Sborník přednášek Sexuální zneužívání dětí, Praha 1997

[Plyšáček]

Ministerstvo práce a sociálních věcí
SEXUÁLNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ A SEXUÁLNÍ NÁSILÍ
Sborník z konference East-West, Praha 1996
Pořadatelé: Česká sexuologická společnost a Dětské krizové centrum ve spolupráci s Ministerstvem vnitra ČR
Uspořádali: Jiří Dunovský, Ondřej Trojan, Petr Weiss
Praha 1997, 222 stran, 1100 výtisků, neprodejné

Jedná se o mimořádně vzácné dílo, dostalo se ke mně a rozhodně jej nedám z ruky.
Z celkem 38 kapitol - přednášek zpracuji výpisky pro ČEPEK dle vlastního uvážení z těch kapitol a takovou formou, aby maximálně prospěly členům ČEPEKu a případným hostům.

Citace budou místy volné. Přistupujte k informacím z této knihy tak, že byla napsána v minulém tisíciletí a některé, zvláště statistické údaje, mohou být historické či nepřesné.

Budu se snažit o velkou stručnost a výběr nejzajímavějších postřehů.

[Plyšáček]

Přednáška SEXUÁLNÍ A NOSOKOMIÁLNÍ ZNEUŽITÍ
John Money
Baltimore, Maryland, USA

- podle textu usuzuji, že jde o poněkud zvláštního člověka
- upozorňuje na to, že oběť může být viktimizována dvakrát, nejprve sexuálně a poté vyšetřováním
- zmiňuje problematiku falešných obvinění
- zajímavá je jeho teorie kolem terapeutů: terapeuté, kteří vychází z tzv. teorie svedení předpokládají, že trauma sexuálního zneužití v raném dětství bývá vytěsněno a považují za svůj úkol potvrdit vytěsněnou vzpomínku tím, že ji vyvolají, nejčastěji v hypnóze. Tyto metody terapeuta pak nesou odpovědnost za konfabulované (smyšlené) vzpomínky na události, které se ve skutečnosti nestaly. Tyto smyšlené vzpomínky pak vedou k falešným obviněním ze sexuálního zneužití.

[Plyšáček]

Přednáška ZNÁSILNĚNÍ JAKO PROBLÉM POLICEJNÍ PSYCHOLOGIE
Ján Čech
Bratislava, Slovenská republika

- teorie znásilnění jako manifestace historické mužské převahy nad ženou
- chování násilníka je pak reakcí na sexuální nerovnost mezi pohlavími, kdy ženy jsou považovány za nerovnocenné a je s nimi zacházeno jako s majetkem
- normální muž zůstává "chladný" při setkání s vážně míněným odporem ženy, vzrušuje jej pouze odpor ambivalentní
- sex. vzrušení násilníka vzrůstá i během skutečného ženina odporu
- v tomto případě nebere pachatel ženin odpor vážně
- znásilnění lze interpretovat jako výsledek dynamického procesu interakce mezi obětí a pachatelem a také jako výsledek tendence některých žen stát se obětmi
- existuje mnoho mýtů o znásilnění (ženy nelze znásilnit proti jejich vůli, ženy tajně po znásilnění touží, většina obvinění je falešných)
- tři hlavní osobnostní faktory pachatelů: síla, vztek a sexualita
- podle sebevědomých útočníků je znásilnění výrazem mužnosti, mistrovství a dominance
- sebeujišťující útočníci přistupují ke znásilnění, aby vyřešili své bolestné pochybnosti o své sex. dostačivosti a maskulinitě
- znásilnění silou
- znásilnění ze vzteku - motivem je odplata, násilník se snaží pomstít a degradovat ženy, útočníci jsou sadističtí, snaží se potrestat, zranit, někdy dokonce také trýznit svoji oběť

[Plyšáček]

Přednáška OPAKOVANÉ ZNEUŽITÍ V DĚTSTVÍ
Catherine E. Hamilton, Kevin D. Browne
Birmingham, Velká Británie

- sex. viktimizace v dětství zvyšuje riziko dalšího sex. zneužití v dospělosti

- upřesnění pojmů:
- jednoduchá viktimizace - jedna událost týrání, na které se účastnil jenom jeden pachatel
- vícečetná viktimizace - jedna událost týrání, kde bylo více pachatelů
- opakovaná viktimizace - týrání při více než jedné příležitosti, a to stejným pachatelem
- reviktimizace - týrání při více příležitostech různými pachateli

- týrání se často v průběhu času stává závažnějším
- je potřeba brát v úvahu kumulativní vliv - je pravděpodobné, že čím větší je počet incidentů, tím větší trauma dítě prožívá
- jedním z možných dlouhodobých následků zneužití je účast na trestných činech
- jakékoli zneužití je spojeno s vyšším výskytem násilného chování, avšak reviktimizace se sdružuje s nejvyšším počtem

[Plyšáček]

Přednáška SKUPINOVĚ TERAPEUTICKÝ PŘÍSTUP V PRÁCI S MATKAMI SEXUÁLNĚ ZNEUŽITÝCH DĚTÍ
Misha Fell
Leeds, Velká Británie

- když vyjde v rodině najevo sex. zneužití, přináší to všem zúčastněným velkou dávku úzkosti
- matky chtějí porozumět tomu, co se stalo
- matka hraje hlavní roli v procesu úzdravy dítěte
- smíšené emocionální reakce matek - šok, vztek, pocit ztráty, pocit viny a selhání
- často musí v průběhu vyšetřování jednat o intimních záležitostech s mnoha odborníky
- mohou trpět ztrátou partnera, rozpadem manželství, ztrátou soukromí, ztrátou domova a hrozí jim i ztráta vlastních dětí
- často se cítí izolovány a zapuzeny vlastní rodinou i komunitou
- byly též manipulovány pachatelem
- důležitý je druh podpory, kterou dítěti poskytuje
- potřebuje efektivně svému zneužitému dítěti pomáhat, zároveň je jasně i obětí
- potřebuje předně nejen porozumět tomu, co se stalo jejímu dítěti, ale i jí samotné jako matce, partnerce a dceři
- pomoc zahrnuje vypořádávání se s úzkostí, porozumění procesu zneužívání a obnovení hladiny důvěry v sebe jako matku
- porozumění tomu, co se na sex. zneužití podílí, má terapeutickou i preventivní hodnotu

[Plyšáček]

Přednáška SKUPINOVÁ PRÁCE S DOSPĚLÝMI ŽENAMI SEXUÁLNĚ ZNEUŽITÝMI V DĚTSTVÍ
Carol-Anna Hooper, Juliet Koprowska, Una McCluskey
Heslington, Velká Británie

- Vliv sexuálního zneužití v dětství
- Finkelhornova traumatogenní dynamika - prozrazení, bezmocnost, stigmatizace, traumatická sexualizace
- posttraumatická stresová porucha - znovuprožívání, symptomy vyhýbání se a rozrušení, proces truchlení
- teorie vazby - kontext rodinných vztahů ovlivňuje význam a vliv zneužití
- časté problémy: zmatek, ztráta důvěry v sebe znehodnocením ostatními, záměna empatie a násilí, sebepopření, pečovatelská role, ztráta vlastního smyslu tam, kde zneužití probíhá v primární rodině
- běžné problémy zneužitých ve skupině: obtíže v budování důvěry a bezpečí, stud a identifikace s ostatními jako se "sebou" díky překážce stigmatu, obtíže při probírání otázek a kontroly, může to vést k přehnanému souhlasu s ostatními a nebo ke stažení se, nedostatek vlastního smyslu může vyústit v podřizování vlastních potřeb potřebám ostatních, obtíže v participaci způsobené internalizovaným pravidlem mlčenlivosti a nebo popřením a zlehčováním vlastní zkušenosti a nebo strachem ze ztráty kontroly, obtíže v přiměřeném reagování na zkušenosti druhých
- skupinová práce - skupina může pracovat coby "bezpečná základna" a "zrcadlo", skupina má nápravný i destruktivní potenciál
- skupinová práce - výhody: může snížit izolaci a stigmatizaci prostřednictvím kontaktu s ostatními obětmi, může nahradit mlčenlivost a popření relativně veřejným uznáním, může pomoci překonat stud, může nabídnout příležitost k budování vzájemných vztahů s ostatními členy skupiny a k vytvoření skupinové solidarity, může být pro někoho přijatelnější než párová konstelace, naslouchání ostatním může urychlit přehodnocení vlastní zkušenosti, může poskytnout pozitivní modely rolí
- skupinová práce - nevýhody: musí se identifikovat se sebou jako s obětí a být schopny tento aspekt zkušenosti odkrýt, naslouchání ostatním může spustit vzpomínky a způsobit nárůst úzkosti a stresu, nárůst stresu by mohl být velmi riskantní, rozdíly mohou být překážkou vzájemné identifikace

[Plyšáček]

Přednáška PSYCHOLOGICKÉ HODNOCENÍ SVĚDECKÝCH VÝPOVĚDÍ NEZLETILÝCH OBĚTÍ INCESTU
Teresa Jaskiewicz-Obydzinska, Ewa Wach
Krakov, Polsko

- o spolehlivosti svědectví obětí se stále pochybuje, nedůvěra v to, že tyto činy mohly být spáchány, je velmi rozšířená
- často nejsou tato svědectví spontánní, popis události je obecný, oběti incestu mají problém s časovým zařazením a seřazením následných událostí
- další obtíží je získání výpovědi
- pochybnosti jsou často zvýrazněny postojem matek, které příběhům dcer nedůvěřují a nemají zájem na obžalobě pachatele
- hodnocení svědeckých výpovědí vyžaduje zkoumání rodinného prostředí obětí, určení průvodních znaků incestních činů a studium vlivů traumatické zkušenosti na oběť
- faktory rodinného prostředí: pozice dítěte (oběti) v rodině, vztah mezi matkou a pachatelem, matčin postoj k události, role a pozice pachatele v rodině
- do jaké míry se emocionální poruchy oběti vztahují k jejímu sexuálnímu zneužití
- okolnosti odhalení
- analýza svědeckých výpovědí - kritéria: spontaneita, množství detailů, stabilita výpovědi, popis interakce mezi obětí a pachatelem, popis subjektivních duševních stavů, duševní stav přisuzovaný pachateli, sebeobviňování a omlouvání pachatele
- polovina zkoumaných byla odmítána matkou
- matky hodnotily své dcery negativně, žárlily na ně
- 40 procent zkoumaných bylo preferováno pachatelem vyzdvihováním fyzických či psychických kvalit
- jen 10 procent zkoumaných vykázalo pozitivní citový vztah k pachateli, více než polovina projevovala ambivalentní pocity
- v 85 procentech případů byl vztah mezi rodiči hodnocen jako negativní, ve 35 procentech zahrnovaly konflikty mezi rodiči jejich sexuální život
- pachatelé byli většinou despotičtí a autoritativní, příliš kontrolující ostatní členy rodiny, impulzívní a temperamentní
- 95 procent obětí trpělo závažnými emocionálními poruchami ( u deliktů spáchaných cizí osobou byl tento počet jen 58 procent, pouze jedna dívka takovou poruchou netrpěla, nerozuměla situaci deliktu a měla s otcem pozitivní vztah
- u obětí snížené sebevědomí (65 procent), neuspokojená potřeba bezpečí (55 procent), zvýšený strach, pocit zahnání do úzkých, do slepé uličky
- problémy v sociálních kontaktech, tendence k izolaci od vrstevníků
- v 10 procentech případů se projevil zvýšený zájem o sex
- ve 20 procentech případů došlo ke spontánnímu odhalení
- rozhodnutí odhalit delikt se vztahuje ke větší sociální zralosti
- ve zbývajících 80 procentech případů bylo odhalení deliktu vyprovokováno intervencí třetí strany
- nejčastějšími důvody neochoty obětí k odhalení byly nedostatek citové podpory ze strany matky a její reakce (80 procent), stud (45 procent), strach z pachatele (40 procent) a pocit zodpovědnosti za rodinu (30 procent)
- schopnost popsat duševní stavy je spojena spíše s individuálními charakteristikami svědkyň než se situací deliktu
- 54 procent tvrzení pachatelů obsahovala výhrůžky, zbývající obsahovala sliby uspokojení, snahy o dosažení souhlasu oběti a projevy zájmu o oběť, zejména skrze její fyzickou přitažlivost (46 procent)
- sebeodsouzení, přítomnost pocitů viny u obětí incestu
- tvrzení, která naznačují omlouvání pachatele
- omlouvání pachatele může být výrazem tendence snižovat význam aktu, která napomáhá oběti udržet si pozitivní sebevědomí

[Plyšáček]

Přednáška INTERVENCE POMOCÍ ARTETERAPIE, HRY A RODINNÉ TERAPIE U SEXUÁLNĚ REAKTIVNÍCH DĚTÍ
Mark A. Johnson
Landstuhl, SRN

- předčasně sexualizované děti páchají delikty na ještě mladších obětech
- k přerušení destruktivního cyklu viktimizace a páchání deliktů je nutná silná kulturní a společenská podpora
- možnost přídatného využití hry, arteterapie a rodinné terapie v procesu preventivní práce s mladšími dětmi, které sexuálně agují
- úvodní fázi léčby komplikuje popření, vztek a zmatek v mnoha rodinách
- mnoho sexuálně reaktivních dětí se potýká s deficity v oblasti chování, emocí i intelektu, takže výhradní užití verbálních interakcí je problematické
- terapie hrou i arteterapie poskytují příležitost k léčbě skupinové i rodinné
- cílem je vytvoření bezpečného prostředí, v němž může dítě hledat alternativní způsoby vyrovnávání se se sociálními a emocionálními aspekty sexuálního kontaktu s mladšími dětmi
- většina dětí potřebuje pracovat se svojí vlastní viktimizací
- pomoci rodičům pochopit dlouhodobé vývojové následky sexuálního zneužití i jeho spáchání
- ohrožujícím fantaziím se lze přiblížit způsobem, který dovoluje vyjádření spontaneity a zvědavosti
- herní a umělecké aktivity umožňují průběh transformace těch zážitků, které dítě vnímá jako fragmentární či neúplné
- lze se pokusit o to, aby dítě uznalo a potvrdilo si, že smí mít fantazie o sexuálním zneužití i o sexuálním deliktu, i vzniklý pozitivní výsledek
- hra je dětem vlastní a může pomoci vyvinout empatický postoj vůči oběti
- úkolem je posílit sexuálně zneužité i sexuálně agující děti, aby byly schopny odolat sexualizování dalších i dalšími dětmi
- děti jsou kontinuálně seznamovány se spouštěcími mechanismy a s metodami rozhodování v cyklu zneužití

Pithersův model
- je založen na hypotéze, že pachatelé, kteří se obvykle kontrolují, mohou zažít negativní afekt, např. depresi, úzkost, pocit osamělosti, a nejsou schopni s těmito pocity efektivně nakládat
- to může vést dítě k představám páchání sexuálně agresivních činů, které jsou převedeny do myšlenek týkajících se představované oběti
- tento mechanismus minimalizuje stupeň zodpovědnosti sexuálně reaktivního dítěte
- výsledkem mohou být racionalizace, ospravedlňování pozdějších možných útoků a přisuzování neadekvátních vlastností potenciálním obětem
- tím si může dále pachatel tříbit plány, které umožní odehrání fantazií
- toto se často stává při masturbaci, která slučuje orgasmus s fantazií, jejíž moc narůstá
- nakonec je čin proveden a objevuje se recidiva

- hlavními vysoce rizikovými situacemi jsou ty, na kterých se podílí negativní emocionální stavy, interpersonální konflikty, a dále vnější situace jako babysitting nebo hra bez dohledu
- konflikt mezi představou dítěte o sobě jako o napraveném a nedávnou zkušeností pochybení
- takto vzniklý nesoulad může být rozřešen rozhodnutím pachatele, že pes léčbu je stále pachatelem

[Plyšáček]

Přednáška PSYCHOTERAPIE SEXUÁLNĚ ZNEUŽITÝCH CHLAPCŮ
William N. Friedrich
Rochester, USA

- u sexuálně zneužitých chlapců se s větší pravděpodobností objevuje historie fyzického zneužívání než u dívek
- sexuální zneužití chlapců ve vyšším procentu případů zahrnuje penetraci
- odmítavější a násilnější rodinné prostředí
- zkušenosti predisponují mužské oběti k fyzické agresi
- sexuální zneužití chlapců se častěji odehrává mimo rodinu a je méně incestně zaměřeno
- u chlapců větší problémy, neboť tito jsou konfrontováni se svojí sexuální orientací
- strach z homosexuality ústí do obranného postoje obětí, stejně jako do jejich pocitu sexuální nedostačivosti
- často na skupinových sezeních dostávají "druhý zásah"
- chlapci jsou méně ochotní mluvit o svých pocitech než dívky
- zneužívání může pokračovat skrytou formou
- rodiče musí zaručit bezpečnost dítěte
- péče o oběť je systematická
- klíčové rysy následků: příznaky posttraumatické stresové poruchy, traumatizující faktory stigmatizace, bezmoci, prozrazení, traumatická sexualizace, chybné zpracování traumatického materiálu, které vede k přetrvávajícímu negativnímu sebepojetí a k riziku pohotové reakce na podněty spojené se zneužitím
- rodiče mohou dítě ze zneužití obviňovat
- v některých rodinách linie obětí, kterou je obtížné přerušit
- chlapec, který se cítí bezmocný, může mít obtíže při řešení těžkého úkolu ve škole
- chlapec s hlubokým pocitem stigmatu na sebe může upozorňovat pomocí chování, které upevňuje jeho přijímání sebe coby poškozeného, např. pomočováním na veřejnosti
- rozhovory s malými chlapci na téma studu a viny nemají dlouhý účinek, protože kognitivní kapacita dítěte ke zkoumání vnitřního prožívání není dostatečná nebo je latentní

[Plyšáček]

Přednáška ZKUŠENOSTI HOMOSEXUÁLNÍCH MUŽŮ SE SEXUÁLNÍM ZNEUŽITÍM A NÁSILÍM
Ivo Procházka, Petr Weiss
Praha, Česká republika

- sexuální viktimizace negativně ovlivňuje další psychosociální vývoj obětí
- homosexuální muži představují sociální minoritu, která je vystavena zvýšenému riziku diskriminace a odmítnutí
- sexuální orientace není podle našich zákonů důvodem k poskytnutí právní ochrany
- třetina ze sledovaných mužů se v minulosti setkala alespoň s jednou ze sledovaných forem sexuálního neadekvátního chování
- jen méně než čtvrtina hodnotila časnou sexuální zkušenost jako jednoznačně negativní
- čím časnější věk pohlavního zneužití, tím pravděpodobnější bylo její negativní hodnocení
- 12 procent souboru se stalo obětí sexuálního násilí během dospělosti
- 16 procent zažilo sexuální obtěžování
- příslušníci menšin jsou v riziku různých forem diskriminace včetně sexuálního zneužívání a násilí
- přitom tyto jevy bývají ještě skrytější než ostatní
- adolescentní oběti pohlavního zneužívání mohou často hrát ve vzájemné interakci aktivní úlohu, která může odrážet jejich nejistotu a problémy se sexuální orientací
- značná část mužů nehodnotí takovou zkušenost negativně
- vybraný vzorek homosexuálních mužů byl vybrán ze čtenářů homosexuálního časopisu - tedy "kultivovanějších" mužů - výskyt negativních jevů bude v celé sociální podskupině mužů majících sex s muži spíše ještě vyšší

[Plyšáček]

Přednáška POHLAVNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ A MOŽNOST FALEŠNÉHO OBVINĚNÍ
Jiří Raboch
Praha, Česká republika

- pro zajímavost tématu zacituji větší celky:
- podle teorie svedení, která byla zveřejněna před více než 100 lety, je incestní vztah relativně častou událostí, která může mít zásadní význam pro další vývoj jedince
- při posuzování obviněných z pohlavního zneužívání se setkáváme zcela jistě s případy, kdy se delikt skutečně přihodil, ale též s takovými, kde se jedná pouze o účelové nařčení
- na základě studia spisových materiálů včetně znaleckého posouzení oběti, případně obviňující osoby, jsme posuzované ještě před jejich vyšetřením rozdělili do 3 podskupin:
- v 61 případech jsme se domnívali, že obvinění je oprávněné, o 15 obviněných jsme usoudili, že byli obviněni neoprávněně, v 17 případech jsme na základě dostupných údajů nedokázali rozhodnout, zda se jedná o oprávněné či falešné obvinění
- všechny posuzované jsme vyšetřili standardním postupem včetně testového vyšetření a komputerizovaného falografického vyšetření
- skupina falešně obviněných byla o trochu starší (42 oproti 34 let), většinou se jednalo o otce nebo nevlastní otce (80 procent), zatímco u oprávněně obviněných se jednalo ve většině případů (60 procent) o cizí muže
- přitom vztahy v rodině neoprávněně obviněných byly ve všech případech disharmonické
- skupiny se nelišily v kvalitě vzdělání ani v průměrném věku obětí (12,1 resp. 11,9 let)
- skupina oprávněně obviněných byla v mnoha směrech "patologičtější", poruchy osobnosti jsme zjistili v polovině případů (7 procent u skupiny "falešné"), sexuální dysfunkce u pětiny podskupiny a parafílii téměř u poloviny (u žádného ze skupiny "falešné")
- organické poškození CNS bylo konstatováno po vyhodnocení psychologického a EEG vyšetření u 23 procent (u 13 procent skupiny první)
- ve druhé skupině byl také větší výskyt abusu alkoholu či závislosti ( 44,3 procent resp. 33,3 procent)
- obecně kriminální delikty byly v "oprávněné" skupině zjištěny v 52,5 procentech (u falešné skupiny v 6,7 procentech), sexuální delikty v 18 procentech (žádný u první skupiny)
- výsledky PPG vyšetření: u mužů falešně obviněných byl výsledek PPG ve 14 procentech nevalidní, u zbývajících 86 procent normální
- u oprávněně obviněných bylo 20 procent záznamů nevalidních, 24 procent nejistě patologických, 28 procent jasně patologických a pouze 28 procent normálních
- zjištěná fakta svědčí pro to, že určitá část mužů stíhaných pro pohlavní zneužití, je obviněna neoprávněně - v dané studii odhadem asi v 16 procentech případů
- tito muži jsou většinou středního věku, v příbuzenském vztahu s údajnou obětí
- většinou se má jednat o jejich první sexuální a kriminální delikt vůbec, nejsou známky přítomnosti sexuálních poruch, jejich osobnost ve většině případů nejeví výraznější poruchové rysy

[Plyšáček]

Přednáška INTERDISCIPLINÁRNÍ PŘÍSTUP V PRÁCI DĚTSKÉHO KRIZOVÉHO CENTRA
Jana Spilková
Praha, Česká republika

- příčiny syndromu CAN je nutno hledat v závažné dysfunkci rodiny
- dítě postižené syndromem CAN není vždy jen sexuálně zneužité nebo "jen" fyzicky týrané, vždy k tomu přistupuje i psychické týrání
- v DKC je základní tým složený z dětských lékařů, psychologů, psychoterapeutů a sociálních pracovnic
- odborná vyšetření gynekologické, psychiatrické aj.
- hlavní přínos videozáznamu je v tom, že chrání dítě před opakovanými výpověďmi - sekundární viktimizací
- situaci, zvláště u malých dětí, pomáhají zmapovat i anatomické panenky, někdy pomohou překonat stud
- určitou část tvoří účelové obviňování hlavně v případech rozvodových sporů
- mnoho lidí si neuvědomuje, že i nekontaktní zneužití může být kvalifikováno jako trestný čin
- sexuální zneužívání nemusí být spojeno s utrpením, nemusí být dítěti ani nepříjemné, pachatel může dítě vzrušovat, vzbuzovat v něm předčasnou sexuální aktivitu o on se pak obhajuje tím, že se to dítěti líbilo, trestní odpovědnost však nese dospělý
- daleko více než samotný čin je traumatizující to, co se stane s dítětem po ohlášení
- příběhy dívek, které svou výpověď odvolaly
- jedna 14-letá dívka přiznala, že vlastně dělala nevlastnímu otci partnerku, sexuální aktivity (od 9 let věku) jí byly příjemné, ani nepřipouští, že by to bylo špatné, rozhodla se učinit výpověď, protože chce mít za kamarády i chlapce, což jí otec zakazuje
- nátlak k odvolání výpovědí činí většinou matky, ale i příbuzní
- studie, co se děje s dítětem, které své tajemství někomu svěří
- syndrom dětského přizpůsobení pohlavnímu zneužití má několik fází:
1. utajování
2. bezmocnost
3. svedení a přizpůsobení
4. opožděné, konfliktní a nespravedlivé odhalení
5. odvolání výpovědí

[Plyšáček]

Přednáška CÍLOVÉ OBLASTI V PSYCHOTERAPII OBĚTÍ SEXUÁLNÍHO ZNEUŽÍVÁNÍ
Petr Pöthe
Praha, Česká republika

- dynamika sexuálního zneužití:
-- zrazení přirozené důvěry dítěte
-- zneužití moci
-- neschopnost dítěte dát vědomý souhlas
-- aktivity zahrnující rozlišné způsoby sexuálního uspokojení prostřednictvím dítěte
-- emoční manipulace a nebo fyzické donucení dítěte
-- pocit ohrožení dítěte bez ohledu na způsob zneužití

- Finkelhornův model: 4 traumatogenní dynamiky sexuálního zneužívání - traumatická sexualizace, zrada, bezmocnost, stigmatizace

- podkladem traumatické sexualizace je vliv zneužití na sexuální cítění a chování dítěte
- zneužitím je dítě pohlavně stimulované, tak, že v něm násilník vyvolá sexuální cítění
- míra intenzity zážitku pohlavního vzrušení může být pro dítě šokující
- nárůst sexuálního cítění přináší zároveň naléhavou potřebu jeho uspokojení
- na realizaci sexuálního vztahu však dítě není připravené ani psychicky, ani tělesně
- může se stát, že instinktivně začne sexuálně napadat svoje okolí
- jindy se stane závislé na násilníkovi a jeho sexuálních aktivitách, čímž se zároveň prohlubuje jeho vnitřní zmatek s ohledem na vlastní sociální roli

- podstatou zrady je zklamání ze ztráty blízké autority
- vede ke ztrátě milovaného objektu
- ztrátě důvěry nejenom v dominantní objekty, ale ke ztrátě základní důvěry obecně
- negativní transference - zejména v případech fyzické podobnosti terapeuta s násilníkem

- tváří tvář moci abusera si dítě uvědomuje svoji bezmoc, která odráží i zkušenost několika neúspěšných pokusů zabránit dalšímu zneužití
- vyhrožování či vydírání abuserem stupňují pocity bezmoci, která se projevuje výraznou tenzí, anxietou a potlačovaným hněvem

- v případech incestu je součástí tohoto stavu masivní emoční manipulace a následná naoko dobrovolná participace na zneužívání, vyvolávající často celoživotní pocity viny a výčitek
- ty jsou základem stigmatizace
- dítě má pocit zkaženosti, znehodnocení, špíny, která se ničím nedá smýt

- psychické následky pro oběť dle Finkelhorna:
1. disociativní odpověď
2. flashbacky
3. noční můry
4. poruchy spánkového cyklu
5. pocity viny
6. sebepoškozování
7. poruchy příjmu potravy
8. sexuálně kompulsivní chování
9. sexuální dysfunkce
10. poruchy identity osobnosti
11. zoufalství a beznaděj

- stav tzv. posttraumatického stresu je charakterizovaný následovně:
1. znovuprožívání události traumatu prostřednictvím vracejících se intrusivních vzpomínek, snů a náhlých pocitů
2. rozvoj neadekvátních obranných strategií jako je sociální stažení, potlačení emocí a izolování self od vnějších objektů
3. porucha spánkového cyklu, porucha paměti, a schopnosti koncentrace, nadměrná vigilita,viny, vyhýbání se činnostem nebo intenzifikace činností, které mají vztah k události

- důsledky CSA se do značné míry liší a většina obětí dlouhodobé zhoršení psychických funkcí nezažívá bez ohledu na to, zda prošla jakoukoli psychoterapií
- nedostatečné pochopení vzájemné interakce řady dalších traumat

- rizikové faktory, které působí před zneužíváním (preabuse risk factors): rodiny obětí CSA jsou charakterizované různorodými dysfunkčními prvky
- i relativně nenásilný způsob zneužití může vést k významnému psychickému poškození dítěte
- s nepříznivou prognózou v terapii byly spojeny následující faktory: závažné formy zneužití, zneužití s použitím fyzické síly a násilí, blízký vztah oběti a abusera
- s nízkým věkem oběti souvisí dlouhodobější zneužívání

- rizikové faktory, které se objevují během a po zneužívání (postabuse risk factors):
- v případě oznámení zneužívání dítětem dochází k ohrožení poskytované podpory nezneužívajícím rodičem
- nezneužívající rodič (většinou matka) reaguje výraznými pocity viny, depresí, anxietou
- emoční izolace a stažení se vyskytuje u matek jako výsledek vnitřního konfliktu mezi potřebou emočního naplnění ze strany partnera a touhou ochránit vlastní dítě
- pro rodiny s incestem je charakteristické, že postrádají citové vazby a jasné mezigenerační hranice
- jako pozitivní prvek v prevenci rozvoje dlouhodobých následků, především deprese, je uváděna schopnost oběti externalizovat svůj hněv prostřednictvím nasměrování viny na násilníka

- téměř žádná terapie není specificky zaměřena na určitý symptom nebo osobnostní typy
- aplikované techniky a jejich cíle se uplatňují v kontextu daného filozofického zázemí různých směrů a psychoterapeutických škol
- cíle terapie:
1. zmírnění symptomu
2. destigmatizace
3. podpora rozvoje sebevědomí
4. prevence zneužití v budoucnu

- principy terapeutické práce s oběťmi CSA
1. upřímnost
2. důvěrnost
3. pevné hranice
4. bezpečí
5. vzájemný respekt
6. sebedůvěra

- jedna terapie vytváří více pozitivních výsledků než kombinace rozličných nestandardizovaných postupů, mnohočetné terapie mohou mít dokonce negativně synergický účinek
- typ léčby, která zahrnuje nezneužívajícího rodiče, zvyšuje dostupnou podporu a zmírnění pravděpodobnosti rozvoje negativních následků

[Plyšáček]

Přednáška FAKTA A MÝTY O OCHRANĚ DĚTÍ
Hana Halfarová
Praha, Česká republika

- vzrůstá potřeba přiměřené sexuální výchovy našich dětí, která by obsahovala i sexuální zneužití (opravdu nevhodně a dvojsmyslně formulovaná věta, snad to tak ani nemyslela)
- obrovské množství falešných představ a mýtů o sexuálním zneužívání
- velice důležitý první kontakt s dítětem, které se nakonec rozhodne říci o bolesti, kterou tak dlouho skrývalo
- první kontakt může určovat budoucnost a současně odhaluje hluboké trauma zraněného dítěte
- systémové týrání způsobené hlavně neznalostí a předsudky

Přehled mýtů:
1. "K incestu a sexuálnímu zneužití nikdy nedochází."
- výpovědi dětí jsou považovány za fantazie a deziluzi
- ti, kteří mají dětem pomáhat, jim nevěří, vzbuzují v nich nedůvěru a přehlížejí důsledky
- David Finkelhor shrnul epidemiologické studie 20 amerických států a považuje za pravděpodobné zneužití minimálně u 10 procent dívek a 5 procent chlapců, v průměrné délce trvání 3-7 let

2. "Děti o sexuálním zneužívání lžou."
- příčinou bývají děti, které jsou jedním z rodičů vmanipulovány do účelového jednání
- situaci špatně ovlivňuje nedostatek důkazů více než lhaní dítěte
- počet falešných obvinění nepřevyšuje 8 procent
- dítě z lhaní nijak netěží, naopak, skutečné zveřejnění způsobuje úzkost s různými psychosomatickými příznaky

3. "Děti sexuálně provokují."
- děti jsou pod hrozbami a úplatky přinuceny participovat na zneužití
- obranyschopnost dětí klesá, pokud jejich citové potřeby nejsou naplněny
- děti jsou k dospělým nekritické
- ve skutečnosti je dospělý vždy zodpovědný za své chování a také za to, že interpretuje chování jako provokativní
- dospělý má vinu na traumatické sexualizaci dítěte, která má za následek potřebu uspokojování jeho sexuálního vzrušení

4. "Dítě většinou zneužije někdo neznámý."
- děvčata jsou ohrožena z 50 procent členy rodiny, z jedné třetiny svými známými a zbytek neznámými útočníky
- chlapci jsou sexuálně zneužíváni méně než z jedné pětiny členy rodiny, z poloviny známostí a zbytek neznámými lidmi

5. "Matky jsou taktéž vinny."
- příčinou je snaha pachatele přesunout odpovědnost na někoho jiného
- některé matky o zneužívání vědí, ale nic nedělají
- matky si musí vybrat mezi partnerem a dítětem
- některé matky se zneužívání účastní, jiným je hrozeno násilím
- některé matky jsou samy zneužívané (nebo v mládí byly - pozn. Plyšáčka)

6. "Ti, co zneužívají, byli sami zneužíváni."
- tento mýtus se pokouší ospravedlnit sexuální zneužívání teorií transgeneračního opakování a předpokládá, že zneužívají pouze lidé, kteří byli sami zneužiti
- ve skutečnosti většina zneužitých žen nezneužívá své děti, mimoto jsou dívky zneužívány v poměru k chlapcům dvě ku jedné
- zneužité ženy mají tendenci volit partnery, kteří je zneužívají

[Plyšáček]

Přednáška ROLE ZVÝŠENÍ SEBEVĚDOMÍ V LÉČBĚ SEXUÁLNÍCH DELIKVENTŮ
William T. Marshall, D. Anderson, Y. M. Fernandez
Ontario, Kanada

- posilování sebevědomí ovlivňuje sílu a trvalost léčebných účinků
- sexuální delikventi trpí negativním sebepojetím
- potíže se sebedůvěrou patří k etiologickým faktorům sexuálních deliktů a nebo je možné, že proces odhalení, usvědčení a uvěznění vedl k poklesu pocitu sebehodnoty
- tento deficit zabraňuje pokroku v léčbě
- sexuální delikventi vykazují neempatický postoj ke svým obětem
- postrádají dovednosti potřebné k intimním vztahům
- významný vztah mezi nízkým sebevědomím a problémy s intimitou a osamělostí
- nízké sebevědomí koreluje se sociální úzkostí, agresivitou a neasertivitou
- snadno upadají do deprese
- když je jim poskytnuta negativní zpětná vazba o jejich chování nebo o nich samých, reagují úzkostně
- lidé s nízkou sebedůvěrou očekávají, že při řešení nových úkolů selžou, a proto se těmto úkolům vyhýbají
- lidé, kteří se považují za bezcenné, předpokládají, že mají nad svými životy jen nepatrnou kontrolu, sexuální delikventi často cítí neschopnost kontrolovat svoje deviantní sklony
- terapeuté jsou někdy pohotoví k chybnému konfrontačnímu a negativnímu přístupu ke klientům zejména při práci na poli sexuálních deliktů, kriminálního chování a drogových závislostí
- většina lidí, včetně mnoha terapeutů, snadno vůči takovým pacientům pociťuje nelibost a pohotově je obviňuje za jejich problémy
- jestliže se neterapeutičtí pracovníci chovají k sexuálním delikventům v léčbě neohleduplně a odmítavě, pokrok je zpomalen či úplně znemožněn
- přijetí terapeutem i ostatními členy skupiny může být začátkem procesu růstu sebehodnoty
- ve vězeňských podmínkách nedůvěřivý postoj k odborníkům, kteří je léčí
- zdroje nízkého sebevědomí - jedním z hlavních zdrojů sebehodnoty je vztah jedince k rodičům v dětství, zkušenosti s druhými lidmi v průběhu adolescence a dospělosti mají též mocný vliv
- odlišit delikventovo chování od něho jako od osoby
- jestliže se člověk vidí jako špatný, protože spáchal špatný čin, bude cítit stud - stud bohužel znemožňuje změnu, protože lidé, kteří jej cítí, se považují za nezměnitelné
- pocit viny podporuje zodpovědnost, posiluje důvěru v možnost změny a umožňuje rozpoznat jejich kvality
- pomáhat klientům v rozpoznání jejich pozitivních osobnostních vlastností

[Plyšáček]

Přednáška SEBESLEDOVÁNÍ A EMPATIE V LÉČBĚ SEXUÁLNÍCH DELIKVENTŮ
Jan Klinka
Victoria, Britská Kolumbie, Kanada

- sebesledování pachatelů pomocí deníku
- posilování schopnosti pachatelů cítit empaticky a docenit vliv sexuálního deliktu
- pokud bude pachatel schopen identifikovat prekurzory svého jednání, potom si může vytvořit způsob kontroly nechtěného chování, tj. zdržet se sexuálního útoku
- většina toho není dostatečně schopna
- selhávají ve všímání si toho, kde a kdy vstupují do cyklu deviantního chování
- proto je důležité získat přístup k jejich myšlenkám a emocionálním vzorcům a následně hodnotit jejich vnitřní pochody a postoje
- sebesledování je zaměřeno ne vyhledávání těch rizikových faktorů, které bezprostředně předcházely a spustily útočnou reakci
- hlavní precipitující faktory: negativní emocionální stavy, deviantní sexuální fantazie a plánování útoku
- pravidelné recenze a rozbor deníkových záznamů napomáhají ke zjištění těch negativních myšlenek a pocitů, jejichž výsledkem je objevení se nepřiměřených interakcí či vysoce rizikových situací
- zvyšování soucítění s obětí
- pachatelé sexuálních deliktů obvykle nejsou schopni soucitu se svými obětmi, bagatelizují svoji zodpovědnost, litují sami sebe a chtějí mluvit většinou o tom, co ztratili, často odmítají připustit, že poškodili zneužitého jedince a jeho rodinu
- mají narušenou schopnost rozeznávat příznaky nepohodlí, úzkosti a strachu u druhých
- zvýšení empatie a soucitu pachatelů pro oběti je většinou terapeutů považováno za obtížné, ale zároveň rozhodující v boji proti popudům k dalším útokům
- devianti přes svoje nejlepší úmysly se nacházejí v riskantních situacích stále ve velmi nejisté pozici
- musí nejprve přijmout svoji vlastní citovou zranitelnost a uvědomit si zranitelnost a pocit poškození oběti, jinak může být vzpomínka na minulé uspokojení neodolatelná a málo odstrašující na to, aby je zdržela od dalšího útoku
- snaha o alespoň částečnou identifikaci pachatele s obětí
- delikvent může napsat oběti dopis, který nemusí být odeslán
- skupinová terapie - promítány filmy a videokazety o důsledcích sexuálního zneužití pro oběti
- pacienti hovoří o svých obvyklých, často zkreslených, postojích vůči ženám a dětem
- u delikventů, kteří byli sami viktimizováni, je důležité uznat jejich dětské zážitky a neoznačovat je za příčinu útočného chování dospělých
- ve skupinové terapii pomáhá rozbor vlastní viktimizace k pochopení toho, co prožívají jejich oběti
- příležitost porozumět komplexnosti pocitů, které oběť prožívá
- důležité je se zaměřit na udržení upřímné a pružné diskuse
- pacient někdy pouze odhadne, co se očekává, a to přináší (např. hraný pláč)
- zvyšování různých složek citové inteligence

[Plyšáček]

Přednáška DIAGNOSTIKA A LÉČBA MLADISTVÝCH SEXUÁLNÍCH DELIKVENTŮ V BRITSKÉ KOLUMBII
Charles Pirsel
Nanaimo, Kanada

- sexuální zneužití - tragédie pro oběť i pro pachatele
- většina sexuálních deliktů začíná v juvenilním věku, vykazuje vysoký počet recidiv a progreduje směrem k násilným činům
- velký počet mladistvých sexuálních delikventů bude pokračovat v útocích, pokud jim v tom nebude zabráněno a nebudou léčeni
- léčebný program je založen na kognitivně behaviorální terapii, je zaměřen na myšlenky a pocity, které vedly k útočnému chování
- individuální terapie umožňuje delikventovi hovořit o vysoce osobních problémech, které by nemohl ve skupině prozradit
- otázky jeho vlastní viktimizace
- nácvik sociálních dovedností k posílení přizpůsobení se vrstevníkům a program ke zvládání vzteku
- mladiství delikventi zneužívají děti, protože je to pro ně uspokojující, mají z této aktivity potěšení
- sexuálně útočí též proto, aby vyjádřili svoje pocity vzteku, neuspokojení, osamělosti a nudy
- sexuální delikty spáchané mladistvými jsou často stejně závažné jako delikty spáchané dospělými

[Plyšáček]

Přednáška PSYCHOTERAPEUTICKÁ LÉČBA SEXUÁLNÍCH DELIKTŮ PROTI DĚTEM
Yvonne van den Berg-Lotz
Nijmegen, Nizozemí

- nadpis mi přijde dosti krkolomný (léčba deliktů)
- sadismus - po činu je sadismus potlačen a konání je přehodnoceno jako zlost patřící momentální situaci
- během léčby je pacient motivován k práci se zlostí
- je veden k rozpoznání toho, že náhlé výbuchy zlosti jsou ve službách jeho potlačených sadistických pudových přání
- primárně vidí problém v chování druhého
- pacient musí zacházet s intenzivními nezpracovanými pocity zlosti
- sexuální zneužití dětí může mít svůj základ v nejrůznějších osobnostních poruchách

[Plyšáček]

Přednáška ZNÁSILNĚNÍ JAKO SEXUÁLNÍ ZÁVISLOST - KASUISTICKÁ STUDIE A JEJÍ TEORETICKÁ VÝCHODISKA
Béla Buda
Budapešť, Maďarsko

- osobnost a motivační faktory pachatelů znásilnění - velmi nebezpeční
- trest není pro prevenci recidivy dostačující
- velká část pachatelů je tzv. habituálními či přednostními pachateli, protože znásilnění je pro ně jedinečnou nebo nejuspokojivější sexuální zkušeností i v případech, kdy jsou dostupné jiné formy sexuálního vybití
- takové vzorce parafilního sexuálního chování jsou znovu posilovány masturbací v průběhu let strávených ve vězení
- různé druhy chování a motivačních struktur
- někteří z nich trpí hraniční poruchou osobnosti se závažnou sociální fobií, porušenou sebeúctou a silným strachem z blízkosti
- často tvrdí, že pociťují neodolatelné nutkání napadat ženy se záměrem znásilnit, a že nejsou schopni takovému nutkání čelit - koncept sexuální závislosti
- koncept osvětluje tendenci ke stupňování těchto forem chování, abstinenční příznaky jako známky závislosti, vzrůstající význam daného chování v organizaci života a v hodnotovém systému jedince a jeho destruktivní vliv na další vývoj ega a identity
- závislé sexuální chování vyvolává izolaci
- v případech závislosti na znásilňování je masturbace spojena s fantazií násilné aktivity, čímž jsou vzorce vzrušení a rituály chování neustále posilovány
- dokonce po mnoha "úspěšných" znásilněních klient cítil silné výčitky svědomí a vinu, chtěl se změnit, ale nebyl toho schopen
- závislost na určité formě sexuálního uspokojení je postupným procesem učení a zkoušení
- klíčovou roli hrají úzkost, riskování, jehož výsledkem je strach a sexuální vzrušení, a také zvláštní sexualizace úzkosti
- v této formě chování není důležitý sexuální chtíč a orgasmus, ale spíše "hra", specifická sekvence chování, situace - scénář, interpersonální konstelace
- toto vše jsou nejvýše důležité prvky, které jsou znovu vysoce posilovány později při orgasmech
- Moneyho koncept "map lásky" - vážně poškozené, částečně "vandalizované" mapy lásky - určité imprintingové zkušenosti, které vedly ke zvláštním vzorcům sexuálního vzrušení
- v průběhu adolescence mohou vyvolat erotické obrázky silné vzrušení a tento vizuální podnět má účinek imprintingu

[Plyšáček]

Přednáška LÉČBA PACHATELŮ INCESTU - PĚTIFÁZOVÝ MODEL
Jos Frenken
Utrecht, Holandsko

- léčba otců, kteří spáchali incest

Fáze I. Krizová intervence a příprava terapie
- otcové ve velkém stresu
- cítí se a chovají jako odhalení podvodníci
- akutní je strach ze ztráty "tváře" v rodině, mezi přáteli, v zaměstnání
- nutno vytvořit důvěrný vztah
- zpracování záznamů k případu

Fáze II. Analýza situace zneužití
- hned v úvodu léčby je nezbytné rozebrat sexuální události mezi otcem a dcerou
- otázky na klienta: za jaké situace se to stalo, jak tyto situace vytvářel, jaký druh nátlaku používal, jaká byla povaha sexuálního aktu, jak si zajistil mlčenlivost, jaké byly jeho myšlenky, představy a pocity před, v průběhu a po sexuálním kontaktu?
- důkladně projít událost znásilnění - odtud se pachatel učí rozpoznávat vzorce a schémata, které se vyvíjejí z řetězce vnějších událostí, myšlenek, pocitů a představ
- vzorec nakonec vede k sexuálnímu zneužití dítěte
- pachatel si vytváří vhled, že je možné aktivně zasáhnout do tohoto cyklu rozpoznáním rizikových situací

Fáze III. Pocit viny a převzetí zodpovědnosti
- zdůraznění pocitů viny
- terapeut aktivuje "spící" morální námitky pachatelů vůči vlastnímu chování a usiluje o převzetí osobní zodpovědnosti za zneužití
- pachatelé jsou zvyklí dávat lehce průchod svým nutkáním
- jejich infantilní egocentrické zaujetí pro to dostat, co chtějí, ponechává pouze málo prostoru pro vědomé uvažování o škodě, kterou páchají na svých dcerách
- v sexuální náladě by narůstající soucit s dcerami působil rušivě, a proto je lehce zdusen rychlými racionalizacemi a sebeklamem
- cestou k převzetí zodpovědnosti za to, co se stalo, je vyvolání identifikace s dcerami
- nejprve jsou klienti vyzváni, aby popsali reakce dcer během zneužití
- potom se probírá, co si myslí o tom, co musela dcera prožít
- toto se bez rozdílu setkává se silným odporem a témata musí být podnícena terapeutem

Fáze IV. Rehabilitace
- možnost rehabilitace vůči sobě samým i vůči terapeutovi
- postupně je otevřeně direktivní a někdy moralizující postoj terapeuta nahrazován postojem rozumějícím
- podporovat klienta, aby prožil soucit se sebou samým bez automatických výmluv a vyhýbání se zodpovědnosti
- zaměřit pozornost na klientovu osobní historii, sdílení jeho zážitků z dětství
- v této fázi se klient učí porozumět svému chování a motivům ve světle svojí osobní historie, mužské socializace a situačních faktorů bez vyloučení zodpovědnosti za vlastní chování
- musí přijmout sám sebe jako dospělého

Fáze V. Prevence recidivy a rodinné poradenství
- zabývat se způsoby, kterými bude klient uvádět do praxe vhledy dosažené v terapii
- naučit se zvládat emocionálně a sexuálně rizikové situace, postoje vůči dceři i ostatním členům rodiny
- nálady, které vytvářejí pro klienta riziko a které jsou prekurzory sexuálního zneužití: deprese, rozlobenost, pocit odmítnutí, neúspěšnosti, nuda, bezmocnost
- učit se, jak přerušit kognitivní, emocionální a behaviorální řetězec pomocí změny starých způsobů pachatele ve směru zodpovědného chování

- na scénu se dostává celá síť ostražitých osob
- jsou obklopeni jakýmsi sociálním elektrickým plotem, který se skládá z odborníků, členů nukleární i širší rodiny a snad i z přátel
- výskyt recidiv relativně nízký
- vyžadována otevřenost, používá se konfrontace vlastní a veřejné morálky