Z deníku PIDofila (literární a lyrické črty)

VLASTNÍ TVORBA slouží ke sdílení vlastní tvorby uživatelů – povídek, črt, básní, písní, kreseb, případně i fotografií a videoklipů zobrazujících veřejně známé osoby v současnosti starší 18 let (narozené do r. 2003 včetně).
Pravidla fóra
  1. Je povoleno vkládání vlastní tvorby uživatelů.
  2. Je přísně zakázáno vkládání tvorby, která je sexuálně explicitní či provokativní.
  3. V případě, že je v rámci vlákna uvedeno audiovizuální dílo zobrazující reálnou osobu, musí se jednat o osobu, která je veřejně známá či na veřejnosti se prezentující a která je v současnosti starší 18 let (narozena do r. 2003 včetně). Fotografie, obrázky a videa je zároveň možné vkládat jen formou odkazů (za využití URL, IMG či VIDEO tagu), při užití IMG tagu je nutné dodat přímý odkaz a zdroj.
  4. Při porušení těchto pravidel dojde k upravení či odstranění vlákna, případně k penalizaci uživatele. V případě nejasností, jaké odkazy můžete v této sekci sdílet, kontaktujte Macka, moderátora AV sekce. Stížnosti na obsah sekce řeší administrátorský tým odpovědný za chod fóra, viz rubriku Kontakt.
Uživatelský avatar
tdnka
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 3
ve věku do: 9
Výkřik do tmy: "Children of the future age,
Reading this indignant page,
Know that in a former time
Love, sweet love, was thought a crime. (...)"
(William Blake - A Little Girl Lost)
Příspěvky: 280
Dal: 61 poděkování
Dostal: 78 poděkování

Z deníku PIDofila (literární a lyrické črty)

Nový příspěvek od tdnka »


Z deníku PIDofila

Pražská integrovaná doprava (PID) přepraví denně statisíce, možná víc než milion osob. Je to veliké hemžení lidské a leccos se ve všech těch autobusech a tramvajích přihodí. Ti, co mne znají z četu vědí, že pořád mám snahu krmit vám ucho nějakými historkami z tramvaje...Nu, tak jsem to pojal literárně, abych už neobtěžoval. Kdykoli se mi zas cestou z práce budou někde v tramu či buse podlamovat kolena, pokusím se to nějak přetavit v nějaký (sice kýčovitý a pitomý, ale nešť) literární útvar. Pokud by snad někdo měl pocit, že jsem právě založil vlákno s tématem "zážitky dopravního šmíráka", tak je na omylu. Jde totiž krásu.
A jde o poezii.
Jde o život.

Zde můj dnešní výplod:

DNS

Tvůj bráška je ještě malý, a tak je zcela zabrán do sledování Prahy míjející za oknem. Auta se tam venku štosují, nervy tečou, tramvaje vyzvánějí. Ty však máš mnoho na srdci, a tvůj hlásek zvoní. Sladce zvoní, ne tak vztekle jako tramvaj. Dnes ve škole se asi mnohé přihodilo, a maminka zaujatě poslouchá Tvé vyprávění. Občas tě přeruší otázkou, třeba „A tak jsi ráda, že sedíš s Kryštůfkem?“ „Já bych ani s nikým jiným sedět nechtěla!“, zacinká tvůj hlásek. Vyprávěj, vyprávěj dál, světloučká hlavičko, já se zavřenýma očima poslouchám…ani ne ta slova, jen ten hlas. Zurčí jak potůček, vytéká z tvých veselých úst a umývá celou tramvaj; ale zdá se, že lidé, co jedou z práce, to neslyší. Připadne mi náhle zvláštní, že někdo necítí svěžest této chvíle. Ale snad se ostatní taky jen stydí na Tebe podívat a v Tvém hlásku se koupat, a tak jen předstírají, že je ty jejich časopisy nebo mobily nebo tablety, či jak se všechny ty werky jmenují, tak baví… Ale vyprávěj dál, dál, blonďatá holčičko, co ještě se dnes ve škole přihodilo?

Jenže ty jsi zmlkla. Bráška taky sedí, kouká a ani nedutá, ani maminka zrovna nic neříká. Ach jo, zazvoň mi, zazpívej potůčku švitořivý!! Ale kdepak. Tak otevírám oči.

A ty se zrovna protáčíš za ruku kolem tyče, zhoupneš se na jednu stranu a pak zase zpět. Radši vyprávěj, chci zavřít oči a ne se dívat. Jenže ty se při každém zhoupnutí vpřed se zastavíš jen malý kousek ode mne a zabodneš své modré oči do mých…Bože můj!

Co dělat? Vyskočit z tramvaje?! Sakra, hlavně nečumět….Ale nedokážu se ani podívat jinam. Pokusím se usmát, asi hloupě, rozpačitě.

Proč se nezačnu dívat z okna! Jako tvůj bráška, jen tak si přemýšlet, však je tolik věcí, o nichž bych přemýšlet měl! Anebo vyndat knížku a začít číst, i ve stoje se dá přeci číst! Začnu si potichu pískat, asi z nervozity… Ach jo…nebe peklo, peklo a nebe, nejde to, nejde, nezírat na Tebe…
A pak už se vzdávám se, usměju se na tebe, konečně upřímně, ať si to každý v tramvaji vidí…

Při dalším tvém zhoupnutí vidím, že se Ti oči smějí a že si pískáš taky! A spiklenecky na mne hledíš, jestli jsem si všiml, že si pískáš, jako já! Pusu špulíš a očima po mě házíš! Proboha, kam jede tahle tramvaj? Kde to jsem? Je to sen? Něco v tom musí být.

Někdo Tě za mnou poslal! A nejsi první.

A já myslím, že jsem na to konečně přišel. V hlubině některé z vozoven PIDu totiž sídlí Duch Náhodných Setkání. Nebo snad v některém depu? Ale určitě musí být, někde tu musí být tohle božstvo, Velký DNS.

Je to mocné pražské božstvo, které dokáže ovlivnit osudy lidí. Ale nijak dramaticky – ve velkém stylu. Pracuje naopak potichu a skrytě, okázalost mu není vlastní. Je božstvem, které mužům a ženám posílá do cesty jiné ženy a muže. Prostě jenom zařídí, že nastoupíte do stejného vozu. Je božstvem, které má pod palcem, všechny ty náhody, výjevy, které spatříme, a které hned zapomínáme, protože přeci do našeho života nijak nepatří. Ale kdepak, DNS ví, jak velký mají smysl. Ať už potkáme bezdomovce a chceme ho radši nevidět, anebo jsem svědkem mileneckých něžností či manželské hádky. Kdepak nejde mu o žádné lásky na první pohled a srdceryvné příběhy pro Hollywood či Barrandov. Je mistrem drobnokresby života. Jen DNS sám ví, proč se mají někteří lidé setkat.

Já neznám úradky tohoto božstva, proto se mohu jen domnívat. Ale odhaduji, že mu snad jde o to, abych jednoho dne v šílenství vyskočil z tramvaje do Vltavy. Snad chce, abychom nezapomněli, že velká krása je dost často téměř nesnesitelná….?Je jisté že, toto božstvo se vyžívá v kontrastech, kdy se to je nejjemnější a nejkrásnější umístí doprostřed lidské tlačenice uprostřed automobilové tlačenice. Snad si DNS myslí, že zde lépe zapůsobí plnou silou, kdoví…

A snad - toto božstvo mne má rádo, tak jak to u božstev bývá: přísným způsobem, jak ten Jehova Izraelity *. Posílá mi do cesty blonďatá setkání, jakož i černovlasé náhody. Abych se nepřestal ptát: co počít s tou krásou? Jak ji uctít? Jak poděkovat? Co si s tím počít…

*upozorňuji členy Čepku, že tato poznámka NENÍ výzvou k další teologické diskusi na tomto webu!!! :D :D
Uživatelský avatar
tdnka
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 3
ve věku do: 9
Výkřik do tmy: "Children of the future age,
Reading this indignant page,
Know that in a former time
Love, sweet love, was thought a crime. (...)"
(William Blake - A Little Girl Lost)
Příspěvky: 280
Dal: 61 poděkování
Dostal: 78 poděkování

Re: Z deníku PIDofila

Nový příspěvek od tdnka »

no a dneska zase v autobuse- INVAZE!!!!...
Zde o tom pěji báseň veskrze stupidní pro vaše pobavení:

ZMAŘENÝ ÚNOS

Poslyšte, co duch náhody zas vyvedl,
sotva jsem v autobuse usedl,
bus ladně do zastávky vplul v mžiku,
i rozlehlo se všude spousta křiku!

Co je zas tohle? Že by družina?
A kam se to valej´, že by do kina?
Ale na zádech aktovky měli,
že by ze školy hromadně ujížděli?

V hordě té převažovaly malé víly,
a v mžiku si sedadla obsadily,
k sedadlům běží: "škatulata hejbejte se!!"
a je to jak když víly tančí v lese.

A když kolem mne obsazovaly sedačky,
říkám si v duchu:"To budou nejspíš tak druhačky.."
a v tom místo vedle mne, co volné bylo,
ihned dívenku blonďatou pohostilo.

Byl jsem obklíčen hlasitou změtí hlásků,
růžových aktovek a jemných vlásků,
a začala se ve mně rodit naděje,
že ÚNOS to všechno vlastně je!!!

Na pravoboku, na sedačce, ach..
jistí to slečna v modrých legínách,
vpředu dvě strážkyně drží se držadla,
(když cuklo to, ta menší skoro už upadla:-)

i když povídají si nějaké ty holčičí věci,
je mi jasné, že potají hlídají přeci,
a oboje dveře, jež vedou navenek,
stráží též početné komando dívenek!

Ach jak jsem šťasten! Obklíčení nepovolí!
Růžové komando mi odejít nedovolí!

To radši vrhne se na mne a v zápasu mne skolí!!

Však víly štěbetavé mne krutě zradily.
Ohleduplně se totiž rozestoupily.
Když jak temný osud přišla moje stanice,
a já jsem vstal, vykročil a jemně velice,
na malá ramínka klepal jsem:"S dovolením..."
Ach není to únos, není, není...

Dívenky osloveny se po mně ohlédly,
pak úkrok stranou způsobně provedly,
"Nechte vystoupit pána", říká paní učitelka,
(Všechno to zkazíte, protože jste velká!!!:-))

A už stojím v tiché ulici,
zasněný úsměv stále na líci,
a než abych za povinnostmi se vydal klusem,
jak blázen stojím a čumím za blbým autobusem...

Pohleďte, přátelé, na tu bídu,
zdá se že dokud bude PIDu
nenajdu nikdy na tom světě klidu!!!!!

:D
Uživatelský avatar
tdnka
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 3
ve věku do: 9
Výkřik do tmy: "Children of the future age,
Reading this indignant page,
Know that in a former time
Love, sweet love, was thought a crime. (...)"
(William Blake - A Little Girl Lost)
Příspěvky: 280
Dal: 61 poděkování
Dostal: 78 poděkování

Re: Z deníku PIDofila

Nový příspěvek od tdnka »

Jen dvě minuty

Zvednu oči od knížky. Sedím vzadu a všiml jsem si, že přistupuje starší paní. Pouštím ji sednout. A jsem rád, že přistoupila, poněvadž na zastávce jsem zahlédl paní, nejspíš babičku se dvěma holčičkami. Mám alespoň záminku se přesunout. Ach ouvej, tyhle mý šmírácký reflexy! Sotva někde zahlédnu růžovou, už se zvedám a přestupuji a přesouvám se...Ale ovšem zcela nenuceně! Nikdo si nikdy nevšimne... Jedna z holčiček je ještě maličká, batole, a ta druhá asi pětiletá či šestiletá. Přesunul jsem se do přední části tramvaje a sedl si na sedačku zády po směru jízdy, na tu otočenou dovnitř tramvaje, proti níž je otočena jiná sedačka. Doufal jsem tak trochu, že na holčičku snad uvidím, ale nečekal jsem, že se usadí přímo proti mně! Ano ano, babička s malinkou seděla na druhé straně uličky a holčička starší usedla naproti.

OMG!

Nenuceně zvedám oči od knížky a nedokážu se ubránit úsměvu.

Jely jen jednu stanici.

Jen dvě minuty.

Seděla jsi jak holčičky sedávají - neopírala jsi se, protože, aby jsi mohla ohnout kolénka, musela jsi sedět uprostřed sedačky a ručkama podél boků držíš rovnováhu. Sedadla jsou zkrátka moc velká!

Dvě minuty se naše oči občas potkávaly. Tvoje se také usmály!

Tvůj pohled byl plný krásy a dobroty. A Tvůj úsměv byl jak to slunce, co vysvitlo zrovinka tam za okny tramvaje. Tak krásný, tak samozřejmý. Všechny krásné a velké věci přicházejí tak samozřejmě, jako by to ani nemohlo být jinak.Dvě minuty a pak jen vzpomínka. Tvůj pohled svědčil o dobrotě a dětské moudrosti. Dětská moudrost -to není protimluv. Je přeci snad jistý druh moudrosti, pramenící z čistoty. Když o sebe zavadily naše úsměvy věděl jsem, že ty víš, že já vím. Jsme spiklenci. Ty možná ne, Ty se o to ani nesnažíš, protože takový je Tvůj svět. Protože ještě dnes zažiješ spousty magických věcí, protože takový je Tvůj svět. Svět plný kouzel, každý den plný zázraků. Ten můj už je chudší, víš. Proto tolik miluji Tvůj úsměv.

Zvenčí jsem nahlédl. Na dvě minuty... do magického světa.

Dvě minutky jsem byli spiklenci a nemá cenu o tom mluvit. A já nevím, proč se se o to snažím právě teď..nemá to cenu....
Uživatelský avatar
tdnka
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 3
ve věku do: 9
Výkřik do tmy: "Children of the future age,
Reading this indignant page,
Know that in a former time
Love, sweet love, was thought a crime. (...)"
(William Blake - A Little Girl Lost)
Příspěvky: 280
Dal: 61 poděkování
Dostal: 78 poděkování

Re: Z deníku PIDofila

Nový příspěvek od tdnka »

TAKOVEJ SVĚT

A takovej je prostě svět.
Dívenko maličká v osmnáctce,
ale osmnáct Ti není, nejvejš pět,
a tak mile se vrtíš na sedačce.

A osmnáctka hrká se městem dál,
Ty jsi dnes protivná a nabíráš do pláče,
a já držel se tyče a nad Tebou stál,
a Ty kňouráš: " Mámo, já chci do mekáče!"

Bože můj, jako bych to v barvě viděl,
tak jasně jak kdybych na to šel do kina:
až uplyne Tvůj skrovný dětských let příděl,
bude z Tebe prostě...blondýna!!!!

Bylo mi s Tebou jen pár stanic jet,
Tvá tvář byla sladká nad slova,
není Ti osmnáct, je Ti jen pět,
a ...povaha světa je už taková.
Uživatelský avatar
tdnka
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 3
ve věku do: 9
Výkřik do tmy: "Children of the future age,
Reading this indignant page,
Know that in a former time
Love, sweet love, was thought a crime. (...)"
(William Blake - A Little Girl Lost)
Příspěvky: 280
Dal: 61 poděkování
Dostal: 78 poděkování

Re: Z deníku PIDofila

Nový příspěvek od tdnka »

Taková obyčejná čtvrthodinka v tramvaji

a co se všechno honí hlavou...Jsou dny, kdy nálada dost kolísá...všichni to známe. A když se k tomu přičtou strasti života ve velkoměstě...Nervy mohou vytéct na podlahu tramvaje...Někdy je taková nálada, že asi na každý konečný musí řidič vzít hadr a mop a všechno to vytřít:-) Třeba dnes. Jsem jaksi zahloubán, když nastupuji do tramu a trochu mně štve, že je tu zas tak plno. Přemýšlím o tom, co bylo v práci a jak mne to naštvalo, a taky, co všechno ještě musím udělat, chci-li dojít alespoň trochu klidného svědomí, že pracuji alespoň trochu zodpovědně...a padá na mne pěknej burn-outíček...Ptám se sám sebe: "proč vlastně. proč to všechno, proč se snažit. Dostanu medaili za vytrvalost? Cha cha! Prostě proto, že musím občas něco jíst a taky platit za byt... Vskutku povznášející motivace...sakra..a ty lidi se dneska tak tlačej..." tak a podobně si pro sebe přemýšlím a asi se u toho dost mračím...Ale do mých černých myšlenek jakoby přicházelo nějaké povzbuzení či něco, co by mne zvedlo náladu..ale skoro to nejdříve nevnímám....ale pak si uvědomím...tady šveholí a cvrlikají dětské hlásky! Safra, kolik stanic už je slyším a vůbec jsem si to neuvědomil...Tramvaj staví a já se přesouvám na úplně druhý konec a hned od dveří vidím...spousta dětí!..na dvou-sedačkách sedí po třech...většinou děvčátka! Tý jóóó..Hurá..teď si načerpám dobré nálady, a náležitě si vychutnám zbytek cesty...

Jenže:ten chlap se pohnul tak blbě..a tamhleta ženská taky zaclání, a sakra..teď přistupujou další...samí dospělí a nějací středoškoláci a už jede to jejich:"pičo, ty krávo, za víkend sem si vyďál dvojku, pičo, ale makal jsem celej den.." "Ty vole, já to jebal a sem rači kalil v pátek a v sobotu sem se válel u kompu" Ty pičo, takhle si, ty krávo, novej mobil nekoupíš!" Jejich věty odváděly mou pozornost, rušily mne, rušily hrozně ten příjemný zvuk, to štěbetání, to zurčení...nemám po ruce výstižné sloveso, pro tu zvukovou koláž, kterou si může každý, kdo někdy potkal školku či školu na procházce, snadno představit...Možná ne každému zní tak hezky, ale je fakt, že mně jo! Ale je tu moc dospělých, samá velká záda, co mi cloní...Už vidím jen a pouze jednu jedinou holčičku, je moc hezká a něco si povídá s paní učitelkou...napnu uši a slyším: "Já mám ještě vši, ale nikomu to neřikám!" Bože to je sladký!!!! "Ale nepovidej, však už ti je maminka určitě umyla všechny z hlavy pryč.." "Ba ne, mám je ještě!" Bože, o kolik krásnější dialog než ti kluci vysoký, v bundách s kapucemi se sluchátky na krku...a zase zastávka a ti zatracení obhroublí adolescenti se přesunuli hlouběji do tramu, protože přistoupili další...dospělí. BOŽE! Tohle je o nervy! Sakra, kdyby jen tamhleten chlap vystoupil, tak se šoupnu na jeho místo a mám skvělý výhled...Ne kdepak. Anihonenapadne! grrr! Namísto toho přistoupili další a další dospělí. Už nevidím ani tu holčičku, jejíž vlásky jsou krásné a nevypadají ani trochu zavšiveně... a paní učitelku už taky nevidím....vysoké hlásky stále ještě slyším, ale zanikají za hradbou těl. To jsou muka. Vzpomenu si maně na Villona :"U pramene a žízní hynu..."

Už nevidno ani cípek růžové látky...A ve mně se dme vlna nenávisti k dospělým, ke všem těm velkým tělům, co jedou touhle blbou tramvají jen proto, aby mi zkazili ten jeden sladký okamžik...jeden z těch okamžiků, které jsou tak vzácné a dokážou tolik povznést..které can save my day..Táhněte k čertu! K čemu jste dobří!? Vy zatracení dospělí, vy a vaše auta, zbraně, války, politické strany, blbý kecy o sobě, o prachách, o práci...Celá ta vaše debilní civilizace s vašimi tramvajemi a s vaším zákazem pohladit dítě, ba se na něj jen podívat, když náhodou sedí poblíž. Jasně - to je pro vás typické, zastínit výhled...zkazit radost, pošlapat vše krásné, jako jste pošlapali přírodu a nevinnost světa a vše, co kdysi bylo lidem svaté a dávalo jim smysl bytí!!!! Nenávidím vás, pražáci pitomí! Nenávidím tě, civilizace! uf..

A už stojím po kolena ponořen ve svých vlastních vyteklých nervech, tramvaják si bude muset vzít na konečný dost velkej hadr a kýbl zvící cisterny...Ale už je tu moje zastávka. Sunu se ke dveřím a z té tmavé hradby dospělých těl, kterou teď celou duší nenávidím, se najednou odloupne jedna postava..předtím jsem si jí nevšim...asi pětadvacet let, mladá žena, hezké oči a nemá jednu ruku... A tu mne ovládne palčivý stud za tu svou zlobu. I tebe jsem nenáviděl, jen proto, žes mi stínila. Jsem nenávistnej úchylnej šmírák...Sakra, musím se trochu dát dokupy, takhle by to nešlo.Dívám se za jednorukou dívkou a maně si vzpomenu na Hrabala, na okamžik z jedné knížky... někdy kdysi dávno v Libni: "Na rohu Kovomatu stojí židovská dívka s protézou..Bondy říká: doktore: tu bych miloval, tu bych miloval celý život, snad by mne potřebovala, byl bych šťasten a přestal bych psát..."A tak se dívám za jednorukou ženou, před vnitřním zrakem mám její hezké oči a říkám si..."Tyvole, ty holčičky,to je posedlost...musíš to nějak krotit. Vždyť už ani nejsi normální...jseš úplně mimo...jseš na nervy. Vždyť jsou i jiný krásy na světě...dej se dohromady..,

a kráčím po chodníku a lítost až k pláči a vztek mne pomalu opouštějí...

Tak jo...Taková jen obyčejná krátká cesta tramvají:-)

Je to tak prosté, jak tohle banální čtyřverší:
Nejsem bohužel v klidu
protože jezdím v PIDu
a tam potkávám holčičky,
pak často mi tečou nervičky...
Uživatelský avatar
Kasz
Administrátor
Líbí se mi: Dívky a ženy
ve věku od: 4
ve věku do: 27
Kontakt: [email protected]
Příspěvky: 6133
Dal: 1338 poděkování
Dostal: 3107 poděkování

Re: Z deníku PIDofila

Nový příspěvek od Kasz »

Není to sice z vlastní tvorby, ale týká se to Dopravního podniku Praha :) :


22. 11. 2013

Možná jste ho už taky dostali mailem. Neboť jak známo, v Čechách se hned všechno rozkecá. Ale nemohu ochudit ty, kteří o údajně pravdivém hlášení z dnešního rána informování nebyli. Mně prosvětlilo páteční jitro a nastartovalo pozitivně na víkend!

Dnes okolo šesté v metru na Chodově.

Vlak se chystá odjet ze stanice. Ozve se hlášení. Vemlouvavým, nenuceným a velice klidným hlasem :


,,Jen takovou jednoduchou informaci pro ty, kteří tam vzadu drží dveře.

Když se dveře zavírají, tak se nad dveřmi rozsvítí takové červené světýlko.

To je proto, aby i hluší lidé věděli, že se dveře zavírají.

Také zazní takové hlášení. To aby i slepí lidé věděli, že se dveře zavírají.

Pro blbce tu nic instalovaného nemáme a dementi s sebou mají mít doprovod.

Konec hlášení."
Československá pedofilní komunita – již 12 let s Vámi! ❤️💙
Uživatelský avatar
tdnka
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 3
ve věku do: 9
Výkřik do tmy: "Children of the future age,
Reading this indignant page,
Know that in a former time
Love, sweet love, was thought a crime. (...)"
(William Blake - A Little Girl Lost)
Příspěvky: 280
Dal: 61 poděkování
Dostal: 78 poděkování

Re: Z deníku PIDofila

Nový příspěvek od tdnka »

Kasz píše:Není to sice z vlastní tvorby, ale týká se to Dopravního podniku Praha:
LOL, vtipnej dozorčí metra:-) Já to nikdy nedělám (nejsem přeci chuligán:-), ale na druhou stranu chápu, že když týnejdžři dobíhají a třeba chlapec doběhne a dívka teprv dobíhá, tak ji gentlemansky podrží již zavírající se dveře. Řidiči na to většinou reagují divokým troubením...:-)
Uživatelský avatar
tdnka
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 3
ve věku do: 9
Výkřik do tmy: "Children of the future age,
Reading this indignant page,
Know that in a former time
Love, sweet love, was thought a crime. (...)"
(William Blake - A Little Girl Lost)
Příspěvky: 280
Dal: 61 poděkování
Dostal: 78 poděkování

Re: Z deníku PIDofila

Nový příspěvek od tdnka »

HLÁSKY V TRAMVAJI

Každý den znovu mi sladce zpívají,
před osmou ráno, v tramvaji,
odpoledne zase v švitoří v autobuse,
každý den znovu, v jednom kuse.

Už nechci, nechci slyšet vaše hlásky,
nechci vás potkávat, vy malé krásky,
nechci vás vidět, tu sladkost a něhu,
jen z okna chci zírat na Prahu bez sněhu.

Přivážu se ke stěžni lhostejnosti,
nosíte víc trápení než radosti,
oknem se těžkým zrakem dívám,
s ostatními v zatáčkách sebou kývám.

Na cestě z práce smutná lidská masa,
jak je zde nepatřičná (a bolí) vaše krása,
jak temný měsíc držím se své dráhy,
jen oknem hledím na tu špínu Prahy.

Nepřistupujte už, mějte slitování!
Je občas k nesnesení, s vámi cestování....
Chci chladný jak měsíc být - netečná oběžnice,
nechci vás potkávat, nechci už více!
Uživatelský avatar
Gabriel Svoboda
Na trestné lavici
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 4
ve věku do: 12
Kontakt: [email protected]
Výkřik do tmy: https://www.youtube.com/watch?v=y19uKiha-fw
Příspěvky: 7973
Dal: 1176 poděkování

Re: Z deníku PIDofila

Nový příspěvek od Gabriel Svoboda »

Já děti potkávat chci. :) Ale jinak moc pěkná báseň, dal bych ji na web.