Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodl, že sem přece jenom napíšu to, co bych chtěl (a samozřejmě po poradě s otcem, kterého se to týká a nerad bych náš společný příběh – i když skrytý pod rouškou anonymity – zveřejnil bez jeho souhlasu). Souhlas mi táta dal a pomáhal mi to zpracovat. Tímto textem chci dokázat, že i pedofil se může stát dobrých otcem.
Je to napsané takovou pohádkovou formou, protože mě to prostě a jednoduše baví. Je to lepší pro čtení než jen nějaká data a odrážky.
Já tedy pedofil nejsem, jsem normální heterosexuál, dejme tomu možná s nějakými slabšími bisexuálními sklony, ale táta ano. Tak tedy začneme v době dvacet čtyři let zpět. Táta, tehdy 23letý kluk, který už nějaký ten rok tušil, jak na tom s orientací je (homosexuální pedofil, i když tehdy se tomu neodvažoval tak říkat, spíš tehdy používal frázi „líbí se mi malí kluci“) šel na jednu sešlost spolu se svými přáteli. A taky svou o rok mladší kamarádkou, která to – jako jedna z mála – o něm věděla a kterou měl rád. Na sešlosti se pilo a mladí lidé začali být „odvážnější“, dotýkali se sami sebe a ejhle – i když byl táta pedofil a ženy se mu nelíbily, když se o něj začala jeho kamarádka otírat, řekl si v opojení alkoholu zjevně: „Proč ne?“
Byl prostě zvědavý. Ona měla přítele, on o holku nestál a oba tyhle věci věděli. Oběma bylo jasné, že z toho nic nebude, prostě sex na jednu noc a dál už zase jen kamarádství. Jenže život rád hatí plány. A tak holka otěhotněla. Rodiče šíleli, ale mysleli si, že otcem je její přítel, kterého znali. A pak jim sdělila, že on ale otec není. Její katolická rodina (i když ona se po jedné příhodě víře docela bránila) ji nutila do toho vybalit, kdo jím je. A když to zjistili, trvali starobyle i na tom, že chtějí, aby se vzali, protože jejich dcera prostě svobodnou matkou nebude. A že se nemilují? Sami si to zavinili, teď spolu prostě budou a basta.
Táta byl postaven do šílené pozice – představa žití s ženou mu nebyla příjemná, neuměl si představit, jak to bude fungovat nebo jestli vůbec. Ale na druhou stranu – nikdy si nemyslel, že jednou bude mít to štěstí mít potomka. A když teď ví, že ho mít bude, pokusí se mu zajistit štěstí. A štěstím je základ kompletní rodina, kterou on sám nikdy neměl.
A tak se vzali a narodil se jim syn – já
Nejdřív spolu i s miminkem žili u ženiných rodičů, ale po dvou letech konečně našetřili dostatek peněz a spolu s pomocí od rodičů se jim podařilo nastěhovat se do bytu. Život šel dál, táta si po prvotní nejistotě začal zvykat. Co se týče sexuální stránky, naučil se. Má matka pro něj vždycky byla kamarádkou, ale věděl, že má svoje potřeby a tak s ní spal a snažil se, aby vztah a soužití mělo všechno, jako každé jiné. Jenže ono nemělo.
Máma se naučila tátu milovat se vším všudy, ale táta ji nikdy nedokázal milovat tak, jako nějaký heterosexuálně orientovaný muž, přestože se mockrát snažil. Orientaci prostě nezměníte. A po šesti letech začala být skutečně otrávená, i když se snažila, aby to tak nevypadalo. Tehdy poprvé začaly větší hádky.
Mamka si našla milence – a táta o tom věděl. Přesto jen kvůli mně setrvávali v manželství a snažili se dělat, že stále jsme ta šťastná rodina. Jenže plány prostě často zákonitě nejdou dohromady se skutečností
V mých jedenácti to byl děs. Denně hádky, máma byla frustrovaná ze vztahu, který jí nic nedával, moc chtěla odejít a vzít si svého milence, táta zase frustrovaný z ní, oba chtěli jediné – to nejlepší pro své dítě. Ale v hádkách je jedna obtíž – pokud je někdo nablízku, prostě se stane, že kdo by neměl, zaslechne něco, co se nikdy nemělo dostat na povrch.
Věta „A co? Tobě se líbí malí kluci a myslíš si, že budu šťastná?“ mi uvízla v hlavě dodnes. V jedenácti jsem toho sice moc ohledně sexuality nechápal, sám jsem teprve objevoval, že nějaká holka může být pěkná a líbit se mi, ale zarazil jsem se. A dotíral jsem a dotíral, dožadoval jsem se vysvětlení. A nakonec jsem ho dostal. Nebylo mi řečeno, že je můj táta homosexuální pedofil, jen, že se mu nelíbí ženy, jako je mamka, ale kluci, jako jsem třeba já.
Tehdy jsem neměl páru o tom, co je pedofilie. A pokud jsem přece jen něco věděl, moje znalosti nebyly obsáhlé a skládaly se pravděpodobně jen z věty, že „Pedofil je ten zlý strejda, co mi bude nabízet bonbony před školou, co se mě bude snažit unést a dělat mi špatné věci.“ A táta mi tohle v dětství nikdy nevyvracel. Považoval za nevhodné mi vysvětlovat věci, kterých bych se mohl bát, a kterým nerozumím.
Chudák, ten si toho se mnou zažil
Ve frontě u pokladny: „A tati, víš, jak jsem seděl vedle toho kluka na lavičce?“ „No?“ „Ten kluk se ti taky líbil?“ „Eeeeh, až doma-“ „A ten kluk na té prolejzačce je podle tebe hezký?“ Raději nechceme vědět, co si o nás myslela prodavačka a jiní lidé ve frontě Nebo další situace – něco jsem provedl ve škole, tehdy jsem tuším vysklil nějaké skleněné dveře násadou od smetáku a táta šel do školy. Seděli jsme v kabinetu u naší třídní a já najednou uvidím na jejím stole fotku jejího malého syna: „Jé, tati, koukej, tenhle se ti určitě líbí!“ No, nebudu dodávat nic jiného než to, že třídní tam moc dlouho mého tátu nezdržela… A ještě jednu perlu si neodpustím. Byla oslava tátových narozenin – dort měl od jedné kamarádky, která si schválně neodpustila, aby dort neměl vtipný tvar – a tak tátovi na stole přistály prsa v červené podprsence z krému
A všichni (věděli to tam o něm jen tak 2-3 lidi, víc ne): „Jé, to se máš, se ti musí líbit takový dort, nejlepší kus ženský, co se každému chlapovi líbí.“ Mezitím se rozlívá alkohol pro dospělé a pro mě džus, všichni připíjí na zdraví a já do toho hrobového ticha, kde všichni pili: „Ale tátovi se nelíbí ženské, jako je maminka. Tátovi se líbí kluci, jako jsem já.“ ...Dost vtipných historek. Vraťme se zpátky do děje. Měsíc po tom, kdy jsem zjistil, že tátovi se líbí malí kluci, se naši rozvedli. Mamka to už nevydržela. Táta nebyl proti, měl ji rád, ale i jemu přinesl rozvod určitý pocit vysvobození, který tak dlouho postrádal.
Já šel bydlet s mámou k jejímu novému příteli, táta zůstal v našem starém bytě. Měl jsem ho rád. Nikdy bych nemohl mít lepšího tátu, než jsem měl a mám. Vodil mě do školy, když jsem chtěl. Pomáhal mi s úkoly. Většinou se snažil udělat si na mě čas, práce nepráce. Když jsem nemohl spát, četl mi pohádky až do usnutí. Když jsem měl noční můry, chodil mě upokojit do pokoje, lehl si ke mně, objal mě, hladil po vláskách a šeptal konejšivá slova a zase nějakou pohádku. Vždy se zajímal, jak mi co jde, s čím potřebuji pomoct, jestli mě něco netrápí, ale nikdy tak, aby to byly otravné dotazy „A jak bylo dneska ve škole?“ Hrál se mnou hry, učil mě, že i chodit do přírody je krásné, brával mě na túry, stanovat. Učil mě, jak se řekne ten a ten strom, jak poznám jejich šišky, učil mě rozeznávat některé bylinky. Vyprávěl mi příběhy o tajemných skřítcích žijících v lesích i o trollech v Norsku, na které se, až budu větší, určitě zajedeme podívat.
A tohle se, vážení, prostě nezměnilo ani po rozvodu. Tátu jsem vídal skoro každý víkend, mamka o víkendech hodně pracovala. Byl a je mým vzorem, učil mě samostatnosti, ale tak postupně, aby toho na mě nebylo moc. Učil mě zodpovědnosti, že když něco pokazím, musím to napravit nebo si odpykat trest. Když mě trestal, většinou to byly blbosti, jako třeba pomoct mu s náčiním, když pracoval a tak. Dával mi sladkosti, hračky a dárečky, ale jen tehdy, když jsem nezlobil a zasloužil si je. Díky tomu jsem necítil potřebu zlobit, každá minuta s ním strávená byla fajn. On mi ukázal kouzlo táborů, on mě dokázal přesvědčit, že skaut je strašně fajn, tak jsem se do něj přihlásil (a nutno podotknout, že určité aktivity ohledně skautu a táborů mě baví dodnes – i když už jen z pozice vedoucího, více neupřesňuji, v jistých ohledech je anonymita krásná věc).
Díky němu jsem se stal takovým, jakým jsem a jsem mu za to nesmírně vděčný. Byl mi nablízku vždy, ať mi bylo jedenáct nebo patnáct a sedmnáct, i když už jsem vzhledově dítě nebyl, pro něj jsem a budu jeho malým synem vždycky.
Až v patnácti jsem pochopil, že táta je pedofil. Tehdy prvně jsem za tátou přišel a větou: „Takže tati, ty jsi teda pedofil?“ začal konverzaci, kterou táta odkládal na ten správný čas. Od té doby jsme k sobě upřímní, ve všem. Já vím, že ho přitahují malí kluci a respektuji to a nevadí mi to. Nevadí mi, když jdeme a on ke mně šeptne, že ten a ten klučina je pěkný. Naopak, posuzuji to taky, i když mě nepřitahuje a sám už dokážu poznamenat: „Máš pravdu, má moc pěkné oči.“, když vidím, jak na mě malý kluk mrká zářivýma očičkama.
Až do sedmnácti jsem u něj doma byl vařený pečený. V sedmnácti jsem potkal svoji první lásku a jako zamilovaný puberťák s ní chtěl být co nejvíc času. Tátu jsem trochu zanedbával a tak se z něj stal vlk samotář, který pracuje, s dětmi moc kontaktu asi nemá, ale je šťastný, že má to, co nečekal – vlastní dítě. Partnerku nechce, ani partnera. Plánuje se až do konce života držet přátel a mě.
Já se od určité doby (kdy už nemám v hlavě jen sex a holky
) snažím kontakt s ním obnovit a zatím se mi daří. Chodíme na pivo, probíráme všechno možné, vzpomínáme na krásné dětství, které mi dal a plánujeme – přece jen mi pořád dluží tu cestu do Norska, kde půjdeme po stopách trollů 
Mám tě rád, tati.
A tady, milí pedofilní přátelé, máte důkaz, že všechno je možné. Držím vám palce, abyste i vy jednou měli své vlastní děti
