Mýty a fakta o sexuálním zneužívání dětí (Rodina.cz)

[leonid jumper]

Výborně napsaný článek!

http://zena.centrum.cz/deti/clanek.phtml?id=781608#utm_source=centrumHP&utm_medium=stylebox&utm_campaign=B&utm_term=position-6

A článek, ze kterého autor čerpal:
zkrácená verze:
http://www.sancedetem.cz/cs/o-cem-se-mluvi/sexualni-zneuzivani-muze-trvale-poskodit-sebeobraz-ditete-865.shtml
plná verze:
http://www.rodina.cz/clanek9322.htm

Plná verze článku:

Sexuální zneužívání může trvale poškodit sebeobraz dítěte

Podle rozsáhlého výzkumu zažilo sexuální zneužití v dětství, tedy do svých patnáctých narozenin, přibližně devět procent žen a méně než pět procent mužů.

Více než desetina populace si tedy do dospělosti přináší trauma, které může vést k řadě problémů.

S profesorem Petrem Weissem z pražského Sexuologického ústavu jsem si povídala právě o tomto smutném fenoménu.

V první řadě mě zajímalo, jak bych jako učitelka mohla poznat, že dítě je sexuálně zneužíváno.

„Velmi těžko,“ povzdechl si Petr Weiss. „Neexistují žádné specifi cké příznaky, podle nichž bychom mohli říci, že tohle dítě je sexuálně zneužíváno. Existují pouze obecné indikátory, které ovšem mohou svědčit i o jiných problémech, ne pouze o tom, že dítě je zneužíváno. Je to například náhlá změna chování, kdy se dítě, které bývalo živé a aktivní, najednou stáhne a nekomunikuje s okolím. Ale může se stát i to, že dítě, které bylo do té doby nenápadné, se najednou začne chovat nepřiměřeně, a to zejména v sexuální oblasti. Začne ostatní děti svlékat, prohlížet si je, používat výrazy, jež neodpovídají jeho věku. Nicméně nemáme žádný univerzální recept, jenž by nám s jistotou naznačil, že se jedná právě o tuto problematiku. Při každém podezření je třeba provést taktní vyšetřování,“ zdůrazňuje sexuolog Weiss. Pokud si tedy dítě hraje „na doktora“, rozhodně není namístě okamžitě vznést podezření na sexuální zneužívání.

Je možné do kategorie „sexuální zneužívání“ zahrnout i situace, kdy je dítě vystavováno sexuálnímu chování dospělých nebo mu dospělí například zpřístupňují pornografické či erotické materiály?

„Někteří odborníci považují i tyto nekontaktní formy za sexuální zneužití. Osobně si nemyslím, že to, že dítě vidí svého otce přejít nahého z koupelny do ložnice, je zneužitím. A přitom mnohé výzkumy už tuto situaci zahrnují mezi sexuální zneužívání a děti, jež toto zažily, považují za oběti sexuálního zneužití,“ vysvětluje sexuolog. Zmíněné situace tedy naplňují spíše podstatu „ohrožování mravní výchovy dětí“, a to samozřejmě až v případě situací, kdy má dítě k dispozici například pornografické materiály. Pokud ale občas zahlédne rodiče nahé, žádná újma mu nehrozí.

Pachatelem nebývá pedofil
Jaké nebezpečí s sebou sexuální zneužívání v dětství nese?

„Většinou to není fyzické ohrožení, a to zejména pokud se jedná o zneužití ze strany pravých pedofilů. V takových případech se jedná pouze o něžné doteky. Pokud dochází k narušení tělesné integrity, tedy k jakýmkoli penetrativním aktivitám, a to jak vaginálním, tak orálním nebo análním, bývají pachateli nedeviantní sexuální delikventi, u nichž je problém jinde než v sexuální oblasti. Bývají to lidé osobnostně ‚šišatí‘, lidé s narušenou osobností,“ vysvětluje Petr Weiss. „Každé zneužití, a to nejen to agresivní, může závažným způsobem narušit další psychosexuální vývoj dítěte. Lidé, kteří byli v dětství sexuálně zneužiti, mají v dospělosti problémy, jež se dají charakterizovat jako psychopatologie. Mívají problémy v sexuálním i partnerském životě, objevují se u nich deprese, páchají sebevraždy, živí se prostitucí… Mívají také problémy s alkoholem a drogami. Tyto závažné a dlouhodobé následky pozorujeme asi u čtvrtiny v dětství zneužitých jedinců.“

Může sexuální zneužívání, které se neodhalí, vést k předčasné sexualizaci dítěte? Případně k problémovému sexuálnímu chování v dospívání a v dospělosti?

„Může, a to i když se odhalí. Velmi dobře víme, že lidé, kteří byli v dětství sexuálně zneužiti, začínají s pohlavním životem dříve, mívají více sexuálních partnerů a chovají se v sexu rizikověji a častěji také trpí sexuálními dysfunkcemi,“ konstatuje Petr Weiss. Pokud ale člověk začne s pohlavním životem dříve, než je obvyklé, nebo trpí sexuálními dysfunkcemi, neznamená to, že by nutně v dětství utrpěl sexuální zneužití. Zajímalo mě také, zda z dítěte, jež zažilo zneužívání, může vyrůst budoucí pachatel sexuálního zneužívání. „Podle britských výzkumů se přibližně jeden z pěti zneužitých chlapců stává v dospělosti pachatelem sexuálního zneužití.“

Je pachatelem spíše někdo, koho dítě nezná, nebo to bývá rodinný příslušník či člověk, kterého dítě zná?

„U zneužívání chlapců se dají pachatelé rozdělit přibližně na třetiny. Z třetiny to bývá rodinný příslušník, čili jde o incestní zneužití, další třetinu pachatelů tvoří známí – trenéři, vychovatelé, učitelé, oddíloví vedoucí… Zbylé případy mají na svědomí lidé, které dítě nezná. U dívek to je jiné. Zhruba polovinu tvoří takzvaná intrafamiliární zneužití, pachatelem je tedy někdo z rodiny, a desetinu případů mají na svědomí lidé, které dívka neznala. Zbylé případy jdou na vrub osobám, jež patří do okruhu známých osob,“ uvádí Petr Weiss.

Stydím se, že mi ublížili
V mnoha případech se dítě až po letech svěří s tím, že je někdo zneužíval. Proč si to děti nechávají pro sebe, proč se nesvěří dospělým? „Ze statistik víme, že pouze v desetině případů dítě někomu řekne, co se mu stalo. Také bohužel neplatí, že by všechny případy byly policejně vyšetřovány; procento je ještě nižší. A proč se děti nesvěří s tím, co se jim stalo? Důvody jsou různé. Především to je stud. Dítě se stydí o tom, co se stalo, mluvit, protože ví, že ‚se to nesmí‘, že je to něco zakázaného. Dokonce se za to, co se stalo, cítí vinno. Na druhém místě mezi důvody je strach. Dítě se bojí pachatele a jeho výhrůžek. Třetí nejčastější příčinou je láska nebo vztah k pachateli. Dítě nechce, aby pachatel trpěl a aby byl uvězněn. To platí zejména u zneužití, jež se odehrají v rámci rodiny,“ vysvětluje sexuolog.

Zajímalo mě, jak může preventivně působit rodina nebo škola. Proto jsem se Petra Weisse zeptala, jestli by mohl rodičům či učitelům doporučit nějaký výchovný přístup. „Rodiče i učitelé mohou tuhle situaci ovlivnit dvěma způsoby. První je sexuální výchova, která má probíhat samozřejmě už od školky,“ zdůrazňuje. „Už v předškolním věku se dítě musí naučit dvě věci. Nikdo nemá právo na něj sahat bez jeho souhlasu a způsobem, jež by mu byl jakkoli nepříjemný, a to včetně rodičů. Ani rodiče toto právo nemají, a dítě to musí vědět! A také se musí naučit říkat NE. Musí prostě vědět, že má právo odmítnout jakýkoli dotek, který je mu nepříjemný. Musí také vědět, že kdyby se něco takového stalo, mělo by okamžitě vyhledat pomoc. Pokud se svěří učitelce v mateřské škole, bude to pro ni jisté zadostiučinění, známka toho, že si dokázala s dítětem vybudovat adekvátně důvěrný vztah.“ Jak by měla učitelka na takové oznámení reagovat?

„Každé podobné podezření by měla ohlásit na policii.“

Deviace nerovná se delikvence
Výskyt pedofilie v populaci není znám. Některé odhady uvádějí přibližně jedno až dvě procenta populace, bohužel tyto údaje nejsou podloženy žádným relevantním výzkumem a zůstávají tak pouhou spekulací. Avšak někteří autoři se domnívají, že pedofilní dispozice má pravděpodobně poměrně velká část populace.

Na to, jak a kdy člověk pozná, že je pedofil, jsem se zeptala sexuoložky MUDr. Hanky Fifkové. „Relativně jednoduše, ve chvíli, kdy se podívá do svých masturbačních fantazií. Ve fantaziích při autoerotice je k sobě otevřený, sexuální preference se zobrazí. Pedofilní orientaci může dospívající mladý muž poznat podle toho, že si při onanování nepředstavuje milování se stejně starou dívkou, ale dětské objekty, a je jedno, jestli chlapce nebo dívky – jako děti vypadají, chovají se tak, nemají žádné známky dospívání. Jedna věc je získat o sobě informaci, říci si, aha, tady v tomto ohledu není něco v pořádku, měl bych eroticky snít o spolužačce, ale já tam mám sousedovic šestiletou Aničku. To není složité – těžší je udělat další kroky. Když to o sobě člověk zjistí, je třeba si s tím poradit, získat maximum informací, co vrozená dispozice znamená, a v ideálním případě vyhledat odborníka – sexuologa či psychoterapeuta – a navázat s ním dlouhodobou spolupráci. V zájmu všech – toho člověka, veřejnosti, potenciálních obětí i lékařů – je prevence. Musí se udělat všechno pro to, aby člověk svou deviantní orientaci v praxi nikdy nenaplnil.“

Setkávám se s tím, že pro veřejnost, a to nejen laickou, platí, že co pedofil, to automaticky delikventně se chovající jedinec. „Sexuální devianti a sexuální delikventi jsou dvě různé množiny. Pouze část sexuálních delikventů, tedy muži a ženy, kteří spáchají sexuální delikt, jsou deviantní. Podle našich zjištění to bývá jeden z deseti. Takže pouze přibližně jeden z deseti pachatelů sexuálního zneužití dítěte je pedofil,“ uvádí Petr Weiss. „Devět z deseti pachatelů sexuálního zneužití dítěte netrpí žádnou deviací, ale mají jiné problémy, zejména osobnostní a sociální. A také platí, že zdaleka ne všichni devianti jsou i delikventy. Mnozí svou sexuální odlišnost celoživotně zvládají bez toho, že by jakkoli přestoupili zákon. Lidé, kteří dokážou zvládat své deviantní puzení například pouze na úrovni masturbačních fantazií, si zaslouží náš obdiv a úctu,“ konstatuje Petr Weiss. K zvládání této poruchy pomáhá, pokud se navodí stabilizovaný psychický stav. Také lze léky snižovat hladinu testosteronu. „Podávají se léky antiadrogeny, které hladinu snižují až téměř k nulovým hodnotám, takže výrazně snižují sexuální puzení, což bývá pro některé nositele deviantních dispozic úleva. Ono se jim nežije hezky, když jdou po ulici a napadají je ‚věci‘,“ říká Hanka Fifková. Poslední možností je terapeutická kastrace – zákrok, za nějž je Česká republika kritizována, ale pro některé lidi s problematickou sexuální orientací je skutečně úlevou.

Petra Weisse jsem se zeptala na to, zda je pedofilie automaticky kontraindikací pro práci s dětmi. „Pedofil, který už při kontaktu s dětmi selhal, by neměl nadále riskovat a pracovat s nimi. A obecně platí, že povolání, kde je kontakt s dětmi častější, jsou pro pravé pedofily rizikovější. Nicméně právě proto, že pravý pedofil dětem skutečně rozumí, že chápe jejich svět a je dětmi přijímán jako starší kamarád, může v případě, že bude schopen celoživotně kontrolovat své sexuální potřeby, být tím nejúspěšnějším učitelem nebo nejoblíbenějším oddílovým vedoucím. Víme o mnoha pedofilech, kteří svou schopnost porozumět dětskému světu využili sociálně přínosným směrem, takzvanou sublimací, například jako autoři dětských knih. Každý pedofil není automaticky zneužívač dětí,“ zdůrazňuje na závěr sexuolog Petr Weiss.

Když se dítě svěří, že je někdo zneužívá
Soustřeďte se na udržení kontaktu. Nenaléhejte na to, aby se vám dítě svěřovalo s detaily, ale nabídněte mu útěchu a dejte mu najevo, že mu věříte.

Nikdy nepředjímejte. I když vám může být jasné, že dítě je zneužíváno, důsledně respektujte metaforické opisování situace. „Říkáš, že je ti nepříjemné, že na tebe sahá. Co ti na tom přijde nejdivnější?“

Myslete na to, že nemáte problém vyřešit. Vyšetřování nechte na policii a na lékařích, soustřeďte se na kontakt s dítětem.

Problém nezlehčujte. Některé oběti zneužívání mluví o tom, že jim nikdo nevěřil nebo že jejich zážitky bagatelizoval.

Oznamte věc policii. Trestní oznámení může podat kdokoli, nikoli tedy pouze poškozený. Lze je podat ústně či písemně a je možné je podat na kterékoli oddělení policie (ideální je podat trestní oznámení na službu kriminální policie a vyšetřování v místě, kde došlo ke spáchání trestného činu) nebo na státní zastupitelství. Tyto orgány mají povinnost oznámení přijmout a bez průtahů věc vyšetřit.

[Gabriel Svoboda]

Opravdu výborný článek! Jen v tom posledním odkazu Fifková zase perlí:

Musí se udělat všechno pro to, aby člověk svou deviantní orientaci v praxi nikdy nenaplnil.

Takže nemůžu svou deviantní orientaci naplnit tím, že si s dětmi budu hrát, povídat si apod.? A jo, podle Fifkové vlastně opravdu nemůžu ...

A ještě mě zaujalo:

Osobně si nemyslím, že to, že dítě vidí svého otce přejít nahého z koupelny do ložnice, je zneužitím. A přitom mnohé výzkumy už tuto situaci zahrnují mezi sexuální zneužívání a děti, jež toto zažily, považují za oběti sexuálního zneužití

Ti Američani jsou fakt nemocní.

[ksoft]

Do prd*** ja jsem se již s ditetem i koupal ne jen projel kolem . To je absurdne tohle kam jsme se to dostali.
Odkaz pro USA

[Jednorozec]

Podle rozsáhlého výzkumu zažilo sexuální zneužití v dětství, tedy do svých patnáctých narozenin, přibližně devět procent žen a méně než pět procent mužů.

Více než desetina populace si tedy do dospělosti přináší trauma, které může vést k řadě problémů.

1. autor neumí počítat
2. autor nepoužívá logiku

[Kuba]

Jsem četl jen ten kratší článek a zrovna nadšený jsem z něj nebyl.

- Proč se tam opakovaně používá slovo agresor, když v případě pohlavního zneužití nemusí jít o jakkoliv (a to třeba i v psychické rovině) agresivní jednání?

- Co je za kec, že "za sexuální zneužívání se považuje, pokud je agresor mnohem starší a zralejší než dítě"? To zcela odporuje tomu, jak zneužívání vysvětluje český zákon, kdy pro spáchání trestního činu teoreticky stačí den rozdílu ve věku mezi oběma aktéry, nemluvě o tom, že ten mladší klidně může být psychicky a fyzicky vyzrálejší než starší (a tr. činem bude na vině ta méně vyzrálá starší osoba)? Dovedeno ad absurdum, pokud 14letý kluk přepadne a znásilní sedmdesátiletou babičku, bude tím vina ona?

- Stejně tak je blbost, že sexuální aktivity u pohlavního zneužívání vymáhá agresor silou či podvodem... To je prostě stejné, jako by autoři tvrdili, že žádná osoba mladší 15ti let v ČR (v jiných zemích jakýmsi kouzlem pak samozřejmě jiného věku) nebude dobrovolně chtít provozovat sexuální aktivity. Totální nesmysl.

Osobně nebudu chválit článek, kde se sice píše, že většinou nezneužívá pedofil, ale jinak je to z mého pohledu v mnoha bodech naprostá slátanina.

[Kuba]

Agresor = útočník

Člověk nemusí být agresor, aby ublížil. Používat pro všechny, kdo se dopustí pohlavní zneužívání tohoto slova, je chybné. Spíš šlo o snahu autorů články nějak citově zabarvit text, protože slovo "agresor" má výrazný negativní nádech a vzbuzuje v lidech odpor. Jde tedy v podstatě o ukázku manipulativní žurnalistiky, kdy autoři podsouvají čtenáři svůj názor tím, že používají takovéto výrazy tam, kde by nemuseli a kde to ani úplně neplatí.

Sexuální zneužívání opravdu vždy je protiprávní jednání, to že je ubližující ve všech případech si opravdu nemyslím. Netřeba asi pořád dokola omílat, že když se čtrnáctiletý kluk osahává s patnáctiletou holkou, dopouští se ona trestného činu pohlavního zneužívání a jako mladistvé ji hrozí trest až čtyř let ve vězení, nemluvě o pro zvlášť tak mladého člověka velice zničujícím vyšetřování (i pokud nakonec dostane třeba podmínku). Tobě to připadá v pořádku?

Ohledně míry ublížení bych byl skeptický i v dalších případech, výše popsaný je ale asi nejvíce vypovídající.

[Gabriel Svoboda]

Podle mne to "naplnit deviantni orientaci" bylo mysleno na ciste sexualni veci. S detmi si hraje, povida a pod. prece i bezny clovek, nepedofil. Co je na tom "pedofilniho"?

Tak v tom případě nejsem pedofil.

[Mathias8]

S detmi si hraje, povida a pod. prece i bezny clovek, nepedofil. Co je na tom "pedofilniho"?

Pre nás to pedofilné nie je. Teda my to za pedofilné nepokladáme, pretože sme presvedčený o tom, že je to normálne, keď oslovíme nejaké dieťa na ulici. (možno aj je, len pre okolie nie) Ale, bohužial v dnešnom neideálnom svete je pedofilné už to, keď oslovíš malé dieťa, ktoré ide napr. samo zo školy, už tým vzbudzuješ pozornosť okoliu...

[Troper]

Opravdu výborný článek! Jen v tom posledním odkazu Fifková zase perlí:

Osobně si nemyslím, že to, že dítě vidí svého otce přejít nahého z koupelny do ložnice, je zneužitím. A přitom mnohé výzkumy už tuto situaci zahrnují mezi sexuální zneužívání a děti, jež toto zažily, považují za oběti sexuálního zneužití

Ti Američani jsou fakt nemocní.

U vsetkych militatne zalozenych rezimov dochadza k fanatickej nenavisti k nahote a sexualite. Cim su ludia viac puritanski tym je lahsie z nich urobit stroje na zabijanie. Ci uz sa jedna o fundamentalisticke cirkvi, sekty, Stalinistov, "americkych patriotov" apod.

V americkom TV je lahsie uvidiet zmrzacene telo bez hlavy ako zdrave nahe telo.

[Návštěvník]

http://www.sancedetem.cz/srv/www/content/pub/cs/clanky/myty-a-fakta-o-sexualnim-zneuzivani-deti-63.html

[Jednorozec]

Oznámení zneužití je u obou pohlaví většinou plně tajeno. Reprezentativní výzkum prof. PhDr. Petra Weisse z roku 2008, kterého se účastnilo 2 000 osob, přinesl tyto výsledky: 69 procent mužů a 79 procent žen sexuálně zneužívaných v dětství nikomu zneužití neoznámilo. Rodičům se svěřilo pouhých 7 procent žen, z mužů ani jediný. K nejčastějším důvodům pro neoznámení přitom patří stud (79 procent mužů, 75 procent žen) a obavy ze msty agresora (14 procent mužů, 36 procent žen).

To by znamenalo, že statistiky ukazující čísla od sociálek a soudů jsou tak 1/3 -1/4 zkutečných zneužití. tj v reálu by ročně u nás bylo zneužito asi 1000-1200 dětí (3x-4x 300 odsouzených).
Přičemž ročně se u nás narodí +- 100 000 dětí? Tj zneužití by se týkalo asi 1% všech dětí.
V tom případě mi není jasné z jakého vzorku pan prof. Weiss bral těch 2000 lidí protože pokud by je bral náhodně tak průměrně jen dvacet z nich by mu mělo odpovědět že byli zneužiti a to není moc velký vzorek na souhrnnou statistiku....

Navíc pokud by se za zneužití bralo i jednání sourozenců a kamarádů tak by tam spadal skoro každý. Mně samotného takto "zneužili" několikrát a já sám se podílel na "zneužívání" holčiček, třeba formou osahávání také několikrát, a rozhodně jsem to taky nikomu neřekl! Bylo to běžné zkoumání dětí mezi sebou...

[Gabriel Svoboda]

V tom případě mi není jasné z jakého vzorku pan prof. Weiss bral těch 2000 lidí protože pokud by je bral náhodně tak průměrně jen dvacet z nich by mu mělo odpovědět že byli zneužiti a to není moc velký vzorek na souhrnnou statistiku....

Asi vzal 2000 zneužitých.

[simgiran]

To, že dítě někomu zneužití oznámí ještě neznamená trestní stíhání dotyčného. Mnohdy se to rodina snaží ututlat. Pokud mě to bude některý z průzkumů Sexuální chování v ČR, viz http://www.pedofilie-info.cz/sexualni-zneuzivani-v-ceske-republice-vysledky-narodniho-vyzkumu/, takže tam bude tak 45 zneužitých mužů a 90 zneužitých žen, to už je poměrně přijatelný vzorek.

[Slav]

Stránka je to zajímavá a v mnoha směrech poučná. Potěšilo mě, že je tam i odkaz na stránky ČEPEK.

Taktéž zajímavá mi přijde anketa, kterou tam vedle článku mají:

Mluvili jste někdy se svými dětmi o sexuálním zneužívání?

Ano, už v útlém věku a bavíme se o tom opakovaně s tím, jak dítě roste.
156 hlasů, celkem: 36 %

Ano, jednou jsme spolu o tom mluvili.
66 hlasů, celkem: 15 %

Nemluvili, ale dítě má knížku, kde je vše vysvětleno.
67 hlasů, celkem: 16 %

Ne, o takových věcech se doma nebavíme, od toho je škola.
68 hlasů, celkem: 16 %

Chtěl/chtěla bych o tom se svým dítětem mluvit, ale nevím, jak na to.
73 hlasů, celkem: 17 %

(data jsou aktuální k dnešnímu dni)

Celkem bylo hlasováno 430 krát. Přijde mi k zamyšlení hodné, že 16% hlasujících si myslí, že o bezpečnosti jejich vlastních dětí by neměli rozhodovat oni, ale učitelé škol. Není to přímo řečeno, ale mezi řádky se to tak dá chápat. Dle mého chápání a názoru je tu škola od toho, aby sloužila jako podpůrný element při informování o rizikách sexuálního zneužívání dětí, nikoli však výchozím bodem výchovy, které je stále povinností dětí rodičů. Podceňováním této problematiky vystavují rodiče nepřímo své děti zvýšenému riziku zneužití. Škola nemůže zcela natradit výchovu dětí, toto je povinnost rodičů samotných.

[max1]

A potom sa divime že dieta bolo zneužite ak to človek necha na inych...
Alebo že sa dietatu podaju nepresne informacie. Napr ak sa ti niečo nepači maš povedat NIE.
Ale už dietatu nepovedia že osahavanie nieje len nepriemne ale prave naopak dietatu sa bude pačit hladenie... A nespoji si to stym čo m urodičia oznamovali. A stači jediny trik a to povedat dietatu aky maš krasny obrazok na nohavičkach(zvieratko) možem si ho pohladit?....

[Plyšáček]

...ak sa ti niečo nepači maš povedat NIE.
Ale už dietatu nepovedia že osahavanie nieje len nepriemne ale prave naopak dietatu sa bude pačit hladenie... A nespoji si to stym čo m urodičia oznamovali. A stači jediny trik a to povedat dietatu aky maš krasny obrazok na nohavičkach(zvieratko) možem si ho pohladit?....

Tato Tvá informace, Ksofte, mi přijde jednou z nejdůležitějších, jakou stále připomínáš a jakou si tzv. "odborníci" vůbec neuvědomují.

To s tím obrázkem je dobré. Kolikrát jsi to využil?
Už chápu, proč se na kalhotky doprostřed tak často dělá nějaký obrázek -zvířátka ap.
Nejlepší je Hello Kitty - pak se to i rýmuje. Hellou Kittinka, to je ale krásná ......

[Slav]

max1: Ty rodiče to těm dětem neříkají, protože tento fakt si často ani sami neuvedomují, že dítěti se to může také líbit a potom neřekne ne, jenže to je chyba. Rodiče by měly dítěti přesně říct, co se sluší a co už se nesluší, co je podezřelé a není normální. No z běžných médií se to nedozví, to by se o tu problematiku museli sami zajímat. Na to si však čas najít nechtějí a pak jim zbydou jen oči pro pláč, když zjistí, že větší nebezpečí dítěti hrozilo doma a né na ulici, jenže to pak už bývá pozdě.

[Tori]

...ak sa ti niečo nepači maš povedat NIE.
Ale už dietatu nepovedia že osahavanie nieje len nepriemne ale prave naopak dietatu sa bude pačit hladenie... A nespoji si to stym čo m urodičia oznamovali. A stači jediny trik a to povedat dietatu aky maš krasny obrazok na nohavičkach(zvieratko) možem si ho pohladit?....

A to pak může i nějaký mladý neinformovaný pedofil nabýt dojmu, že se nic neděje, když se jim to oběma líbí.

[Jednorozec]

...ak sa ti niečo nepači maš povedat NIE.
Ale už dietatu nepovedia že osahavanie nieje len nepriemne ale prave naopak dietatu sa bude pačit hladenie... A nespoji si to stym čo m urodičia oznamovali. A stači jediny trik a to povedat dietatu aky maš krasny obrazok na nohavičkach(zvieratko) možem si ho pohladit?....

A to pak může i nějaký mladý neinformovaný pedofil nabýt dojmu, že se nic neděje, když se jim to oběma líbí.

No ono se v tom případě skutečně nemusí nic dít, něco dít se začne až třeba za pár let..

[Tori]

...ak sa ti niečo nepači maš povedat NIE.
Ale už dietatu nepovedia že osahavanie nieje len nepriemne ale prave naopak dietatu sa bude pačit hladenie... A nespoji si to stym čo m urodičia oznamovali. A stači jediny trik a to povedat dietatu aky maš krasny obrazok na nohavičkach(zvieratko) možem si ho pohladit?....

A to pak může i nějaký mladý neinformovaný pedofil nabýt dojmu, že se nic neděje, když se jim to oběma líbí.

No ono se v tom případě skutečně nemusí nic dít, něco dít se začne až třeba za pár let..

To chápu. Ale bral jsem to ve vztahu k tomu, co psal max1 o tom, kdy má to dítě říct ne. Kdyby se dělo, tak jak píše, tak by se nemuselo stát nic a tím pádem ani potom. A to by mohlo zachránit jak to dítě, tak toho predofila do budoucna.