Nápad zúčastnit se Pochodu pro rodinu vznikl původně z jednoho telefonického rozhovoru s efixem. Tehdy jsem vyjádřil názor, že se mi účast ČEPEKu na Prague Pride nejeví jako úplně nejlepší nápad, a že pokud bych měl na Prague Pride jet, tak jedině jako účastník Pochodu pro rodinu. Původně to bylo míněno jako vtip, ale když jsem se nad tím později zamyslel, tak jsem si řekl, vlastně proč ně.
Proč bych nešel na pochod Prague Pride? Především proto, že moje sexualita není něco, na co bych byl hrdý a co bych chtěl dávat otevřeně najevo. Dále mám podobné pochody spojené s bojem za práva menšin. Bohužel nejsem sám, a musím říct, že v mnoha lidech naše účast na Prague Pride vyvolala dojem, že se pedofilové hlásí o svá práva také. Všichni víme, že to není pravda, a že jediné právo, o které usilujeme, je právo na život, ale vysvětlujte to někomu. Zvlášť když se ke své orientaci nechcete ve svém okolí otevřeně přiznat. A další důvod je ten, že organizátoři Pride Pride dali jasně najevo, že jsme sice vítání, ale že o spolupráci s námi nestojí.
Naproti tomu, proč bych měl jít na pochod pro rodinu? Třeba proto, že sám mám rodinu a hlásím se ke křesťanskému vyznání víry. Dále proto, že souhlasím s některými myšlenkami organizátorů pochodu. Nelíbí se mi stav dnešní společnosti, kdy jsou přehnaně vyzdvihována lidská práva, ale poněkud jsou opomíjeny povinnosti, které se s těmito právy pojí. Někdy mám pocit, že se jako společnost blížíme do stavu, kdy každá menšina, které nejsou přiznána nějaká zvláštní práva a výsady, se automaticky považuje za diskriminovanou. Myslím si, že neexistuje důvod, proč by měl stát udílet nějaká zvláštní práva sexuálním menšinám. Souhlasím s tím, že zvláštní pomoc a podporu státu si zaslouží klasické fungující rodiny (plus ti, kteří mají nějaký handicap a sami si pomoci nemůžou). A taky nemám příliš dobrý pocit z nápadu, aby si homosexuální dvojice mohli adoptovat děti.
A nakonec také jedním z důvodů, proč jít na Pochod pro rodinu, byla úplně obyčejná zvědavost.
Ještě před začátkem pochodu mi to nedalo a reagoval jsem na článek pana Tomšíka. Nakonec jsem si s ním a s dvěma jeho kolegy vyměnil několik mailů.
Pochod začal blízko Václavského náměstí v ulici Politických vězňů a v poklidu bez nějakých výraznějších projevů nebo transparentů směřoval na Staré město. Kousek od Ovocného trhu se pochod zastavil. Organizátoři pochodu a předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek zde měli krátký proslov. Pochod byl zakončen u kostela sv. Jiljí.
Co mě příjemně překvapilo, bylo to, že proslovy na pochodu byly laděny pozitivně, týkaly se pouze tématu rodiny a nezaznělo v nich nic na adresu sexuálních menšin. Rovněž kázání v průběhu mše se týkalo tématu dětí a rodiny a zazněla v něm jen jedna kritická věta na adresu ideologie genderismu, homosexualismu a ekologismu.
Naopak nepříjemně mě překvapila malá účast. V kostele sv. Jiljí, kam se většina účastníků pochodu odebrala na navazující bohoslužbu, jsem napočítal něco málo přes 70 lidí. Kladl jsem si přitom otázku, proč organizátoři pochodu nejsou schopni pro svoji myšlenku nadchnout více lidí a získat podporu napříč církvemi. Nerad to říkám, ale pochod ve mě zanechal dojem akce malé skupiny lidí. Navíc akce, která pokud by se nekonala právě v době Prague Pride, by pro média možná ani nebyla zajímavá.
Protože mše skončila před třetí hodinou a měl jsem ještě čas, zvítězila ve mně opět zvědavost a rozhodl jsem se udělat si procházku po Letné. Zajímala mě celková atmosféra Prague Pride. Z dálky jsem ještě zahlédl konec průvodu a na začátku Letné jsem narazil na dvojici organizátorů s počitadly v ruce. Tak mám pocit, že i když jsem se pochodu samotného v žádném případě zúčastnit nechtěl, že jsem organizátorům opticky zvýšil účast
Na Letné jsem strávil asi půl hodiny. Jediné místo, které mě na Letné zaujalo, a kde jsem se zdržel a zapředl rozhovor, byl stánek sdružení LOGOS. Už jsem o něm dříve slyšel, že je to sdružení věřících homosexuálů. Zajímalo mě, jak se staví k otázce homosexuálního soužití věřících lidí a jak tuto skutečnost dávají do souladu se svojí vírou. A dále mě zajímal jejich názor na případy, kdy se homosexuálové přeorientovali na heterosexuální vztah. V rozhovoru jsem o sobě řekl, že jsem věřící, že já sám jsem pedofil (čímž jsou meze mého chování jasně dány a podobných dilemat jsem byl ušetřen), a že ač jsou pro mě primárně sexuálně přitažlivé předpubertální dívky, žiji ve spokojeném manželství s partnerkou stejného věku.
No a pak zpátky na nádraží a domů.
