Dvě tváře
-
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Chlapci
- ve věku od: 9
- ve věku do: 13
- Výkřik do tmy: Ahoj dlouho jsem uvažoval zda se mám otevřít a přidat se k nějaké komunitě.Chtěl bych jen zdůraznit nejsem osoba,která porušuje zákon a zneužívá děti. Nikdy jsem to neudělal a neudělám jsem pouze člověk co s tím žije. Na veřejnosti vystupuji jako zcela normální člověk. Nevyhledávám žádné sexuální oběti a nevyhledávám materiály potřebné k sebeukájení. Žiji s tím mnoho let je mi 36 a zákon jsem neporušil nikdy
- Příspěvky: 11
- Dal: 6 poděkování
- Dostal: 20 poděkování
Dvě tváře
Ahoj všem,
rád bych se zde trochu vypovídal, ovšem záleží vůbec na tom zda to někdo bude číst? Možná trochu ano. Nikdy jsem si nemyslel že některé hodnoty člověka mohou být společnosti zavrhovány a to tak, že Vám můžou dát na krk nůž jen když se dozví co jste zač.
Je mi 36 let mé trápení začínalo okolo třinácti let. Ten pocit, že s vámi něco není v pořádku určitě pozná každý. Začíná to nervozitou a nutkavým přesvědčováním sám sebe, že jste v pořádku, ale samozřejmě ve skrytu duše dobře víte, že se něco děje. Zjišťoval jsem na sobě zvláštní pocity již ve škole, když jsem chodil do šaten převléknout se na tělocvik. V té době jsem byl starší než-li moji spolužáci, neboť jsem měl rok odklad ve škole a jednou jsem propadl kvůli psychickým problémům, které nastali díky vlastnímu otci, který si vzal život. Samozřejmě se to odrazilo neboť mě bylo sedm let a já ho měl nevýslovně rád. Viděl jsem se v něm a vždy jsem chtěl být jako on, ale nepovedlo se ani trochu.
Ale zpět, samozřejmě jsem po mladších spolužácích koukal a pociťoval na sobě určitý zájem a dokonce nutkavou zvídavost. Horší bylo, že jsem se sám v sobě ani trochu nevyznal a hledal jsem odpovědi na své otázky pouze v sobě. Tak co více by člověk mohl dělat přístup k internetu nebyl jako dnes a tak spoustu věcí člověk řešil sám se sebou. Nikdy jsem neoslovil a nebo se dokonce nesvěřil nikomu z vrstevníků což bylo velmi zajímavé, protože když se kouknu zpět z jedné strany jsem se utěšoval že o nic nejde a z druhé strany jsem se styděl říci někomu, že se mi líbí děti tedy přesněji chlapci mladší než-li jsem já.
V průběhu několika let jsem se začal uzavírat sám do sebe a vedl jsem těžký souboj sám se sebou a pak jsem to vymyslel jak bojovat s vlastními pocity.
Vytvořil jsem si imaginární postavu ve své hlavě. Vytvořil jsem si ji tak, že jsem s ní mohl komunikovat. Tak že jsem si povídal sám se sebou. Ale kdo z Vás by pomyslel, že to je rozdvojená osobnost ten se plete. Naopak měl jsem sám sebe pod kontrolou. Možná to normální není, ale mě to pomáhalo vyrovnávat se sám se sebou a dokonce udržovat si čistou mysl, tedy nešlápnout vedle či jen tak jít a hledat oběť své neřesti.
Samozřejmě postupem času jsem zjistil, že je skutečně má dnes už moje neřest skutečná a nelze se ji jakýmkoliv způsobem vyhnout. Nejtěžší ale bylo dojít k sebepoznání. Musel jsem tedy nějak začít žít, neboť jsem věděl, že nelze neustále se skrývat a odtahovat od lidí okolo sebe. Začal jsem chodit do knihovny a půjčoval si knihy jako je psychologie a psychiatrie a začal se hledat. Četl jsem o pedofilii a o lidech takto zaměřených prostě a jednoduše jsem hledal sám sebe, abych mohl ukázat prstem a říci to jsem já. Začal jsem si půjčovat knihy na toto téma, až jsem vzbudil zájem paní knihovnice, která mi tehdy řekla, že chtěla taky takhle studovat, ale neměla na to buňky. A když pozoruje mě co si vše půjčuje tak mi závidí. Zeptala se co studuji, tak jsem ji samozřejmě sdělil s ohledem na knihy které si půjčuji, že jsem automechanik.
Pokračoval jsem v četbách a dělal si poznámky odpovídal si na otázky, až jsem jednoho dne zjistil, že mi to silně přerůstá přes hlavu. Byl to guláš, který se mi v hlavě usídlil. Zas tak dobrý nápad to nebyl jak jsem později zjistil. Při dovršení 18 let jsem opět padal do sebe nedokázal jsem se zvednout jak mi ze začátku pomáhal můj imaginární přítel, tentokrát síly ubývali rychleji než-li se zdálo. Samozřejmě jsem si sáhl na vlastní život. Odvezli mě do nemocnice, kde mě dávali do kupy a začal jsem být léčen na psychiatrii. Pan doktor byl velmi zvláštní člověk, ale důvěru si nezískal a tak mě jednoho dne předhodil své kolegyni, která svým přístupem zkoušela zbourat bariéru, kterou jsem si stavěl, aby se mi nikdo nedostal do hlavy. Věřte či nevěřte nesvěřil jsem se jí nikdy. Mlčel jsem svaloval jsem to na problémy jinde,ale nikdy jsem neřekl doktorce pravdu. Vzalo to za své léčila mě z depresí a nic víc v tom nikdo nehledal.
Jak sám v sobě může člověk číst, když vás nedokáže přečíst psychiatr. Začal jsem tedy smyslně přemýšlet co budu dělat dále a jak se sám se sebou vyrovnat. Začal jsem jezdi jako vedoucí na dětské tábory. Jezdil jsem tam každým rokem a měl jsem na povel chlapce ve věku 10 až 13 let.
Byla to paráda, protože jak jsem zjistil byl jsem mezi svými. Člověk se musí občas chovat jako dítě, aby dítěti ukázal, že je již dospělé. Jezdíval jsem na Šumavu bylo to výborný s klukama jsme se vyřádili a já si našel k nim cestu. Ale ne tak jak by si každý myslel cestu pouze kamaráda.
Byla s nimi legrace a mě těch třicet dní utíkalo jako voda. Vždy dva turnusy. Nikdy jsem žádného chlapce nezneužil tenkrát jsem zjistil, že má imaginární osoba ve mě stále žije, neboť jsem díky tomu našel v sobě sílu odolat i těm andělským tvářičkám.
Je pravda, že jsem byl jako v ráji. Nejeden chlapec při povídání si se mnou mi seděl na klíně. Ale to bylo vše co proběhlo. Ten zákaz nebo-li to tabu co jsem si dal ve své neřesti jsem nikdy neporušil Možná to bylo i ze strachu, že přijdu o kontakt s těmi chlapci a nebo dokonce, že o ně přijdu úplně. Jezdil jsem tam 4 po sobě jdoucí roky.
Po těchto letech jsem dostal nabídku jít dělat do dětského domova pomocného vychovatele. Udělal jsem si kurz a nastoupil v roce 2001 do ústavu. Byl to úplně jiný život opět změna. Místo, aby mi to bralo sílu naopak ve společnosti dětí jsem ji nabíral.
K některým si vytvoříte cestu a někteří Vás nikdy nepřijmou jako vrstevníka. Záleží na povaze dítěte. Měl jsem tam děti, se kterýma jsem mohl dělat cokoliv pro jejich pobavení. Byla to nádhera já byl dospělí muž a musel jsem jít příkladem.
V roce 2007 jsem odešel na vlastní žádost. Byl jsem absolutně zničený hlavně jsem měl pocit, že už jsem tady dlouho a tak jsem přemýšlel jak spáchat sebevraždu. Prostě mě to přestalo všechno bavit. Řekl jsem si, že by bylo nejlepší abych byl sám. Našel jsem si tedy novou práci a začal jezdit dálkovou dopravu. Procestoval jsem EU od čáry k čáře.
Od té doby jsem si řekl, že by bylo na čase zakotvit a začít budovat rodinu. Tak jsem učinil věřte či nevěřte oženil jsem se a přiženil tři děti. Dělám jim otce a snažím se je vychovávat tak, aby nedopadli jako já.
A tak si každý den říkám, vyhrál jsem nad sebou bitvu a nebo jsem ji nevyhrál?? Pokaždé si každý hledá pro a proti a vím, že každý se učí sám se sebou žít. Já jsem normální kluk v nenormálním světě to je má věta k tomu, abych sám sebe udržel nad vodou. Ovšem jestli jsem nenormální kluk v normálním světě, tak bych měl sejmout klobouk a poděkovat si, že jsem došel tak daleko.
No a jak to dopadne všech no to necháme na sobě samým, protože stejně nic jiného dělat nemůžu. Až vychovám děti budu moci prohlásit porazil jsem se a to v plné palbě.
A já vím, že to zvládnu,protože si nenechám úchylkou zničit život úplně. A Vám, kteří jste na tom hůře můžu jen doporučit bojujte stojí to za to, protože vím, že zakázané ovoce nejlépe chutná také vím už dnes, že se to dá zvládnout a odepřít si to, co je předem zakázáno.
Sic že mám takové problémy, můžu jen říci, že cílem mým je ten, aby tím netrpěli druzí. Proto jsem se vyhýbal komunitám, protože říci mi někdo že porušil morální hodnoty a zneužil malé dítě při samém bohu přísahám, že bych ho zabil.
Myslím si, že jsem se vykecal dost. Přeji Vám krásný den.
Nicméně tyto stránky jsem velmi uvítal.Líbí se mi jejich zpracování a věřím, že zde někteří najdou to co hledají.Tedy odpovědi.
rád bych se zde trochu vypovídal, ovšem záleží vůbec na tom zda to někdo bude číst? Možná trochu ano. Nikdy jsem si nemyslel že některé hodnoty člověka mohou být společnosti zavrhovány a to tak, že Vám můžou dát na krk nůž jen když se dozví co jste zač.
Je mi 36 let mé trápení začínalo okolo třinácti let. Ten pocit, že s vámi něco není v pořádku určitě pozná každý. Začíná to nervozitou a nutkavým přesvědčováním sám sebe, že jste v pořádku, ale samozřejmě ve skrytu duše dobře víte, že se něco děje. Zjišťoval jsem na sobě zvláštní pocity již ve škole, když jsem chodil do šaten převléknout se na tělocvik. V té době jsem byl starší než-li moji spolužáci, neboť jsem měl rok odklad ve škole a jednou jsem propadl kvůli psychickým problémům, které nastali díky vlastnímu otci, který si vzal život. Samozřejmě se to odrazilo neboť mě bylo sedm let a já ho měl nevýslovně rád. Viděl jsem se v něm a vždy jsem chtěl být jako on, ale nepovedlo se ani trochu.
Ale zpět, samozřejmě jsem po mladších spolužácích koukal a pociťoval na sobě určitý zájem a dokonce nutkavou zvídavost. Horší bylo, že jsem se sám v sobě ani trochu nevyznal a hledal jsem odpovědi na své otázky pouze v sobě. Tak co více by člověk mohl dělat přístup k internetu nebyl jako dnes a tak spoustu věcí člověk řešil sám se sebou. Nikdy jsem neoslovil a nebo se dokonce nesvěřil nikomu z vrstevníků což bylo velmi zajímavé, protože když se kouknu zpět z jedné strany jsem se utěšoval že o nic nejde a z druhé strany jsem se styděl říci někomu, že se mi líbí děti tedy přesněji chlapci mladší než-li jsem já.
V průběhu několika let jsem se začal uzavírat sám do sebe a vedl jsem těžký souboj sám se sebou a pak jsem to vymyslel jak bojovat s vlastními pocity.
Vytvořil jsem si imaginární postavu ve své hlavě. Vytvořil jsem si ji tak, že jsem s ní mohl komunikovat. Tak že jsem si povídal sám se sebou. Ale kdo z Vás by pomyslel, že to je rozdvojená osobnost ten se plete. Naopak měl jsem sám sebe pod kontrolou. Možná to normální není, ale mě to pomáhalo vyrovnávat se sám se sebou a dokonce udržovat si čistou mysl, tedy nešlápnout vedle či jen tak jít a hledat oběť své neřesti.
Samozřejmě postupem času jsem zjistil, že je skutečně má dnes už moje neřest skutečná a nelze se ji jakýmkoliv způsobem vyhnout. Nejtěžší ale bylo dojít k sebepoznání. Musel jsem tedy nějak začít žít, neboť jsem věděl, že nelze neustále se skrývat a odtahovat od lidí okolo sebe. Začal jsem chodit do knihovny a půjčoval si knihy jako je psychologie a psychiatrie a začal se hledat. Četl jsem o pedofilii a o lidech takto zaměřených prostě a jednoduše jsem hledal sám sebe, abych mohl ukázat prstem a říci to jsem já. Začal jsem si půjčovat knihy na toto téma, až jsem vzbudil zájem paní knihovnice, která mi tehdy řekla, že chtěla taky takhle studovat, ale neměla na to buňky. A když pozoruje mě co si vše půjčuje tak mi závidí. Zeptala se co studuji, tak jsem ji samozřejmě sdělil s ohledem na knihy které si půjčuji, že jsem automechanik.
Pokračoval jsem v četbách a dělal si poznámky odpovídal si na otázky, až jsem jednoho dne zjistil, že mi to silně přerůstá přes hlavu. Byl to guláš, který se mi v hlavě usídlil. Zas tak dobrý nápad to nebyl jak jsem později zjistil. Při dovršení 18 let jsem opět padal do sebe nedokázal jsem se zvednout jak mi ze začátku pomáhal můj imaginární přítel, tentokrát síly ubývali rychleji než-li se zdálo. Samozřejmě jsem si sáhl na vlastní život. Odvezli mě do nemocnice, kde mě dávali do kupy a začal jsem být léčen na psychiatrii. Pan doktor byl velmi zvláštní člověk, ale důvěru si nezískal a tak mě jednoho dne předhodil své kolegyni, která svým přístupem zkoušela zbourat bariéru, kterou jsem si stavěl, aby se mi nikdo nedostal do hlavy. Věřte či nevěřte nesvěřil jsem se jí nikdy. Mlčel jsem svaloval jsem to na problémy jinde,ale nikdy jsem neřekl doktorce pravdu. Vzalo to za své léčila mě z depresí a nic víc v tom nikdo nehledal.
Jak sám v sobě může člověk číst, když vás nedokáže přečíst psychiatr. Začal jsem tedy smyslně přemýšlet co budu dělat dále a jak se sám se sebou vyrovnat. Začal jsem jezdi jako vedoucí na dětské tábory. Jezdil jsem tam každým rokem a měl jsem na povel chlapce ve věku 10 až 13 let.
Byla to paráda, protože jak jsem zjistil byl jsem mezi svými. Člověk se musí občas chovat jako dítě, aby dítěti ukázal, že je již dospělé. Jezdíval jsem na Šumavu bylo to výborný s klukama jsme se vyřádili a já si našel k nim cestu. Ale ne tak jak by si každý myslel cestu pouze kamaráda.
Byla s nimi legrace a mě těch třicet dní utíkalo jako voda. Vždy dva turnusy. Nikdy jsem žádného chlapce nezneužil tenkrát jsem zjistil, že má imaginární osoba ve mě stále žije, neboť jsem díky tomu našel v sobě sílu odolat i těm andělským tvářičkám.
Je pravda, že jsem byl jako v ráji. Nejeden chlapec při povídání si se mnou mi seděl na klíně. Ale to bylo vše co proběhlo. Ten zákaz nebo-li to tabu co jsem si dal ve své neřesti jsem nikdy neporušil Možná to bylo i ze strachu, že přijdu o kontakt s těmi chlapci a nebo dokonce, že o ně přijdu úplně. Jezdil jsem tam 4 po sobě jdoucí roky.
Po těchto letech jsem dostal nabídku jít dělat do dětského domova pomocného vychovatele. Udělal jsem si kurz a nastoupil v roce 2001 do ústavu. Byl to úplně jiný život opět změna. Místo, aby mi to bralo sílu naopak ve společnosti dětí jsem ji nabíral.
K některým si vytvoříte cestu a někteří Vás nikdy nepřijmou jako vrstevníka. Záleží na povaze dítěte. Měl jsem tam děti, se kterýma jsem mohl dělat cokoliv pro jejich pobavení. Byla to nádhera já byl dospělí muž a musel jsem jít příkladem.
V roce 2007 jsem odešel na vlastní žádost. Byl jsem absolutně zničený hlavně jsem měl pocit, že už jsem tady dlouho a tak jsem přemýšlel jak spáchat sebevraždu. Prostě mě to přestalo všechno bavit. Řekl jsem si, že by bylo nejlepší abych byl sám. Našel jsem si tedy novou práci a začal jezdit dálkovou dopravu. Procestoval jsem EU od čáry k čáře.
Od té doby jsem si řekl, že by bylo na čase zakotvit a začít budovat rodinu. Tak jsem učinil věřte či nevěřte oženil jsem se a přiženil tři děti. Dělám jim otce a snažím se je vychovávat tak, aby nedopadli jako já.
A tak si každý den říkám, vyhrál jsem nad sebou bitvu a nebo jsem ji nevyhrál?? Pokaždé si každý hledá pro a proti a vím, že každý se učí sám se sebou žít. Já jsem normální kluk v nenormálním světě to je má věta k tomu, abych sám sebe udržel nad vodou. Ovšem jestli jsem nenormální kluk v normálním světě, tak bych měl sejmout klobouk a poděkovat si, že jsem došel tak daleko.
No a jak to dopadne všech no to necháme na sobě samým, protože stejně nic jiného dělat nemůžu. Až vychovám děti budu moci prohlásit porazil jsem se a to v plné palbě.
A já vím, že to zvládnu,protože si nenechám úchylkou zničit život úplně. A Vám, kteří jste na tom hůře můžu jen doporučit bojujte stojí to za to, protože vím, že zakázané ovoce nejlépe chutná také vím už dnes, že se to dá zvládnout a odepřít si to, co je předem zakázáno.
Sic že mám takové problémy, můžu jen říci, že cílem mým je ten, aby tím netrpěli druzí. Proto jsem se vyhýbal komunitám, protože říci mi někdo že porušil morální hodnoty a zneužil malé dítě při samém bohu přísahám, že bych ho zabil.
Myslím si, že jsem se vykecal dost. Přeji Vám krásný den.
Nicméně tyto stránky jsem velmi uvítal.Líbí se mi jejich zpracování a věřím, že zde někteří najdou to co hledají.Tedy odpovědi.
-
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Dívky
- ve věku od: 6
- ve věku do: 11
- Výkřik do tmy: Uti, non abuti (Užít, nikoliv zneužít)
- Příspěvky: 197
- Dal: 227 poděkování
- Dostal: 114 poděkování
Re: Dvě tváře
Drahý gampo,
nejprve bych tě chtěl přivítat mezi námi a poděkovat ti za tvůj životní příběh. Domnívám se, že různými peripetiemi, si prošla řada z nás, a většina z nás se svou sexualitou bojovala sama. Je zde mnoho lidí, kteří se svěřili svým blízkým, kamarádům etc.etc.. Já třeba jsem se za celý život nesvěřil nikomu. Byl jsem i ženatý mám vlastní dceru. Neselhal jsem nikdy a nezneužil, i když přiznám, nebylo to někdy lehké. V tomhle ohledu jsem na sebe pyšný, že jsem dokázal odolat. Prostě celý život jsem si říkal "já si tuhle orientaci nevybral, byla mi dána, tak musím žít tak, aby netrpěl někdo jiný". Před tvou silou, která tě drží v mezích zákona a norem musím smeknout, i když vím, že drtivá většina nás pedofilů nezneužívala, nezneužívá a zneužívat nikdy nebude. Vychováváš děti, i když nevlastní, tudíž jsi jim prospěšný. Každý člověk by měl být dětem prospěšný už z principu.
Krásný sluníčkový den přeje Děda
nejprve bych tě chtěl přivítat mezi námi a poděkovat ti za tvůj životní příběh. Domnívám se, že různými peripetiemi, si prošla řada z nás, a většina z nás se svou sexualitou bojovala sama. Je zde mnoho lidí, kteří se svěřili svým blízkým, kamarádům etc.etc.. Já třeba jsem se za celý život nesvěřil nikomu. Byl jsem i ženatý mám vlastní dceru. Neselhal jsem nikdy a nezneužil, i když přiznám, nebylo to někdy lehké. V tomhle ohledu jsem na sebe pyšný, že jsem dokázal odolat. Prostě celý život jsem si říkal "já si tuhle orientaci nevybral, byla mi dána, tak musím žít tak, aby netrpěl někdo jiný". Před tvou silou, která tě drží v mezích zákona a norem musím smeknout, i když vím, že drtivá většina nás pedofilů nezneužívala, nezneužívá a zneužívat nikdy nebude. Vychováváš děti, i když nevlastní, tudíž jsi jim prospěšný. Každý člověk by měl být dětem prospěšný už z principu.
Krásný sluníčkový den přeje Děda
Naposledy upravil(a) Deda dne sobota 18. 10. 2014, 8:24:40, celkem upraveno 1 x.
-
- Administrátor
- Líbí se mi: Dívky a ženy
- ve věku od: 4
- ve věku do: 28
- Kontakt: [email protected]
- Výkřik do tmy: Nejvíc mi vadí předsudečné odsouzení - i když jsem neublížil žádnému dítěti, najdou se lidé, co píšou "postavit ke zdi, kulka to vyřeší". Ne, nevyřeší. Pedofilové, kteří nic nespáchali, zažívají celý život zbytečné utrpení jen z důvodu předsudků. To je třeba změnit. Proto vznikl tenhle web.
- Příspěvky: 6597
- Dal: 1721 poděkování
- Dostal: 3601 poděkování
Re: Dvě tváře
Milý gampo,
díky za tvůj nekrátký text. Chci se zeptat: Navštívil jsi nebo navštěvuješ nějakého psychologa nebo psychiatra, vzhledem k tvým problémům s depresemi a myšlenkami na sebevraždu?
Ve výkřiku do tmy píšeš, že jsi nikdy neporušil zákon. Já bych toto o sobě napsat nemohl, protože jedna věc je formální náplň zákona, která někdy nehledí na jisté drobné rozdíly, a potom... pro mě je důležitější morálka. Zákony sice dávají jisté mantinely, ale nemohou postihnout všechny situace v životě. Takže občas se mi stane, že poruším nějaký zákon, protože jsem přesvědčený, že dělám lépe, než kdybych daný zákon puntičkářsky dodržel.
Konkrétních příkladů bych mohl napsat nespočet, a jak tam přemýšlím, nějaký zákon poruším téměř denně. Je ze mě delikvent...
díky za tvůj nekrátký text. Chci se zeptat: Navštívil jsi nebo navštěvuješ nějakého psychologa nebo psychiatra, vzhledem k tvým problémům s depresemi a myšlenkami na sebevraždu?
Ve výkřiku do tmy píšeš, že jsi nikdy neporušil zákon. Já bych toto o sobě napsat nemohl, protože jedna věc je formální náplň zákona, která někdy nehledí na jisté drobné rozdíly, a potom... pro mě je důležitější morálka. Zákony sice dávají jisté mantinely, ale nemohou postihnout všechny situace v životě. Takže občas se mi stane, že poruším nějaký zákon, protože jsem přesvědčený, že dělám lépe, než kdybych daný zákon puntičkářsky dodržel.
Konkrétních příkladů bych mohl napsat nespočet, a jak tam přemýšlím, nějaký zákon poruším téměř denně. Je ze mě delikvent...
Československá pedofilní komunita – již 13 let s Vámi!
-
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Chlapci
- ve věku od: 9
- ve věku do: 13
- Výkřik do tmy: Ahoj dlouho jsem uvažoval zda se mám otevřít a přidat se k nějaké komunitě.Chtěl bych jen zdůraznit nejsem osoba,která porušuje zákon a zneužívá děti. Nikdy jsem to neudělal a neudělám jsem pouze člověk co s tím žije. Na veřejnosti vystupuji jako zcela normální člověk. Nevyhledávám žádné sexuální oběti a nevyhledávám materiály potřebné k sebeukájení. Žiji s tím mnoho let je mi 36 a zákon jsem neporušil nikdy
- Příspěvky: 11
- Dal: 6 poděkování
- Dostal: 20 poděkování
Re: Dvě tváře
Ahoj děkuji za Vaše reakce,které mě opravdu potěšili.Lehké to nebude pro nás nikdy pro nikoho,ale myslím si,že už samotné založení těchto stránek byl velmi dobrý tah.Tohle by naši komunitu mělo udržovat nad vodou,protože se zde můžeme podporovat jak psychicky tak i moralně. Jinak na dotaz zda se někde léčim musím reagovat.Léčil jsem se u psychiatra a nikdy jsem se neléčil na sexuologii. Z toho jsem měl vždycky strach.Bál jsem se,že pro sexuologa je to jen rutina na kterou Vam napíše léky a pak Vás bude sledovat jako úchyla zda jste něco neprovedli. Jinak na psychiatrii jsem byl mesic a pul hospitalizovan a bral jsem diazepam. Po te jsem byl v ambulantni léčbě tři roky.
Dnes se již neléčim tak to zvládám sám. S tím zákonem jsem to myslel tak,že jsem neosahàval a nezneužil žádného chlapce.
Dnes se již neléčim tak to zvládám sám. S tím zákonem jsem to myslel tak,že jsem neosahàval a nezneužil žádného chlapce.
-
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Dívky
- ve věku od: 7
- ve věku do: 12
- Příspěvky: 1081
- Dal: 152 poděkování
- Dostal: 469 poděkování
Re: Dvě tváře
Ahoj Gampo. Ja ti tiež dakujem za tvoj príbeh :-) .. Ja som na holčičky ... najviac sa mi páčia 8,9 a 11,12 ročné. Mám vela kamarátok tohto veku a takisto mám vela kamarátov v mojom veku. Snažím sa im spríjemniť deň, život, detstvo. ..milujem keď vidím že sú štastné... ešte viac keď sú štastné v mojej prítomnosti
Moj príbeh je iný v tom že ja budujem vztahy od útleho detstva. Keď som mal 12.. začal som cítiť, že niečo je iné. Nevedel som čo. časom som zistoval že sa mi páčia dievčatká ale bral som to ako normálne.. nepripúštal som si to a druhý to na mne nevideli. Na základke som mal už vtedy vela kamarátok napr keď som bol deviatak tak som mal stvrtacky, piatacky a siestacky ako kamarátky a nikomu to nebolo divné že sa snimi bavím a žarty ..všetci ma brali ako pohodového človeka. udrziaval som vztahy snimi aj so seberovnými. Zlom nastal na konci deviateho ročníka keď som si uvedomil že som na malé a nechcel som odísť zo základky. Bál som sa velmi že stratím všetko to čo som si vybudoval. Začal som chodiť na strednú a mal som depresie. Chcel som to naspať ale to nebolo možné. Musel som ísť dopredu.
Chcel som zomrieť lebo som si myslel že dopadnem ako tí uchiláci vo filmoch- zapotený, smradlavý zavretý v jednej miestnosti bez okien a na počitači stahovať detské porno...
Celý čas som stimto bojoval až nakoniec som si povedal že nesmiem zomrieť ja nesmiem zomrieť ...povedal som si že je vela ludí ktorý ma majú radi kopec detí ktoré ma majú radi a ja nemožem len tak odisť a nechať ich v bolesti že ich opustil kamoš...
vztahy s detmi ktoré som udržiaval udržiavam dodnes. Mám kopec kamarátok na základke dodnes sa snimi na ulici rozpravam keď ich stretnem a moji seberovný kamoši s tim nemajú problémy...
Dívam sa na život optimisticky a dúfam že nespadnem znovu na kolená pretože neviem či by som už dokázal vstať.. Bol som na vyletoch, akciach kde boli deti a to boli užasne chvile. Nezneužil som žiadne dievčatko a nikdy som sa žiadneho nedotkol.. Ublížiť nikdy nechcem. Ja ich mám proste rád :-)
Ja mám problém už iba v jednom čo by som chcel :-) Strašne by som chcel manželku a deti. Som spoločenský tip. Od okolia sa nedržím bokom. Lenže ja sa dokážem zamilovať iba do dievčatka 8-12 ročného. Seberovne dievčata sa mi tiež páčia ale iba esteticky nie sexualne. Chodenie zo seberovným dievčatom by som zvladol ale keby prišlo na sex asi by som utiekol :-/
Ženu a dieta chcem preto aby ma okolie nemalo za čudáka a aby im nebolo divné to že keď budem ako 40 ročný človek ktorý žije sám a ktorý sa rozpráva stále s malými dievčatkami. Nechem byť čudák len neviem ako to spraviť :-)
ale dosť bolo mojich problémov :-)
No ale dosť bolo už s písanim končim
Moj príbeh je iný v tom že ja budujem vztahy od útleho detstva. Keď som mal 12.. začal som cítiť, že niečo je iné. Nevedel som čo. časom som zistoval že sa mi páčia dievčatká ale bral som to ako normálne.. nepripúštal som si to a druhý to na mne nevideli. Na základke som mal už vtedy vela kamarátok napr keď som bol deviatak tak som mal stvrtacky, piatacky a siestacky ako kamarátky a nikomu to nebolo divné že sa snimi bavím a žarty ..všetci ma brali ako pohodového človeka. udrziaval som vztahy snimi aj so seberovnými. Zlom nastal na konci deviateho ročníka keď som si uvedomil že som na malé a nechcel som odísť zo základky. Bál som sa velmi že stratím všetko to čo som si vybudoval. Začal som chodiť na strednú a mal som depresie. Chcel som to naspať ale to nebolo možné. Musel som ísť dopredu.
Chcel som zomrieť lebo som si myslel že dopadnem ako tí uchiláci vo filmoch- zapotený, smradlavý zavretý v jednej miestnosti bez okien a na počitači stahovať detské porno...
Celý čas som stimto bojoval až nakoniec som si povedal že nesmiem zomrieť ja nesmiem zomrieť ...povedal som si že je vela ludí ktorý ma majú radi kopec detí ktoré ma majú radi a ja nemožem len tak odisť a nechať ich v bolesti že ich opustil kamoš...
vztahy s detmi ktoré som udržiaval udržiavam dodnes. Mám kopec kamarátok na základke dodnes sa snimi na ulici rozpravam keď ich stretnem a moji seberovný kamoši s tim nemajú problémy...
Dívam sa na život optimisticky a dúfam že nespadnem znovu na kolená pretože neviem či by som už dokázal vstať.. Bol som na vyletoch, akciach kde boli deti a to boli užasne chvile. Nezneužil som žiadne dievčatko a nikdy som sa žiadneho nedotkol.. Ublížiť nikdy nechcem. Ja ich mám proste rád :-)
Ja mám problém už iba v jednom čo by som chcel :-) Strašne by som chcel manželku a deti. Som spoločenský tip. Od okolia sa nedržím bokom. Lenže ja sa dokážem zamilovať iba do dievčatka 8-12 ročného. Seberovne dievčata sa mi tiež páčia ale iba esteticky nie sexualne. Chodenie zo seberovným dievčatom by som zvladol ale keby prišlo na sex asi by som utiekol :-/
Ženu a dieta chcem preto aby ma okolie nemalo za čudáka a aby im nebolo divné to že keď budem ako 40 ročný človek ktorý žije sám a ktorý sa rozpráva stále s malými dievčatkami. Nechem byť čudák len neviem ako to spraviť :-)
ale dosť bolo mojich problémov :-)
Stojí to za to. Ja som sa rozhodol trpieť v živote pre deti. Myslím teda som presvedčený že som tu pre ne .. napriek všetkým čim som si prešiel to len tak lahko nevzdám. Pomáha mi Boh a osoba ktorá to o mne vie uplne od začiatku :-)gampo píše:A já vím, že to zvládnu,protože si nenechám úchylkou zničit život úplně. A Vám, kteří jste na tom hůře můžu jen doporučit bojujte stojí to za to, protože vím, že zakázané ovoce nejlépe chutná také vím už dnes, že se to dá zvládnout a odepřít si to, co je předem zakázáno.
No ale dosť bolo už s písanim končim
-
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Chlapci
- ve věku od: 12
- ve věku do: 23
- Výkřik do tmy: Milovať okrem iného znamená vážiť si objekt svojej túžby. Dosť na to, aby som nezradzoval jeho dôveru...
- Příspěvky: 490
- Dal: 467 poděkování
- Dostal: 300 poděkování
Re: Dvě tváře
Vitaj gampo a ďakujem za tvoj príbeh.
Po jeho prečítaní musím povedať, že v mnohých veciach s tebou súhlasím a vnímam to podobne a možno trochu paradoxne tvoj najväčší problém nevidím v tvojej menšinovej orientácii, ale skôr v sklonoch riešiť niektoré ťažšie životné obdobia viac než radikálne. Tak ďaleko som ja sám našťastie nikdy nedošiel a dúfam, že ani nedôjdem, ale rozumiem, že každý to máme nastavené inak. Problémy v živote sú a budú, či už človeka priťahujú deti, alebo nie. Ja sám to vnímam tak, že ak si človek plne uvedomí svoju hodnotu, žije sa mu v mnohom jednoduchšie a aj životné rany prijíma lešie. Vzhľadom k tomu, čo a ako o sebe píšeš, myslím, že hodnotovo a morálne si mimoriadne vzácny človek. Vnímam cenu každého človeka a o to viac niekoho s tvojím nastavením a náhľadom na život.
Ak môžem trochu vyzvedať, zaujímalo by ma, ako vnímaš svoj vzťah k manželke a ako ako to vníma ona. Keďže si sa o tom viac nerozpisoval, súdim, že o tvojej náklonnosti k chlapcom nevie, ale mňa by tiež zaujímalo, ako to medzi vami funguje a či to nevidíš skôr tak, že si sa "oženil" skôr s deťmi než s manželkou? Ako väčšina ľudí na tomto webe aj ja túžim o vlastnej rodine, ale na druhej strane je mi jasné, že by som nemohol s čistým štítom vôjsť do manželstva s ženou a fungovať ako normálny manžel. Nebola mi danná "schopnosť" zaľúbiť sa do ženy a predstierať niečo také, to si ani nechcem prestavovať a som takmer zmierený v tom, že úloha rodiča ma obíde.
Ešte raz ďakujem za vyrozprávanie (vypísanie) tvojho príbehu a keďže som presvedčený, že ľudia na týchto stránkach sa dokážu v mnohom obohatiť, verím, že v tomto ohľade nie len nájdeš, čo hladáš, ale rovnako svojím náhľadom obohatíš ostatných. Už si s tým v podtsate začal
Veľa zdaru
Po jeho prečítaní musím povedať, že v mnohých veciach s tebou súhlasím a vnímam to podobne a možno trochu paradoxne tvoj najväčší problém nevidím v tvojej menšinovej orientácii, ale skôr v sklonoch riešiť niektoré ťažšie životné obdobia viac než radikálne. Tak ďaleko som ja sám našťastie nikdy nedošiel a dúfam, že ani nedôjdem, ale rozumiem, že každý to máme nastavené inak. Problémy v živote sú a budú, či už človeka priťahujú deti, alebo nie. Ja sám to vnímam tak, že ak si človek plne uvedomí svoju hodnotu, žije sa mu v mnohom jednoduchšie a aj životné rany prijíma lešie. Vzhľadom k tomu, čo a ako o sebe píšeš, myslím, že hodnotovo a morálne si mimoriadne vzácny človek. Vnímam cenu každého človeka a o to viac niekoho s tvojím nastavením a náhľadom na život.
Ak môžem trochu vyzvedať, zaujímalo by ma, ako vnímaš svoj vzťah k manželke a ako ako to vníma ona. Keďže si sa o tom viac nerozpisoval, súdim, že o tvojej náklonnosti k chlapcom nevie, ale mňa by tiež zaujímalo, ako to medzi vami funguje a či to nevidíš skôr tak, že si sa "oženil" skôr s deťmi než s manželkou? Ako väčšina ľudí na tomto webe aj ja túžim o vlastnej rodine, ale na druhej strane je mi jasné, že by som nemohol s čistým štítom vôjsť do manželstva s ženou a fungovať ako normálny manžel. Nebola mi danná "schopnosť" zaľúbiť sa do ženy a predstierať niečo také, to si ani nechcem prestavovať a som takmer zmierený v tom, že úloha rodiča ma obíde.
Ešte raz ďakujem za vyrozprávanie (vypísanie) tvojho príbehu a keďže som presvedčený, že ľudia na týchto stránkach sa dokážu v mnohom obohatiť, verím, že v tomto ohľade nie len nájdeš, čo hladáš, ale rovnako svojím náhľadom obohatíš ostatných. Už si s tým v podtsate začal
Veľa zdaru
-
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Chlapci
- ve věku od: 9
- ve věku do: 13
- Výkřik do tmy: Ahoj dlouho jsem uvažoval zda se mám otevřít a přidat se k nějaké komunitě.Chtěl bych jen zdůraznit nejsem osoba,která porušuje zákon a zneužívá děti. Nikdy jsem to neudělal a neudělám jsem pouze člověk co s tím žije. Na veřejnosti vystupuji jako zcela normální člověk. Nevyhledávám žádné sexuální oběti a nevyhledávám materiály potřebné k sebeukájení. Žiji s tím mnoho let je mi 36 a zákon jsem neporušil nikdy
- Příspěvky: 11
- Dal: 6 poděkování
- Dostal: 20 poděkování
Re: Dvě tváře
Ahoj Jeremy,
manželka to absolutně netuší. Ano úvaha je, zda-li to od mé osoby není vůči ženě která si mě vzala sprosté.
Odpověď zní není, když jsem si manželku bral věděl jsem co dělám. Mezi námi to funguje velmi dobře. K dětem mám chování jako jejich vrstevník. O to více je pro mě plus, že dva jsou ve věku 14 a 15 let což je pro mě věková kategorie, která mne nepřitahuje. Třetímu ač je sice deset let dělám vrstevníka. Tak že znáš to když tě buzeroval otec, kvůli učení a vštěpoval ti do hlavy, že povinnosti jsou na prvním místě. S manželkou mám vztah dobrý jak jsem psal. Sic nemáme sex každý den jak by každý myslel, ale i tak musím říci, že je mi velikou oporou. Nikdy bych ji to neřekl, protože nevidím důvod říkat něco co by nám rozbilo manželství. Vzhledem k tomu, že její tedy teď už i moje jsou velmi otevření řekli by ji, že něco není v pořádku. Oni však nemají co říci. Vědí jak umím nadávat když udělají průšvih. Což jim jde, že se kolikrát až divím, že jim to kolikrát projde.
Nepoužívám fyzické tresty spíše to okecávám tak dlouho až mě mají plné zuby..:-)))
Z mé strany vztah k manželce je, že ji miluji. Dokáži se zamilovat. Miluji ji kvůli hodnotám které manželka má. A teď si představ, že bych takovou ženu mohl zklamat. Jsem abstinent což je také dobře, protože když jsem si kolikrát přihnul, tak mě ovládala moje neřest a to takovým způsobem, že alkohol podporoval tu touhu a potom mě stavěl do pozice řekl bych až sebelítosti a končilo to velmi špatně.
Na světě jsou miliony párů, kteří kryjí své úchylky a mají šťastnou rodinu. Ale asi to tak má být. Vždyť není nikde psáno, že lidé jako my mají žít v ústraní nebo dokonce v izolaci. Všichni nebezpeční nejsme. To spíš ty zrůdy, kteří zabili či zneužili dítě tak, že mu v podstatě zničili dětství.
Vezmi si třeba homosexuály kolik těchto lidí má rodinu a žije normálně se ženou. Pro mě dřív nepochopitelné, ale dnes již chápu, že je to v hlavě. Dá se začlenit a žít normální život jen to chce mít motivaci.
Na druhou stranu někdo může říci, že by měl výčitky svědomí, protože by lhal vlastně až do své smrti. Myslíš, že by řekl prolhal jsem se životem až dokonce a nebo by řekl díky tzv. milosrdné lži jsem prožil nádherný život. Ty věty mají skoro stejný význam a přesto ta druhá je lepší.
Neutápěl bych se a říkal já nemůžu právě že člověk může, ale musí chtít. Tak že je to jednoduché abych to uzavřel tak to vysvětlím asi takhle: Vzal jsem si svou ženu s jejími dětmi a teď se jim snažím dát život, aby jednou mohli říci, že měli nevlastního otce, který stál za to a já vím, že se mi to podaří. Nechci aby dopadli jako já jen chci aby si svobodně vybrali po jaké cestě půjdou a věřím, že si vyberou dobře. Přečti si povídky co jsou na tomto webu, jsou velmi zajímavé a některé bych řekl, že velice poutavé. Tak že já tobě držím palce a hlavně ti přeji aby ses odpoutal od přemýšlení co nám chutná nejvíce, vyčistil si hlavu a myslel na budoucnost. Naše přednosti jsou, že víme co je láska a co je vážit si něčeho co milujeme. Je to proto, že to máme zakázané zákonem a společností to máme zavrhované proto si každý člověk s tímto problémem váží toho, který mu pomáhá projít trnitou cestu. Vezmi si člověka který najde dívku či chlapce požadovanou sám svojí úchylkou. Dáš jim vše, budeš si jich vážit. Nezklameš je a ten vztah budeš udržovat co nejkrásnější, ale zároveň budeš mít obavu aby se to neprofláklo.
Jenže ruku na srdce, kdyby takhle dokázal milovat a vážit si toho druhého každý člověk na této planetě jako naše komunita, tak by nebyli války, nebyli by rozvody a byla by láska konečně taková jakou bychom měli mít všichni v sobě. Proto vím, že mi dokážeme dávat to co málo kdo umí je to láska, respekt a vážíme si druhého. Jsme schopni za něho dýchat to opravdu spousta lidí neumí.
Drahý Jeremy snad jsem ti odpověděl alespoň trochu na tvou otázku a třeba že jsou to pouze jen mé názory a nemusíš se s nimi ztotožnit i tak ti děkuji za tvou reakci.
S přáním krásného víkendu G.
manželka to absolutně netuší. Ano úvaha je, zda-li to od mé osoby není vůči ženě která si mě vzala sprosté.
Odpověď zní není, když jsem si manželku bral věděl jsem co dělám. Mezi námi to funguje velmi dobře. K dětem mám chování jako jejich vrstevník. O to více je pro mě plus, že dva jsou ve věku 14 a 15 let což je pro mě věková kategorie, která mne nepřitahuje. Třetímu ač je sice deset let dělám vrstevníka. Tak že znáš to když tě buzeroval otec, kvůli učení a vštěpoval ti do hlavy, že povinnosti jsou na prvním místě. S manželkou mám vztah dobrý jak jsem psal. Sic nemáme sex každý den jak by každý myslel, ale i tak musím říci, že je mi velikou oporou. Nikdy bych ji to neřekl, protože nevidím důvod říkat něco co by nám rozbilo manželství. Vzhledem k tomu, že její tedy teď už i moje jsou velmi otevření řekli by ji, že něco není v pořádku. Oni však nemají co říci. Vědí jak umím nadávat když udělají průšvih. Což jim jde, že se kolikrát až divím, že jim to kolikrát projde.
Nepoužívám fyzické tresty spíše to okecávám tak dlouho až mě mají plné zuby..:-)))
Z mé strany vztah k manželce je, že ji miluji. Dokáži se zamilovat. Miluji ji kvůli hodnotám které manželka má. A teď si představ, že bych takovou ženu mohl zklamat. Jsem abstinent což je také dobře, protože když jsem si kolikrát přihnul, tak mě ovládala moje neřest a to takovým způsobem, že alkohol podporoval tu touhu a potom mě stavěl do pozice řekl bych až sebelítosti a končilo to velmi špatně.
Na světě jsou miliony párů, kteří kryjí své úchylky a mají šťastnou rodinu. Ale asi to tak má být. Vždyť není nikde psáno, že lidé jako my mají žít v ústraní nebo dokonce v izolaci. Všichni nebezpeční nejsme. To spíš ty zrůdy, kteří zabili či zneužili dítě tak, že mu v podstatě zničili dětství.
Vezmi si třeba homosexuály kolik těchto lidí má rodinu a žije normálně se ženou. Pro mě dřív nepochopitelné, ale dnes již chápu, že je to v hlavě. Dá se začlenit a žít normální život jen to chce mít motivaci.
Na druhou stranu někdo může říci, že by měl výčitky svědomí, protože by lhal vlastně až do své smrti. Myslíš, že by řekl prolhal jsem se životem až dokonce a nebo by řekl díky tzv. milosrdné lži jsem prožil nádherný život. Ty věty mají skoro stejný význam a přesto ta druhá je lepší.
Neutápěl bych se a říkal já nemůžu právě že člověk může, ale musí chtít. Tak že je to jednoduché abych to uzavřel tak to vysvětlím asi takhle: Vzal jsem si svou ženu s jejími dětmi a teď se jim snažím dát život, aby jednou mohli říci, že měli nevlastního otce, který stál za to a já vím, že se mi to podaří. Nechci aby dopadli jako já jen chci aby si svobodně vybrali po jaké cestě půjdou a věřím, že si vyberou dobře. Přečti si povídky co jsou na tomto webu, jsou velmi zajímavé a některé bych řekl, že velice poutavé. Tak že já tobě držím palce a hlavně ti přeji aby ses odpoutal od přemýšlení co nám chutná nejvíce, vyčistil si hlavu a myslel na budoucnost. Naše přednosti jsou, že víme co je láska a co je vážit si něčeho co milujeme. Je to proto, že to máme zakázané zákonem a společností to máme zavrhované proto si každý člověk s tímto problémem váží toho, který mu pomáhá projít trnitou cestu. Vezmi si člověka který najde dívku či chlapce požadovanou sám svojí úchylkou. Dáš jim vše, budeš si jich vážit. Nezklameš je a ten vztah budeš udržovat co nejkrásnější, ale zároveň budeš mít obavu aby se to neprofláklo.
Jenže ruku na srdce, kdyby takhle dokázal milovat a vážit si toho druhého každý člověk na této planetě jako naše komunita, tak by nebyli války, nebyli by rozvody a byla by láska konečně taková jakou bychom měli mít všichni v sobě. Proto vím, že mi dokážeme dávat to co málo kdo umí je to láska, respekt a vážíme si druhého. Jsme schopni za něho dýchat to opravdu spousta lidí neumí.
Drahý Jeremy snad jsem ti odpověděl alespoň trochu na tvou otázku a třeba že jsou to pouze jen mé názory a nemusíš se s nimi ztotožnit i tak ti děkuji za tvou reakci.
S přáním krásného víkendu G.
-
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Chlapci
- ve věku od: 12
- ve věku do: 23
- Výkřik do tmy: Milovať okrem iného znamená vážiť si objekt svojej túžby. Dosť na to, aby som nezradzoval jeho dôveru...
- Příspěvky: 490
- Dal: 467 poděkování
- Dostal: 300 poděkování
Re: Dvě tváře
Tvoja odpoveď bola vyčerpávajúca, tada v zmysle úplnosti, nie že by ma vyčerpávala Samozrejme viem, že pár ľudí tu je ženatých, ale poväčšine heterosexuálne orientovaných. Vlastne neviem, či je tu okrem teba nejaká výnimka. Máš pravdu, že veľa homosexuálov žije v manželstvách v klasickej rodine a často krát to klape. Sám som si v puberte prešiel tým, že som sa považoval "iba" za buzíka a v snahe zapadnúť do role, ktorá odo mňa bola očakávaná, som sa snažil chodiť s dievčatami a svoju budúcnosť som videl tiež s podobným scenárom a vravel som si, že však to nejak bude, halvne aby som nebudil prílišnú pozornosť a môžem prežiť normálny život so ženou, deťmi ...raz...možno. Vlastne ti vďačím za nové zistenie o sebe, pretože iba teraz som si uvedomil, kedy som došiel k tomu, že nič také vlastne nechcem a asi by som tak nevedel žiť. Bolo to v čase, keď som sa prvý krát skutočne zamiloval do kámoša (čecha, budeli vás to zajímati, neboli pepíka, jak se v končinách našich mluviti zvykne ). Vtedy som sa prvý krát cítil na to, že toho buzíka odhalím svetu a ani mi to nebude robiť veľký problém ...ak by to bola opätovaná náklonnosť. Ale nebola Každopádne vtedy som si uvedomil, čo od vzťahu očakávam. Život s človekom, ktorého naozaj milujem a môžem mu povedať a poviem úplne všetko. Chodil k nám na prázdniny a trávili sme spolu vlastne každý deň od rána do večera, rozprávali sa, chodili plávať alebo čokoľvek iné. Keby som pokračoval, asi by som sa v písaní nezastavil, takže to zarazím hneď, lebo táto kapitola sem nepatrí, takže len skrátim, proste som ho miloval a samozrejme, bol o pár rokov mladší. Hoci ma neskutočne priťahoval aj sexuálne, s prekvapením som si neskôr uvedomil, že keď som s ním dlhší čas nebol, moje predstavy najčastejšie prebiehali skôr v zmysle, že je pri mne, držím ho za ruku, objímam, bozkávam, je nám dobre ...a nič viac. Také ničo som k žene nikdy necítil a vedel som, že ani cítiť nemôžem. A hoci ako som už písal z toho nič nebolo, pomohlo mi to si veľa vecí vyjasniť. Od vtedy som už žiadne ďalšie dievča nehladal. Až neskôr som došiel k tomu, že nie som iba buzík, ale aby toho nebolo málo, ešte aj nejaký boylover. Čo je postatné, proste som vedel, že vo vzťahu s ženou by som podvádzal seba aj ju a vždy by medzi nami bolo nejaké nedopovedané "ale...".
Tým samozrejme nechcem akokoľvek útočiť na tvoje manželstvo, pretože ako som spomínal už pred tým, každý sme iný, vnímame veci inak a vám to zdá sa klape a sám píšeš, že manželku miluješ. Ja by som ženu plnohodnotne milovať nedokázal a viem, že moje pubertálne predstavy o tom, ako budem žiť "normálne", bola iba snaha vyhnúť sa riešeniu problému s tým, kto som a obchádzanie problémov s tým spojených. Neskutočne rád by som vychovával deti, pomáhal im a predával skúsenosti. V tomto ti trochu závidím Na druhej strane už viem, že obcházať riešenie zásadných protirečení v živote, ma nikam neposunie. Snažím sa takýmto veciam postaviť tvárou a nehľadať najjednoduchší spôsob, ako sa protirečenie premeniť na falošný súzvuk. Mjou slabosťou v tomto celom je asi fakt, že o tom kto naozaj som, ešte nedokážem hovoriť verejne a celé to nosím v sebe. A aj preto rozumie, že manželke si o sebe nepovedal všetko a neriskoval že to, čo ste si vybudovali, by mohlo celé spadnúť na nepochopení či predsudkoch. Prajem ti, aby vám to klapalo a aby ste boli šťastní. Ja by som to takto asi nedokázal. Keď píšeš, že nemáte sex každý deň (čo ťa asi sklamem, ale to zrejme nemá väčšina manželstiev ), tak ja by som na tvojom mieste musel dúfať, že to manželka nebude vyžadovať ani raz za život
A ak si písal o tom, že ľudia ako my dokážu milovať tak, ako veľa ľudí nedokáže, možno máš pravdu a na tomto web je veľa takých, ktorým to úprimne verím a sám dokážem pochopiť, keď človek žije s tým, že by obetoval dieťaťu aj sám seba a pritom vie, že často si sám môže zobrať "iba" ten krásny pocit z toho, ako ten drobec aj vďaka nemu napreduje a darí sa mu Na druhej strane by som nezovšeobecňoval a určite je medzi nami dosť takých, ktorí to nemajú v hlave zrovnané práve takto. Sám som ešte nedávno tvrdil, že viem, že dieťaťu by som vedome neublížil. Ale mnoho ľudí ubližuje nevedome. A sám by som dnes už to pôvodné tvrdenie upravil do formy, že je z môjho pohľadu veľmi nepravdepodobné, aby som dieťaťu vedome ublížil. Je dobré si pripomínať, že toho, čo nechápem u druhých, by som za určitých podmienok bol zrejme schopný aj ja sám, hoci teraz mi to príde skoro vylúčené.
Nebudem to už ďalej rozťahovať, keďže jednak je už neskoro a inak mám pocit, že som povedal, čo som v sratke chcel. Píšem v skratke, pretože ak mám deň, dokážem vyprodukovať ešte nepomerne obsiahlejšiu "krátku" odpoveď. Vidím, že na fóre si už ako doma a je ťa všade plno, takže snáď ti to vydrží
Tým samozrejme nechcem akokoľvek útočiť na tvoje manželstvo, pretože ako som spomínal už pred tým, každý sme iný, vnímame veci inak a vám to zdá sa klape a sám píšeš, že manželku miluješ. Ja by som ženu plnohodnotne milovať nedokázal a viem, že moje pubertálne predstavy o tom, ako budem žiť "normálne", bola iba snaha vyhnúť sa riešeniu problému s tým, kto som a obchádzanie problémov s tým spojených. Neskutočne rád by som vychovával deti, pomáhal im a predával skúsenosti. V tomto ti trochu závidím Na druhej strane už viem, že obcházať riešenie zásadných protirečení v živote, ma nikam neposunie. Snažím sa takýmto veciam postaviť tvárou a nehľadať najjednoduchší spôsob, ako sa protirečenie premeniť na falošný súzvuk. Mjou slabosťou v tomto celom je asi fakt, že o tom kto naozaj som, ešte nedokážem hovoriť verejne a celé to nosím v sebe. A aj preto rozumie, že manželke si o sebe nepovedal všetko a neriskoval že to, čo ste si vybudovali, by mohlo celé spadnúť na nepochopení či predsudkoch. Prajem ti, aby vám to klapalo a aby ste boli šťastní. Ja by som to takto asi nedokázal. Keď píšeš, že nemáte sex každý deň (čo ťa asi sklamem, ale to zrejme nemá väčšina manželstiev ), tak ja by som na tvojom mieste musel dúfať, že to manželka nebude vyžadovať ani raz za život
A ak si písal o tom, že ľudia ako my dokážu milovať tak, ako veľa ľudí nedokáže, možno máš pravdu a na tomto web je veľa takých, ktorým to úprimne verím a sám dokážem pochopiť, keď človek žije s tým, že by obetoval dieťaťu aj sám seba a pritom vie, že často si sám môže zobrať "iba" ten krásny pocit z toho, ako ten drobec aj vďaka nemu napreduje a darí sa mu Na druhej strane by som nezovšeobecňoval a určite je medzi nami dosť takých, ktorí to nemajú v hlave zrovnané práve takto. Sám som ešte nedávno tvrdil, že viem, že dieťaťu by som vedome neublížil. Ale mnoho ľudí ubližuje nevedome. A sám by som dnes už to pôvodné tvrdenie upravil do formy, že je z môjho pohľadu veľmi nepravdepodobné, aby som dieťaťu vedome ublížil. Je dobré si pripomínať, že toho, čo nechápem u druhých, by som za určitých podmienok bol zrejme schopný aj ja sám, hoci teraz mi to príde skoro vylúčené.
Nebudem to už ďalej rozťahovať, keďže jednak je už neskoro a inak mám pocit, že som povedal, čo som v sratke chcel. Píšem v skratke, pretože ak mám deň, dokážem vyprodukovať ešte nepomerne obsiahlejšiu "krátku" odpoveď. Vidím, že na fóre si už ako doma a je ťa všade plno, takže snáď ti to vydrží
-
- Člen skupiny ČEPEK
- Líbí se mi: Dívky a ženy
- ve věku od: 4
- ve věku do: 10
- Kontakt: [email protected]
- Výkřik do tmy: O každé dívence smýšlej, chovej se k ní a jednej s ní tak, jako by to byla tvoje milovaná dcera.
- Příspěvky: 525
- Dal: 565 poděkování
- Dostal: 723 poděkování
Re: Dvě tváře
Ahoj gampo, vítám tě na fóru.gampo píše:Z mé strany vztah k manželce je, že ji miluji. Dokáži se zamilovat. Miluji ji kvůli hodnotám které manželka má.
Na světě jsou miliony párů, kteří kryjí své úchylky a mají šťastnou rodinu. Ale asi to tak má být. Vždyť není nikde psáno, že lidé jako my mají žít v ústraní nebo dokonce v izolaci. Všichni nebezpeční nejsme. To spíš ty zrůdy, kteří zabili či zneužili dítě tak, že mu v podstatě zničili dětství.
Vezmi si třeba homosexuály kolik těchto lidí má rodinu a žije normálně se ženou. Pro mě dřív nepochopitelné, ale dnes již chápu, že je to v hlavě. Dá se začlenit a žít normální život jen to chce mít motivaci.
Je pro mě zajímavé to, co jsi napsal. Slyšel jsem už dříve o homosexuálních pedofilech, co žijí v manželství, ale nějak jsem si to neuměl představit. Vlastně si to neumím představit pořád.
Já sám žiji už více než deset let ve šťastném manželství a jsem otcem. Jenže v mém případě se jedná o pedofilii heterosexuální. Je pravda, že mi malé holčičky připadají sexuálně mnohem přitažlivější, než dospělé ženy. Jenže to ještě neznamená, že by se mi dospělé ženy nelíbili.
Také je pravda, že představa mazlení se s nahou malou holčičkou byl můj největší životní sen. Sen, kterého jsem se musel vzdát a přijmout fakt, že moje sexuální potřeby nebudou nikdy stoprocentně naplněny. Musím říct, že tento krok byl pro mne velmi osvobozující. A také musím říct, že některé intimní chvíle s manželkou byly tak krásné, že jsem si to dříve ani představit neuměl.
Nicméně představa, že se mazlím s nahým malým chlapcem (popřípadě dospělým mužem) ve mne vyvolává odpor. Asi proto je pro mne obtížné představit si intimní život homosexuála nebo homosexuálního pedofila s jeho nepreferovaným pohlavím. Dovedl by si ještě představit, že lidská sexualita je různorodá, že u někoho nemusí být jeho sexuální zaměření výhradní, a že tedy má do jisté míry na výběr. A že může uskutečnit i takový výběr, který jeho primárnímu zaměření neodpovídá.
Píšeš, že to je v hlavě. Kdybys byl ochoten uspokojit moji zvědavost a napsat mi k tomu víc (ať už veřejně nebo přes SZ), byl by rád.
Ještě jednou vítej a ať se ti na našem fóru líbí.
Daniel
Všichni dospělí byli nejdříve dětmi. Ale málokdo se na to pamatuje.
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
-
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Chlapci
- ve věku od: 9
- ve věku do: 13
- Výkřik do tmy: Ahoj dlouho jsem uvažoval zda se mám otevřít a přidat se k nějaké komunitě.Chtěl bych jen zdůraznit nejsem osoba,která porušuje zákon a zneužívá děti. Nikdy jsem to neudělal a neudělám jsem pouze člověk co s tím žije. Na veřejnosti vystupuji jako zcela normální člověk. Nevyhledávám žádné sexuální oběti a nevyhledávám materiály potřebné k sebeukájení. Žiji s tím mnoho let je mi 36 a zákon jsem neporušil nikdy
- Příspěvky: 11
- Dal: 6 poděkování
- Dostal: 20 poděkování
Re: Dvě tváře
Tým samozrejme nechcem akokoľvek útočiť na tvoje manželstvo, pretože ako som spomínal už pred tým, každý sme iný, vnímame veci inak a vám to zdá sa klape a sám píšeš, že manželku miluješ. Ja by som ženu plnohodnotne milovať nedokázal a viem, že moje pubertálne predstavy o tom, ako budem žiť "normálne", bola iba snaha vyhnúť sa riešeniu problému s tým, kto som a obchádzanie problémov s tým spojených.
Vůbec neútočíš na moje manželství, dokonce musím uznat, že máš pravdu. Ono je to zvláštní samozřejmě je více než zajímavé,co se dá všechno zvládat. Je pravda, že v intimním životě musím zapojit fantazii. Je to jako promítat si obrázky, které ti k intimnímu životu napomohou. Ano řekl bych, že v myšlenkách zahýbám, ale beru to jako milosrdnou lež. Neumím si představit, že bych veřejně vyslovil před rodinou jsem takový a makový. Přesně vím jak by to skončilo.
¨Holt si to tajemství vezmu do hrobu a nikdo se nic nedozví.
Teď k fóru:
Všiml jsi si, že jsem tady všude, ano je to tak.Ještě do nedávna jsem neměl tušení o těchto stránkách. Nebudeš mi věřit, ale oni mě velmi pozitivně nabíjí a to zdůrazňuji velmi pozitivně. Již dříve jsem chodíval (to jsem byl sám) na xchat, abych tam pokecal s někým jako jsem já atd... Ale nejde to je to tam samé pako.Proboha nechci se dotknout nikoho kdo tam chodí tak že opravuji výraz: S lidmi se kterými jsem se na xchatu setkal byli paka.
Jedné krásné noci jsem popadl svůj telefon připojil se na wifi a napsal do vyhledávače výraz pedofilie. Okamžitě v odkazu na mě vylítl ČEPEK. A tak jsem výzvu přijal. Jak říkám nabíjí mě to a jsem na těchto stránkách strašně rád. Vlastně jsem tady skutečně mezi svými. Ale stejně byl to geniální nápad s těmito stránkami. Prostě samotnému zakladateli nebo zakladatelům strašně moc díky