Nebojím se, že by dcera neměla vzpomínky. Bude vzpomínat, jak jsem ji učil jezdit na kole a na kolečkových bruslích, jak jsme spolu v aquacentru jezdili na tobogánu, jak jsme se spolu potápěli v moři, sledovali rybičky a lovili ze dna škeble. Bude vzpomínat, jak jsem jí četl pohádky, jak jsem jí psal písničky a jak jsem jí je před spaním zpíval. Bude vzpomínat, jak jsme spolu hráli pexeso a jak mě přes moji úpornou snahu poráželamalou píše:Otazkou je co si pod takovym selhanim predstavujes. Podle me neni selhani kdyz otec lezi ve vane a umiva svoji dceru a manzelka na ne dohlizi.Vsak muze zasahnout,kdyby se melo neco stat. Me je akorat lito toho ditete,ze nebude mit vzpominky na to,jak si s tatou se cvachtaly ve vane,jak po sobe foukaly penu a tak.
Že jsem nikdy nechtěl dceru koupat? Ano nechtěl. Když byla malá, dělala to manželka, a teď když je větší to zvládne sama. Párkrát jsem jí pomohl s mýtím vlasů. Víc nebylo potřeba.
Nebojím se dcery dotknout. Bylo období, kdy jsme se každý den prali a lechtali. Teď už o to tak moc nestojí. Ale pusu nebo pohlazení ji dávám často. A když má v noci špatné sny, nemůže večer usnout a prosí mě, ať si k ní na chvíli lehnu, tak ji rád vyhovímmalou píše:Taky je mozne,ze si bude tva dcera hledat,az bude dospela starsi partnery,kdyz si bude myslet,ze otec se ji bal dotknout.
Jenom když zjistím, že má na sobě jen noční košilku, tak ji požádám, ať si vezme ještě kalhotky. Mám pocit, že je to tak správné. A samozřejmě ji nezapomenu zašeptat do ouška, že až bude velká a vdá se, tak bude v pořádku, když si k noční košilce kalhotky brát nebude a že se to jejímu manželovi určitě bude líbit 
Prostě že všechny věci v životě mají svůj čas a svoje místo.