Potřebujete pomoci? Trápíte se a nevíte si rady? Vyzkoušejte kontaktní terapii či online krizovou intervenci → PARAFILIK.CZ

Marcův koutek pozdně nočních filozofických úvah

Názorové články zpravidla reagující na zprávu v médiích či příspěvek jiné osoby.
Uživatelský avatar
Marco Freeman
Administrátor
Bydliště: ČR
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 1
ve věku do: 7
Kontakt: Marco.Freeman@protonmail.com
Wickr Me: MarekVolny
Výkřik do tmy: ❀ Život by byl šíleně nudný bez šíleně dlouhých příspěvků. ❀
Příspěvky: 1323
Dal: 833 poděkování
Dostal: 1659 poděkování

Marcův koutek pozdně nočních filozofických úvah

Nový příspěvek od Marco Freeman »


Marcův koutek pozdně nočních filozofických úvah


V následujícím vlákně hodlám vkládat své úvahy, které s drtivou přesností vznikají vždy v noci, kdy jakožto tvor také aktivní a kreativní převážně v noci (ve všeobecně známé terminologii pak sova), chytám na svůj radar tóny vnitřní inspirace. Anebo se jen potřebuji vypsat. Každopádně jedno z toho. :)

Vzhledem k tomu, že dané úvahy vkládám i na web (protože, jak doufám, většinou mají nějakou pointu, která by mohla oslovit širší spektrum čtenářů), zakládám toto téma zde a ne ve Vlastní tvorbě, jak jsem měl původně v plánu. Na webu články budu vkládat do kolonek "Názory a komentáře" a "Naše tvorba" bez nějakého "Marcova koutku", nicméně zde na fóru bychom to měli mít alespoň hezky pohromadě. :)

Názory jsou vítány. Čtenáře jen upozorním, že se nejedná o žádná vyjádření "za komunitu", ale spíše o toky mých vlastních myšlenek.



Obrázek


Z důvodu, že jsou v tomto tématu možné reakce, přikládám i seznam vložených úvah v tomto vláknu, vč. odkazu na jejich umístění:
  1. Úvaha nad životní filozofií pedofila
    1. Dodatek č. 1
Uživatelský avatar
Marco Freeman
Administrátor
Bydliště: ČR
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 1
ve věku do: 7
Kontakt: Marco.Freeman@protonmail.com
Wickr Me: MarekVolny
Výkřik do tmy: ❀ Život by byl šíleně nudný bez šíleně dlouhých příspěvků. ❀
Příspěvky: 1323
Dal: 833 poděkování
Dostal: 1659 poděkování

Úvaha nad životní filozofií pedofila

Nový příspěvek od Marco Freeman »



(NE)SCHOPNOST LÁSKY DĚTÍ

Jen blázen by tvrdil, že dítě není schopné lásky. Dítě svou lásku k bližním dává najevo stále, už od toho nejnižšího věku. Jeho náklonnost například k rodičům je v podstatě okamžitá. Hlas matky jej uklidňuje hned, jak se narodí. Náruč rodiče jej upokojí, když je vystresované. A láska není jen k rodičům, ale samozřejmě i k jiným dospělým a dětem, s nimiž dítě přichází do kontaktu. Určitou formu „mít rád“, tedy lásku, vnímá spousta dětí i ke svým kamarádům ze školky, učitelům, vedoucím v kroužcích, tetám a strýčkům… k nespočtu osob, stejně jako my dospělí, jen nám dospělým je někdy stydno přiznat, že ten pocit „mít rád“, který cítíme k našim přátelům, je také láskou, byť ne láskou partnerskou. Ono v poslední době se slovo „láska“ začalo užívat právě jen v kontextu lásky partnerské, a to je samozřejmě špatně.

Stejně tak by bylo bláznovství tvrdit, že děti nevnímají sexualitu a že se u nich neprojevuje. Kdyby tomu tak nebylo, nevznikají mezi dětmi hry na doktora a rodiče v internetových poradnách neřeší, co dělat, když ví, že malé dítě masturbuje, a jak k tomu mají přistoupit. Děti cítí sexualitu. Čistě v pojetí odbornosti by se dalo podotknout, že mají genitál jako dospělí, takže cítí formy sexuálního vzrušení, když se třeba o něco otírají.

Co je však skutečné bláznovství, které na rozdíl od dvou předchozích není jen hloupé, ale především nebezpečné, tak myslet si a tvrdit, že jelikož je dítě schopné cítit lásku a projevuje se u něj sexualita, tak je to stejné jako u dospělých, že je to snad důvod k tomu, aby byl sexuální kontakt s dítětem omluvitelný. Samozřejmě, že děti umí mít rády, že cítí lásku. Dokážou dokonce cítit určité dětské zamilování, zakoukání – já sám to nazývám určitou „pre-romantickou láskou“. Ale tato láska je stejně křehká, jako jsou děti všeobecně ve všem. A neznamená, že je dítě připravené na partnerský vztah. Nebo na sex. Ani jedno z toho.


ZRADA DŮVĚRY

Dítě, které má někoho rádo, v toho člověka má důvěru. Ten člověk je pro něj vzorem a idolem, k tomu člověku vzhlíží, z toho člověka si bere příklad, na toho člověka se obrací, když potřebuje pomoct, když se cítí samotné, vystresované. A není větším zklamáním téhle důvěry, než využít tuto náklonnost dítěte k tomu, abych uspokojil svoje vlastní tužby. Abych si namlouval, jak jsou děti připravené na to mít partnerské sexuální vztahy, jak jim to neublíží, pakliže je to „z lásky“. Tyto myšlenky si často namlouvají ti pedofilové, kteří nechtějí přijmout svůj životní úděl, který je prostý: buďto být správným člověkem a mít rád děti, a tak se snažit ze všech sil vůči nim neselhat, anebo tím zlým člověkem, kterému nejde o dobro dětí, ale dobro své, a tak si jednoduše vezme to, po čem touží. Ono by bylo totiž tak lákavé podlehnout svodům myšlenek, že děti na to jsou připravené, abychom mohli ulehčit tomu osudu, který vskutku není lehký.

Je to něco, co by nám tak moc hrálo do karet. Tak proč tomu nevěřit, že? Proč si nenamlouvat, že to nebude mít žádné následky? Proč prostě neignorovat ty příběhy zneužitých, kteří také „svého“ pachatele milovaly, které v něj měly důvěru, které dodnes mají trvalé následky, neschopnost najít si vztahy, neschopnost žít normální sexuální život, které dodnes řeší paranoidní myšlenky vůči druhým i vůči sobě, které mají v sexualitě často naprostý zmatek, které trpí depresemi a úzkostmi, které trpí fobiemi, které trpí panikami, u kterých se může vyvinout porucha osobnosti? Proč bychom tohle všechno neignorovali jen proto, co chceme aby bylo pravdou? Abychom my sami mohli být šťastní? Abychom my sami dospěli naplnění těch tužeb, které máme?


„DOBŘÍ“ A „ZLÍ“

A zde přichází určitý okamžik, kterým si dle mého názoru každý pedofil musí jednou projít. Okamžik rozhodnutí. U každého pedofila přichází jindy a u některých pedofilů může být nekonečný. Je to rozhodnutí, které pedofily právě odliší na ty „dobré“ a na ty „zlé“. Ten „zlý“ podlehne svým mylným myšlenkám a bude přesvědčen, že svět funguje tak, jak by chtěl on sám. Že na světě existují děti, kterým neublíží, pokud po nich budeme chtít, aby v naší hlavě zaujmuly pozici vyspělých a posloužily iluzi o sexuálním kontaktu, který dětem neubližuje.

Ten „dobrý“ si přizná, že podobné myšlenky jsou jen představami. A byť je v té mysli třeba bude nadále mít, bude umět rozlišit mezi představou a realitou. A bude si umět přiznat, že jsou věci, které by chtěl, kterých ale nelze dosáhnout.

A nechci tvrdit, že pedofil, který selže, je automaticky zlým. Protože je snadné selhat, když člověk klopýtá mezi rozhodnutími, mezi tou „zlou“ a „dobrou“ stranou. I proto vždycky musím trochu vinit společnost – protože jak by byl svět jednodušší, kdyby se o pedofilii více mluvilo a kdyby pedofil včas našel informace a nemusel se bát vyhledat oporu, kterou tak potřebuje. Ne – skutečně si nemyslím, že selhání musí nutně znamenat zlého člověka. Být zlým či dobrým, to je o rozhodnutí. A i člověk, co selhal, se do budoucna může stát tím dobrým. Může mít snahu odčinit své viny, litovat jich a hlavně se z nich poučit. Může mít snahu pochopit své vlastní chyby. A to rozděluje (nebo může rozdělovat) člověka, který selhal, od člověka, který se dal na špatnou cestu.


BOLEST A JEJÍ MÍR

Napsal jsem tady, že takovým okamžikem si prochází každý a že u některých pedofilů může být nekonečný. Ono každému chvíli trvá, než si myšlenky utříbí, než dojde k prozření a pochopení. Protože ono pochopení bolí. Bolí přiznání sám sobě, že ať budu toužit jakkoliv, nikdy své největší tužby nedosáhnu. Je to sen, který nikdy nedojde naplnění. Je to předem prohraný boj. Není šance jako u jiných, kteří mají tu cestu ke svému snu klikatou, že se tím probojujeme, že přece jen nakonec je alespoň ten nejslabší tón naděje… A proto je tento okamžik pro některé tak těžké překonat.

Proto vznikají „zlí“ a proto jsou i pedofilové, kteří se navždy potácí mezi jednou a druhou stranou, nevyrovnaní sami v sobě, kteří jsou častokrát nebezpeční sobě i dětem. Téměř každý pedofil musí onen okamžik „potácení se“ znát, a to z dob mládí, když konečně přichází ono prozření, co se nám líbí a co jsme zač, co je naší niterní součástí. A je přirozené to nejdřív odmítat, děsit se toho prozření a té bolesti. Ale chceme-li dosáhnout vnitřního pokoje a míru, nakonec k tomu rozhodnutí musí dojít. Jinak ta tupá bolest bude nekonečná.

A co vlastně přinese ten největší mír? Nejspíše ono přiznání si pravdy, ono rozhodnutí. Přijmutí faktu tak, jak to je. Přestat bojovat s našimi odmítavými myšlenkami s realitou a uvědomit si, že svět nebude takovým, jaký si jej přejeme. A ani děti nebudou tak vyspělé, jak bychom si bývali přáli. Dětem bude stále ubližovat, pokud vůči nim selžeme, děti bude stále zrazovat, pokud využijeme jejich náklonnosti a důvěry.

A potom je načase začít na tomto faktu stavět a budovat. Budovat budoucnost, která nebude založena na naší vině, na našem selhání a na další ještě větší bolesti nás i druhých, ale která bude založena na tom pozitivním, na čem nám skutečně záleží.


UPŘÍMNOST K SOBĚ SAMA

Je důležité být k sobě upřímný. A to je něco, čeho mnozí lidé nedosáhnou nikdy za svůj život. Dokonce se domnívám, že nikdo k sobě neumí být upřímný za všech okolností, neboť myšlenky jsou zrádné. Ale někdy, například v tomto okamžiku, je upřímnost k sobě skutečně důležitá. Možná stejně jako „okamžik rozhodnutí“, o němž jsem psal.

Protože ani ono rozhodnutí nemusí být dostatečným pro to, aby dotyčný neselhal. Protože i když si dotyčný přizná skutečnost světa, tak může být váben okolnostmi. Protože ne každý je dostatečně silný, aby každou takovou situaci překonal. A že krize přicházejí – i v životech pedofilů. A proto, jak říkám, je třeba upřímnosti sama k sobě, alespoň ohledně tohoto tématu. Upřímnosti ne ohledně toho, co bych chtěl, ale toho, čeho jsem schopen a co bude pro mě a pro mé okolí nejlepší.

I odborníci říkají, že pedofilové umí být dobrými učiteli, vedoucími v kroužcích, popřípadě dětskými psychology, dobrými kamarády dětí, či dokonce rodiči. A jsou mezi námi lidé, kteří se pro tuto dráhu rozhodli a kteří ji umí naplňovat více než dobře. A jsou to ti šťastní, kteří vyjma pedofilie mají i určité nadání a schopnost pevné vůle. A těm já děkuji za to, jací jsou, neboť nám ukazují naději – naději na něco, co může naplnit to prázdné místo uvnitř nás, které vznikne po prozření a zavrhnutí naší největší touhy. Je úžasné najít si možnost být dětem prospěšný, naplnit si život jejich přítomností, a to vše bez toho, abychom jakkoliv selhávali.


(NE)VHODNOST PRO PRÁCI S DĚTMI

Ale jsou mezi námi i pedofilové, pro něž tato cesta bohužel není tak správná. Ne každý má nadání pro práci s dětmi, ne každý by tuto práci (nebo, v případě rodičovství či kamarádství, spíše „práci“) dokázal vykonávat ke spokojenosti všech zúčastněných. Ale to neznamená, že jsou nějak „vadní“ nebo „špatní“. Jednoduše takoví jsou. I mezi běžnou populací jsou lidé, kterým jednoduše práce s dětmi sedne a je pro ně naplňující, je pro ně tou správnou cestou, a lidé, u nichž to tak jednoduše není. A pedofilie je pořád jen jeden z faktorů, jen jeden určitý „prediktor“. Nezaručuje ani osobnost, ani nadání.

A pak jsou lidé, kteří by třeba pracovat s dětmi chtěli a možná by je to i naplňovalo, ale nemohou. Nyní nemluvím o těch, kdo pro to z časových či nejistých důvodů nenacházejí odvahu, ale o lidech, kteří by třeba i tu odvahu našli – ale ví, že by jim to mohlo způsobit krizi, že by je to mohlo svést z té správné cesty, na kterou se dali. A skutečně – pro některé pedofily může být práce s dětmi nebezpečná. Protože schopnost pevné vůle je u každého různá. Ale o to víc si takových lidí vážím, pokud se rozhodnou opětovně pro to nejzodpovědnější, i když to bolí – pro to se nepokoušet, když ví o svém problému, a s dětmi nepracovat.

Bylo by špatné říkat si, že když jsem pedofil a když jsem se rozhodl, že dětem neublížím, tak není možnost, abych selhal. Dokonce to spíše ukazuje to, jak je daný jedinec ještě nerozhodný a hrne se do všeho po hlavě, bez zvážení nebezpečí pro sebe a své okolí. Protože já mám za to, že práce s dětmi je natolik zodpovědná činnost, že si zaslouží konstantního uvažování a zvažování. Protože dotyčný přebírá zodpovědnost za mnoho dětí (a mnohdy také jejich důvěru) a spoléhá na něj spousta rodičů, kteří věří, že pro dítě chceme to nejlepší. A tak by to i mělo být.


ZÁVĚREČNÉ ZAMYŠLENÍ

Napsal jsem tady, jak snadné je trpět iluzí, že je něco možné, jen proto, že bych si neskutečně moc přál, aby to reálné opravdu bylo. O to více mě trápí, když se setkávám s těmito názory podsouvanými těm, kteří ještě nedospěli k výsledku svého rozjímání nad již zmíněným Rozhodnutím. Kteří jsou tak strašně náchylní k tomu sejít na špatnou cestu, protože ta se zdá býti dlážděna lepšími vizemi – vizemi naplnění touhy; byť třeba původně nebyli špatní, jen potřebovali navést „tím správným směrem“.

A někdo by mi mohl namítat, že se vyskytnou i případy dětí, kterým sexuální kontakt neublížil. I na to mám odpověď. Nejdříve je za mě nutné zamyslet se nad tím, nakolik vlastně dokážeme určit, zda-li daný sexuální kontakt dítěti skutečně neublížil. I v dnešní době agresivní rodiče, kteří nadávají, žijí doma v bordelu, popřípadě bijí svoje rodinné příslušníky vč. dětí, tvrdí, že „jejich rodiče je bili od rána do večera, když něco provedli, a nijak je to nepoznamenalo“. A přitom já tam to poznamenání vidím výrazné jako blázen.

Takže jak si mohu být jist, že to dané dítě nepoznamenalo? Kdy to budu moci tvrdit? Až mu bude osmnáct? Až mu bude dvacet? Až bude mít prvního potomka? Nebo až bude v důchodu? Když přesně nastane ten moment, kdy si budu moct říct z plných plic „ať jsem udělal tomu dítěti cokoliv, tohoto člověka to vůbec nepoznamenalo“? A co když se následky objeví, ale někde, kde to já neuvidím? Co když já uvidím, jak je v pořádku, ale za zavřenými dveřmi se bude trápit s něčím, o čem se mi nikdy nesvěří? A i když mi řekne, že ho to nijak nepoznamenalo, můžu mu v tomto věřit? Když vidím tolik těch, kteří o něčem jiném tvrdí to samé, a přesto na nich ty následky vidím… Těch „co když“ je tak mnoho… v podstatě ani nelze říci, že nějaký sexuální kontakt neublížil. Nikdy nebude ta jistota. Nikdy.

Dokonce i úděl toho pedofila, který zneužil a uvědomil si svou chybu, je, že v podstatě celý život bude cítit obavu, zda se něco objeví, zda uvidí, jak moc ve skutečnosti ublížil.

A i kdyby přece existoval jedinec, kterého to nijak nepoznamená… je to snad omluva za všechny ty roztříštěné dětské duše? Kdo jsem já, abych rozhodoval o tom, komu to ublíží a komu ne? Jenom třeba na základě toho, že mě dané dítě má rádo, že mi důvěřuje? Proč bych si měl hrát na někoho vševědoucího, proč bych si měl hrát na Boha a hrát ruskou ruletu se životy dítěte?

Ale to už se vracíme zpět na začátek.
Marco Freeman,
administrátor komunity ČEPEK

Kontakt: Marco.Freeman@protonmail.com
Uživatelský avatar
Tim
Člen skupiny ČEPEK
Varování: 11
Bydliště: Brno
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 5
ve věku do: 17
Kontakt: Facebook: https://www.facebook.com/matouso
email: m.ovisek@seznam.cz
https://ibb.co/sb8ymr1
Telefon: 722 02 73 99
Výkřik do tmy: "Slaboši jsou lidé, kteří znají pravdu, ale zastávají ji jen potud, pokud se v ní jeví jejich prospěch" - Blaise Pascal

„Vždy musíš hledat a vyznávat pravdu a chovat se tak, aby ses nikdy nemusela stydět, až se podíváš nazpět.“ - Čeněk Král
Příspěvky: 716
Dal: 429 poděkování
Dostal: 355 poděkování

Re: Úvaha nad životní filozofií pedofila

Nový příspěvek od Tim »

Máš rozhodně talent pro psaní... Vnímám to téměř stejně jen bych to nikdy neuměl převést co formy která je příjemně čtivá a nutí člověka se do toho ponořit a přemýšlet. Rozhodně je pro každého kdo sem přijde, ať už někoho kdo je tu roky a hlavně nováčky přečtení přínosné.
„Polemika má protivníka připravit o klid duše, ne ho urážet.“ — Karl Kraus
Uživatelský avatar
Cykle02
Člen skupiny ČEPEK
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 2
ve věku do: 12
Výkřik do tmy: Nevěřím těm co nevěří na Ježíška.
Příspěvky: 1776
Dal: 379 poděkování
Dostal: 871 poděkování

Re: Úvaha nad životní filozofií pedofila

Nový příspěvek od Cykle02 »

E, dlouhé :P . Právě existence pedofile je důkazem rozdílnosti světa dětí a dospělých. Kdyby takový rozdíl neexistoval, pedofil by tak mohl cítit stejnou přitažlivost k dospělé osobě (třeba jen s dětskou postavou), jako cítí k dítěti. A je dáno, že hranice těchto světu, je - hlavně co se tyče sexuality - podle všeho nepřekročitelná bez následků.
Uživatelský avatar
Dreamer
Člen skupiny ČEPEK
Bydliště: Všude možně
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 6
ve věku do: 12
Příspěvky: 559
Dal: 788 poděkování
Dostal: 305 poděkování

Re: Úvaha nad životní filozofií pedofila

Nový příspěvek od Dreamer »

Moc hezky napsané. Donutilo mě to popřemýšlet a napsat následující blábol :).

Měl jsem totiž tak nějak automaticky za to, že svým "okamžikem rozhodnutí" jsem si již dávno prošel. Jenže fakt je, že mě baví se v myšlenkách vracet, vrtat se v tom, pročítat alternativní názory, challengovat ten status quo. Ta jistota že "nikdy nic" mi bohužel nepřináší ten mír, který popisuješ. Nechápej mě špatně, realitu tohoto světa si plně uvědomuji, ale jak sám píšeš, to přiznání si skutečnosti bolí, a moc.

A má přirozenost mi velí, že překážky se mají překonávat. Když něčemu nerozumím, tak studuji. Když během studia zjišťuji, že to nebude jednoduché, že nacházím něco, co nechci, tak prostě studuji víc a hledám si tu cestičku, dokud jí nenajdu. Když něco stojí v cestě, pokusím se to obejít nebo odsunout. Když je to živé, pokusím se s tím dohodnout. Když není zbytí, tak to převálcuju. Rozhodně se velmi nerad vzdávám.

A tak jak nad tím přemýšlím, patřím spíše k těm, pro které je ten okamžik rozhodnutí nekonečný, protože si zkrátka odmítám přiznat porážku. Přesto si myslím a doufám, že nejsem ani zlý, ani nijak zvlášť nebezpečný. Spíš "předběžně dobrý", s rezervovaným právem na změnu. To pro případ, že bych tu neexistující cestu přeci jen někdy našel.
Uživatelský avatar
Tim
Člen skupiny ČEPEK
Varování: 11
Bydliště: Brno
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 5
ve věku do: 17
Kontakt: Facebook: https://www.facebook.com/matouso
email: m.ovisek@seznam.cz
https://ibb.co/sb8ymr1
Telefon: 722 02 73 99
Výkřik do tmy: "Slaboši jsou lidé, kteří znají pravdu, ale zastávají ji jen potud, pokud se v ní jeví jejich prospěch" - Blaise Pascal

„Vždy musíš hledat a vyznávat pravdu a chovat se tak, aby ses nikdy nemusela stydět, až se podíváš nazpět.“ - Čeněk Král
Příspěvky: 716
Dal: 429 poděkování
Dostal: 355 poděkování

Re: Úvaha nad životní filozofií pedofila

Nový příspěvek od Tim »

Já jsem vůbec o pedofilii začal pořádné přemýšlet až hodně pozdě, byl jsem totiž kousnutý na tom že ten pedofil musí být ten zlý a musí tu důvěru zrazovat, měl jsem to tak naočkované z médií a okolí vůbec (například varování o pedofilech od učitelek). Vždy jsem, už v podstatě jako puberťák vnímal že se mi líbí mladší ale myšlenku že jsem pedofil jsem odmítal, říkal jsem si že to je blbost že já přece nejsem žádná zrůda. Pak jsem dostal leták o ČEPEKu na pride a po prošmejdění těchto stránek jsem si uvědomil že ta volba je a konečně jsem si mohl přiznat kdo jsem. Uvědomil jsem si že to že jsem pedofil neznamená že musím ubližovat a být zlý. Vždycky proto bu vděčný Myšovi, že mi ten leták dal a klukům co ČEPEK založili.

Mne přijde že spousta lidí se hodně motá kolem své orientace a jejich pedofilie je jim středobodem vesmíru. Jsou tu dvacetiletí kluci kterým pořádně ještě nerostou vousy ale už hází flintu do žita z toho že jednou v budoucnu nebudou moci mít dítě. Absence vztahu je už asi dost spekulativní, spousta z nám má vztah s vrstevníkem a já vím že to asi není úplně ideální ale tak nemůžeme mít pořád biftek, většinou tu prostě je chleba. Navíc o čem jsou vztahy po dvaceti letech - osobní respekt, vzpomínky a vzájemná úcta. Je asi naivní si myslet že ve vztahu vždy a celou dobu bude vášeň nebo nějaká živočišná intimita. Hodně lidí zde háže flintu do žita kvůli tomu co si myslí že nebudou mít ale už předem tím zahazují naději něco dokázat. Pokud je člověk pedofil a dělá třeba práci učitele, lékaře nebo třeba policisty tak kolikrát dokáže víc než popelář co má osm dětí a šestou ženu.
„Polemika má protivníka připravit o klid duše, ne ho urážet.“ — Karl Kraus
Uživatelský avatar
Marco Freeman
Administrátor
Bydliště: ČR
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 1
ve věku do: 7
Kontakt: Marco.Freeman@protonmail.com
Wickr Me: MarekVolny
Výkřik do tmy: ❀ Život by byl šíleně nudný bez šíleně dlouhých příspěvků. ❀
Příspěvky: 1323
Dal: 833 poděkování
Dostal: 1659 poděkování

Re: Úvaha nad životní filozofií pedofila

Nový příspěvek od Marco Freeman »

Dreamer píše: úterý 12. 1. 2021, 18:10:13Měl jsem totiž tak nějak automaticky za to, že svým "okamžikem rozhodnutí" jsem si již dávno prošel.
Dreamere,

nejdříve díky za tvou podnětnou reakci. :)

Máš pravdu, že někteří lidé si asi ani nemusí uvědomovat, kde se právě v rámci "okamžiku rozhodnutí" nacházejí. Konec konců - kdybych byl ten "zlý" a byl bych přesvědčen o té "své pravdě", pravděpodobně bych se domníval, že jsem právě na té dobré straně barikády a že ostatní jsou ti špatní. To mě ve své podstatě vedlo k tomu, abych se zamyslel, podle čeho můžu objektivně posoudit, zda na té správné straně barikády jsem nebo nejsem. Nejdříve mě vnitřně znepokojilo, zda-li vlastně existuje způsob, jak se v tomto ujistit. A naštěstí ano.

Dodatek č. 1:
PROBLEMATIKA DEFINOVÁNÍ DOBRA A ZLA

Jednoduše by se dalo říct, že pro mě je dobré to, co působí dobro, a zlé to, co působí zlo. Tento pohled může být problematický, protože zlé věci mohou nakonec vést k dobrým a dobré nakonec ke zlým (příkladem budiž, že existují nepříjemné situace, tedy zlo, které tě nakonec zpevní a z nichž se poučíš a něco užitečného si z nich odneseš, tedy dobro). A také je spousta definic, jak vlastně dobro a zlo pojmout (neboť dobré pro jednoho může být zlé pro druhého). Pro tento případ definuji zlo jako něco, co ubližuje (anebo má silný potenciál ublížit), a to konkrétně dítěti.

Kdybych se na to podíval svým pohledem, tudíž pod pohledem člověka, který se snad úspěšně vydal tou "dobrou cestou", tak jako zlé hodnotím zneužití, neboť má primární potencialitu dítěti ublížit (tj. kvůli samotnému zneužití), a k tomu ještě sekundární potencialitu dítěti ublížit (tj. kvůli vyšetřování), přičemž ani k primárnímu a ani k sekundárnímu ublížení (= zlu) by nedošlo, pokud bych v prvé řadě neselhal.

Kdybych se na to podíval z druhé strany barikády, tudíž jako pedofil, co uvěřil iluzi, že dětem sexuální kontakt neškodí, tak mi ono primární ublížení zcela zmizí, ale sekundární zůstane (čistě objektivně vidím, že oběti musí podstoupit tyátr vyšetřování, o němž je evidentní, že musí být traumatizující).
► Ukázat spoiler
Z výše zmíněného vyplývá, že obě strany jsou si vědomy toho, že může dojít ke zlu, jen jedna tam toho zla vidí více než druhá. A stejně tak na tom, že se člověk kamarádí s dítětem bez čehokoliv sexuálního (tj. například jako spořádaný vedoucí na táboře), z pohledu ani jedné ze zúčastněných stran nevidím zlo žádné, tudíž to obě strany mohou hodnotit jako dobré.
► Ukázat spoiler
Takže za mě ano - jednoznačně lze dojít k myšlence, co z toho je dobré a co zlé, anebo minimálně k tomu, co ke zlu může vést. I proto vlastně "zlé" pedofily považuju za zlé, protože bez ohledu na jejich imaginaci ohledně dětí, co jsou dostatečně vyspělé na sexuální aktivity, tak minimálně problematiky vyšetřování jsou si vědomi (stejně jako potenciálního riskování, že k vyšetřování dojít může), takže ve své podstatě při zneužívání, pakliže k němu dojde, stále ví, že tím mohou ublížit.

Obrázek Konec dodatku. Obrázek

Dreamer píše: úterý 12. 1. 2021, 18:10:13A tak jak nad tím přemýšlím, patřím spíše k těm, pro které je ten okamžik rozhodnutí nekonečný, protože si zkrátka odmítám přiznat porážku.
A nyní spíše k tomu, jak jsi popsal svůj současný postoj. Chápu to tak, že si uvědomuješ, že v současnosti není způsob, jak dospět k naplnění touhy, ale stále doufáš, že nalezneš způsob, jak k naplnění nakonec dojít, a to pravděpodobně tak, aby "se vlk nažral a koza zůstala celá", tedy tak, aby naplnění tvé touhy neublížilo danému dítěti. Rozumím tomuto přístupu a chápu jej trochu jako oddalování nevyhnutelného prozření o prohře (neboli o prohraném boji, který jsem zmiňoval už v původním příspěvku), protože jsi prostě bojovný typ a nechceš to jen tak vzdávat.

Sám za sebe si myslím, že v budoucnu (za mě je spíš validní otázka "v jak dalekém budoucnu?") dojde k okamžiku, kdy třeba určité tužby budeme moci realizovat pomocí počítačových animací, anebo (v lepším případě) nějakým robotem. K této myšlence mě trochu přivedla hra, o níž jsme diskutovali na fóru (název hry byl I ordered a cute child robot!), která byla o animaci, že jsme v budoucnu a máme robota, který vypadá jako dítě a který je svolný k tomu se i jako dítě chovat. Tady bych si uměl představit určité naplnění potřeb a u hry jsem se každopádně poněkud zasnil nad myšlenkou, že by něco takového bylo možné. (Pro lepší pochopení mého dojetí doporučuji si hru stáhnout a zahrát.)

Ale ve své podstatě by to stále nebylo oněch sto procent, po nichž pedofil touží, neboť sto procent je v podstatě partnerský vztah s dítětem, a to vč. milostné lásky a věcí k ní patřících, což je dle mého názoru nemožné bez rizika ublížení (ať už primárního, anebo i sekundárního). Určité naplnění pro pedofily může být i vztah s dospělou osobou. Ono je ve skutečnosti na povážou, nakolik lze u většinové společnosti naplnit sto procent své tužby (troufám si říci, že žádný vztah není tužbu-naplňující na 100 %, vždy je to spíš jen část z této hodnoty).

Jednoduše to tam pořád vidím. I kdybych našel dítě, které budu milovat a ono bude milovat mě, i kdyby mi dávalo najevo zájem, i kdyby bylo svolné k čemukoliv, i kdyby si to užívalo, i kdybych měl myšlenky, že mu to třeba neublíží - pořád by ve mně hlodal červík, který jsem popsal v článku. Nikdy bych neměl jistotu. A proto je snaha o toto naplnění slepou uličkou.

Myslím si, že toto "potácení se" mezi dobrým a zlým může být více bolestivé. Radikální rozhodnutí může bolet intenzivněji, ale bolest může o to rychleji odejít, zatímco zdlouhavé rozhodování se může vést k tupé, ale za to dlouhodobé bolesti, klidně po celý život.
► Ukázat spoiler
Každopádně je na každém, jakou cestu si zvolí. Já pro dobro dětí samozřejmě doufám, že nejvíce by mohlo být těch "dobrých", případně alespoň takových, jak jsi nazval, "předběžně dobrých".


Cykle02 píše: úterý 12. 1. 2021, 17:18:37(...) pedofile je důkazem rozdílnosti světa dětí a dospělých (...)
Tohle mi přišlo jako nádherná myšlenka, o níž jsem vlastně nikdy takto neuvažoval. :)


Tim píše: úterý 12. 1. 2021, 19:05:57Hodně lidí zde háže flintu do žita kvůli tomu co si myslí že nebudou mít ale už předem tím zahazují naději něco dokázat.
No přesně! :) Sám mám vlastně dojem, že kdybych se pořád zaobíral něčím, co objektivně nemohu mít, aniž bych ublížil (a ublížit bych opravdu nechtěl), tak by mi to zabíralo v myšlenkách a plánech to místo, které mohu věnovat přemýšlení nad tím, co mít mohu. A co mi sice nedá již několikrát zmiňovaných sto procent, ale dá mi to důvod k tomu, abych byl (více) šťastný.
Marco Freeman,
administrátor komunity ČEPEK

Kontakt: Marco.Freeman@protonmail.com
Uživatelský avatar
Dreamer
Člen skupiny ČEPEK
Bydliště: Všude možně
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 6
ve věku do: 12
Příspěvky: 559
Dal: 788 poděkování
Dostal: 305 poděkování

Re: Úvaha nad životní filozofií pedofila

Nový příspěvek od Dreamer »

Tim píše: úterý 12. 1. 2021, 19:05:57 Mne přijde že spousta lidí se hodně motá kolem své orientace a jejich pedofilie je jim středobodem vesmíru. Jsou tu dvacetiletí kluci kterým pořádně ještě nerostou vousy ale už hází flintu do žita z toho že jednou v budoucnu nebudou moci mít dítě. Absence vztahu je už asi dost spekulativní, spousta z nám má vztah s vrstevníkem a já vím že to asi není úplně ideální ale tak nemůžeme mít pořád biftek, většinou tu prostě je chleba. Navíc o čem jsou vztahy po dvaceti letech - osobní respekt, vzpomínky a vzájemná úcta. Je asi naivní si myslet že ve vztahu vždy a celou dobu bude vášeň nebo nějaká živočišná intimita. Hodně lidí zde háže flintu do žita kvůli tomu co si myslí že nebudou mít ale už předem tím zahazují naději něco dokázat. Pokud je člověk pedofil a dělá třeba práci učitele, lékaře nebo třeba policisty tak kolikrát dokáže víc než popelář co má osm dětí a šestou ženu.
Souhlas. Manželka mi nedávno řekla něco ve smyslu, že bych tou svou pedofilií neměl tolik žít. Prostě se mi líbí holčičky. Vyřízeno. Naprosto jí chápu, máme i jiné starosti. Asi neexistuje ženská, co by chtěla mít po boku zakomplexovaného peďáka. Ale existují ženy (nebo muži), které chtějí po boku hodného a silného chlapa, a jsou ochotné mu tolerovat pedofilii, když s tím moc neotravuje. A i když po 20 letech už ta vášeň ve vztahu nebývá tak důležitá, intimní chvilky s milovaným partnerem mohou být krásné. O to krásnější, když navzájem znáte své touhy.
Uživatelský avatar
Dreamer
Člen skupiny ČEPEK
Bydliště: Všude možně
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 6
ve věku do: 12
Příspěvky: 559
Dal: 788 poděkování
Dostal: 305 poděkování

Re: Úvaha nad životní filozofií pedofila

Nový příspěvek od Dreamer »

Marco Freeman píše: úterý 12. 1. 2021, 19:47:11
Dreamer píše: úterý 12. 1. 2021, 18:10:13A tak jak nad tím přemýšlím, patřím spíše k těm, pro které je ten okamžik rozhodnutí nekonečný, protože si zkrátka odmítám přiznat porážku.
A nyní spíše k tomu, jak jsi popsal svůj současný postoj. Chápu to tak, že si uvědomuješ, že v současnosti není způsob, jak dospět k naplnění touhy, ale stále doufáš, že nalezneš způsob, jak k naplnění nakonec dojít, a to pravděpodobně tak, aby "se vlk nažral a koza zůstala celá", tedy tak, aby naplnění tvé touhy neublížilo danému dítěti. Rozumím tomuto přístupu a chápu jej trochu jako oddalování nevyhnutelného prozření o prohře (neboli o prohraném boji, který jsem zmiňoval už v původním příspěvku), protože jsi prostě bojovný typ a nechceš to jen tak vzdávat.
Pochopil jsi mě naprosto přesně. Souhlasím na 100% se vším, co píšeš, s tím poučným dodatkem, i s těmi alternativami v podobě her, animací, robotů i možnosti naplnění v partnerském vztahu s dospělou osobou, který bych doporučil zkusit úplně každému, u koho to jen maličko připadá v úvahu. Jsem si vcelku jistý, že nikdy žádné dítě nezneužiju. Ale aniž bych to dokázal jakkoli vysvětlit, hluboko ve svém nitru stejně věřím, že je možné milovat dítě, a přitom mu neublížit, a žije se mi s tím pocitem lépe, než si připustit, že to prostě nejde.

Marco Freeman píše: úterý 12. 1. 2021, 19:47:11 Jednoduše to tam pořád vidím. I kdybych našel dítě, které budu milovat a ono bude milovat mě, i kdyby mi dávalo najevo zájem, i kdyby bylo svolné k čemukoliv, i kdyby si to užívalo, i kdybych měl myšlenky, že mu to třeba neublíží - pořád by ve mně hlodal červík, který jsem popsal v článku. Nikdy bych neměl jistotu. A proto je snaha o toto naplnění slepou uličkou.

Myslím si, že toto "potácení se" mezi dobrým a zlým může být více bolestivé. Radikální rozhodnutí může bolet intenzivněji, ale bolest může o to rychleji odejít, zatímco zdlouhavé rozhodování se může vést k tupé, ale za to dlouhodobé bolesti, klidně po celý život.
To je samozřejmě jediný možný správný pohled na věc. Moje sny a přesvědčení na správném přístupu k věci nic nemění. Pro mne to jsou jen teoretické úvahy, a mohu si tedy dovolit nebýt k sobě zcela upřímný. Kdybych se rozhodoval jak naložit se svým životem, srovnal bych si to v hlavě stejně jako ty.
Uživatelský avatar
Marco Freeman
Administrátor
Bydliště: ČR
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 1
ve věku do: 7
Kontakt: Marco.Freeman@protonmail.com
Wickr Me: MarekVolny
Výkřik do tmy: ❀ Život by byl šíleně nudný bez šíleně dlouhých příspěvků. ❀
Příspěvky: 1323
Dal: 833 poděkování
Dostal: 1659 poděkování

Re: Úvaha nad životní filozofií pedofila

Nový příspěvek od Marco Freeman »

Dreamer píše: úterý 12. 1. 2021, 22:51:15Ale aniž bych to dokázal jakkoli vysvětlit, hluboko ve svém nitru stejně věřím, že je možné milovat dítě, a přitom mu neublížit, a žije se mi s tím pocitem lépe, než si připustit, že to prostě nejde.
Odhaduji, že jsi to myslel v tom ohledu, že v nitru věříš, že "je možné milovat dítě se vším všudy (vč. té opětované milenecké lásky)"?

Poněvadž že je možné milovat dítě a neublížit mu, to tady nerozporuji. :) Pro mě je láska chtěním dobra pro druhého a láska k dětem se může projevovat naprosto neškodnou formou (věnování se dětem, kamarádění s nimi, být jim nápomocný), což zcela jistě splňuje definici toho milovat a neublížit.

A co se týče těch myšlenek - ze své podstaty z tvé strany cítím, že byť si tam pomyslně necháváš nějaká zadní vrátka, tak jsi rozhodnutý neselhat. Ještě by mě proto zajímalo, zda jsi třeba přemýšlel nad situací, že by ti dávala najevo zájem nějaká dívka v preferovaném věku. Na svém profilu uvádíš preferenci 6-12 let, takže si umím představit, že nějaká 12 letá dívka (nebo klidně i 13letá, avšak vypadající mladší) by mohla být dostatečně sexualizovaná dnešní společností na to, aby s tebou začala koketovat a ve své podstatě tě svádět.

Což je vlastně i jedna ze situací, na které upozorňujeme, že děti v takovém tom "puberťáckém" či "těsně předpuberťáckém" období už mohou koketovat, dávat najevo různé provokace apod., avšak stále je to v rámci té jejich nedospělé mysli, takže i tak mohou následovat traumata. (Dokonce jsem se i přímo setkal s případem dívky, které bylo myslím buď jedenáct, nebo dvanáct, když začala být konsenzuálně zneužívána dospělým člověkem, která následky v životě na psychice má.) Tak by mě zajímalo, zda jsi nad tím přemýšlel a zda ses na takovou situaci případně nějak pomyslně připravil. (To taky občas říkáme, že byť nelze samozřejmě pokrýt všechny rizikové situace světa, na některé se lze připravit pro jistotu aspoň trochu nějakým včasným rozmyšlením.)

A ještě bych dodal, že pro některé lidi třeba nemusí být taková ta mírná naděje, kterou si udržují třeba pro svůj klid, nebezpečná, ale pro jiné, kteří nemají pevnou vůli, mohou být pomyslná vnitřní zadní vrátka nebezpečná. To už jsem tam psal, že všeobecně myšlenky o nějaké té iluzi mohou ty pedofily, kteří se stále "potácejí", zlákat na špatnou stranu. I proto je zde na webu vlastně zakázané obhajovat sexuální styky s dětmi, protože sice jsou tu lidi jako já (tedy ti, které to spíše už neovlivní, protože jsou v tomto už vyhranění), ale pak je tu spousta těch, kteří by tím byli ovlivněni snadno, protože, jak už jsem psal, by jim tato možnost vyhovovala samozřejmě více.
Marco Freeman,
administrátor komunity ČEPEK

Kontakt: Marco.Freeman@protonmail.com
Uživatelský avatar
Dreamer
Člen skupiny ČEPEK
Bydliště: Všude možně
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 6
ve věku do: 12
Příspěvky: 559
Dal: 788 poděkování
Dostal: 305 poděkování

Re: Úvaha nad životní filozofií pedofila

Nový příspěvek od Dreamer »

Vím jak jsi to myslel, a že nerozporuješ možnost milovat dítě a neublížit mu, pokud to není "se vším všudy". Já to nechal otevřené záměrně.

Můj preferovaný věk je ve skutečnosti trochu níž, než mám v profilu, ale koketky mohou být i mladší, takže to na věci příliš nemění. Vzhledem k mému životnímu stylu mi ale příliš nehrozí, že bych na nějakou narazil a sblížil se s ní. Kdyby se tak nějakou velmi nepravděpodobnou shodou okolností přeci jen stalo, mám naštěstí velmi účinné záchranné brzdy: manželku, kterou miluji, a rodinu, která mě velmi potřebuje. Ani jedno bych neriskoval. Kdybych je neměl, je pravděpodobné, že bych v takovéto těžké životní zkoušce neobstál. Tím to vůbec neobhajuji, jen jsem upřímný.

Zřídka přemýšlím nad tím, kde bych dnes byl, kdybych neměl rodinu. S největší pravděpodobností bych měl prostě jinou rodinu - v mládí jsem si svou pedofilii příliš nepřipouštěl. Manželku jsem poznal, když jí bylo 14, a mě bylo jen o pár let víc. Po 3 měsících jsme věděli, že je to na celý život.

Já myslím že není potřeba mi ten můj pohled na věc rozmlouvat, a já se ho ani nesnažím nijak prosazovat. Prostě mě ta tvá úvaha zaujala, a zjistil jsem, že v ní překvapivě zapadám jinam, než bych si automaticky myslel... Zneužívání tím ale v žádném případě neobhajuji.