cauda píše:Prosim te odloz to ono je coming out a coming out. Moje dospela dcera je lesbicka zije s pritelkyni. Jeji co byl v pohode protoze spolecnost v pripade homosexuality neni uz tak puritanska. V pripade pedofilie je naopak az hystericky katovska.Ver mi nestoji to za ten risk ze muzes i totalne rozlozit svou rodinu svy zazemi svoje vsechno. Kdyz uz to mas v klidu si to potaji uzivej a vyhybej se selhani. A hlavne se moc nepitvej v tom jaky jsi. Venuj se svym konickum zabave a uvidis ze ten problem neni tak horkej. A jestli jsou tvi blizci trosku vnimavi a rozumni dojde jim samo jak to s tebou je doopravdy. Memu synovi bude 23 a je to pedofil jak vysitej a ani o tom sam nevi. Nebo mozna i vi kdovi. Ale me jako tatovi staci jeho vyber partnerek vsechny kolem 15 male utle postavy ...dal netreba popisovat . Nech tomu volny prubeh ochrana casova lhuta treba rok pak se k tomu tematu vrat a znovu prehodnot. Uvidis to jinak a s odstupemt
Ahoj Caudo,
jak zde psal už Plyšáček, coming out rodičům už mám kompletně za sebou. A musím říct, že dopadl velmi pozitivně a úspěšně.
Nemám na tom ani tak zásluhy já. Jak jsem psal, bylo velmi pravděpodobné, že Helča něco tuší. Nemýlil jsem se. A tak jsem jednou přišel ze školy, ona zrovna měla velice přemýšlivou náladu, a tak když jsme zasedli k jídelnímu stolu, váhavě začala s tím, že by se mě chtěla na něco zeptat. Vybafla na mě s tím, jestli se mi líbí holky, protože ona vnímá, že asi ne.
Začal jsem s tím, že holky se mi nelíbí, že má pravdu. "Líbí se mi kluci... mladší... o dost mladší než jsem já," začínala myslím další věta, kterou jsem řekl. Musím říct, že když už jsem jednou začal, věděl jsem, že musím taky říct, co pedofilie je, a že nikdy nechci těm klukům ublížit. Poměrně jsem to ze sebe vychrlil. Mezi první reakce patřilo to, že se zajímala a ptala. Tudíž jsem věděl, že pokud jí chci objasnit, jak to mám, mám volnou cestu. Jen se musím snažit.
A tak jsem se snažil. Odpovídat jí na dané dotazy, říct jí to, co jí chci říct sám... A nakonec jsem řekl, že jestli chce, může se na ČEPEKu podívat, co se píše ve článcích, že jí dám odkaz. A ona na to... "Než věřit nějaké neznámé stránce, tak budu věřit raději tobě."
Ještě chvíli jsme si o tom povídali, než jsem viděl, že je opět v nějakém klidu. Následně se mě zeptala, jestli by nebylo vhodné říct to i tátovi, že mi pomůže s tím se mu svěřit. A když mu to vysvětlím jako jí, tak to pochopí.
Táta je pohodář, ještě ten večer na to měl blbé vtipné narážky, ale i tak mě stejně jako Helča dost podržel. Odstupem času se mě stále ještě jeden z nich na něco zeptá. Jsou rádi, že jsem jim to řekl, protože je to podstatná část jejich syna... a taky to tak berou.
Jsem jim hodně vděčný. Jestli něco mohlo zpevnit naše vztahy ještě více, tak to bylo právě tohle a ta důvěra.
S přáním pěkně stráveného Velikonočního pondělí,
Marco F.
), tak jsem se s ním logicky mazlil. A když se mě zeptala, od koho to je, že se s tím tak mazlím, tak jsem popravdě odpověděl, že je od synka češtinářky. Neřekla nic, ani se nepodivila. A když jsem nedávno kupoval Prckovi plyšáka, tak se mě ani neptala, pro koho je, a rovnou: "To je proto prcka tý češtinářky?".
