Diskuze k filmu režisérky Veroniky Liškové a producenta Zdeňka Holého Danielův svět, který se zabývá problematikou pedofilie. K diskuzi zveme všechny, kteří dokument zhlédli nebo o něm slyšeli a chtějí se s námi podělit o své dojmy.
Vždy se navíc objeví výtka, že dílo je zacyklené samo v sobě; že akceptuje Danielovo uzavření v osobní bublině a neřeší nic jiného než sexualitu, jako by člověk byl definován pouze jejím prostřednictvím.
Chceme náhle ještě lidštějšího pedofila, který už skoro ani pedofilem není. Teprve pak by nám připadal přijatelný. Z prvních ohlasů se dá vyčíst i to, že nám nestačí ani dosavadní odvaha, první krok, ale rádi bychom Daniela vystavili mnohem ostřejší konfrontaci s ostatními lidmi, nejlépe asi těmi, kteří ho budou instinktivně nenávidět. Takhle jen víme, že s matkou se dovedou bez problémů navštívit, ale hovor vázne. Chápeme, že při návštěvě instalatéra musí v bytě sundat nástěnku s běžnými fotografiemi malých dětí a nechat si tam maximálně kresbičky z manga comicsů.
Danielův svět je případ filmů, u nějž selhává imaginace, jaký by měl být, aby nás uspokojoval. Jen samo slovo uspokojit tu totiž zní nepatřičně.
Tohle je jedna z nejpreciznějších recenzí. Je vidět, že Kamil Fila pečlivě pročetl všechny předchozí recenze, diskuse i rozhovory, nejspíš byl přítomný i besedě s režisérkou, a na to všechno se snaží reagovat.
Je pro mě trochu překvapivé, že je to pro něj "jeden z nejsmutnějších filmů". Já viděl spoustu tragických filmů, takže film o optimistickém a talentovaném mladém muži, který se se svým životem (zatím? už?) celkem úspěšně a konstruktivně vyrovnává, má spoustu přátel, miluje a je milován, mi zase tak přehnaně smutný nepřipadá.
Myslím, že do titulku se povedlo vybrat opravdu velmi trefnou myšlenku, která shrnuje spoustu debat nejen o pedofilii, ale i o té homosexualitě. "...u člověka, který podobným prokletím trpí, vyžadujeme pro vlastní pocit pohodlí pouze to, aby mlčel a aby nikdy neprojevoval sebevědomí. Když už existuje, tak ať dělá, že neexistuje." A v závěru: "Chceme náhle ještě lidštějšího pedofila, který už skoro ani pedofilem není. Teprve pak by nám připadal přijatelný."
Je pravda, že "problém pedofilů však spočívá právě v tom, že nebudou přijati s nadšením ani těmi, kteří projeví pochopení a ochotu naslouchat"? Myslím, že by se našlo pár lidí, kteří třeba Dana nebo leckoho z nás ostatních pedofilů přijímají s nadšením. Ale je pravda, že není úplně běžné, aby byli nadšeni právě z naší pedofilie. Stejně tak mezi pedofily je málo lidí, kteří by byli ze své situace pedofila vyloženě jednostranně nadšení. Ale že by to bylo "liberální pokrytectví", tak bych to asi nehodnotil. Leváci asi taky nejsou vyloženě odvázaní z toho, že většina věcí je konstruovaná pro praváky, ale přesto na přijímání leváků nic pokryteckého nevidím.
Bezbřehá samota, nemožnost nikdy si najít životního partnera, strašlivý vnitřní svár, že naplnění lásky by zároveň znamenalo její zničení" - to je snad jedna stránka filmu - tou druhou je právě Danielův objev, že pedofil není odsouzen k samotě a že svou lásku naplnit celkem i může, když se poštěstí. Že i jediný den může prosvítit celý měsíc. Fila viděl film o "mladíkovi, jemuž rozumějí pouze stejně orientovaní lidé a sexuologové" - já viděl film o mladíkovi, který se dokáže otevřeně bavit s každým - pedofil nebo nepedofil - a neodvážil bych se tvrdit, že ta mikulášská parta ve sklepě nebo dokonce pan sexuolog mu rozumějí víc než jeho spolužáci, kamarádi, příbuzní...
Čím to, že Kamil Fila zůstal zafixován v představě, že pokud pedofil nebojuje za právo na sex s dětmi, tak že prý nebojuje za nic, a bojuje boj za něco, co nemůže mít vítězný konec? Já vidím ve filmu skoro samá vítězství - Dan může o svých pocitech mluvit, může dávat a dostávat lásku, může být přijímán přáteli a blízkými, třebaže - jako nikdo - nemá nic navěky jisté.
Docela pěkně Fila píše o Prague Pride - o tom, jak by Daniel otevřeným přiznáním své orientace "narušil veselost" té akce. jak si homosexuální komunita svou emancipaci a etablování ve společnosti vytváří i prostřednictvím toho, že hlásá „nejsme žádní pedofilové“. a jak si (zřejmě my všichni jako společnost) pracně vyrábíme jakýsi mediální obraz, do kterého ale nechceme si jej kazit realitou (Fila píše, že z něj vyloučíme vše, co obnáší "existenciální bolest"). To je možná trefa nejen do gay komunit, ale i k naší pedofilní sebereflexi.
Když Fila konstatuje, že "u pedofilů probíhá složité období zrání, kdy musí překlenout nebezpečnou pubertu, v níž je potřeba uspokojení pudů nadřazená lásce, ale pak většinou dospějí do stádia, kdy se hodnoty obrátí.", tak mi to připadá jako takové typické čepekovské dogma, ke kterému bych se stavěl rezervovaně - já si naopak myslím, že dětství a mládí u většiny lidí hodně stojí na citech a ideálech a že naopak v dospělosti často vítězí cynický pragmatismus, zatímco schopnost čistých a spontánních citů se trochu utlumuje. Ale budiž, o tom film není.
Ohledně kvality filmu jako takového se Fila vědomě zříká hodnocení, protože mu dochází, že film není od toho, aby "uspokojoval". Režisérku představuje, ale nehodnotí. Docela diplomaticky píše o kooprodukční roli České televize. Zato Dana docela vychvaluje: obdivuje "zjevné literární a herecké nadání popsat svoje niterné stavy, nebylo by možné podobný film udělat" a jeho "sebevědomí a vysokou inteligenci".
Název je jen hostem skutečnosti. Host v mém domě, takhle časně z rána? Nezván vstoupil do mé pozornosti, na jabloni sedí první vrána.
