Moje pedofilie

[Kasz]

Člověk se ve svém životě srovnává s celou řadou věcí. Se svou vlastní pubertou, s tím, že má najednou více sovobody, ale i zodpovědnost za svůj život případně i za druhé lidi. Musí se také nějak sžít se svou sexuální orientací. Musím ze svých zkušeností říct, že neuvědoměle tak nějak proplouváme životem, že k mnoha z těch věcí dospějeme tak nějak postupně, samovolně, až nasbíráme různé životní zkušenosti. Pokud bych se ohlédl za sebe, musím říct, že pedofilie je věc, se kterou jsem se vyrovnával zcela nejdéle ze všech ostatních věcí, a také vlastně nejpozději. Není jednoduché tuto vlastnost v sobě odhalit, pojmenovat ji, přiznat si ji, natož naučit se s ní žít - naučit se žít s tím, že se mi líbí holčičky, že když se zamiluji, nemůžu dát najevo svou náklonnost, atd. Je to ale o to těžší, že se člověk musí sžít i s tím všeobecně negativním náhledem společnosti vůči pedofilům, sžít se s tím, že lidé na ulici, kdyby věděli, kdo se mi líbí, by mě možná chtěli nějak preventivně izolovat od společnosti, od dětí, se kterými jinak třeba normálně přicházím do kontaktu. Opravdu to není snadné a přeji Ti, aby se ti to sžití se svou preferencí jednou povedlo.

[Kasz]

Připomíná mi to Jirku Fx100d, který se zamiloval do Danušky, když jí byly 4 roky, jenom tím, že se na ni díval z okna.

Je to těžký, taky nevím, co bude, pokud mě Markétka odmítne... což se s největší pravděpodobností stane. Na druhou stranu naděje umírá poslední, zatím to nevím, musím čekat. Přitom si uvědomuji, že možná největším projevem mé lásky k ní bude právě to, že bude mít svobodu se rozhodnout a že tuto její svobodu budu respektovat a přát jí i nadále, aby byla v dalším životě šťastná.

Co přijde pak, nevím. Budu-li žít, rád vám pak informaci podám. Musíme si ale počkat.

[Kasz]

Tvoje myšlenky určitě nejsou hloupé. Mě je také líto, že se ta krása postupem času prostě vytratí. Protože mám i trochu cítění i pro dospívající, tak se mi kolikrát ty holčičky líbí i nadále, kdy už jsou starší.

[Riddley]

Právě jsem se zaregistroval. A ucítil jsem úlevu. Obrovskou. Poprvé ve svém životě můžu někde bez obav říci - ANO, miluji Vás, krásní heboučcí andílkové. Poprvé jsem se zamiloval, když mi bylo 17, jí bylo 12 a ona sama se mě zeptala, jestli ji mám vůbec rád. Směl jsem ji hladit po vlasech ( to bylo vše, co se kdy stalo).Byla krásná, sladká....

[Mathias8]

Ahoj Vitaj medzi nami Riddley :-) Mna by len zaujímalo prečo píšeš v minulom čase. Stalo sa jej niečo?

[Kasz]

Ahoj, vítej. Nadejde chvíle, kdy se k nám zaregistruje i Raddler. Po vzoru těch nových sladkých ovocných piv.

[Myš]

To, že se cítíš jinde, než by jsi měl být, je velmi důležitý krok. Ten, kdo si nemyslí, že je ztracený, se nenajde. Je dobře, že tvém vztahu k dětem přemýšlíš a jdeš dobrou cestou. Jenom na sebe nebuď moc přísný a nedávej velký prostor výčitkám, budeš tu sám se sebou celý život a boj proti sobě není jeho nejlepší náplní.

Držím palce