám událostem volný průběh, tak se zamiluji.
City jsou zvláštní věc. Někdy mě napadá přirovnání k plachetnici hnané větrem. Nemůžeme ovlivnit mořské proudy unášející loď. Nemůžeme ovlivnit směr a sílu větru. A pokud se naše loď řítí plnou rychlostí na útesy, nemůžeme šlápnout na brzdu a zařadit zpátečku. V takové situaci už vlastně nemůžeme dělat vůbec nic. Můžeme se ale rozhodnout, které plachty a v jakém sklonu nastavíme větru. Můžeme manévrovat kormidlem. A při troše zručnosti může plachetnice plout i proti větru.
Uvědomil jsem si, že v dálce přede mnou je neznámy ostrov s nebezpečnými mělčinami. Možná že tam někde je i krásná zátoka s bezpečných přístavem. Ale já už svůj přístav mám. Mám krásnou ženu, která mě miluje a které jsem slíbil lásku a věrnost. A chci svému slibu dostát.
Mírně jsem otočil kormidlem a upravil směr plavby. Prostě jsem si zakázal některé myšlenky a představy. Má loď se neznámým mělčinám z dálky vyhnula. S tou holkou se vídám pravidelně, stejně jako já se v církvi zapojila do práce s dětmi. Pořád se mi líbí. Ale moje manželka je pro mě tou nejkrásnější na světě. A chci, aby to tak zůstalo.
A teprve až po těchto událostech jsem si uvědomil, jaký typ žen se mi vlastně líbí. A že pro mě krásných a přitažlivých dospělých žen, jako je moje manželka, je opravdu hodně málo.
Pokud jste očekávali vyprávění o nějaké malé princezně, musím vás zklamat. Potkal jsem několik krásných děvčátek a několikrát jsem měl hodně blízko k tomu se zamilovat. Naposledy to byla vloni v létě sedmiletá dcera mého kolegy z práce. Když jsem si ale uvědomil, že moje lodička pluje špatným směrem, znovu jsem si připomněl, že mám krásnou ženu a dceru a že nemám potřebu se zamilovávat do cizích děvčátek a mírně upravil směr plavby.
Jen jednou jsem se zamiloval do sedmileté holčičky. Přišlo to náhle jako neočekávaná bouře. Moji lodičku to zahnalo na břeh. Trvalo mi tři týdny, než moje city trochu vychladly a než se mi podařilo onu dívenku pustit z hlavy.
A tak nakonec jedinou malou princeznou mého života je moje krásná dcera. I kdyby to byla jediná holčička mého života, byl bych šťastný. Jen si občas musím s bolestí připomenout, že není moje. Nepatří mi. A že jednou vyroste a odejde. A že mým krásným a trochu smutným úkolem je připravit ji na to, aby jednou mohla proplouvat životem bez mojí pomoci.
Potkali jsme se po skončení studií. Odstěhoval jsem se tehdy do jiného města a začal zde pracovat. Trápila mě ale samota a rozhodl jsem se s tím něco dělat. V místní církvi, kam jsem začal chodit, jsem se seznámil s jedním manželským párem a požádal je o reference na svobodné holky mého věku. Dostal jsem několik tipů. Jedna z holek mě zaujala. Byla malé postavy a i když byla starší než já, oproti mě vypadala velmi mladě. Sebral jsem odvahu a oslovil ji.
Byla to vlastně první holka, se kterou jsem začal chodit. A přiznávám se, že jsem do ni v tu chvíli ani nebyl zamilovaný. Prostě jsem si řekl, že to zkusím, a buď to vyjde, nebo ne.
Zamiloval jsem se až v okamžiku, kdy mi prozradila, že na mě pořád myslí a že ani nemůže v noci spát. A (k mému překvapení) ty vyšlo. Po čtyřech měsících chození jsem jasně věděl, že s touto ženou chci strávit zbytek svého života a požádal ji o ruku. A po dalším roce chození jsme se vzali.
Až po svatbě se mě manželka jednou zeptala, co mě na ni vlastně zaujalo. Musel jsem nad její otázkou dva dny přemýšlet, než jsem si uvědomil, že mě na ni zaujala právě její malá výška.
O několik let později přišla do naši církve nová svobodná holka. Byla o málo mladší a ještě o něco menší než moje manželka. A stejně jako ona nevypadala na svůj věk. Několikrát nás pobavila historkou ze svého života na toto téma. Když jí bylo asi 25 a šla si do banky založit účet, paní za přepážkou po ní chtěla, ať přivede rodiče. Když šla jednou s kamarádkou na nějakou zábavu, nepustili ji dovnitř s tím, že mládeži je vstup zakázán a že nějaká občanka je nezajímá. A když ještě v pozdějším věku jela vlakem s partou dětí, stalo se, že přišel průvodčí, vzal si od ní lístek, podíval se na něj, rozhlédl se po vagóně a zařval: "A kde je tady ten dospělý!"
Poprvé od svatby jsem si uvědomil, že se mi líbí jiná žena, a že jestli dám událostem volný průběh, tak se zamiluji.
City jsou zvláštní věc. Někdy mě napadá přirovnání k plachetnici hnané větrem. Nemůžeme ovlivnit mořské proudy unášející loď. Nemůžeme ovlivnit směr a sílu větru. A pokud se naše loď řítí plnou rychlostí na útesy, nemůžeme šlápnout na brzdu a zařadit zpátečku. V takové situaci už vlastně nemůžeme dělat vůbec nic. Můžeme se ale rozhodnout, které plachty a v jakém sklonu nastavíme větru. Můžeme manévrovat kormidlem. A při troše zručnosti může plachetnice plout i proti větru.
Uvědomil jsem si, že v dálce přede mnou je neznámy ostrov s nebezpečnými mělčinami. Možná že tam někde je i krásná zátoka s bezpečných přístavem. Ale já už svůj přístav mám. Mám krásnou ženu, která mě miluje a které jsem slíbil lásku a věrnost. A chci svému slibu dostát.
Mírně jsem otočil kormidlem a upravil směr plavby. Prostě jsem si zakázal některé myšlenky a představy. Má loď se neznámým mělčinám z dálky vyhnula. S tou holkou se vídám pravidelně, stejně jako já se v církvi zapojila do práce s dětmi. Pořád se mi líbí. Ale moje manželka je pro mě tou nejkrásnější na světě. A chci, aby to tak zůstalo.
A teprve až po těchto událostech jsem si uvědomil, jaký typ žen se mi vlastně líbí. A že pro mě krásných a přitažlivých dospělých žen, jako je moje manželka, je opravdu hodně málo.
Pokud jste očekávali vyprávění o nějaké malé princezně, musím vás zklamat. Potkal jsem několik krásných děvčátek a několikrát jsem měl hodně blízko k tomu se zamilovat. Naposledy to byla vloni v létě sedmiletá dcera mého kolegy z práce. Když jsem si ale uvědomil, že moje lodička pluje špatným směrem, znovu jsem si připomněl, že mám krásnou ženu a dceru a že nemám potřebu se zamilovávat do cizích děvčátek a mírně upravil směr plavby.
Jen jednou jsem se zamiloval do sedmileté holčičky. Přišlo to náhle jako neočekávaná bouře. Moji lodičku to zahnalo na břeh. Trvalo mi tři týdny, než moje city trochu vychladly a než se mi podařilo onu dívenku pustit z hlavy.
A tak nakonec jedinou malou princeznou mého života je moje krásná dcera. I kdyby to byla jediná holčička mého života, byl bych šťastný. Jen si občas musím s bolestí připomenout, že není moje. Nepatří mi. A že jednou vyroste a odejde. A že mým krásným a trochu smutným úkolem je připravit ji na to, aby jednou mohla proplouvat životem bez mojí pomoci.
Všichni dospělí byli nejdříve dětmi. Ale málokdo se na to pamatuje.
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
-
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Dívky
- ve věku od: 7
- ve věku do: 12
- Příspěvky: 1081
- Dal: 152 poděkování
- Dostal: 469 poděkování
Re: Ako som sa zamiloval
A je to vonku. Povedal som jej to. Nelutujem to. Povedala mi, že to vedela, že nelutuje to, že mi ju dala, že je rada a že vie že je v dobrých rukách. Ja som jej povedal, že síce za to nechcela nič vtedy ale stále to má u mna, že keby niečo chcela niekedy hocikedy aby mi to povedala nech je to hocičo na svete. Ona že nechce nič, že mi ju dala rada. (Viete čo myslím). Ešte teraz po dvoch hodinách to nemožem predýchať, že som to vlastne po rokoch dokázal. Už vie všetko.. uplne. Najlepšie na tom je to, že je rada, že som jej to povedal po rokoch mlčania a že je rada, že mi ju dala. Ja neviem..ona je uplne užasná..
-
- Čestný člen skupiny ČEPEK
- Bydliště: Praha
- Líbí se mi: Dívky a ženy
- ve věku od: 3
- ve věku do: 11
- Kontakt: Email: [email protected]
Skype: Forst.Jan.87
Mobil: +420 737 739 767 - Výkřik do tmy: Navždy kamarád, nikdy láska.
- Příspěvky: 457
- Dal: 529 poděkování
- Dostal: 370 poděkování
Re: Ako som sa zamiloval
Gratuluji, že jsi našel odvahu. Věřím, že tohle je pokračování, ale i začátek něčeho krásného a úžasného v tvém životě. Moc ti to přeju, jsi dobrý člověk a zasloužíš si to.
A já ti děkuji, že jsi se s námi o svou radost podělil, abychom se my, co něco takového nemáme (a asi mít nebudeme), mohli radovat alespoň ze štěstí jiných.
Hodně štěstí
A já ti děkuji, že jsi se s námi o svou radost podělil, abychom se my, co něco takového nemáme (a asi mít nebudeme), mohli radovat alespoň ze štěstí jiných.
Hodně štěstí
Děkuji
-
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Dívky
- ve věku od: 7
- ve věku do: 12
- Příspěvky: 1081
- Dal: 152 poděkování
- Dostal: 469 poděkování
Re: Ako som sa zamiloval
Teraz si uvedomujem, že som vlastne aj rád, že som jej to nepovedal skor. Myslím, že bol čas, aby sa to konečne dozvedela práve vtedy, keď som jej to povedal, aj keď si to vlastne celý ten čas myslela. Keby som jej to povedal skor, možno by to nepochopila, teraz, keď je o pár rokov staršia lepšie si uvedomuje čo je to láska a aké to musí asi byť pre človeka, ktorý také niečo dusí v sebe. Takže vobec nelutujem, že som jej to povedal neskoršie ako hneď uplne.
Ja ako dospelý človek si uvedomujem, že možno ma nikdy nebude lúbiť tak ako ja lúbim ju, ale už ten pocit, že to vie je neskutočne oslobodzujúci. Aj keby sme neboli v kontakte a iba by to vedela ajtak by to bol super pocit, že to vie.
Má ma rada ako staršieho kamaráta. Keď sa ľudia ako my dostanú takto o level vyššie nesmú očakávať viac ako im je dané. Nesmú očakávať, že možno z toho niečo bude a robiť všetko aby bolo len preto, že to daná osoba vie. Musia sa stále správať tak ako predtím, stále a možu tej osobe prejavovať lásku tak, aby to cítila no nesmie otravovať danú osobu, pretože aj keď možno vie, že si úchil ale berie ťa inak..bude si myslieť, že si otravný uchil a prestane ťa mať rada. To keby si ona o mne myslela, asi by som skočil z veže
Ak niekoho lúbiš a bojíš sa mu to povedať, skús to. Povedz si, teraz je ten správny čas a povedz to. Je jedno, či budeš pri tom plakať alebo cítiť sa trápne povedz co cítiš. Za pokus nič nedáš. Možno to pochopí a bude ťa mať rada takého aký si. Je uplne jedno či si uchil alebo nie, ide o to ako sa správaš. Ak je tvoja kamarátka dlhé roky tak to pochopí :-) aj keby nebola ajtak to možno pochopí a keď nie aspoň budeš vedieť na čom si.
Keď predsa len je strach u teba silnejší, prejavuj jej lásku tak aby to cítila, že ju máš rád. Možno to vycíti a pochopí. Dnešné 11-14 ročné holčiny majú radi to, keď vedia, že po nich pokukuje starší chalan. Kolko razy starší ako 21 rokov. Tak sa neboj a skús to...
Holčiny berú v pohode to keď po nich pokukuje starší chalan, len sa nesmieš báť toho, že čo ak to povie. Kamarátky si medzi sebou toho povedia to ano ale dospelej osobe nepovedia nič. Vačšinou to tak je.
Ja ako dospelý človek si uvedomujem, že možno ma nikdy nebude lúbiť tak ako ja lúbim ju, ale už ten pocit, že to vie je neskutočne oslobodzujúci. Aj keby sme neboli v kontakte a iba by to vedela ajtak by to bol super pocit, že to vie.
Má ma rada ako staršieho kamaráta. Keď sa ľudia ako my dostanú takto o level vyššie nesmú očakávať viac ako im je dané. Nesmú očakávať, že možno z toho niečo bude a robiť všetko aby bolo len preto, že to daná osoba vie. Musia sa stále správať tak ako predtím, stále a možu tej osobe prejavovať lásku tak, aby to cítila no nesmie otravovať danú osobu, pretože aj keď možno vie, že si úchil ale berie ťa inak..bude si myslieť, že si otravný uchil a prestane ťa mať rada. To keby si ona o mne myslela, asi by som skočil z veže
Ak niekoho lúbiš a bojíš sa mu to povedať, skús to. Povedz si, teraz je ten správny čas a povedz to. Je jedno, či budeš pri tom plakať alebo cítiť sa trápne povedz co cítiš. Za pokus nič nedáš. Možno to pochopí a bude ťa mať rada takého aký si. Je uplne jedno či si uchil alebo nie, ide o to ako sa správaš. Ak je tvoja kamarátka dlhé roky tak to pochopí :-) aj keby nebola ajtak to možno pochopí a keď nie aspoň budeš vedieť na čom si.
Keď predsa len je strach u teba silnejší, prejavuj jej lásku tak aby to cítila, že ju máš rád. Možno to vycíti a pochopí. Dnešné 11-14 ročné holčiny majú radi to, keď vedia, že po nich pokukuje starší chalan. Kolko razy starší ako 21 rokov. Tak sa neboj a skús to...
Holčiny berú v pohode to keď po nich pokukuje starší chalan, len sa nesmieš báť toho, že čo ak to povie. Kamarátky si medzi sebou toho povedia to ano ale dospelej osobe nepovedia nič. Vačšinou to tak je.