To že jsem pedofil, jsem si plně uvědomil zhruba před půl rokem, to mi bylo osmnáct (a stále ještě je


Všechno se změnilo právě cca půl roku nazpátek, když jsem byl na kamarádčině oslavě narozenin. Pobíhala tam překrásná sedmiletá holčička jen v kalhotkách, takže jsem nedokázal myslel pomalu na nic jiného. Po určité době tam strávené jsem si potřeboval srovnat myšlenky, tak jsem se šel ven projít. Nikomu to nepřišlo divný, že jsem odešel (všichni jsme už byli dost pod vlivem alkoholu), až na jednoho dobrého kamaráda (spolužáka), který se vydal za mnou. Venku jsme si sedli a povídali si (ptal se mě, co se děje, proč jsem odešel atd.). A ani nevím proč, ale pak když se mě poněkolikáté ptal co to mám za problém (jelikož jsem to vždycky nějak zamluvil), tak jsem prostě odpověďel: "Jsem pedofil." No vzal to celkem v pohodě, ale zajímavý na tom bylo, že sám sobě jsem to přiznal až potom, co jsem to řekl jemu.
Po tomto (myslím si že můžu říct úspěšném) coming outu jsem začal vyhledávat nějaké informace o pedofilii, a hned první stránka na kterou jsem narazil byl ČEPEK. Prvních pár dní jsem pročítal fórum, což (společně s přiznáním si co jsem) mě donutilo přemýšlet co chci a co naopak nechci a díky tomu se mi změnil celkový pohled na věc, což ještě upevnily první chvíle strávené na chatu.
Teď už téměř stoprocentně vím, že ač by nastala sebetěžší situace, tak bych jí zvládl a neselhal. Jednoduše už nemám ani tu potřebu, když vím, že to jde i jinak.
Proto bych tímto chtěl i poděkovat všem, díky kterým tu ČEPEK je a má takovou podobu jakou má.