Gabry Ponte

[Gabry Ponte]

No ako začať... V prvom rade vás chcem, všetkých pozdraviť. Môj príbeh sa začal už dávnejšie, no to kto som, som si pripustil približne pred pol rokom. Od útleho veku som bol veľmi neoblubeny v kolektíve. Nemal som žiadnych kamarátov, každý mi len zle robil. Rodičia boli na mňa odmalička milí a velmi starostlivi. Veľa ráz som doma plakal, že sa už nevrátim do školy. Všetko sa to začalo asi v mojich 15. Vtedy som si začal uvedomovať, že som sa zaľúbil do jedného 11 ročného chlapca, no nechcel som si pripustiť, že by som bol doňho zamilovaný, vlastne nevedel som ani čo znamená zamilovanosť. Neskôr som na internete našiel čo je to zamilovanosť a všetko sedelo na mňa. Ostal som v šoku. Snažil som sa zachovať pokoj. No láska nepustila, začal som sa s tým kutíkom stále viac a viac stretávať. Nakoniec mi to mama zakázala a urobila mi takú hanbu, že som mesiac nevyšiel z domu. Snažil som sa poslúchať rodičov, nechcel som aby ma znova videli s tým kutíkom, tak sme sa stretávali tajne. No potom prišiel ten zlom a kutik sa odsťahoval z nášho mesta. Mne sa zmenil život, po čase som aj na túto lásku zabudol a išiel som na strednú školu. Tu som však zistil, že sa mi hnusia dievčatá. Nechápal som to. Čo som gay? Položil som si otázku. Lenže hnusia sa mi aj chlapi, tak čo som? Až o dva roky neskôr som sa znovu zamiloval do malého chlapca, tentoraz 10 ročného. Pár krát som sa s ním stretol aj sme sa rozprávali. Samozrejme po čase na to prišli rodičia a tí tentokrát zavolali jeho rodičom nech zákažu chlapcovi kontakt somnou. Strašne niečo. Odvtedy som toho chlapca nevidel, iba pár krát. Moja posledná a súčasná láska prišla až nedávno a to pred rokom a pol. Zamiloval som sa do 8 ročného chlapca. Strašne ho dodnes milujem, no nemôžem sa s ním ani len skamarátiť so strachu. Či už z okolia, mojich rodičov alebo jeho rodičov. Som akosi zaseknuty a strašne sa trápim. Neviem čo bude ďalej. Zabudol som dodať, že sa s ním môžem stretnúť iba v lete. Dovtedy môžem umierať trápením Neviem ci vás aspoň trochu zaujal môj príbeh. Určite to nie je moc zaujímavý príbeh, ale dúfam, že od vás dostanem pochopenie, lebo už som na dne.

[Plyšáček]

Milý Gabry.
Jsem sice na holčičky - a maličké, ale tvůj příběh mě velice upoutal.
Z Tvých řádek cítím Tvoji bolest. Nejvíce by mě trápil postoj rodičů.
Zamyslel jsi se nad prací pro skauty?
Těším se na Tvé další příspěvky.
Plyšáček (protože se rád mazlím a holčičky nás mají rády)

[Gabry Ponte]

Áno s rodičmi to mám veľmi ťažké, stále ma z niečoho upodozrievajú. Keď som s nejakými deťmi pozerajú na mňa ako na vraha. Skauta jedine keď sa od nich odstahujem.

[Plyšáček]

Kam se stěhuješ?
Víš co. Pokud se dokážeš v přítomnosti dětí ovládat, buď s nimi.
A pokud bude potřeba, odejdi od rodičů napořád.
Asi bych si zítra popovídal s rodiči.

Řekl bych asi jen toto:
"Děkuji Vám za jedinečný talent pro práci s dětmi, který jste mi dali do vínku. Vím, co chci dělat a že nikomu neublížím. Vaše kontrola mě dostává do nebezpečného psychického stavu predátora. Respektujte mé směřování nebo přijdete o syna a z bezpečnostních důvodů o mně už ani neuslyšíte. Chcete si o tom se mnou dále popovídat?"

Je to jen můj aktuální přístup. Záleží na Tobě. Každopádně přeji velkou odvahu. Nic menšího za to nestojí.

[Gabry Ponte]

Keby som toto povedal rodičom nedopadlo by to asi najlepšie. Áno s deťmi si veľmi dobre rozumiem. Mám veľa detských kamarátov a majú ma skutočne radi. Dieťaťu by som nikdy neublížil, radšej sebe. Len ono to je tak, že ja sa k tým deťom moc často nedostavam, maximálne v lete. Vtedy sa im viem venovať naplno, prepáč detaily neprezradím. Jediné čo ma najviac trápi je, že kutik ktorého najviac milujem na svete sa somnou ešte neskamaratil. V lete ma rodičia ani tak prísne nekontroluju. Vieš možno som aj trochu paranoidny,alebo mám strach z okolia. Tak strašne by som chcel byť s každým zadobre a zároveň byt kamarát deti.

[Plyšáček]

Pokud chceš pracovat s dětmi, zkus lásku dělit mezi všechny rovnoměrně. Jinak můžeš být nebezpečný pro svoji největší lásku. Nezamilovávej se jednotlivě - je to typicky nebezpečný pedofilní sklon - zvláště v pedagogických profesích.
Jsi ještě dítě? Pokud ne, uteč od rodičů, pokud Tě nepřijímají a nevěří Ti. Na léčbu ap. mají právo jen ve svém případě. Jinak se můžeš zbláznit...

[Kasz]

Plyšáčku, čím konkrétnější rady dáváš, tím hůř se dají použít. Zkus psát něco obecnějšího.

Třeba já mám skoro v každé třídě nějakou oblíbenkyni, nebo někdy i oblíbence. Pozornost a lásku skutečně musíš dělit mezi všechny stejně. Co to ale znamená "nesmíš se zamilovat jednotlivě"? Prostě někdo mi je sympatičtější než někdo jiný, a zamilovanost není zrovna věc, kterou můžeš úplně vůlí ovlivnit. Prostě tě okouzlí a zamiluješ se. Včera se mi podruhé v životě stalo, že mě objala dívka... z 5. třídy. Už dost velká, a není zrovna běžné, aby se děti ve škole objímaly se svým učitelem. Prostě přišla, řekla mi, že mě má ráda, a objala mě. A už jenom proto ji vždycky budu mít o něco "radši", než třeba toho zlobiče z třídy sedmé.

Ten "útěk od rodičů" - a kam by utíkal? Ke komu? Uživí se? Najde si ubytování, které utáhne?

Paranoia je celkem normální, příliš bych se jí nebál, většinou jsou to přehnané obavy. Ale někdy se stane, že se najde nějaký blbeček, který dokáže člověku pěkně otrávit život.

Jinak myslím, že Gabry prožívá to, co mnoho lidí v jeho situaci, kdy zjistili, o co se jedná, a teď se s tím snaží nějak srovnat. Gabry, přeju Ti, aby ses s tím srovnal dobře. Věř, že i takový, jaký jsi, můžeš být v životě šťastný.

[Scopi]

Pozornost a lásku skutečně musíš dělit mezi všechny stejně. Co to ale znamená "nesmíš se zamilovat jednotlivě"? Prostě někdo mi je sympatičtější než někdo jiný, a zamilovanost není zrovna věc, kterou můžeš úplně vůlí ovlivnit. Prostě tě okouzlí a zamiluješ se.

Děláš jak kdyby si Plyšáčka neznal. On to dokáže. Nad jeho schopnostmi může normální smrtelník jen žasnout.

[Mathias8]

Ahoj Gabry. Tiež som zamilovaný, ale do dievčatka. Je to už viac ako 2 roky a máme medzi sebou velmi dobrý kamarátsky vzťah. Píšeme si cez net. Von snou ani zo žiadnym iným dievčatkom nechodievam pretože by to bolo na pospas očí ľudí velmi divné. Skor vyhladávam miesta kde snimi možem tráviť čas, kde sa snimi možem rozprávať bez toho, aby to bolo niekomu nápadne. V prítomnosti detí som štastný.
Mám vela kamarátok a kamarátov. Medzi detmi som velmi oblúbený. Majú ma radi...

Keby som bol v tvojej situácii spravil by som nasledovné:

Prestal by som myslieť pesimisticky(lebo z toho su depresie a z toho sa tažko dostáva potom), skor by som robil všetko preto, aby som mohol byť v prítomnosti detí.
Ak budeš optimista na verejnosti tak pritiahneš k sebe deti. Stačí ak budeš úprimný k nim, otvorený, chápavý a nesmieš v nich stratiť doveru.

Deti majú radi ludí, ktorý ich chápu(ak pojdes po ulici a uvidis plakať malého chlapca nesmieš sa báť toho, že čo ak ťa niekto uvidí a budeš mať z toho zle. Je to klasická situácia v ktorej možeš použiť vyhovorky, že si chcel iba pomocť a opýtať sa prečo plače.
Alebo uvidiš smutného chlapca tak sa opýtaš prečo je smutný a hneď máš kamošov....

Pomožeš jednému chlapcovi a pritiahneš k sebe dalších, pretože on sa pochváli svojím kamarátom a tí sa budu chcieť s tebou kamošiť...

Neviem, prečo je tvoja mama k tebe taká ale myslím, že asi si myslí (podla toho ako si to napísal), že sa ti páčia chlapci. Ak budeš herec, že sa ti nepáčia možeš zmeniť jej názor a možno prestane byť taká na teba a prestane ta obmedzovať s chlapcami Povieš - Mama včera som videl jedno pekné dievča lúbi sa mi asi snou začnem chodiť. Mama, čo mám spraviť aby som sa jej zapáčil. atď..

Sú to také malé hry, ale možeš jej tým zmeniť mienku. Skratka keď chceš byť s tvojou láskou musíš robiť aj to, čo je pre teba hrozne tažké. Čokolvek, čo stojí za ten pocit byť sním :-) Je strašne oslobodzujúce a krásne byť s niekim koho miluješ alebo máš rád

[Plyšáček]

Mathiasi. Tentokrát nesouhlasím.
Přijde mi, jako kdybys moc nečetl, o čem Gabry vlastně píše.
A navádět, aby před mámou dělal normála?!

Gabry.
Jdi na rodiče přímo.
A i kdyby jsi měl být bezdomovec, pokud Tě nechtějí přijímat takového, jakého Tě přivedli na svět, v dobrém odejdi.

Scopi. Děkuji za propagaci mých schopností.

[Mathias8]

A navádět, aby před mámou dělal normála?!

Napísal, že mu mama zakázala byť sním a urobila mu hanbu. Z toho usudzujem, že to asi tuší. Keby ju presvedčil o opaku, že to nie je pravda, že je na dievčatá, tak by mu možno ten kontakt nezakázala a mohol by byť sním a takisto s hocijakým chlapcom...

Keby to urobil tak ako ti píšeš je tam riziko, že by zostal uplne sám ..bez rodiny bez nikoho uplne odpísany a to len preto aby ho chapali takého aké ho stvorili? keď velmi dobre vieš, ako sa na nás verejnosť díva? ...moj názor..

o mne to rodičia nevedeia, keby to vedeli asi by som skočil z mostu, pretože mama by neprežila tú hanbu a otec by ma buď vyhnal z domu alebo spravil hanbu respektíve očiernoval pred svojimi kamarátmi, že som na malé....a to ja nepotrebujem... žijem si svoj život... žijem si vo svojom svete o ktorom rodičia vobec nemusia vedieť... a moj svet je velmi farebný...

[Plyšáček]

Mathiasi, Tvé předchozí příspěvky mě upoutaly svým čistým způsobem vyjadřování o lásce.
Tady s Tebou ale nějak nerezonuji. Já to mám nějak úplně jinak. Zkusím mé vnímání přiblížit i Gabrymu.

Vůbec si nedokáži představit, že bych tajil něco tak niterného o sobě samém před svými vlastními rodiči.
Připadal bych si jako mezi cizími lidmi. Právě možná předpokládaný nekompromisní přístup Tvých rodičů je ten hlavní důvod, proč by ses neměl bát jim to svěřit.

Maminka Tě zná odmala a může něco tušit - pokud se tedy trochu opravdově znáte. Otěcko, pokud není sociální sebevrah, by o Tobě jistě nic veřejně nevykřikoval. A když? Třeba i Vaše vesnička si zaslouží trochu té osvěty a příležitosti k lekcím tolerance. Případně se přestěhuješ. Jsi snad ještě kojen? Rozhodně jsem se nikdy neřídil heslem: "Dokud máma funí, zůstaneme u ní."

Nechci nikoho vést do sváru s jeho vlastní rodinou. Ale píši, že pokud bych se jich bál nebo bych od nich necítil přijetí (a pokud možno i podporu), žil bych raději sám - protože potom by to z jejich strany stejně nebyla láska. Lepší kamarádka krysa v kanálu, než rodiče, před kterými musím hrát divadlo na "samicomilce" (promiňte, pojem, který mi teď přišel).

Život (i můj život v současnosti) je hodně o odvaze a to, co píšeš, Mathiasi, mně osobně přijde jen jako přežívání (i když třeba "barvité" - možná myslíš barvy písma na chatu s kamarádkou).

Také neustálé řeči (mnoha členů naší komunity) o tom, že by (třeba čtrnáctiletá) holčička neunesla vyznání lásky, mi přijdou zbytečně roztřesené. V tomto věku to není žádná holčička - je to kobyla (pardon) - velká slečna, která třeba denně musí čelit jiným "vyznáním" z řad svých vrstevníků - často vulgárnímu i fyzickému obtěžování. Jen ti, kteří plánují do svého vyznání zahrnout hned soupis sexuálních praktik, které by se svojí láskou chtěli praktikovat, mohou posečkat do vyššího věku.

Gabry. U vás BL je vyznání lásky samozřejmě ošemetnější záležitost. K tomu nedokáži více napsat...
Čekám, že každý s tímto nebude souhlasit. Ano. V pořádku. Jen jsem cítil potřebu se k tomu trochu rázněji vyjádřit.

[Gabriel Svoboda]

Plyšáčku, já bych ti chtěl trochu rázněji říct, že radíš lidem, jak přijít do neštěstí. Někdy je prostě potřeba nesvěřit se nikdy nikomu a je to jediný způsob, jak si zachovat život a zdraví. Zničit život ti dokáže i jen jeden člověk, který to o tobě ví, a přestěhování nepomůže, protože informace se dnes už mohou šířit i na dálku.

[Forst Jan]

Říct nebo tajit je téma k dlouhé diskuzi, ale nikdo z nás nezná tvé rodiče, tudíž nemůžeme říct co je lepší. V prvním příspěvku jsi psal, že byli milí a starostliví. Neříkám že přiznání by ti vztahy v rodině nezhoršilo, ale pochybuji, že rodiče budou ti, kteří ti budou chtít zničit život. Takže já bych byl pro to, říct to narovinu.
Nadruhou stranu to se mi to tu říká, já sám se dobrovolně nepřiznal a kdyby u nás nezaťukala policie, pravděpodobně by to nevěděli moji rodiče ani teď.

[Gabry Ponte]

Tak v prvom rade vám chcem poďakovať, že ste obetovali svoj drahocenný čas na prečítanie môjho skromného príbehu. No tak ešte raz to zhrniem. Rodičia to zrejme o mne tušia, no určite by sa za mňa strašne hanbili, keby sa čokoľvek dozvedeli. Momentálne nie som v takom psychickom rozpoložení aby som im dokázal niečo také povedať. Úprimne som rád, že som nabral odvahu a napísal to vôbec na net. Ono ja nemám problém sa ja skamarátiť s kutíkom. Deti ma majú radi. Neviem jednoducho im rozumiem a vždy sa ku mne ťahajú, neviem čím to bude. Problém mám iba u kutíkov, ktorý sa mi mimoriadne páčia, tam som seknuty. Ako vyššie píše Plyšáček, že nie je dobré mať jedného kutíka, čiastočne súhlasím, ale láske sa nedá rozkazat. Podľa mňa každý GL alebo BL má toho svojho oblubenca. Od rodičov sa nemôžem jednoducho odsťahovať, stále sa učím, nemam financie. Musel by som prerušiť štúdium, to neprichádza do úvahy. Teraz sa spolieham iba na jediné, že rodičov unudi stále ma kontrolovať. Ešte raz ďakujem za všetky vaše reakcie na môj príbeh.

[Gabry Ponte]

Ahojte. Ak ste čítali môj príbeh tak určite viete ako na tom približne som. Lenže chcem vám môj príbeh napísať trochu podrobnejšie a pridať viacej faktov na ktoré som si spomenul počas minulého týždňa a začal si ich uvedomovať až po čítaní tohto webu. Takže toto je môj príbeh napísaný podrobnejšie a lepšie. Moje meno je Gabry a mám 20 rokov. Som ako všetci ostatní, študujem, športujem, zabávam sa, no i tak som iný ako ostatní. Mne sa narozdiel od mojich kamarátov nepáčia ženy ale lásku vidím v malých chlapcoch. Celé to začalo približne keď som mal 11 rokov. Vtedy som sa prvýkrát "zamiloval" do jedného malého chlapca. Stále som sa snažil vyhľadávať jeho spoločnosť, nakoniec som sa s ním aj skamarátil. Nebolo to bohvie aké priateľstvo, bolo to iba také nič moc. Neskôr sa môj prvý miláčik odsťahoval z nášho mesta. Ďalšia láska prišla v 15, vtedy to bol 11 ročný chlapec. Tu som si to už ako tak začal uvedomovať. Rodičom bolo veľmi divné prečo sa priatelim s tak malým chlapcom. Mal som s nim veľmi dobrý vzťah, mali sme sa vzájomne radi, denne boli niekoľko hodín spolu. Neskôr sa i tento kutik odsťahoval z mesta. Dlho som bol smutný, ale dúfal som, že keď nastúpim na strednú školu všetko sa zmení. Mýlil som sa. Všetko sa začalo zhoršovať. Nemal som žiadnych priateľov, hnusili sa mi dievčatá. Hrozné obdobie. Všetko sa zmenilo pred zhruba rok a pol. Vtedy som spoznal toho najlepšieho kutíka na svete. Mám s ním dodnes mimoriadne dobrý vzťah. On má 8, ja 20. Kutik ma má naozaj rád. Problémom sú však rodičia, hlavne moji i keď posledné dni sú už ako tak normálni. Mojim rodičom proste vadí keď som s deťmi. V súčasnosti som veľmi rád, že som objavil tento web a spoznal tu fajn ľudí. Prečítal som si takmer všetky príbehy. Možno občas dávam nelogické otázky, preto sa ospravedlňujem. Bol som veľmi zaslepený človek. V budúcnosti mám plány pracovať s deťmi, snáď sa mi to podarí. Dúfam, že vám nevadí, že som prerobil svoj príbeh. Som nesmierne rád a velmi vďačný každému kto obetuje svoj drahocenný čas na prečítanie môjho podrobného príbehu. Ak ste náhodou niečomu neporozumeli, pokojne sa ma spýtajte. Dúfam, že ma nebudete odsudzovať pretože som napísal podrobnejšie svoj príbeh.

[Plyšáček]

Tak toto jsi mohl napsat jako odpověď ke svému prvnímu znění, ne?
Pokud to administrátor přesune, prosím smazat i tuto technickou poznámku...

[Kasz]

Technické poznámky nemažu. Skutečně jsem to sloučil, je to logické, aby svůj příběh pokračoval v již existujícím vlákně.

Gabry, naopak, jsme rádi, že jsi se rozepsal podrobněji. Mysli ale i na to, že toho klučíka nyní jen dočasně provázíš na jeho cestě životem, a jednou o tebe přestane mít zájem takový, jaký jej má dnes. Tak ho dobře provázej.

[Gabry Ponte]

Ďakujem za presuniete Kasz, nevedel som kam to mám napísať. Možno som moc nerozvinul svoj príbeh, ale nemôžem uviesť všetky detaily nakoľko by som sa prezradil. Ale zároveň by som sa vás chcel opýtať ako by som mal vyriešiť to aby som nebol ako tak nápadný, možno to je moja paranoja. Ale napríklad minule som sa musel rozprávať s otcom kutíka, nebolo to dosť príjemné a určite viem, že to nebolo naposledy, preto by som vás touto cestou chcel poprosiť o nejaké rady. Viem, že každý sme iný, prosím neodsudzujte ma za moju neskusenost. Deti mám fakt rád, rodičia si to všimli a mame to ako tak prestáva vadiť. Ale uvidíme čo bude za pár mesiacov keď sa budem na plno venovať kutíkom.

[Myš]

Ahoj Gabry,
vítám Tě tu a snad se Ti tu bude líbit. Z odpovědí k tvému příspěvku si vezmi především to, co nejvíc sedí tobě. Ačkoli sám považuji coming out v nejbližším okolí za něco velmi důležitého a jsem rád, že jsem přijímaný takový, jaký jsem, nikdy to nebude něco, co bych radil plošně každému. Každý má trochu jiné potřeby co se upřímnosti a otevřenosti týče, každý má jiné okolí, jednoduše každý je na tom jinak... Takové rozhodnutí je jenom na tobě a udělej ho, až budeš cítit, že je to správné, že to tak doopravdy chceš. Počítej ale s tím, že to může být docela těžké a protože už teď prožíváš těžké období, možná bude lepší si ho ještě více nekomplikovat... Ze začátku by mohlo stačit rodičům vysvětlit, že tě baví pracovat dětmi a chceš se prací s dětmi seberealizovat.

Rady jak na rodiče? Hezky se chovej k jejich dětem Nervozitu vyměň za sebejistotu a hned budeš působit úplně jinak. Je dobře s rodiči mluvit a znát se, můžeš tím předejít hodně nedorozuměním. Rodiče většinou rádi vědí o tom, co s jejich kutíkem venku podnikáte a ty bys zase měl vědět, kdy mají kutíci chodit domů, co mají zakázáno (třeba chodit někam dál od jejich bydliště) a tak. To aby se ti nestalo jako mě, že ti kutík tvrdí, že má být doma v sedm protože s tebou chce být ještě venku a doma na něj už hodinu čeká mamka, protože měl být doma v šest

...about a little guy that lives in a blue world...
(Má oblíbená písnička z dětství, jedna z moc hezkých vzpomínek na mého brášku)

Ať se daří
Myš