Když jsem byla pozvána do pořadu Máte slovo, tentokrát na téma adopcí dětí homosexuálními páry, bylo mi jasné, že o žádnou diskusi na úrovni nepůjde, viděla jsem však šanci našimi argumenty oslovit diváky u televizních obrazovek.
O věcnou a konstruktivní debatu skutečně nešlo, museli jsme čelit neustálému skákání do řeči, vykřikování a urážlivým osobním výpadům našich oponentů – v tomto protistrana skutečně „nezklamala“. Ale dost nářků, raději se podělím o čísla a fakta, která v pořadu mohla zaznít, ale z výše uvedených důvodů nezazněla.
Pan Sloboda předvedl přímo kulometnou palbu argumentů ve prospěch homosexuálních rodin. Člověk neznalý problematiky by z nich mohl nabýt dojmu, že tyto rodinné svazky jsou natolik ideální, že vlastně ani není o čem diskutovat. To jen ti „natvrdlí homofobové“ to stále ještě nepochopili. Dejme však slovo i jiným odborníkům: např. socioložka Gabriele Kuby popisuje skandální případ bamberské studie „na objednávku“: „Aby se podařilo prosadit všeobecné právo adopce pro homosexuální páry, objednala si německá ministryně spravedlnosti Brigitte Zypries studii, která měla dokázat, že děti s homosexuálními rodiči netrpí žádnými nevýhodami ve srovnání s dětmi z klasických rodin. Metodologie i výsledky jsou vskutku zajímavé: např. ačkoli je od r. 2005 možná adopce nevlastního dítěte, u více než 2/3 nová partnerka tuto možnost nevyužila. Ze všech 693 dětí jich bylo dotázáno jen 95, přičemž 78 % z nich pocházelo z dřívějšího heterosexuálního manželství a žilo v průměru prvních 5 let života s otcem i matkou. Výběr vzorku nejen že není reprezentativní, protože se jedná téměř výlučně o lesbické páry a většina dětí vyrůstala původně v rodině tvořené otcem i matkou, ale studie také nezahrnuje žádná pozorování chování matek a otců či jejich partnerů ani psychologické posudky o citovém prožívání dané situace u dětí. Samotný fakt, že si ministryně spravedlnosti může dovolit vydávat objednanou neseriózní práci univerzitního institutu za „důležitý milník na cestě k úplnému společenskému a právnímu uznání homosexuálních párů“, a ještě za to sklidit potlesk od renomovaných médií, je znakem ideologizace vědy.“
Výše zmíněná autorka také cituje americkou psycholožku Dr. Trayce L. Hansenovou, která srovnávala dostupnou vědeckou literaturu o sexuálním chování dětí z homo a bisexuálních rodin. Výsledky poukazují na to, že u dětí, které vyrůstají u homosexuálních párů, existuje asi sedmkrát vyšší pravděpodobnost, že se samy stanou homosexuály, než u dětí heterosexuálních rodičů. (Bližší údaje vč. odkazů najdete v knize G. Kuby: Globální sexuální revoluce – ztráta svobody ve jménu svobody.
K podobným závěrům došel i Mark Regnerus, jehož studie prokázala jednoznačně nejlepší výsledky u dětí vyrůstajících v úplné funkční rodině (tj. v rodině tvořené otcem, matkou a dětmi). U těchto dětí bylo nejnižší procento nezaměstnaných, nejnižší výskyt nevěry v jejich vztazích a nejnižší riziko sebevraždy. Pro ilustraci si ukažme pár čísel: z dětí vyrůstajících v úplné rodině se 90 % identifikovalo jako výlučně heterosexuálních. U dětí vyrůstajících jen s jedním rodičem 83 %. Oproti tomu u dětí vychovávaných lesbickým párem to bylo jen 61 % a u dětí vychovávaných gay párem 71 %.
Regnerusova studie prokázala, že děti vykazují lepší tendenci uspět v dospělosti, když stráví dětství s otcem a matkou a zvláště když jejich rodiče setrvají v manželství.
O významu rolí rodičů opačného pohlaví pro zdravý vývoj dítěte se mi podařilo alespoň něco málo říct, bohužel průběh diskuse, která připomínala spíše „klání na pavlači“ už nedovolil toto téma zdárně dokončit. Proto alespoň krátce ocituji odkaz na knihu Rodinná terapie psychosomatických poruch, autoři Chvála a Trapková, kde se můžete dozvědět další podrobnosti.
Na tomto místě musím upozornit na rizika vyplývající z absence rodičovských vzorů (ať už příslušný rodič chybí z jakéhokoliv důvodu): např. dcera, která si nemohla v bezpečném a neohrožujícím prostředí „natrénovat“ vztah s opačným pohlavím, může vyhledávat starší partnery, kteří jí nahrazují otce. Pokud své vývojové potřeby naplní za pomoci dědečka, strýčka, trenéra, apod. a pokud nedojde k sexuálnímu zneužívání, její vývoj jde správným směrem. Je zde ale riziko sexuálního zneužívání a právě strádající děti se mohou snadno stát oběťmi násilníků.
Podobně chlapec, kterému chybí mužský vzor, může mít problém stát se opravdovým mužem. Ženy si často postesknou: „Chlap… to je jen další děcko, o které se musím starat.“ Díky absenci mužských vzorů v rodinách nám vyrůstá celá generace „mamánků,“ kteří se neumí pořádně postarat ani o sebe, natož o svou rodinu.
Proberme však také další argument pro povolení adopcí stejnopohlavními páry: „Je lepší mít dvě matky či dva otce než vyrůstat v neosobním prostředí dětského domova.“ Souhlasím s tím, že dětský domov pro dítě není ideálním prostředím. Problém je však úplně jinde, a to v naší legislativě. Velké množství těchto dětí není právně volných, tj. není možné je adoptovat buďto z důvodu, že jejich rodiče (někdo by řekl „jejich biologický materiál“) „projevují zájem“- např. posláním pohlednice 1x za rok nebo že se jedná o tzv. hůře umístitelné děti – děti tmavší pleti, nemocné či postižené. Je snaha vyvolat dojem, že „nebýt ignorance homofobů, už dávno mohly být dětské domovy prázdné“. To je však naprosto zavádějící tvrzení. Navíc je všeobecně známo, že prověření žadatelé na dítě k adopci čekají někdy i celé roky. Dále: nikdo nebrání osamělé osobě požádat o adopci - čili osaměle žijící homosexuální osoba (projde-li testy, zda je způsobilá vychovávat dítě) si žádost podat může. Musíme však mít na zřeteli, že se hledá vhodná rodina pro dítě, nikoliv dítě pro rodinu. Dítě není zboží.
Problém je ovšem daleko širší, než si lidé myslí. Homolobby totiž jedná přesně podle zásady: „Podej prst, chytnu celou ruku.“ Už jim nestačí povolení adopcí stejnopohlavními páry. Aby se necítili diskriminovaní, vyvíjejí snahy zrušit pojem otec a matka a nahradit je pojmem Rodič 1 a Rodič 2. Takže 97 % heterosexuálních osob se má podřídit jejich požadavkům a vzdát se označení, které jim právem náleží (tedy pokud mají děti). Děsivá je skutečnost, že se tyto pojmy na formulářích už vyskytují, aniž se nás heterosexuálů někdo obtěžuje zeptat, jestli s tím souhlasíme. Nebylo o tom žádné hlasování ani referendum. Jedná se o normální diktaturu. Že pod rouškou antidiskriminace jde vlastně o diskriminaci většiny, to jim zjevně nevadí. A kdokoliv jen cekne něco na naši obranu, hned je nálepkován ošklivým a urážlivým slovem homofob. Ale ani tohle jim nestačí. Dále (už za vydatné podpory genderistů) usilují o zrušení práva na výhradu svědomí a náboženskou svobodu (viz aktivita europoslankyň Estrelové a Lunacek), což v praxi např. ve Velké Británii vedlo k uzavření katolických adopčních agentur, protože odmítly zprostředkovat adopci stejnopohlavním párům. Ale pokračujme dále, homosexuální aktivisté bojující za svá „práva“ jsou vzorem i pro pedofily, kteří se od loňského roku účastní Duhového pochodu v Praze a rovněž začínají usilovat o legalizaci pedofilie. (Téma aktuální zvláště dnes, kdy je česká veřejnost šokovaná brutálním znásilněním a vraždou malé holčičky.) Komu se to nelíbí, je „homofobní, netolerantní, rasistický, xenofobní“ a nevím, jakými slovy budeme ještě osočováni. Pro srovnání: když se konala manifestace za rodinné hodnoty ve Francii, shromáždění bylo brutálně potlačeno, a to takovým způsobem, který si nikterak nezadá s naším neblaze proslulým 17. listopadem. Otřesné byly např. záběry na děti zasažené slzným plynem. V této zemi také stačí, aby člověk měl na tričku logo rodiny, a už je zatčen. Starostům, kteří odmítnou oddat stejnopohlavní pár, hrozí vyhazov z práce či kriminál. Jak to, že o tom média mlčí? Tohle je svoboda a demokracie?
Když k výše uvedeným skutečnostem připočteme ještě snahy o předčasnou a násilnou sexualizaci dětí od předškolního věku, snahy snížit či úplně zrušit věkovou hranici pro pohlavní styk či otřesnou hrozbu násilného „kradení“ dětí juvenilní justicí, dostáváme se už k tématu genderového mainstreamingu, ale o tom si můžeme povědět zase někdy jindy.
Je to spíš reakce na Máte slovo ze dne 4.9.2014, ale paní autorka nás tam zmiňuje v souvislosti s Pride.
Mám jen drobný dotaz - proč ta paní lže? A lže-li v jedné větě, těžko mohu brát vážně i věty ostatní...Ilona Burdová píše:Homosexuální aktivisté bojující za svá „práva“ jsou vzorem i pro pedofily, kteří se od loňského roku účastní Duhového pochodu v Praze a rovněž začínají usilovat o legalizaci pedofilie. (Téma aktuální zvláště dnes, kdy je česká veřejnost šokovaná brutálním znásilněním a vraždou malé holčičky.)
. Homosexuálům přeci z počátku nešlo o adopci dětí, však dobře věděli proč né 
