Diskuze k filmu režisérky Veroniky Liškové a producenta Zdeňka Holého Danielův svět, který se zabývá problematikou pedofilie. K diskuzi zveme všechny, kteří dokument zhlédli nebo o něm slyšeli a chtějí se s námi podělit o své dojmy.
Výkřik do tmy: Nejvíc mi vadí předsudečné odsouzení - i když jsem neublížil žádnému dítěti, najdou se lidé, co píšou "postavit ke zdi, kulka to vyřeší". Ne, nevyřeší. Pedofilové, kteří nic nespáchali, zažívají celý život zbytečné utrpení jen z důvodu předsudků. To je třeba změnit. Proto vznikl tenhle web.
Pedofilové jsou: a) oběti nepřekročitelné samoty, b) lidé, co nikdy nemohou mít vztah či rodinu, c) poslední tabu moderní společnosti
Už zítra začíná pražské Živé kino projekcí snímku Danielův svět. A už dnes je zjevné, že půjde o jednu z nejhojněji diskutovaných dokumentárních událostí podzimu. Buďte první, kdo ji uvidí. Přijďte otestovat svou toleranci.
Danielův svět - 22. 8. | 20:00 | +++ Podolí, režie: Veronika Lišková | 75 min. Téměř 90% případů zneužití dětí spáchají lidé bez pedofilní orientace. Ani Daniel by nikdy dítěti neublížil. Narodil se s prokletím a břemenem a jeho láska musí navždy zůstat jen imaginární a platonickou. Portrét jednoho z posledních opravdových tabu není skandální sondou do světa zvrhlíků, ale chápavým vhledem do míst, kde existuje zejména samota. Exkluzivní projekce vybraných scén z dokončovaného díla!
Výkřik do tmy: Nejvíc mi vadí předsudečné odsouzení - i když jsem neublížil žádnému dítěti, najdou se lidé, co píšou "postavit ke zdi, kulka to vyřeší". Ne, nevyřeší. Pedofilové, kteří nic nespáchali, zažívají celý život zbytečné utrpení jen z důvodu předsudků. To je třeba změnit. Proto vznikl tenhle web.
Na pražských projekcích si pozornost určitě získá Danielův svět od Veroniky Liškové, v němž autorka portrétuje život inteligentního studenta literární akademie, který se musí vyrovnávat s tím, že se mu líbí malí chlapci. Nikdy by žádnému neublížil, a tak nejspíš nikdy nebude mít žádný partnerský vztah, rodinu či sex. Vybrané části tohoto provokujícího díla budou k vidění 22. srpna. Místo je, tak jako u všech projekcí pražského Živého kina, do poslední chvíle tajemstvím.
Československá pedofilní komunita – již 13 let s Vámi!
Promítání Živého kina v budově České televize bylo docela hojně navštívené, tipnul bych to tak na 50 lidí (klidně i víc), připadali mi vesměs spíš jako studenti filmových škol atd. než jako "našinci" dost z nich byly mladé páry. Ale i já jsem byl docela nenápadný, protože mě na ten film vzala kamarádka, která si všimla, že ho dávají - sám už tyhle věci moc nesleduju a ani jsem ještě neznal nový, již asi třetí název filmu. K mému překvapení jsem v hledišti nepotkal vůbec nikoho, koho bych znal. Děti na film nedorazily žádné, bůhví proč - 8 hodin večer není zas tak pozdě a krom pár sprostých slov a chlupaté hrudi ve filmu nic závadného není.
Jistým zpestřením bylo, že z důvodu bezpečnosti člověk musel předem SMS nahlásit jméno a příjmení, přičemž při vstupu do ČT měly být všem kontrolovány občanky. S kontrolou občanek to nakonec tak žhavé nebylo (nechci vyloženě bonzovat, aby vrátnej neměl průšvih)... ale jistě má člověk příjemné mrazení z toho, že Česká televize měla celý den na to, aby si každého návštěvníka prolustrovala a připravila pak třeba nějaké překvapení (ne, nejsem paraonidní, ve skutečnosti jim to asi bylo úplně buřt). Druhým zpestřením bylo, že s ŽIvým kinem je spojena divácká soutěž ve fotografování na představení - naštěstí tam s foťákem pobíhal jen jeden maník, takovej rastaman.
Film nebyl předveden úplně celý - rozhovor z Czeslawem Walkem byl předveden zrychleně a bez zvuku, protože z důvodu jeho zaneprázdnění v posledních týdnech ještě nestihl odsouhlasit, jak scéna vyznívá. A mně se celkem ulevilo, že z mýho půldenního kecání na Parukářce tam není ani slovo (což vyplývá asi i z toho, že jsem za celý den nic chytrého ani vtipného neřekl a jsem mimo hard core).
Závěrečná beseda příliš nevybočovala z toho, jak vypadají obvykle besedy po filmech, jen režisérka Veronika byla trochu víc rozrušená a napjatá, než režiséři bývají. Daniela omluvila, ale že prý na dalších představeních ve Světozoru a v Jihlavě snad už bude. Dotazy se točily kolem běžných věcí - ohledně vzniku námětu, vztahu filmu a reality, jednoho zřejmě budoucího filmaře zajímalo, jestli Daniel neměl snahu režírovat to místo režisérky a ona ho uklidnila, že to byl její nápad - jiný divák zase ocenil, že Danův vztah k divadlu je přínosem i pro jeho "herecký" výkon ve filmu. Nejpichlavější dotaz - vztahující se k pointě filmu - byl, jestli by si Veronika pustila Daniela do své rodiny ke svým dětem. Odpověď nebyla úplně jednoznačná, ale bylo zřejmé, že by Veronika měla úplně jiné obavy, než měl tazatel na mysli. Pár dotazů se týkalo obecně sexuálních orientací - bylo vidět, že někteří tazatelé nejsou v oboru zběhlí, ale žádný vyloženě pitomý dotaz tam nepadl. Diskusi moderovala taková nadšená podle všeho lesba (omlouvám se za to škatulkování, ale jméno si nepamatuji nebo jsem nepostřehl), která se taky angažuje v Prague Pride a ta spíš měla takový ten naivní nadšenecký přístup, jako že za pár let se to prolomí a lidé budou respektovat i nás.
V besedě padla (ze strany Veroniky) i zmínka o zatýkání pedofilů a sociologů na letošním Prague Pride, což v mé kamarádce vzbudilo paranoidní pocity, že nás před televizí všechny zatknou a odvezou antonama. Neodvezii.
Sám jsem měl z anotací a pozvánek na film docela blbý pocit, protože ten důraz, jako by hlavní celoživotní starostí pedofila bylo, aby někde omylem neskočil na dítě, mi připadá sám o sobě dost ujetej, ale myslím, že Dan tomu dodává jednak osobní rozměr a jednak hlavní důraz na to, co říká ve scéně u sexuologa Trojana - že hlavním problémem je, co dělat těch zbylých čtyřicet či kolik let života. A sám sebe taky Dan napomíná, aby neupadal do sebelítostivosti. Z Danových i vašich průpovídek se podařilo nastříhat i pár docela vtipných věcí, což je jedna z dalších věcí, která filmu dodává svěžest a nadhled (nejlepší je asi scéna s instalatérem, moji kamarádku taky dost pobavila scéna jak se dva pedofilové koukají na youtube na písničku o pe-pe-pedofilovi a s žoviálním despektem ji komentují).
Není to detektivka, a tak snad nic nezkazím ani tím, když prozradím pointu (koneckonců, pro vás ten film není točenej). Ta je poměrně jednoduchá - vyplývá z ní, že Dana neuspokojí ani profesní úspěšnost, ani mu nejde o sex, ale že ho drží nad vodou kamarádství s jedním klukem, kterého vídá při troše štěstí jednou za měsíc, a závěr filmu se poměrně dost tvrdě a přimočaře snaží přesvědčit diváky a veřejnost a odborníky k tomu, aby pedofilům v takových kamarádstvích nebránili a snad dokonce aby je i umožnili. Což, řekl bych, může diváka šprajcnout, protože se může cítit příliš manipulovaný - podle mého vkusu by ta "manipulace" měla být rafinovanější, aby divák měl pocit, že na to přišel sám a dobrovolně a nemusel si připadat hned jako vyvrhel, pokud nenajde odvahu hned druhý den najít svým dětem nějakého pedofila.
Ale myslím, že celkově ten film má šanci nezaujatou veřejnost oslovit a i posunout její vnímání k lepšímu. A myslím, že je neuvěřitelným řízením osudu, že Veronika natrefila zrovna na Daniela, protože z pedofilů, které jsem za posledních dvacet či kolik let poznal, si nedokážu představit nikoho jiného, s kým by bylo možné takhle působivé dílo natočit. A díky tomu pak docela dobře vyznívá i to, co tam říkáte vy ostatní. Pro sebe jsem si kladl otázku, jestli by mělo smysl s Danielem točit film a jestli by měl co říct, i kdyby nebyl pedofilem. A to je asi taky otázka i na nás všechny.
Pokud se ten film stane alespoň trochu známějším, tam jsem docela zvědav na to, jak top LGBT papaláši budou zmateně hledat, kam fouká vítr, aby náhodou nešli proti proudu. Možná ale, že taktika mrtvých brouků jim vystačí i na dalších dvacet let, leda že by jejich nová generace zapomněla na to, proč je toto téma pro ně od roku 1993 tabu.
Název je jen hostem skutečnosti. Host v mém domě, takhle časně z rána? Nezván vstoupil do mé pozornosti, na jabloni sedí první vrána.
Díky za informace. Zajímalo by mě, jestli já tam říkám něco moudrého nebo dementního. Slyšel jsem, že půjdu ve filmu celkem dobře vidět, ale asi jsem byl taky pěkně vydatně sestříhán. Tady kdyžtak obecně, ať se vše neprozradí, detaily kdyžtak soukromě.
Vzhledem k tomu, že mám špatnou paměť na lidi, tak nejsem schopnej spolehlivě rozpoznat ani většinu z těch, kteří tam jsou na plnej ksicht přes půl plátna. Což je možná dobře. Na mikulášské besedě ve sklepě se z počátku filmu pronášejí spíš osvětové poučky plus se tam ukazuje, že ti pedouši najsou žádní mačové, ale citliví skrupulózní jedinci. Na Parukářce je to spíš odlehčenější a volněji sestříhané (kecy z druhé louky jsou u záběru z první louky atd.). Scéna u dětského hřiště je pochopitelně zakončena hláškou "už jsme moc nápadný, už bysme měli jít dál" - už si ani nepamatuju, kdo to říkal. Celkově mě překvapilo, že v tom filmu je docela hodně obličejů, ale snad s tím jsou všichni jejich majitelé srozuměni. Já čekal, že tam bude jenom Dan a z ostatních jen rozmazané fantómy s plechovým hlasem. Na Prague Pride jsou vidět obličeje všech tří, co neměli masky.
Mimochodem, jeden z diváckých dotazů se týkal i toho, jestli se tvůrci neobávají, že ten film Danovi zničí život.
Název je jen hostem skutečnosti. Host v mém domě, takhle časně z rána? Nezván vstoupil do mé pozornosti, na jabloni sedí první vrána.
Host píše:Mimochodem, jeden z diváckých dotazů se týkal i toho, jestli se tvůrci neobávají, že ten film Danovi zničí život.
Tahle otázka mě taky napadla. A týká se to možná i jiných, než jen Dana, i když toho samozřejmě výrazně nejvíc. Zase se ale utěšuji, že do kina na dokumenty kromě pár nadšenců chodí málokdo a ČT má také diváků celkem pramálo, čili ten film na život nikoho katastrofální dopad mít nebude.
Světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše. - Vladimir Nabokov, Lolita (přeložil Pavel Dominik)
