Jaký má život smysl?

[Kasz]

Každý si musí na tuto otázku odpovědět sám. Nejde najít jednu jedinou správnou univerzální odpověď.

Pro mě např. má život smysl tehdy, mohu-li být druhým lidem nějakým způsobem k užitku.

[tdnka]

Obdivuju jak malo ti staci k smyslu.

Ja vim ze jestli je tak ho v podstate nikdo z lidi nikdy nepozna ale zivot mi prijde jako vezeni. Tak si rikam jaky to ma smysl.

Ke smylu stačí vážně málo. A sice ten smysl. Jakýkoli.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Viktor_Frankl#D.C3.A1t_.C5.BEivotu_smysl

Pocit vězení svědčí o frustraci´, nenaplnění potřeb... Nebudu se opravdu ptát, co že by to mohlo být, co Ti schází. Asi dost pitomá otázka pro někoho na tomoto fóru, že..

[Mathias8]

Moj život ma zmysel iba vtedy, keď som v prítomnosti malých dievčatiek, pretože iba oni ma dokážu nadopovať takou neskutočnou energiou, že život ma u mna zmysel a mám chuť ho žiť. Akonáhle nie som snimi a deptám buď doma alebo niekde inde, nemám chuť žiť. Mávam silné myšlienky ubližovať si a dosť často myslim na smrť. Hlavne aké by to bolo, kebyže tu nie som. Mávam depresie a tendecie pohybovať sa na hrane medzi životom a smrtou. Napr: postaviť sa na kraj rieky a rozmýšlať či skočiť alebo nie. Bojim sa, že to správim. Mal som sto príležitostí a sto chutí spraviť to, ale prakticky to, že som pedak mi zachranuje život .. Jediné, čo mi dáva zmysel žiť a energiu do života su deti. Keby niet ich, nie som tu už ani ja. Oni ma držia pri živote a motivuju. Je to jediné, pre čo sa mi oplatí tu byť a dýchať tento vzduch. :-))

[radoslav]

Veľa ľudí vidí svoj život čierno nemajú zmysel života?prečo žiť? myslím si že nechcú ! alebo sa vzdajú!
lebo stale je vo veľkej tme aj ten najmenší svetli bod.ale veľa ľudí ten bod ignorujej alebo ho nevidí ,nechcú ho už hľadať.ja osobne stale hľadám v tej tme svetli bod pre ktorý by som chcel žiť.nech je aký kolvek.

[tdnka]

Ahoj,

a uz jsem zase u te otazky. Jaky ma vubec zivot smysl? Jaky ma zivot pro vas smysl?

Hezky den

http://www.pedofilie-info.cz/forum/viewtopic.php?f=10&t=1848

[Tony]

Jaký má život smysl? Na tuhle nejasnou otázku se nedá najít jasná odpověď, proto by možná bylo nejlepší snažit se život prožít tak, aby ses na ni nemusel ptát. Tahle otázka se objevuje ve chvílích, kdy cítíš, že něco není v pořádku. Tam je potřeba začít a postupně se dopracovat k jakési vizi, kterou sice nikdy nenaplníš, ale ke které můžeš celý život směřovat. Když budeš cítit, že činnosti, kterým se věnuješ, jsou v souladu s tvou vizí, nebude důvod pro pochybnosti a budeš žít spokojený život, ať už to pro tebe znamená cokoliv. Snad je možné něčeho takového dosáhnout.

A jaký je ten smysl pro mě? To zatím nedokážu říct...

[Dan]

Počti si něco o fenomenologii, wrebusi, pokud chceš hledat cestičky k tomu, jak život, věci, dění kolem sebe "osmyslit". Anebo si dej existencionalizmus, pokud chceš zjistit, že život nemá žádný smysl, a právě proto se máme snažit a máme žít.

[Tony]

wrebus: Jak jsem psal, zatím jsem ten svůj smysl úplně nenašel, nemám v tom prostě jasno. Chtěl jsem spíš vyjádřit svůj postoj k tomu hledání.

Budu se zaměřovat na takové věci, jako živit se něčím, co mě baví, nevěnovat se něčemu, co se ode mě očekává a co ve mně vzbuzuje spíš odpor. Potom hledat kamarádství, lidi, se kterýma si budu rozumět, a případně nějaký partnerský vztah. Jakým činnostem se věnovat ve volném čase a kterých se kvůli nedostatku času vzdát. Jak se dostat k dětem a zároveň jak být nějak prospěšný - prací s dětmi. Časem třeba dokážu být konkrétnější.

Snažím se ale tímhle způsobem dát svému životu nějaký smysl, ne najít nějaký, ke kterému bych snad měl být předurčen.

[Dan]

Simtě kámo, to dávání smyslu životu, které zmiňuje Tony, já bych řekl "osmyslení" života, je více méně i mně blízké. Anebo jsou mi blízký právě ty úvahy okolo existencionalizmu. V kostce - život je absurdní, smysl nemá, ale právě tomu se může jedinec vzepřít. Odkázal bych třebas k známému příběhu o Sysifovi (viz. moderní pojetí toho příběhu, které nedávno vložil Host http://www.pedofilie-info.cz/forum/viewtopic.php?f=10&t=1848). Život jako valení kamene do kopce, a kámen stejně nakonec spadne. A ne jednou! Protože vždycky když spadne, valíme ho znovu.

V čistě praktický rovině, pak myslím, že nejsem nijak náročnej. Jde mi o základní uspořádání si svýho praktickýho života, bez zvláštního lpění na materiálních hodnotách, spíš na zajištění si základní funkční materiální existenci. Pak nežít úplně sám, protože to už mě za ty předchozí léta znudilo, zároveň s vědomím, že nikdy nebudu mít rodinu. Pak snad realizace mejch nějakejch tvůrčích ambicí, bez potřeby dosáhnout jakýchsi vrcholů, prostě čistě ve vodách druhořadého pisálka.

Nu a dyž si o tom píšem na pedo webu, je slušné zmínit, že v tom osmyslení života hrajou roli i děti. Souhrnně řečeno: možnost se aspoň špetkou podílet na životě druhého člověka od dětství. Je v tom potřeba vyskytnout se aspoň na chvilku jednou za čas v přítomnosti dětí, tak si mohu přiznat, že i kompenzování jistých mých komplexů v tomhle směru. Což si přiznávám a nevyčítám, pokud tahle kompenzace vůči druhému člověku-dítěti probíhá snad v pozitivním smyslu. "Pozitivním smyslu života" heh.

[Dan]

Hele když to takhle u mě shrneš, možná na tom něco je. Do jisté míry, že si s ničím nic nedělám, i když někdy se mi zdá, že mě vnitřně věci hlodaj, ale snažím se, aby to neovlivňovalo moje jednání.

Což není pro tebe asi podstatný, podstatný je, jaký způsob tobě pomůže se přes ty překážky přenášet. Zmiňuješ techniku, a to trochu chápu, a chápu to asi jako racionalitu. Pokud bdueš řešit problémy - překážky striktně racionálně, může to bejt tvá cesta, jak je zvládat.

[Silesia]

Smysl života si musí každý najít sám (reedit měl by),.pokud ne bude tíže hledat motivaci pro to, aby byl s životem spokojeny. Každý člověk v obecné rovině má jistá specifika, s nimiž se musí srovnat. (Zdravotní stav,určení místa, věci mimo jeho sveru vlivu ((morální,etické,zákonné normy,rodinu)) s tím vším se lidé musejí srovnat je jen na každém z nas zda se bude snažit hledat a činit věci z pozitivní motivací nebo zcela bez ní...

[Dan]

Jak kdy jak pro koho je asi lepší se přes něco přenést, povznést, nebo to nějak vyřešit. Pokud se zaměříme na pedofilii, ze svého úhlu pohledu ji pojímám jako svou životní výhodu, i když by někdo mohl říct, že si tak jen racionalizuju svůj "handikep".

Pokud bych se zaměřil, zas na tu praktickou rovinu, přijde mi pořád dobrý dát si do pořádku nějakej rámec života jako takovej, jednoduše řečeno, pokud člověk nemá co do huby, nemá moc prostoru filosofovat o smyslu života. A ty věci, které jmenuješ, a které s tebou pravděpodobně půjdou dál životem, můžeš snáz řešit následně. Druhá věc je, pokud ti ty okolnosti berou motivaci, energii vůbec se svým životem něco dělat - dokud je nějak nevyřešíš.

Je možný taky to negativní dát jaksi do závorky, a zaměřit se, vypočítat věci, které ve svém životě považuješ za pozitivní. Záběrem na ně pak kompenzovat to, co se ti nedostává, nebo tě očas nebo často, trápí.

[Silesia]

Proč nyslis že to nepůjde

[tdnka]

Depka a pocit nesmysnosti jsou součástí každého života. A je dobré vědět, že se týká každého. I ti vysmátí a vysporotvaní šťastní konzumenti trávící život mezi fitkem a supermarketem s ní budou jednou konfrontováni. I kdyby to mělo bý pár vteřin před smrtí, kdy zjistí, že vlastně nežili.
To, že víš, co je bolest a basurdita již v mládí může být třeba nakonec i požehnáním. I když je trochu cynismus to říkat někomu koho neznám...Ale možná proto mohu zkusit tento typ povzbuzení. Dneska mám taky depku a pocit bezvýchodna. Ale třeba to, že jsou tu jiní lidi a taky vy na těchto stránkách už smysl přináší. A navíc vím, že i ty nejtemnější chvíle jsou důležité a nutné. Jen se jim musí člověk postavit čelem a neutýct do drog, konzumu, touhy po moci a jiných šidítek. Tak to bylo vždy a žádnej z lidí, co kdy něco na tomhle světě dokázali (a nemyslím tím jen slavné lidi, ale i bezejmenné miliony lidí v dějinách i dnes, kteří dosáhli v životě moudrosti a poznání), zažili chvíle, kdy mysleli, že dál to už nepůjde.Ale šli dál!

Je to cesta ke skutečnému lidství. A nejen pro mystiky a velké duchovní učitele (u nich vždy člověk najde období "temné noci", kdy byli pokoušeni ďáblem, nebo trpěli strašlivě a nevinně)...
Je potřeba být hrdinou jinak to nemá smysl. Jak se třeba píše v této slavné knize:
http://alembiq.inshop.cz/mytologieapohadky/obecneantropologieetnologie/campbelljosephtisictvarihrdiny%5B80-7178-354-4%5D?ItemIdx=6
Anebo jak říkali staří námořníci:
Navigare necesse est, vivere non necesse!
Nu a vidíš, nebo kibicovat do života druhým, to taky pomáhá Teď je mi líp, když jsem formou hovoru k Tobě mluvil vlastně sám k sobě, a sám sebe přesvědčoval:-)
Takže díky ti za psychoterapii