lsiv píše:Pokud jde o rodicovske city a jejich proziti,nevidel bych rozdil v pohlavi ditete.
Zcela souhlasím, a i když dítě nemám, vím, že bych měl rád kluka úplně stejně jako holčičku...
Mato píše:mal by som cca 30 rokov a dospel by som k rozhodnutiu ze si adoptujem chlapca, tak tych par rokov mi to bude pripadat ako super, ale co potom ked vyrastie.... repsektive 15 rokov a viac... budem ho mat stale rad tak ako predtym? a budem mu stale tak rozumiet ako predtym?
Píšeš, že bys dospěl k rozhodnutí, že si adoptuješ chlapce. V tom případě předpokládám, že bys taky zodpovědně posoudil, z jakého důvodu si ho adoptuješ a co to vlastně pro tebe, nebo spíš pro vás oba znamená. Já bych asi nemohl a nechtěl adoptovat holčičku, protože bych k ní jako k adoptované a tedy "nevlastní" možná cítil víc než rodičovské city. Já bych především chtěl mít partnerku a s tou třeba případně bychom si mohli adoptovat holčičku, to by pak už bylo jiné i pro mě a nedělalo by mi to problém, které jsem nastínil.
Mato píše:budem prenho vzorom ako predtym?
To záleží zřejmě na tom, jaký spolu budete mít vztah, hodně také závisí na tvých osobnostních rysech, ale také na tom, jak bys k němu v jeho dospívání, adolescenci případně v dospělosti přistupoval.
Jinak ještě k tomu, co zde padlo dále a jak psal ksoft, že ho rodičovství ledasčemu naučilo - tak musím říct, že i učitelství mě ledasčemu naučilo a přístup k dětem před tím a nyní mám o něco jiný. Dřív jsem strašně byl rád, že můžu být v nějaké společnosti nějakých dětí. Teď sice mě společnost dětí také těší, ale ty děti, které vidám každý den v práci, mi dost často lezou na nervy, a tak na prázdniny se mnohdy těším jako na smilování, a když odpadne nějaká hodina, den nebo jinak nastane volno, tak jsem neskutečně rád a strašně si to užívám.

Je fakt dost rozdíl věnovat se dětem ve svém volném čase částečně pro svoje potěšení, a nebo s nimi pracovat - pro mě je to mnohdy docela tvrdá dřina, i když je to v globálu samozřejmě práce, kterou jsem si jednak vysnil a jednak přece jenom jsou i chvíle, které si skutečně užívám, zvlášť když vidíte, že vás mají děti rádi (teda alespoň některé :-).