První postřehy z německého Berlinale, bylo by fajn, kdyby to někdo přeložil.
http://www.filmfutter.com/berlinale-2015-teil-3/
Filmfutter auf der Berlinale 2015 – Teil 3
-
Teenbl
- Čestný člen skupiny ČEPEK
- Bydliště: Ostrava/Praha
- Líbí se mi: Chlapci a muži
- ve věku od: 13
- ve věku do: 29
- Kontakt: [email protected]
- Příspěvky: 682
- Dal: 297 poděkování
- Dostal: 542 poděkování
-
tom.poustevnik
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Chlapci
- ve věku od: 9
- ve věku do: 13
- Příspěvky: 49
- Dal: 4 poděkování
- Dostal: 17 poděkování
Re: Filmfutter auf der Berlinale 2015 – Teil 3
Hm, taky bych byl rád, kdyby to někdo přeložil. Před dvaceti lety jsem se sice německy učil, ale jen krátce, a ani s pomocí googlu jsem se ničemu moc nedobral. Spíš mi vychází, že je to recenze dost nepříznivá...
-
11auto
- Registrovaný uživatel
- Příspěvky: 62
- Dal: 28 poděkování
- Dostal: 84 poděkování
Re: Filmfutter auf der Berlinale 2015 – Teil 3
Pro svůj první celovočerní hraný snímek si Veronika Lišková vybrala citlivý námět, který svou rozporuplností vždy zaručuje vysokou pozornost, již navzdory takřka pětasedmdesátiminutové délce nezvyklý osobní portrét pravděpodobně obdrží.
Výraz „pedofil“ pokaždé vzbuzuje představu pachatele a oběti, avšak mladá postava od české dokumentaristky není ani jedním z nich. Celý rok sledovala Lišková dennodenně svého hlavního hrdinu.
Pokud je na Danielovi na první pohled něco nápadného, je to jeho nenápadnost. Je mu dvacet pět let, studuje v Praze literaturu a jednou by se rád stal spisovatelem. Vypadá úplně obyčejně, neosobně se obléká a má nevýrazný hlas, kterým ve snímku komentuje svůj život.
Není člověka, s nímž by Daniel mohl otevřeně mluvit o tom, co je zvenku sotva znatelné. Daniel neměl nikdy žádný vztah, patrně vůbec nemá blízké přátele, ale jen známé, kteří jsou jako on: pedofily.
Dle vyobrazení Liškové se Daniel nikdy ničím neprovinil. Cítí se přitahovaný malými chlapci, ale své chutě potlačuje. Žádnému dítěti nechce ublížit, tvrdí počestně a sleduje spolu s dalšími stejně zaměřenými lidmi na okraji hřiště děti. Tato scéna je výjimkou v tom, že o pedofilech zachycuje typickou představu, aby ji potvrdila.
„Nejdůležitější je,“ řekl jednou Daniel, „že lidé o tom mluví.“ On sám tak činí dostatečně, což by ve spojení se statistikami a důvěrným prostředím mělo vyložit, jak pedofilové můžou být neškodní.
Napínavý snímek pedofilovi „lidský obličej“ nedává, protože on ho už má; přičaruje mu ovšem výraz nevinného štěňátka. On ti nic neudělá, chce si přece jen hrát.
Výraz „pedofil“ pokaždé vzbuzuje představu pachatele a oběti, avšak mladá postava od české dokumentaristky není ani jedním z nich. Celý rok sledovala Lišková dennodenně svého hlavního hrdinu.
Pokud je na Danielovi na první pohled něco nápadného, je to jeho nenápadnost. Je mu dvacet pět let, studuje v Praze literaturu a jednou by se rád stal spisovatelem. Vypadá úplně obyčejně, neosobně se obléká a má nevýrazný hlas, kterým ve snímku komentuje svůj život.
Není člověka, s nímž by Daniel mohl otevřeně mluvit o tom, co je zvenku sotva znatelné. Daniel neměl nikdy žádný vztah, patrně vůbec nemá blízké přátele, ale jen známé, kteří jsou jako on: pedofily.
Dle vyobrazení Liškové se Daniel nikdy ničím neprovinil. Cítí se přitahovaný malými chlapci, ale své chutě potlačuje. Žádnému dítěti nechce ublížit, tvrdí počestně a sleduje spolu s dalšími stejně zaměřenými lidmi na okraji hřiště děti. Tato scéna je výjimkou v tom, že o pedofilech zachycuje typickou představu, aby ji potvrdila.
„Nejdůležitější je,“ řekl jednou Daniel, „že lidé o tom mluví.“ On sám tak činí dostatečně, což by ve spojení se statistikami a důvěrným prostředím mělo vyložit, jak pedofilové můžou být neškodní.
Napínavý snímek pedofilovi „lidský obličej“ nedává, protože on ho už má; přičaruje mu ovšem výraz nevinného štěňátka. On ti nic neudělá, chce si přece jen hrát.