V únoru jsem se v PL Bohnice účastnil besedy se studenty psychologie z University of New York in Prague, byli z poloviny z ciziny a z ČR. Trvalo to asi dvě hodinky a bylo to celkem fajn, mluvil jsem střídavě česky a anglicky podle toho, komu jsem zrovna odpovídal.
V září jsem vystoupil v rámci referátu Mgr. Karla Žáka na kongresu k sexuální výchově v Pardubicích, mluvil jsem asi pět nebo šest minut, bylo to takové kratičké vystoupení asi před 90 lidma. Mé vystoupení bylo zaměřeno především na téma sexuální výchovy a vlivu, jaký vliv na mladého člověka může mít nedostatek informací a jak jej pozitivně může ovlivnit, když se mu potom informací dostane. Mělo to bouřlivý ohlas a následně za mnou během kongresu přišla řada lidí a říkala, jak jsem jim v mnohém otevřel oči, že teď vnímají pedofily trochu jinak než předtím.
V říjnu jsem se účastnil v PL Bohnice další besedy se studenty psychologie, tentokrát z USA, asi na hodinu a půl. Bylo to opět zajímavý a snad i pro ně přínosný. Na konci jsem se jich zeptal, co je nejvíc překvapilo a dostalo se mi očekávané odpovědi - že pedofily dosud vnímali úplně jinak a že během besedy hodně poopravili své mínění. Jenom teda ta moje angličtina je čím dál tím více příšerná.
V říjnu jsem se poté také zúčastnil školení psychiatrů v institutu postgraduálního vzdělávání v oblasti psychiatrie, které vedl pan Hollý, ředitel PL Bohnice. Moje vystoupení bylo součástí jeho přednášky a zabralo asi půl hodinky, nejprve jsem se během několika minut představil a potom zodpovídal dotazy. Opět to bylo zajímavé a neměl jsem na sebe žádné negativní ohlasy.
Dále by mě ještě minimálně měla čekat v listopadu účast na přednášce PhDr. Petra Weisse pro studenty na UK.
V březnu jsem se utrhl i k natáčení rozhovoru pro pořad Fokus ČT 24, ale nakonec mě nepoužili, protože jsem se jim nehodil do koncepce pořadu, který se věnoval následkům pohlavního zneužívání.
