Jak vnímáte sexuální (pohlavní) styk ?

[Teenbl]

Napadlo mě trošku neřešené téma zde na foru. Mnoho z nás i přes svou orientaci mělo v minulosti či i aktuálně má sexuální styk s dospělou osobou, což mě přivádí k hlavní otázce: Jak vnímáte pohlavní styk? Jako projev lásky či velké citové náklonnosti? Nebo třeba jen jako prostředek k rozmnožování se? Nebo jako jistou nezávaznou zábavu, prostředek k uvolnění napětí? S poslední variantou se při diskuzi o sexu setkávám, čím dál častěji a trochu mě to udivuje. Navíc nejde jen o přístup mladých nevybouřených lidí, ale i u lidi ve vyšším věku se s tímto přístupem setkávám, čím dál častěji?
Jak to máte vy?
Budu rád za názor i lidí, kteří pohlavní styk prozatím neměli, protože pohled na daný problém to nijak neznehodnocuje.
Doplním svůj názor: Sex chápu jako projev lásky a velké citové náklonnosti důvěry a nechci daný názor moc měnit, jen mě tak nepadá obava, že zase nemít žádné zkušenosti není do budoucna moc dobré znamení. Nicméně pokud by vztah nevyšel kvůli nedokonalému sexu, tak to zase není vztah, o který bych stál.

[Marco Freeman]

Pohlavní styk beru jako akt nejvyšší důvěry mezi dvěma dospělými jedinci, samozřejmě byl-li podstupován z obou stran dobrovolně a s plným vědomím, co znamená, a že to není jen dočasná hra. K různým čistě "sexuálním vztahům" mám ten nejvyšší stupeň odporu, stejně tak jako k nevěře, či násilnému vyžadování sexu.

Samotné slovo sex ve mě vyvozuje představu tohoto důvěrného aktu, přičemž nejen za účelem zplození nových životů, ale i za účelem rozkoše a dělání radosti a příjemných pocitů tomu druhému, což se dá brát jako lehčí doložení lásky.

I proto si sex představuji tak, že si partneři snaží vzájemně tvořit příjemné pocity a nemyslí jen na sebe, ale na to, aby to druhému vyhovovalo a do ničeho se nemusel nutit. Aby to byly chvíle, na které by vzpomínal s dobrými pocity.

Taková soulož by pro mě znamenala hodně a myslím, že bych jí byl s dospělým schopný, pokud bych jej plně miloval (což si myslím, že je také možné).

I tohle je důvod, proč mi jsou sexuální styky dospělých s dětmi odporné. Protože pro mě je na souloži důležité to, že oba vědí, do čeho jdou, s čím tam jdou a co mohou očekávat, že nastane.

Nějaký rychlý nezávazný sex na záchodcích pro mě naopak neznamená nic, možná tak leda důvod k tomu, aby se mi zvedal žaludek.

Takže za mě asi tak - k sexuálnímu styku mám přístup různý, to už záleží na tom, jaký je.

A myslím, že z výše uvedeného vyplývá, jaký vztah bych měl k sexu, kdybych skutečně s někým tyto aktivity provozoval.

[Scopi]

Tak jako prostředek k rozmnožování se je samozřejmost. Na mě ovšem nejvíce sedí přesně ta varianta, s kterou se setkáváš čím dál častěji, čili pohlavní styk beru jako nezávaznou zábavu, prostředek k uvolnění napětí

[Slav]

Já to beru nejen jako snahu o zplození potomka, ale i jako uspokojení partnerky především. Vášnivé je to jak kdy, podle okolností, nálady a místa. Jako pedofila mě pohlavní styk s dospělou ženou plně neuspokojuje, při masturbaci s myšlenkami na malé holčičky prociťuji větší vzrušení než při styku s dospělou ženou.

[Filip]

Erotická láska je jedlo, sex je korenie. Ak cítiš k niekomu erotickú lásku, ale nemáš s ním sex, tak si síce najedený, ale niečo tomu chýba. Ak si dáš korenie, bez jedla, môžeš si povedať: „Aká zaujímavá chuť.“ Ale korenie ťa nezasýti. Pocit hladu ostane. Ja nedokážem mať sex bez lásky. Proste ak tam nie sú city, tak to nie je ono.

[Plyšáček]

Sexuální styk - v užším slova smyslu, tedy pronikání penisu do vaginy, vnímám jako přirozený tělesný projev maximální intimity, důvěry, jako nejhlubší vyjádření romantické lásky dvou lidí na tělesné úrovni. Jakékoliv násilí, manipulace či rutinnost k tomuto "svatému přijímání" nepatří. Pak jde jen o "onanii na těle druhého", o pokleslý druh tělesného cvičení či ukázku ubohosti některých jedinců. Rozhodně by nemělo jít o kratochvíli, sport či pokusy ze zvědavosti. Při sexuálním styku dochází k výrazné výměně energií - do velké míry "přebíráme" mnoho z aury a vlastností našeho protějšku. Člověk duchovně méně vyzrálý může přijmout nepatrné množství pozitivního vyzařování od duchovně vyspělejšího, ten však přijímá mnohem více negativního od člověka duchovně méně vyzrálého. Sex s materialisticky zaměřeným člověkem může být pro některé citlivé duše skutečně utrpením a "peklem".

Pokud zavzpomínám na několikaletý sex s dospělou partnerkou, musím napsat, že se jednalo o styk z lásky, ne však romantického charakteru. Tedy přesněji - romantika byla nesmírná, ale já ji neprožíval autenticky, pro mne to nemělo romanticko-erotický náboj. Chtěl jsem, aby se mnou má manželka byla šťastná a spokojená, abych udržel rodinu. Šlo mi také nejprve o zbavení se panictví, poté o dosažení jisté virtuozity - partnerka si mne chválila více než gynekofily, na podvědomé úrovni rozhodně o zplození potomka. Od početí ženy jsem veškeré další sexuální aktivity pod nejrůznějšími výmluvami odmítal. Masturbace osamotě pro mne byla vždy snadnější, uspokojivější, přinášela větší počet hlubších orgasmů, než soulož.

Co se týká sexuálního styku dospělého s nevyzrálým dítětem, považuji jej za krajně nepřístojný a nebezpečný pro oba. I když záleží na věku obou, jejich vztahu a provedení styku, je spíše proti zákonitostem přírody a zanechává trvalé stopy v duších. Ve většině případů se jedná o čin srovnatelný se znásilněním.

Pokud bych se měl vyjádřit k otázce análního styku, který v současnosti tak "frčí"... Osobně na něm nevidím nic poutavého, už představa je mi dosti odpudivá - a to s kýmkoliv. Mezi gayi je praktikován zřejmě často a dá se považovat za projev tělesné lásky - oni tolik "zdířek" nemají, u muže a ženy mi přijde spíše jako zvrhlost a úchylka. Konečník není orgán stvořený bohem pro tyto aktivity a ženě zřejmě těžko přinese takové slasti jako vagina. Při styku do konečníku dochází pouze k nepřímému dráždění - u ženy vaginy, u muže prostaty.
A na závěr: Styk s ochranou - kondomem, nepovažuji za opravdový styk. Asi to není výchovné, ale pro mne je to tak...

[Kasz]

Pohlavní spojení je pro mě velmi intimní a důvěrná záležitost, rozhodně ne nezávazná zábava. V ideálním případě by mělo být vyjádřením lásky, vždyť fyzicky blíž si ti dva ani již nemohou být (vzdálenost je dokonce záporná). Pak to samozřejmě je i zábava, především by měla být taková, že chci tomu druhému udělat dobře.

Je to ale také zodpovědnost, a ne malá. Každý, kdo má s někým pohlavní styk, by měl počítat s tím, že z takového aktu může být počato dítě (samozřejmě mám na mysli pohlavní styk mezi mužem a ženou). Pokud je počato dítě, měl by se k nově počatému životu postavit čelem a neříkat, že teď se mu nehodí mít dítě, teď by ho neuživil, chtěl jsem mít sex jen pro zábavu, ještě si chci užívat, teď je na dítě moc brzo. Mnozí lidé jsou v tomto neskutečně nezodpovědní - lidé by měli vědět, že žádná antikoncepce není 100% a že i při nejrůznější kombinaci antikoncepčních metod i tak může být počato dítě.

Dítě je pak pro mě tím nejkrásnějším a nejcennějším "malým zázrakem", který může z pohlavního spojení vzejít, dát někomu nový život, to je pro mě něco velkého a vzácného.

[Forst Jan]

1) Píšu to z pozice člověka, který nikdy sex neměl, nikdy ani nechodil s holkou, a který nepočítá, že se to někdy změní. Takže jsou to věci jen o tom, co si myslím, že by to tak bylo.

2) Vím, že moje názory v tomhle jsou hodně extrémní, ale nikomu je nevnucuji.



Pravý sex chápu jako nejintimnější vyvrcholení celého romantického vztahu. Sex je zřejmě jedna z nejpříjemnějších fyzických aktivit, ale sex považuji za extrémně psychicky náročný. Odpustíme li od fyzického prožitku, zůstane nám v podstatě něco, co mi přijde silně ponižující. Proto sex by měl (dle mého názoru) být jenom mezi partnery, kteří se velmi dobře znají (mnoho let, prošli spolu mnohým dobrým, i zlím) a kteří si naprosto důvěřují. Neboť sex vidím jako úmyslné sebeponížení za účelem fyzické rozkoše pro partnera (ovšem platící i obráceně).
I když je sex legální od 15let, nejsem toho fanoušek a já osobně bych všem osobám doporučil nejdříve po dosažení plnoletosti (18let) ale nejlépe ještě déle.
Obdivuji v tomto staré časy, kdy alespoň se zdálo, že platí sex před svatbou ne. Nenalhávám si, že to tak úplně přesně bylo, ani si nemyslím, že sex až po svatbě je dobrý nápad (sex je součástí vztahu a je potřeba zjistit jak to.páru spolu "klape v posteli" než dojde ke svatbě (což považuji za přísahu a zapečetění vztahu až do smrti). Ale dřív bych ale řekl, že vztah se formoval přirozeně. 2 lidé se seznámili, postupně se poznávali (zájmy, povaha, věci co mají rádi, věci co rádi nemají,...). Pokud jim bylo spolu dobře, tak vzniklo kamarádství, to rostlo do přátelství a pokud měli štěstí tak v lásku. A pokud byla láska silná, došlo k sexu. V dnešní přesexualizované společnosti se 2 lidé seznámí, pak mají sex a teprve potom se začnou poznávat a když mají štěstí tak to přeroste až v lásku. Nesnáším tuhle společnost. Proto je tak obrovský počet rozvodů a svobodných matek. A to se podepisuje i na dětech, jejich výchově a na budoucí generaci, která to bude o to víc považovat jako normální.

Druhá stránka sexu je masturbace. Masturbace přivozuje ten příjemný fyzický pocit a ono sexuální "ponížení" je pouze sám před sebou. Proto nejsem proti masturbaci víceméně v jakémkoliv věku (samozřejmě, pokud nějaké dítě k tomu nebylo manipulováno, člověk k tomu musí dojít sám), ale je to čistě osobní věc, která musí zůstat osobní. Pokud dojde například k pozorování jinou osobou, nebo i jen mluvení o vlastní masturbaci, přestává to být osobní masturbace a stává se z toho bezkontaktní sex, na který už ovšem platí stejné věci, jako na sex normální.

[asce]

Vím, že moje názory v tomhle jsou hodně extrémní, ale nikomu je nevnucuji.

Ano, myslím, že jsou to dost extrémní názory.
a) Ve starých časech to nebylo zdaleka tak idylické. Viz klasické dílo Maryša.
b) To, co "zbyde" po sexu, není zdaleka jen ponižující, je to komplexní vjem a obvykle v něm převažuje pocit naplnění, ale také uvolnění, posílení sebevědomí, až pocit opojného vítězství. Prosím, nevytrhovat z toho komplexu, je to takový mix. Pocit ponížení může přijít do úvahy tehdy, pokud člověk prožívá, že ani zdaleka nenaplnil očekávání partnera. Proto i řada méně zdatných, avšak nikoliv pedofilních mužů, více méně touží po styku s prepubertální dívkou - vypadá skoro jako žena, ale nemá nároky jako žena, v sexu ji vpodstatě nelze zklamat.
c) Masturbace je jistě příjemná, přináší uvolnění, ale nijak neposiluje sebevědomí, myslím, že spíše naopak a o nějaké příměsi opojného vítězství nelze hovořit už vůbec. Je tedy slabším prožitkem než sex. Prostě sex mezi dvěma dušemi, které souzní, kde je oboustranná potřeba nejen brát, ale hlavně dávat, je jiný level...
d) Oddálit sex do pozdějšího věku je v naší konzumně orientované společnosti, navíc propojené mnohavrstevnatými komunikačními možnostmi, nereálné. Mnohem pravděpodobnější je zánik naší civilizace. Pak to možná bude tak, že se svou ženou budeš mít první styk v jejích třeba dvaceti nebo kdy si ji vezmeš za manželku, ale k tomu si koupíš podle obsahu peněženky jednu nebo více např. devítiletých otrokyň...

[Forst Jan]

a) Ve starých časech to nebylo zdaleka tak idylické. Viz klasické dílo Maryša.

Nemyslím, že to vždy idylické bylo, ani jsem v té době nežil, tak to nemůžu posoudit objektivně, ale přijde mi že "průměrný případ" tehdy mi přijde lepší, než "průměrný případ" dnes.

Pocit ponížení může přijít do úvahy tehdy, pokud člověk prožívá, že ani zdaleka nenaplnil očekávání partnera.

Ta "ponižující" část sexu nemusí nutně být přímo silný ponižující pocit, který si vědomě uvědomujeme, ale může být jen na podvědomé úrovni. A nemusí souviset s uspokojením. Když to uvedu na příkladu velmi oblíbené a rozšířené sexuální praktiky - oralního sexu. Orální sex je svým způsobem "olizování míst, odkud z těla odchází odpad - moč".

c) Masturbace je jistě příjemná, přináší uvolnění, ale nijak neposiluje sebevědomí, myslím, že spíše naopak a o nějaké příměsi opojného vítězství nelze hovořit už vůbec. Je tedy slabším prožitkem než sex.

Nikdy jsem netvrdil opak, souhlasím, že masturbace je slabším prožitkem než sex. Pouze jsem tvrdil můj postoj, že sex bych považoval vhodný až po dlouhém vztahu z lásky, kdežto masturbaci klidně dříve, jako "zábavu" pro sebe samotného.

d) Oddálit sex do pozdějšího věku je v naší konzumně orientované společnosti, navíc propojené mnohavrstevnatými komunikačními možnostmi, nereálné.

Není to nereálné, takoví lidé stále existují, jen je jich naprostá menšina. Psal jsem, že dnešní společnost nemám rád. Vím, že jí nezměním, ale tak svůj názor mít mohu. A možná když ho řeknu, tak si někdo řekne, že to tak vidí taky. A společnost se mění, třeba jednou sama pozná, že takhle jak je teď to taky není dobré... Mlčet a dělat něco jen proto že to dělají ostatní, i když sám to tak nechci by byla ta největší chyba, jakou může člověk udělat...

[asce]

Není to nereálné, takoví lidé stále existují, jen je jich naprostá menšina.

Ano, chápu a souhlasím, také o takových vím. Hodnotil jsem ale z realistického hlediska. Například přes moje dcery a matku dotyčné (každý náhodně sdělil kousek, já jen složil mozaiku), vím, že jedna moje neteř je ještě v 16-ti letech panna. A vím, jaký strašný tlak okolí (spolužačky, kamarádky) musí snášet. Začínají se k ní chovat, že je asi nějaká divná. Ona se pak chodí třeba k matce svěřovat a ptát se, jestli je opravdu divná. Myslím, že se dost trápí. Přitom je to velmi hezká a inteligentní dívka.

Tvému příkladu s orálním sexem nerozumím. Praktikuji jej oboustranně. Rozhodně jsem nezaznamenal, že bych cítil nějaké ponížení, ani podvědomé. Opravdu nic takového nepocituji. Mám rozhodně opačné pocity. Tedy pokud "to" dělám já, pak příjemný pocit a) z aktu jako takového, b) z toho, že je mi to dovoleno, c) z toho, když tak partnerce přivodím libé pocity až vyvrcholení. Pokud je mi to děláno, tak obdobně - a) z aktu jako takového, b) že mě má tak ráda, že to dělá a c) z vyvrcholení a uvolnění. Je ovšem pravda, že se mi jednou stalo, že partnerka jaksi neholdovala hygieně - ovšem to jsem ani se sexem nezačal, naopak rychle skončil, a to i s tou partnerkou... To bych ale nenazval ponížením, ale rozčarováním z toho, že jsem si namluvil dívku, která se nestará o své intimní partie, jak by měla.

[Daniel]

Souhlasím s tím, co napsal Kasz. Sex je úžasný dar a velké privilegium, avšak velká privilegia se vždy pojí s velkou zodpovědností. Je smutné, je-li na někoho uvalena zodpovědnost bez privilegií, ale pokládám za tragické, pokud jsou někomu udělena privilegia bez zodpovědnosti. Pokud mám mluvit sám za sebe, tak právě z pocitu zodpovědnosti, z toho že druzí lidé jsou na mě závislí a potřebují mě, a že je mojí povinností a současně krásným úkolem chránit je a zabezpečit, mi dává pocit vlastní hodnoty, a dává mému životnímu úsilí smysl.

Píšu tady jako člověk, který žije v manželství a manželka byla a je jeho jediná sexuální partnerka. S intimním životem jsme počkali až do svatby. Nebudu teď psát o důvodech které mne k tomu vedly, dalo by to na jeden dlouhý článek. Sexuální spojení jsem vnímal jako zpečetění rozhodnutí se ke společnému životu a slibu vytrvat spolu v dobrém i zlém. Na naši svatební cestu vzpomínám rád.

Je přirozenou součástí našeho manželství, že se snažím projevovat manželce lásku, že jí občas přinesu květinu, že nezapomínám na výročí našeho seznámení a svatby, že jí občas zavolám jenom proto, abych jí řekl, že ji mám rád, že jí občas říkám, že je krásná a že jsem za ni vděčný, že jí poděkuji, když uvaří oběd. Stejně tak je přirozené, že manželka mi dává najevo, že mě má ráda, že je ráda, že jsem si ji vzal, že chodím do práce a živím rodinu a že se věnuji dětem. A stejně přirozenou součástí manželství je i náš intimní život. Je to okamžik, kdy si projevujeme lásku způsobem, jakým ji neprojevujeme a ani nikdy dříve jsme neprojevili nikomu jinému. Žena potřebuje vědět, že je pro muže přitažlivá a sexuálně žádoucí, a muž potřebuje vědět, že se mu žena ráda oddává a že jí milování s ním líbí.

Sex je samozřejmě i prostředkem k rozmnožování, ale pokud dva lidé chtějí miminko, tak si myslím, že nejlepší je, když na to příliš nemyslí, vychutnávají si jeden druhého a dají událostem volný průběh.

Sex může být i dobrou víkendovou zábavou, ale představa sexu jako nezávazné zábavy je mi cizí. Za dobu trvání našeho manželství se nám podařilo několikrát všeho nechat a vypadnou sami někam víkend. Měl jsem (a mám) tajné přání, aby bylo při podobných příležitostech ošklivé počasí a aby celý víkend propršelo. Ale bohužel nikdy to nevyšlo, jak na potvoru bylo pokaždé hezky

A co tady ještě nezaznělo, sex je pro mě takovým lakmusovým papírkem. Takovou indikací kvality manželství. Pokaždé když jsme měli neshody, nebo v našem vztahy nebylo něco v pořádku, jak první se to projevilo na sexuálním životě. Manželka může být sebekrásnější, ale pokud pokud vás zrovna něčím neskutečně vytočila, může vám připadat sexuálně přitažlivá asi jako mísa rosolu. Naopak nejkrásnější intimní chvíle jsem většinou zažil v situacích, kdy se nám podařilo usmířit se, naše neshody si vyříkat a vzájemně si odpustit.

A ještě poznámka k názoru, je dobré ještě před svatbou zjistit, jak to páru klape v posteli. Opravdu to nepovažuji za nutné. Myslím si, že v dnešní době existuje hodně knížek o sexu a že si člověk na základě jejich čtení i na základě vlastní fantazie může udělat představu o tom, co by mu vyhovovalo a co by se mu líbilo. Všechno ostatní je o komunikaci. Vzpomínám si, že jsme se už jako snoubenci asi tři čtvrtě roku před svatbou naprosto otevřeně bavili o tom, jaké máme od našeho budoucího intimního života očekávání a jak si představujeme svatební noc. A že jsme se k tomuto tématu průběžně vraceli.

[Teenbl]

No vidím, že někteří dané téma pojali dost rozdílně, všem děkuji za odpovědi. Původně jsem to myslel tak, které z těch pojetí pohlavního styku je vám nejbližší, které naopak ne. Ani tak mi nešlo o konkrétní formu, to už je opravdu v tomto pohledu podle mě nepodstatné. Je celkem jedno, jestli mluvíme o klasickém pohlavním styku, orálním, análním, nebo třeba vzájemné masturbaci, ten přístup by v tomhle ohledu měl být podobný. K otázce pohlavního styku mezi dospělým a dítětem nepovažuji za nutné vyjadřovat, protože všichni doufám víme, že je to vždy špatně. Dítě bych v tomto kontextu definoval jako osobu mladší 15let nebo i osobu dosud nevyzrálou na sexuální aktivity.

Plyšáček: No já bych to násilí úplně principově nezatracoval, jsou lidé sadomasochisticky smýšlející, a pro ně je určité dohodnuté násilí potěším. Samozřejmě oboustranně dobrovolné. Pokusy ze zvědavosti bych principově taky nezatracoval, i podle mnohých sexuologů je určitý takové jednání v pořádku, člověk tak objevuje svou sexualitu. Ale samozřejmě v tomto případě mnohdy ani tak nejde o klasický pohlavní styk, ale spíš mazlení, masturbaci atd. S pojetím análního styku nesouhlasím, ale to je věc názoru a vkusu. S tím kondomem, no nevím, ale on se dost doporučuje i mezi stálými partnery. Osobně mi připadá lepší variantou než je hormonální antikoncepce, která se předepisuje, jak na běžícím páse bez toho, aby se varovali i před určitými riziky. Je to super věc, ale musí se k ní zdravě přistupovat.

Forst: Myslím, že si dřívější časy hodně idealizuješ, podle mě to bylo v mnohém horší než dnes, ale to by bylo na delší debatu, kterou asi nemá chuť vést. Rozhodně ale bylo hledání protějšku obtížnější a člověk se musel víc řídit určitými společenskými konvencemi, nehledě na vliv rodičů v tomto, který je dnes nesrovnatelně menší.
Kdybych se mě tedy za sebe trochu víc rozepsat. Dříve jsem si připadal dost nepatřičně, když jsem nemohl najít partnera a zbavit se panictví. Dnes by to asi nebyl problém. Zvažoval jsem i dříve, že i něco nezávaznějšího, abych získal zkušenosti, dnes už to tak neberu.

Přednější dnes pro mě je, že pokud to někdy bude, tak to bude s někým, koho opravdu miluji a komu naprosto důvěřuji. Osobou, u které si budu jist, že mě má ráda, a že vše cítí stejně. Prioritou by přitom mělo být, aby se to oběma zúčastněným líbilo a do ničeho se nenutili, i podvědomě. Pokud se taková osoba nenajde, tak o sex nestojím. Ale věřím, že se jednou najde.

Ještě bych řekl, že se podle mého dneska přikládá sexu až přílišný význam v partnerském vztahu. Jistě je sex důležitou součásti a projevem lásky, ale i tak spatřuji mnohem podstatnější věci než je sex. V tomhle mě zklamali někteří sexuologové, kteří podle mého přidávali sexu až moc velký význam. Styl pokud sex nebude dokonalý, vztah nemá šanci vydržet. Pro mě je ve vztahu tedy i v tomto kontextu mnohem důležitější samotná citová a fyzická, duševní blízkost a to žádný sex nenahradí.

[Kasz]

A ještě poznámka k názoru, je dobré ještě před svatbou zjistit, jak to páru klape v posteli.

K tomu dodám, že si stejně nelze všechno předem vyzkoušet. Nelze si před svatbou "nezávazně vyzkoušet", jak budu reagovat za 10 let v nějaké jedinečné a neopakující se krizové situaci. Nelze si jen tak před svatbou "nezávazně vyzkoušet", jaké je to mít a starat se o miminko nebo o pětileté, nebo o desetileté dítě. A tak bychom mohli pokračovat. Rozhodně neberu sex před manželstvím jako nějakou "zkoušku" - potvrzení nebo vyvrácení toho, zda nám něco bude nebo nebude v budoucnu klapat. Bylo by velmi naivní si myslet, že pokud nám to dnes klape v sexu, budeme mít za 10 nebo za 20 let kvalitní a láskyplný vztah. A na druhou stranu... pokud by jí to napoprvé pětkrát za sebou bolelo, znamená to, že celý vztah půjde kvůli tomu do háje? Kromě toho myslím, že dělat určité rytmické pohyby... zasouvat a vysouvat... dokáže více či méně každý, to snad ani nepotřebuji zkoušet. A když, tak stejně se člověk časem naučí určité "grify", které vyhovují oběma, jen si o ně říct a mluvit o nich... takže ano, souhlasím, komunikace je mnohem důležitější, ne-li nejdůležitějším prvkem vztahu dvou lidí. A schopnost komunikovat si může každý vyzkoušet před svatbou do sytosti.

[Jednorozec]

Tak jo, ale je celkem průšvih když po svatbě zjistí, že ona je masochistka a on neni sadista..
Možná by ale stačilo si základní věci vyjasnit prostě domluvou.

[asce]

Jsem na rozpacích. Když jsem si přečetl posledních pár příspěvků, tak si připadám jako úchyl. Máte takové vzorové příběhy, a já to pořád kazím svými přízemnostmi... Upřímně řečeno nevím, jestli mě to mrzí, nejspíš ne, ale já ty věci často cítím jinak, protože jsem je jinak také prožil.

[nowhere]

Myslím, že na to není jen jeden pohled.
Myslím, že jeden člověk (i já) může vnímat sexuální styk (dále jen sex) různě, v mladých letech to může vnímat jako zábavu, něco na co si po zlití ani nebude pamatovat, jako pouhý odznak či nutnost kterou musel získat. V letech pokročilejších jako projev lásky k druhému, nebo nutkání, které je třeba ukojit (třeba šlapkou), nebo právě jako prostředek jak si pořídit děťátko (a mimo to o sex nemusí mít vůbec zájem). Na sex může mít různé pohledy s tím, jak půjde čas a podle situace.
Ale abych mluvil taky přímo k mojí zkušenosti (netvrdím to obecně a do budoucna, ale pouze na tu jednu událost, kterou jsem prožil)… Pro mě byl sex vyjádřením důvěry, odevzdanosti, vděčnosti a vyvrcholením touhy trávit s tím člověkem čas, určitou část pak tvořila zvědavost a snaha změnit můj život a někam ho posunout.

Myslím, že láskou bych to nenazval, ano chtěl bych s ním být, trávit čas, i žít s ním, ale mám takový dojem, že to bych chtěl s kýmkoliv, kdo by o mě projevil takový zájem, asi proto že nikdo o mě zájem v minulosti neměl.
... Každopádně s ním býti nemohu, nebo jen výjimečně a ne úplně takovým způsobem, jakým bych si přál a považoval za ideální. Taky to že s ním být nemůžu, nepovažuji za konec světa, možná mám špatnou definici lásky .

Zamilovaný jsem asi jednou byl, do malého kluka, a to byl zjevný kámen úrazu , a taky to že mu na mě nezáleželo, ale bylo to pěkné období. Vždy jsem se těšil ze školy na pc, abych s ním mohl být, rád jsem se na něj díval, když nebyl online, tak se mi hned stýskalo a zjišťoval jsem co s ním je, když trávil čas s někým jiným, tak jsem žárlil, chtěl jsem mu se vším pomáhat (třeba s úkoly, nebo něco na pc) a i jsem se ho (marně) snažil vychovávat k lepšímu. A to je podle mě láska.

[Plyšáček]

Jsem na rozpacích. Když jsem si přečetl posledních pár příspěvků, tak si připadám jako úchyl. Máte takové vzorové příběhy, a já to pořád kazím svými přízemnostmi... Upřímně řečeno nevím, jestli mě to mrzí, nejspíš ne, ale já ty věci často cítím jinak, protože jsem je jinak také prožil.

Asce, Ty jsi jeden z mála tady, který tyto věci opravdu prožil.
Celá řada členů se zde, v tématu Jak vnímáte sexuální styk, vyjadřuje k věcem, které vůbec neprožili, tedy nevnímali autenticky, ale "vnímají" pouze racionálně.
Nepíší, jak je vnímají, ale pouze co si o nich myslí.
Buď naprosto v klidu. Jsi krásně úchylný.
Hlavně se moc moc těším na Tvůj detailně zaznamenaný životní příběh... Už se blížíš ke konci své "knihy"?

[Slav]

Kasz:
A když, tak stejně se člověk časem naučí určité "grify", které vyhovují oběma, jen si o ně říct a mluvit o nich...

Dle mého názoru, je úplně jedno zda vstupuji do manželství (nebo dlouhodobého vztahu kdy oba spolu bydlí v jednom bytě či domě) sexuálně zkušený či ne. Neměl bych vstupovat do takového vztahu s někým v koho nemám naprostou důvěru a necítím k ní lásku. Od toho jsou pak odvozené další záležitosti včetně sexu. Když mluvíme o tom, že se vztah rozpadnul kvůli sexu, tvrdíme jen to, že vztah nebyl skutečně láskyplný, protože byl založený pouze na hmotných základech požitku ze vztahu. Naopak pokud vstupujeme do dlouhodobého vztahu oba skutečně zamilovaní a dáme tomu druhému sami sebe, včetně naprosté důvěry, není problém mluvit úplně o všem, tedy i o svých sexuálních fantaziích, úchylkách, prostě o všem. Vyjádření naprosté důvěry je základem dlouhodobého vztahu a pokud je vztah založený zejména na duševních hodnotách a né hmotných má takový vztah šanci dlouhodobě exitovat. Udržení naprosté důvěry mezi oběma je klíčovým faktorem. Partnerku (či partnera) ve vztahu uspokojíte jen tehdy, pokud budete vědět její skutečné touhy, všemožné úchylky, potřeby a o těch je potřeba s protějškem mluvit a né jen doufat, že na to přijde sám. Tak i já se nesmím bát na něco zeptat, když si něčím nejsem jistý. Pokud vše toto funguje, je pak velká pravděpodobnost, že takový vztah bude fungovat déle. Každý vztah prochází vývojem, není možné skutečně poznat partnerku ještě před svtupem do vztahu, ale je možné do takového vztahu vstoupit bez tajemství, které by stálo v budoucnu za rozpadem vztahu či ještě hůře, pokračováním v takovémto vztahu, ve kterém není láska, pouze jakási povinnost pokračovat v těchto fyzických a duševních mukách.

Jednorozec:
Tak jo, ale je celkem průšvih když po svatbě zjistí, že ona je masochistka a on neni sadista..
Možná by ale stačilo si základní věci vyjasnit prostě domluvou.

Pokud někdo vtupuje do manželství s tím, že polovinu dost důležitých věcí o svém partnerovi či partnerce neví je to hlavně chyba toho, kdo nedokáže do takového vztahu vstoupit s úpřimností. Pokud budu zamlžovat nebo tajit něco, co může být v budoucností klíčovým bodem rozpadu manželství, mohu za rozpad takového vztahu já sám. Pokládám za krajně nezodpovědné vstupovat do manželského vztahu a doufat v to, že ono to snad dobře dopadne až jí to třeba po svatební noci řeknu. Nestavějte manželství na lži, dlouho nevydrží a budete si moci za to sami, né ten druhý. Přirovnal bych to k tomu, když vstupuje pedofil do manželství s dospělou osobou aniž by to daná osoba nevěděla. Pokud má vztah fngovat, musí tam být naprostá úpřimnost. Tuto absenci naprosté úpřimnosti a odevzdanosti pokládám za největší chybu při vstupu do manželství. Podobné je to s tím masochismem. Vstoupím do manželství s někým, kdo je masochista a můj charakter je napsoto proti něčemu takovému? Asi ano, pokud o tom nebudu vědět. Ale jaký je to potom vztah, když se to dozvím? Sexuálně to nebude klapat a budou problémy, kdy to může skončit nevěrou a hledáním alternativy a pak se nabízí otázka: Proč vůbec vstupovat do takového vztahu, ktrý byl založen na lži, má smysl pokračovat? To je hlavně otázka lásky. Miluji dotyčnou (či dotyčného) skutečně natolik, že dokážu toto zkousnout, jít dál i s vědomím, že mi může kvůli sexu zahnout s někým jiným? Někdo toho schopen je, ale pak hrozí i to, že vztah se stane umělým a láska se časem prostě vytratí a to i jen kvůli tomu, že se začalo se lží.

Ještě k tomu masochismu: V mém okolí znám ženu, která je silně masochisticky založená. Vystřídala několik vztahů, delších i kratších. Její problémem je, že s partnery o své úchylce nechce mluvit, vstupuje do takových vztahů, i když její partneři pro tuto sexuální úchyku nejsou a pak se velmi diví, že jim vztah neklape a vždy dává vinu jen těm chlapům, že jí nerozumí. Nerozumí jí jen kvůli tomu, že s nim nedokáže úpřimně hovořit né jen před vstupem do vážnejšího vztahu, ale ani když už jsou spolu. Pokaždé vstupuje do vztahu se lží a pak hledá chybu u jiných a svou si nepřizná. Takto je předem odsouzena na nezdar a dokud se nezmění, budou se její vztahy rozpadat.

Co se týče problematiky nevěry ve vztahu. Osobně to považuji ze jednu z nejhorších věcí, kterou vám může partnerka udělat. Pokud vstupuji do vztahu se ženou, se kterou chci rozšířit rod a ona mi toho udělá, nevidím v takovém vztahu budoucnost. Osobně se mi to již stalo, vztah jsem hned ukončil a bylo to správné rozhodnutí. Moje rada (ta nic nestojí ): pokud by chtěl někdo v takovém vztahu pokračovat, měl by se zamyslet sám nad sebou.

[asce]

Připadne mi, že v některých příspěvcích se směšují dvě zcela rozdílné entity:
a) vztah (ve smyslu dlouhodobého citového vztahu),
b) manželství.
Připomenul bych, že manželství (v jeho různých podobách) je vývojem člověka, tj. původně na základě pudu vzniklá, postupem času však stále více racionální instituce. Jejím principem je to, že jde o malou (v našem civilizačním okruhu dokonce nejmenší možnou) jednotku určenou k plození dětí, přičemž celková ekonomická síla tohoto subjektu je větší, než by byl součet sil jeho jednotlivých členů žijících samostatně v případě, že by též plodili děti. Tedy z hlediska výchovy potomstva tento institut v daných historických souvislostech zajišťuje nejvyšší možnou úspěšnost reprodukce (potomek se dožije věku, kdy sám plodí děti). Manželství v dřívějších dobách byla často uzavírána právě jen na základě racionálních dohod. Láska byla v tomto institutu jevem menšinovým (netvrdím, že tu a tam neexistovala). Z různých románů z minulých století můžete pozorovat, že nezřídka vztahy manželů nebyly idylické. Manželství se nerozpadala proto, že dotyční jedinci by pak měli neřešitelné společensko-ekonomické problémy. V dnešní době tyto problémy neexistují, ba naopak, třeba taková matka samoživitelka je společenským mainstreemem nejoceňovanější bytostí. To společně s celkově uvolněnou morálkou, hmotným dostatkem a v neposlední řadě s chybnou výchovou, kdy děti nejsou vedeny k práci (mám na mysli schopnostem úměrnou práci pro rodinu) ani k soudržnosti (společné obědy, večeře, akce, povídání si), se pak projevuje vysokou rozvodovostí. Tedy, i pokud by novomanželé spolu měli hezký VZTAH, není jednoduché (samozřejmě nikoliv nemožné) manželství udržet, protože právě chybí ony pro manželství důležité vlastnosti, přičemž současně chybí i pomyslný bič (ekonomické strádání a odsouzení společnosti v případě rozvodu).
Často zmiňovaná láska je něco docela jiného. Oboustranně prožívaná láska je nejvyšším darem božím (kdo není nábožensky založen, řekl by spíše, že nejúžasnější schopností, jaká se u člověka vyvinula). Nebudu zde popisovat, jak jsem procítil lásku já sám. Spíše se „nahlas“ zamyslím nad tím, zda je láska vůbec nejideálnějším partnerem institutu manželství. Osobně se mi jeví, že „vhodnější“ je jistá DYNAMICKÁ směs zamilovanosti a schopnosti vážit si svého partnera. V počátku převažuje zamilovanost, postupně pak nabývá na důležitosti to „vážit si“, ale vždy je alespoň částečně přítomno obojí. Možná, že to, co jsem právě napsal, dokonce může někdo považovat za lásku – leč není tomu tak.