Prosíme pedofilně orientované osoby, aby vyplnily dotazník od projektu Národního ústavu duševního zdraví PARAFILIK.CZ:
https://www.pedofilie-info.cz/forum/viewtopic.php?f=115&t=7943

Děkujeme! - Tým ČEPEK

O vnitřním ohni aneb z princezny drakobijec

Diskuze o důležitých či zajímavých tématech, jež přímo nesouvisí s dětmi, pedofilií či reakcemi na články v médiích.
Uživatelský avatar
Michaela
Člen skupiny ČEPEK
Pohlaví: Žena
Líbí se mi: Muži
ve věku od: 23
ve věku do: 40
Výkřik do tmy: A oni povídali, že se od hor mračí,
a byly to jen Tvoje vlasy černé,
jenž škrtily ve tmách perutí svou dračí,
v tmách škrtily to moje srdce věrné...
Příspěvky: 194
Dal: 159 poděkování
Dostal: 171 poděkování

O vnitřním ohni aneb z princezny drakobijec

Nový příspěvek od Michaela »

Publikováno se svolením Jakuba...

Hodně lidí, kteří vyslechli, byť jen částečně, můj životní příběh, se ptá, jak je možné, že všechno tak zvládám a udržuji si životní optimismus po tom všem. I dost lidí odsud z webu, kteří tvrdí, jak oni nejsou schopni nic zvládat nebo zvládat dostatečně, zvláště po špatných životních zkušenostech. Tak jsem se rozhodla něco malého napsat o mém přístupu k životu a jeho negativům.

Zažila jsem v životě nehezké chvíle...jak se svým vlastním otcem, tak v situaci poté, co jsme od něj jako rodina odešli, následně jsem zažila peklo s jedním svým partnerem – ukázal mi, jak vypadají skutečné podrazy, chorobné lži, jaké je to mít hlad, strádat po všech stránkách a přijít o všechno. V době, kdy náš vztah gradoval, jsem se ocitla v hlubokých depresích a problémech, které jsem vnímala jako neřešitelné – hlavně snad proto, že mi chyběla jakákoliv psychická podpora od kohokoliv, obklopoval mě citový chlad a nenávist k lidem. To proto, že jsem získala pocit, jakoby každý, kdo mohl, mi hodil klacky pod nohy a ještě si plivnul. Nechtělo se mi už nic řešit, život mi připadal strašně těžký a komplikovaný – jako skutečný pozemský trest bůh ví za co, chtěla jsem to vzdát. Nic nedávalo smysl. Moje myšlenky byly černější než nejtemnější temnota a myslela jsem, že lepší už to nikdy nebude.

Jenže tou dobou se objevil Jakub. Jestli čekáte prince na bílém koni, který mě vytáhl z depresí a ukázal mi pravou lásku, mýlíte se. Byl to spíše jeden z jezdců apokalypsy - můj další nastávající partner, misantrop chorobně nenávidějící lidi a společnost, s těžkou minulostí, komplikovaný a s výrazně agresivními výpady. Vztah s ním byl procházkou skrze trnité keře – jednou krásný, plný milých slov, milostných dopisů a básní, podruhé vášnivých hádek, výbuchů nezměrné zloby a agrese, facek a vytahování vidliček, návštěv v kriminále a boje s vnitřními démony.
Jenže přes to všechno v tomhle vztahu bylo něco mnohem vyššího než pouhá láska. Jakub mě naučil zásadní věci – bojovat. Skutečně bojovat s nepřízní osudu, s teorií „pomocnou ruku najdeš na konci své paže“ a tvrdým přístupem k mé osobě mě donutil nehroutit se z životních proher, ale najít to podstatné v sobě a svém přístupu. Vykřesat svůj „vnitřní oheň“ a vidět v ranách osudu ponaučení a zocelení vlastní osobnosti. Ukázal mi, že se nesmím hroutit, protože mě jinak všechno semele a život mě sám zadupe hluboko po zem a nepřítel v podobě čehokoliv bude mít navrch a využije toho.

Tím, jak byl přímý a tvrdý, mě naučil nebrat si věci příliš osobně a získat nad většinou nepříjemností nadhled. Alespoň takový, aby mě nehodil někam úplně na dno. Ano, Jakub byl a je skutečně bojovník a jeho tvrdost byla hnacím motorem procesu mého vyrovnávání se s nespravedlností světa a těžkostí života. Došlo mi, že příchodem na svět nám nevzniká žádný automatický nárok na hezké věci, ale že si je musíme všechny vybojovat a snažit se být lepší verzi sebe sama, silnější, odhodlanější, s bojovným duchem. Naučil mě silnému pochopení k odlišnostem jiných a vlastní sebeúctě, naučila jsem se jasně rozeznat, co chci a co už ne. Vztah s Jakubem byl dokonalým cvičištěm a přípravou na další život a jak se říká, těžce na cvičišti, lehce na bojišti.

Jakube, já vím, že to čteš, protože jsi posedlej...mezi námi bylo víc než láska, láska v našem vztahu měla pramalý význam. To, co jsi mi dal, je mnohem víc – když jsem hladověla, nepřinesl jsi mi kořist, ale naučil jsi mě lovit.

A tak bych chtěla říct i vám ostatním, abyste nebrali životní rány jako něco nutně špatného, ale spíše jako něco, co vás posílí a vytesá z princezny drakobijce. :) Protože život není někdy fér a je těžký, a já musím říct, že jsem teď šťastná a cítím se dobře. Vím, že najdu sílu v sobě a můžu se na sebe spolehnout. To, co mi dají ostatní, je už takový milý bonus, který vždycky velmi potěší, ale nemůžu to po nikom vyžadovat – ostatní lidé nám dají jen to, co sami uznají za vhodné. Není nárok na lásku ani přátelství, to jsou komodity, kterých si musíme velmi cenit, dostaneme-li je. Ostatně bychom si měli cenit úplně všeho hezkého, protože nic není samozřejmost, nic nám automaticky nepatří. Bojujme za vlastní lepší život jiným přístupem, nelitujme se, náš život to nevyřeší a utápět se v negacích nemá smysl.

A na závěr...

Zůstala jim napospas,
někde mezi dnem a vnitřním nepokojem,
horko ji oblévá z dračího dechu,
tam někde venku o ní vědí,
nebo ne a láska je jen pojem,
soužená beznadějí, prosila ďábla o milost,
kolik toho ztratila, ona ví.

A drakobijci v dračích slujích spí...

...jako by tam nebyla,
jako stálý smrti host,
pro jednu princeznu žádné slzy,
stala se způsobem, jak přilákat hydry,
nikdo nic necítil, jen žár dračích perutí,
a nikomu jemnost není už po chuti,
v bezbrannosti číhá záhuba nevinnosti,
tak buď jiná, krásko!
Sestav louče z dračích kostí,
zázraky se nedějí ani v pohádce.

Sevřené hrdlo, zbytky šatů
a s hlavou jako v oprátce,
nenech si vzít to poslední,
co stejně není Tvoje,
poslední dech se v pěsti zatnul,
pozvedni meč, jen nebát se.

Oni to vzdali i bez boje,
drakobijci, kdysi tolik statní,
řítíš se střemhlav prohře,
ale draci třeba
nejsou zas tak špatní.
Uživatelský avatar
Dreamer
Člen skupiny ČEPEK
Pohlaví: Muž
Bydliště: Všude možně
Líbí se mi: Dívky a ženy
ve věku od: 7
ve věku do: 11
Příspěvky: 206
Dal: 340 poděkování
Dostal: 141 poděkování

Re: O vnitřním ohni aneb z princezny drakobijec

Nový příspěvek od Dreamer »

Víš co si Michaelo říkávám, když naši rodinu zasáhne nějaká rána osudu? Že ji ten (nebo to) nahoře seslal právě na nás, protože ví že ji zvládneme. Většina lidí kolem by to prostě nedalo, museli jsme to být my.

Nakonec všechno zlé je pro něco dobré. Jenom když zažiješ nějaké to utrpení, dokážeš si opravdu užít radosti. Kdybys nezažila nic zlého, nedocházelo by ti, že si máš vážit i maličkostí nebo prostého klidu. A mě ty zlé věci třeba motivují k tomu, abych se snažil žít každý rok tak, jako by to měl být ten poslední, nebo poslední krásný.

Také jsem si všiml, že lidé co si prošli nějakou větší nepřízní osudu, jsou často ti nejchápavější a nejvlídnější. V mém okolí mám bohužel pár takových, a to včetně dvou rodin, co pochovali své milované dítě. Taková životní tragedie mezi blízkými dá člověku pochopit, že opravdu může být i hůř. A že možná právě teď je ten okamžik, kdy je potřeba žít naplno, protože nikdy nevíš, co přinese zítřek.
Uživatelský avatar
Michaela
Člen skupiny ČEPEK
Pohlaví: Žena
Líbí se mi: Muži
ve věku od: 23
ve věku do: 40
Výkřik do tmy: A oni povídali, že se od hor mračí,
a byly to jen Tvoje vlasy černé,
jenž škrtily ve tmách perutí svou dračí,
v tmách škrtily to moje srdce věrné...
Příspěvky: 194
Dal: 159 poděkování
Dostal: 171 poděkování

Re: O vnitřním ohni aneb z princezny drakobijec

Nový příspěvek od Michaela »

Dreamer píše: sobota 4. 7. 2020, 17:57:46 Víš co si Michaelo říkávám, když naši rodinu zasáhne nějaká rána osudu? Že ji ten (nebo to) nahoře seslal právě na nás, protože ví že ji zvládneme. Většina lidí kolem by to prostě nedalo, museli jsme to být my.
Ano, jak se říká, "Bůh" posílá do nejtěžších bitev své nejsilnější vojáky. :)

Jinak je to přesně jak říkáš. Člověk musí poznat opravdové rány osudu, aby pochopil, co je to štěstí a jak si vážit i maličkostí. Člověk musí být silný, musí se naučit odpouštět a chápat, aby nalezl svůj vnitřní klid.
Uživatelský avatar
Tomáš Hurta

Re: O vnitřním ohni aneb z princezny drakobijec

Nový příspěvek od Tomáš Hurta »

Zname se jiz nejaky cas Miso. Tohle je pribeh o tvem vnitrnim boji, ktery jsi zdarne ukoncila. Znam z nej i nektere zakulisni podorbnosti. Ale to co mne na tobe fascinuje nejvice je touha, vnitrni touha vedet, zenouci te kupredu. Byt mas jakakoli vnitni usporadani sve vlastni hlavy, jsi zvedava, v ramci sveho uvazovani strasne dychtis po novych informacich. Coz je pro tebe z hlediska tve vlastni budoucnosti celkem klicova zalezitost. Lovu zdar :)
Uživatelský avatar
Michaela
Člen skupiny ČEPEK
Pohlaví: Žena
Líbí se mi: Muži
ve věku od: 23
ve věku do: 40
Výkřik do tmy: A oni povídali, že se od hor mračí,
a byly to jen Tvoje vlasy černé,
jenž škrtily ve tmách perutí svou dračí,
v tmách škrtily to moje srdce věrné...
Příspěvky: 194
Dal: 159 poděkování
Dostal: 171 poděkování

Re: O vnitřním ohni aneb z princezny drakobijec

Nový příspěvek od Michaela »

Spíše po nových podnětech, nechci zakrnět. :D