Moje kamarádka Iška

[Návštěvník]

Moje kamarádka Iška

Jako každé dítě jsem si brzy uvědomila svou sexualitu vlivem hormonů, zvědavosti. Doma byl sex zakázané téma, stejně tak ve škole. Jsem si jistá, že to tak měla spousta dětí. Internet byl, co se sexuality týče, v dětských očích bezpečný prostor na objevování. Nebyly tu autority a věk byl jen číslo. Bavit se s dospělými, kteří se na nás nedívali z vrchu a nesoudili nás, bylo vzrušující a nové.

Bylo mi dvanáct let, když jsem se seznámila ve škole se svou nejlepší kamarádkou. Byla zdánlivě vyspělejší, informovanější, co se intimních věcí týče. Ale kdo by si nepřipadal ve dvanácti dospělý, že? Psala jsem si v té době s hezkým mladým klukem na Facebooku. Byl vtipný, velmi okouzlující, koketní. Byla jsem ráda, že se o mně někdo zajímá jako o dívku, což se do té doby nikdy nestalo. Než jsem zjistila, že má vztah právě s tou mojí kamarádkou. Začala jsem se vyptávat. Dávala mi různé nápovědy, až jsem došla k tomu, že se jedná o muže ve věku mého otce. Tohle zjištění nás sblížilo, a ani mě nevyděsilo. Bylo to moje a kamarádky tajemství.

Konverzaci jsem vedla vesele dál, rýpala do něj a zkoušela, jak moc se vyděsí až zjistí, že znám jeho tajemství. Byla to hra. Byl kupodivu klidný. Byl si jistý v tom, co dělá a že má všechny omotané kolem prstu. S odstupem času uznávám, že byl výborný manipulátor. Společně jsme se tomu s jinou kamarádkou smály. Bylo to velmi nevinné. Věděla jsem, že si takto píše s více mladými dívkami. Pokládal nenápadné otázky ohledně panenství. A poté vykládal vtípky, aby nevhodné komentáře zakryl. Postupně jsem pochopila, že pozornost z jeho strany je nezdravá a začala mě děsit. Přestala to být hra.

Zjistila jsem celý příběh o jejich seznámení a o tom, jak dlouho už ji vyhledával. Ve chvíli, kdy mi došlo, že si ji nevyhlédl jako dívku, která jevila známky dospělosti, ale jako dítě, jsem zpozorněla. Dalo by se říct, že jí byl posedlý a ona byla velmi zamilovaná. Malovala si naivně budoucnost a žila pro něj. Dělala přesně to, co po ní vyžadoval. Postupně se začínala měnit její osobnost. Některé detaily mám v mlze, ale opakovala jsem jí, že to není dobrý nápad. Přesto jsem mlčela a nikomu nic neřekla. Přišla bych o ní. Pokud šlo o něj, tak neviděla, neslyšela.

Zprvu byla nadšená a jevila známky pubertální zamilovanosti, později mi začalo připadat, že už se nesoustředí na nic jiného než na uspokojení jeho potřeb. Začala se sebepoškozovat. Byla hodně citlivá, nevyzpytatelná. Vztah několikrát ukončila, ale nemělo to dlouhého trvání. Vždy kontaktoval buď on ji, nebo ona jeho. Byla na něm citově závislá. Už k ní ovšem nepřistupoval jako k malé dívce. Jeho přístup byl agresivnější, vynucovací, manipulativní. Nebylo příjemné to sledovat. Mluvily jsme o tom hodiny a hodiny. Sedávaly jsme všemožně, někdy jen mlčely a ona plakala.

Její vztah k intimitě byl hodně přímočarý, drsný. Jiný, než by se od dítěte očekávalo. V tu chvíli jsem pochopila, že se na ní podepsal. Nešlo to vrátit. Když se rozloučili naposledy, nabralo to na obrátkách. Kamarádka byla téměř promiskuitní, jakoby si vynucovala přijetí a lásku svým tělem. Byl to jistý druh sebepoškozování, jako řezání nůžkami, propichování kůže. Také začala více vyčnívat, jako by chtěla, aby na ni jiní lidé útočili. Předčasně vyspěla.

Až po nějaké době se mi svěřila s tím, že byla pohlavně zneužívaná a dovedena k praktikám, ze kterých by byla v šoku i nejedna dospělá žena. Měla jsem o ni velký strach. Vlastně jsem to ale ani já dlouho neviděla jako zneužívání. Přeci to bylo dobrovolné, nebo ne? Teď jsem dospělá a vidím muže diametrálně odlišně než dříve a vím, že kdyby mě podobný muž oslovil dnes, byla bych schopná udělat si zdravý úsudek, nenechat se zmanipulovat a domyslet důsledky. Lehké je zneužít dítě. Moje kamarádka od té doby nebyla schopna vyhledávat vztahy se svými vrstevníky. Vždy jen muže ve věku „svého predátora“, s jinými si prostě nerozuměla. Měla a má velmi negativní vztah ke svému tělu a dlouho poté, i když si ještě neuvědomovala, že byla zneužita, opakovala, že se bojí, že ji bude znovu kontaktovat, že ho potká. Kdykoliv se s někým seznámila na síti, hned mi říkala: „Co když je to on?“

Bylo to těžké. I dnes je to těžké a stále mám o svou milovanou blízkou osobu strach, protože některé věci nejdou vrátit a nikdo vám je z hlavy nevymaže. Stejně jako si budu do konce života vyčítat, že jsem o tom nikomu neřekla. Šokovala mě reakce okolí, kdykoliv se o tom zmínila dospělým osobám, které nad tím pokrčily rameny, že „to odvál čas“. Neodvál a vidím ten otisk vždy, když je smutná.

O pedofilní komunitě mi vyprávěla zhruba v šestnácti letech. Nechápala jsem, jak může mluvit vyrovnaně o „takových lidech“. Bylo to bizarní. Ale čím více jsme spolu bořily to tabu, tak jsem si uvědomovala, jak moc jí to pomohlo se v sobě zorientovat. Pochopit, co se jí přihodilo a podle mě i zpracovat strach, který ji sužoval takovou dobu. A to všechno udělala komunita pedofilů. Těch dětských strašáků a vrahů, o kterých slýcháme jen to nejhorší.

Moje kamarádka už není dítě a komunita ji podporuje stále. A moje kamarádka podporuje je. Už ne strašáky, ale lidi, v tom, aby pochopili sami sebe a neublížili někomu jako byla třeba ona. Teď je mi 21 a jen díky ní jsem schopna argumentovat o pedofílii před neinformovanými lidmi. Kdyby moje dítě přišlo s tím, že cítí sexuální přitažlivost k dětem, tak bych věděla, jak se zachovat, aniž bych mu zničila život nebo ho nechala, aby zničil život někoho jiného. Umím rozlišit dobrého člověka od nebezpečného bez nálepek.

Moje kamarádka je rozhodně silná bytost, která si zažila hodně a přesto nepřestala být lidská a spravedlivá. To nemůže říct každý.

[Michaela]

Vyjádření jsem psala soukromě, je to zajímavý příběh a měli by si ho přečíst všichni.

[Mathias8]

Pribeh je zaujimavy...
Ono tito predatori tu boli vzdy. Z mojej rodiny dve zeny, ktore maju teraz okolo 30 rokov, ked mali 12 rokov si pisali s 50 rocnym chlapom a mali sa stretnut v restauracii. Lenze ich rodicia na to prisli a zatrhli to. Ktovie ako by to dopadlo, ak by tam isli.. obidve.

Akorat si myslim, ze teraz je ich daleko viacej ako predtym.

No a tu u nas sa stalo dnes asi medzi 40 a 50 rocnej zene, ktora ked mala 11 rokov a isla rano do skoly tak jej zastavilo auto a vodic jej povedal, ze ho poslali jej rodicia, aby jej dal knihu, aby nasadla, ze jej ju da. Znasilnil ju. Ci sa ho podarilo najst to neviem. Na nej je vidiet, ze je poznacena..

[Bouře]

Mathias8: Já bych si právě nebyla jistá jestli v minulosti těch predátorů bylo méně. Co když se o tom jen tolik nemluvilo a prostě se plno případů zamlčelo a proto se nám může zdát že je jich dnes více?

[Michaela]

Mathias8: Já bych si právě nebyla jistá jestli v minulosti těch predátorů bylo méně. Co když se o tom jen tolik nemluvilo a prostě se plno případů zamlčelo a proto se nám může zdát že je jich dnes více?

V minulosti ale neměli predátoři tolik možností jako dnes, aby někoho "ulovili". V době internetu to jde mnohem snáze, a tak se množí i případy.

[Bouře]

Michaela: Na druhou stranu se rodiče o svoje děti tolik nebáli a tak se je třeba až tolik nebáli svěřit jiným lidem.

[Michaela]

Michaela: Na druhou stranu se rodiče o svoje děti tolik nebáli a tak se je třeba až tolik nebáli svěřit jiným lidem.

Jenže je většinou svěřovali rodině a sousedům, se kterými měli dobré vztahy, tam se mohlo odehrávat zneužívání, to samozřejmě není vyloučeno. Ale asi toho bylo pořád méně než dneska.

[Iška]

Já bych chtěla hlavně poděkovat svojí kamarádce, že mě ve všem podporuje, ať už se jedná o hlouposti, nebo závažné činnosti, které ostatní odsuzují. Rozhodla se napsat sem příběh o mně, nás a našem vztahu proto, že vidí, jak moc mi Čepek pomohl a ví, že pomáhá spoustě jiným lidem. A ještě cítím velký vděk vám všem, že se moje kamarádka mohla svěřit s tím, co ji samotnou trápí, nebo co si někdy i vyčítá, bohužel. Zneužití neubližuje jen samotnému dítěti, já vnímám, kolik bolesti to způsobilo nebo způsobuje mým blízkým. Je těžké s nimi o tom mluvit, snažím se jim spíš nic neříkat, protože vím, jak by to bolelo. Málokdo ví, co všechno jsem měla a mám v hlavě, co mě trápí, straší a omezuje v současném životě, ale tahle moje kamarádka, ta je vždy se mnou, i když neví, prostě tu je. Děkuju.
Edit:
Vím, že jsem byla nějakou dobu mimo, mám teď těžší období, ale pořád jsem s vámi.